Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

OLINKA -OLDŘA

PRVNÍ BLOG V ČR NEMOCNÉHO S ALZHEIMEREM

23.března 2007 den s Aldou Alzheimerem

       Dlouho  dlouho  váhám

 

       Povídku  v sobě spřádám

 

       Nevím jestli ji napsat mám

 

      Bojím se že mě odkopnete

 

      Až do mé duše nahlédnete

 

    Ruku že už mi nepodáte

 

     Ten den začal trochu krutěji nežli jindy. Každé ráno je pro mě těžké, protože Alda není jen o zapomínání . Rána bývají velice zlá. Než  začnou léky startovat  mozek jsou to bolesti  celého těla a trvá to nejméně hodinu než začnu trochu vnímat  svět.  Dělám jen naučené věci  a trpím tak, že nemohu ani mluvit.   A tak to je už čtrnáctý rok.

 

    Tento den byl celý zlý a nemohla jsem se dát dohromady. O půl jedenácté přišel můj přítel jako každý den pomoci mi s hygienou a musely jsme to odsunout na odpoledne. Bolestí jsem nemohla popadnou dech. Po polední dávce léků už bylo trochu líp a já začala žít.

 

   K večeru přišel syn se svojí přítelkyní  ,byla jsem už schopná uvařit jim kávu a sobě mátový čaj. Nevím jak se to stalo ale nějak jsem se zamotala a padla na postel. Cítila jsem ,jak pomalu upadám do bezvědomí  a všichni se mě snažily křísit. Mě ale bylo najednou  krásně nic mě nebolelo a byla jsem lehká jako pírko. Byla jsem na krásném místě, kde bylo nádherné světlo, krásný zelený palouk  a uprostřed vedla pěkná  cestička  z kamínků  a na konci té cestičky stála má  dávno mrtvá maminka . Dívala se na mě svýma krásnýma modrýma očima  a