Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

CO MI TÝDEN VZAL

Útržky z Yfčina téměř intimního internetového deňýčku...

Z DEŇÝČKU TÝRANÉHO RODIČE II. aneb Neúspěšným rodičem snadno a rychle...

*

Mému synovci Robertovi je osmnáct a kus a jestli vše dobře dopadne, měl by se brzy živit jako automechanik. Káťa ho od malička šíleně miluje a nedá na něho dopustit. Jde o oboustrannou náklonnost, přestože si navzájem vyvádějí různé zlomyslnosti. Po obědě jsme u babičky zaskočili do jedné z místních osvěžoven na žejdlík rezavého moku. Káťa šla samozřejmě s námi. Usedli jsme u prvního volného stolu a pomalu upíjeli z orosených sklenic. Kousek od nás mastil Robert s partou stejně starých kluků karty. Kačaba se na něho okamžitě vrhla se slovy "Ahoj, Robásku!" a začala ho zuřivě líbat, což vedlo k tomu, že jednomu z puberťáků skočil utopenec do nesprávné trubice a málem ho zadusil. Když pak Robertovi přinesla hospodská zelenou, Káťa se zvedla, šla za ním a jemným hláskem, který bylo slyšet na kilometr daleko, prohlásila: "Roberte, nepij tu kořalku! Zase budeš babičce blít do kytek!".

*

Robert momentálně bydlí u své dívky Jany, což jeho rodičům nevadí, protože alespoň doma nedělá nepořádek a živí se sám (nebo je živen). Káťa to komentovala slovy, že Jana musí mít pořádnou svatozář, když to s ním celý týden vydrží. "Prosím tě, co ty o tom víš," rozčílil se Robin. "Náhodou toho vím hodně," pravila Káťa důležitě, "my jsme už měli ve škole sexuální výchovu, tak si laskavě nezapomeň koupit kondom!".

*

Ze školy se Káťa vrátila se Sabinou. Tentokrát mne vtáhly do své debaty, která se opět týkala dospívání. "Teto," ptala se mne Sabina, "taky jsi měla takový stavy, že jsi věděla, že něco nemáš dělat a dělalas to? Třebas to, že se nemáš hádat s mámou a přesto ti to nedalo a hádat ses musela?" Ubezpečila jsem ji, že jsem na tom nebyla lépe, ale že jsem z toho naštěstí vyrostla. Tedy alespoň si to myslím. "Hm," řekla po chvíli přemýšlení Kačaba, "ale náš táta má pubertu celej život, viď!?!"

*

"Mami, jsme chudý?" zeptala se mne odpoledne Káťa a na čele jí vyrostla hluboká vráska. Zamumlala jsem, že duchem určitě ano. "Já se neptám na tebe," řeklo moje pubertální dítě drze. Poučila jsem ji, že by se ke svým starým rodičům měla chovat uctivěji. Omluvila se a potom špitla prosebně: "Já bych totiž nutně potřebovala něco koupit." Vysvětlila jsem jí, že teď není vhodná doba na rabování obchodů, protože tatínek nedostal už dva měsíce výplatu. "Mami, nepůjdeme se teda alespoň podívat na nějakou demonstraci proti tomu měnovýmu fondu?" dotírala. "Já bych strašně moc chtěla zažít demonstraci," řekla toužebně a v očích se jí rozhořely plamínky nadšení. Pravila jsem, že není příliš vhodné pohybovat se poblíž podobných akcí, jelikož bychom obě nejspíš dostaly obuškem, pokud by se něco semlelo. "To máš teda blbý," odvětila. "A ono se něco vážně semele, jo?" dodala s neskrývanou nadějí v hlase. Znovu jsem se ji jala přesvědčovat, že není dobré potulovat se v těchto dnech centrem Prahy. "Jenže já jsem nikdy žádnou demonstraci nezažila, pochop to," vyhrkla vyčítavě, "a to už chodím do šestky!" Hluboce jsem se zastyděla. Je vskutku nemravné, že svému jedinému dítěti nedopřeji poznat všechny krásy světa. Chvíli mlčela a potom vyhrkla: "Hele, mami, uvažuj! Obě máme zaplacenou úrazovou pojistku, takže kdyby nám policajti rozbili hlavu obuškem, tak bys mi za prachy, co dostaneme, mohla v knihkupectví koupit tu knížku, co jsem si dneska vyhlídla!"
*

"Tak co bylo ve škole?" povídám při večeři mezi sousty. Káťa polkla, nandala si další talíř a mlaskavě zamumlala, že se nic zajímavého nedělo. Zapýřila jsem se nad debilitou své otázky. Pak jsem si vzpomněla, že jsem ráno dala Kačabě čtyři stovky. "Kolik peněz ti zbylo, když sis koupila obědy?" zeptala jsem se. "Osmdesátpět," řekla Káťa, "ale dvacku dlužím." Vytřeštila jsem oči. Částečně to způsobil žvanec, který se mi vzpříčil v trubici, zčásti překvapivé sdělení. Rozkašlala jsem se. "Jak můžeš dlužit dvacku, když ti tolik zbylo?" nechápala jsem. I Jirka byl mimo mísu. Káťa pokračovala v likvidaci poživatin a přitom nám nevzrušeně sdělovala, že pozvala třetinu třídy do čajovny (tento týden ji otevřeli nedaleko školy). "No, a když jsem platila, tak mi kámoška půjčila dvacku, protože mi těch osmdesátpět kaček nestačilo," dodala. Nevím, zda mi tím chtěla naznačit, že jsem ráno mohla přitlačit. "Maminko, vždyť víš, jak ráda dělám druhým radost!" vyhrkla. Zatvářila jsem se jako Naděžda Krupská, jíž Vladimír Iljič právě sdělil, že chytil při zasedání kominterny ošklivou pohlavní nemoc, a odešla jsem se uklidnit pohledem na televizní obrazovku. Večerní zprávy, plné jobovek z domova i zbytku zeměkoule, mi přišly vhod.

*

Káťa se v půl třetí přihnala ze školy a sdělila mi, že už je zase zamilovaná. Tentokrát to odnesl spolužák. "Už to ví?" zeptala jsem se zvědavě. "Co blázníš," odtušila dotčeně, "takový věci se přece chlapům neříkaj!"
*

© Yfča 2003
http://www.volny.cz/ipe
*



30.12.2003 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:1994x

Z DEŇÝČKU TÝRANÉHO RODIČE I. aneb Neúspěšným rodičem snadno a rychle...

*

Ráno jsem opět musela zvýšit svůj jemný hlásek. Káťa se totiž na můj vkus až moc dlouho vypravovala do školy. Když odbilo půl osmé a ona ještě nestála v předsíni v pozoru, křikla jsem na ni, ať sebou hodí. Zamumlala si pro sebe "Buď zticha!", což ovšem moje vycvičené čidlo sluchu zaregistrovalo. Slyšel to i Jirka, který vystartoval, dal Kátě symbolický políček a zařval: "Jak to mluvíš s maminkou!?! Co si to dovoluješ?" Moje potěšení z toho, že se mne zastal a drzou dceru okřikl, však vzápětí zničil další větou: "Buď zticha se neříká. Ty nevíš, že se říká drž hubu?". Deset let mé usilovné výchovné práce bylo rázem vniveč. Už se těším na to, až bude založena telefonická linka pro týrané rodiče. Budu často volat...


*

Dnes Káťa poprvé sama využila internet. V poště jsme měli nabídku laserových ukazovátek, což ji fascinovalo natolik, že si jedno z nich přála k vánocům. Abychom od ní měli pokoj, řekli jsme jí, ať napíše objednávku a pošle ji mailem. Nečekali jsme, že bude tak rychle reagovat. Za chvíli se totiž přišla zeptat na připojovací heslo a posléze už bylo slyšet vytáčení čísla. Když jsem si přečetla text, který odeslala, dostala jsem záchvat smíchu. Na konec objednávky totiž velkými písmeny napsala: JELIKOŽ MI JE DESET LET, ŽÁDÁM VÝRAZNOU SLEVU.


*

Kátě došla odpověď na čtvrteční objednávku. Pan inženýr jí sdělil, že si tou blbůstkou může poškodit zrak, proto jí nic nepošle. Nepochopil, že Kačaba nechtěla škodit sobě. Díky inžovi pořád vidíme.


*

Kačaba se přihnala ze školy s nadšením, protože se jí zhoršil kašel. Ráno jsem totiž pravila, že pokud bude chrchlat, může zítra zůstat doma. Mrskla taškou do kouta a šla si iniciativně změřit teplotu, díky čemuž jsem zjistila, že náš kotelník není schopný vyhřát vodu na víc než 40,9° C. Já jsem v jejím věku nahřívala teploměr nad plynovým hořákem, což nedopadlo slavně. Rupnul teploměr a poté i nervy mé dobré matky. Do školy jsem opravdu nešla, protože jsem nemohla sedět...

*

© Yfča 2003
http://www.volny.cz/ipe
*



29.12.2003 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:1895x

VYTRŽENO Z DEŇÝČKU I. - Blondýny u bankomatu, urna ve skříni a další poznámky...

*
Kamarád mi vyprávěl o tom, jak onehdá čekal na nádraží v Uherském Brodě. Nudil se, proto se rozhlížel kolem sebe. Jeho pozornost upoutaly dvě babky, dobíhající autobus. První, která měla o poznání lepší styl, již spočinula nohou na schodech, když ta pomalejší teprve dofuněla k autobusu, podívala se na čelní sklo a s hrůzou zařvala: "Růžo, do teho nelez, ten jede do Fridexu!"
*
Moje peněženka zela prázdnotou, proto jsem zaskočila k nedalekému bankomatu. Těšila jsem se, že brzy budu zase bohatá, neboť jsem z dálky viděla, že na výplatu čeká pouze mladík v obleku, zatímco u bankomatu úřadovaly dvě asi čtyřicetileté blondýny. Neustále škádlily svými prstíky tlačítka a přitom se spokojeně pochechtávaly. Postavila jsem se za mladíka a divila se, že bankomat jejich kreditní kartu několikrát vyplivl a znovu pozřel, avšak peníze nevydal ani jednou. Uplynulo deset minut. Rozesmáté blondýny neustále zápolily s tlačítky, aniž by za to byly odměněny bankovkou. Za mnou se mezitím utvořila fronta čítající osm osob. "Co kdybys zmáčkla tohle?" otázala se mladší z experimentující dvojice ve chvíli, kdy jeden z netrpělivců vykřikl, že pospíchá. "A nebylo by lepší, kdyby jsme si tam daly místo angličtiny češtinu?" pravila její společnice a vyprskla smíchy. "Hergot, nechcete se to jít učit někam jinam!?!" zařval za mnou stojící šedesátník a polohlasem dodal něco o drůbeži. Blondýny to ovšem nijak nerozhodilo. Teprve po dalších pěti minutách třímaly v ruce tisícikorunu, s níž hrdě odkráčely směrem na Ortenovo náměstí...
*
Náš známý (budu mu říkat třeba Franta) má tchána, jenž přechovává doma ve skříni dvě urny. Proč neuložil babičku s dědou na hřbitov, jak se to obvykle dělává, netušíme. Nedávno se Franty zeptal, zda by nechtěl urnu po babičce. "Co bych dělal s urnou? To vypadám tak špatně? A vůbec, kam jsi dal babičku?" vyděsil se potencionální obdarovanec. "Ále," mávl rukou kmet rodiny, "vždyť víš, že se měli strašně rádi. Tak jsem je včera sesypal dohromady!"
*
Už měsíc bydlíme s vánočním stromečkem. Káťa tu věrnou kopii pichlavce složila a ozdobila pár vteřin poté, co naše rodina dala nákupem umělohmotného symbolu Vánoc najevo, že nehodlá nadále podporovat plenění prořídlých lesů napadených kůrovcem. Přísně jsem jí nakázala, aby jedličku narvala zpátky do krabice i s ozdobami, neboť nemíním čtyři týdny kličkovat mezi větvemi. Moje dcera se zatvářila otráveně a pronesla: "Já jsem ten stromek vytáhla už dneska, protože vypadáš tak hrozně, že neni jistý, jestli se vánoc vůbec dožiješ!" Potom stromek obalila elektrickými svíčkami a postavila do svého pokoje. Brzy ale zjistila, že přišla o několik decimetrů volné plochy, na níž by mohla dělat nepořádek, proto stromeček přenáší z jedné místnosti do druhé. Jako v hodně řídkém lese si zatím nepřipadám jenom v koupelně a na záchodě - tam se ten skvost naštěstí nevejde. Stromek má jeden závažný nedostatek: nevoní. Proto jsme dnes s Káťou zaskočily do drogerie. "Lesní vůni nemám," reagoval prodavač na náš požadavek, "ale měl bych tu několik květinových vůní a vůni moře." Odtušila jsem, že jsem sice blázen, ale to ještě neznamená, že si vánoční stromeček zasmrdím rybinou. "Nejsem náročná," vysvětlovala jsem, "stačí mi pár jedliček, v horším případě beru i smíšenej les s prašivkama!" Prodavači naskočila na čele vráska. "Pak vám ovšem nezbejvá nic jinýho, než si pod stromeček vrznout pár žampiónů..."

© Yfča 2003
http://www.volny.cz/ipe
*


27.12.2003 - Zábava - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:9775x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Další blogy- CO MI TÝDEN VZAL
Z DEŇÝČKU TÝRANÉHO RODIČE II. aneb Neúspěšným rodičem snadno a rychle...
Z DEŇÝČKU TÝRANÉHO RODIČE I. aneb Neúspěšným rodičem snadno a rychle...
VYTRŽENO Z DEŇÝČKU I. - Blondýny u bankomatu, urna ve skříni a další poznámky...

Yfča - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (376)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (149)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (74)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si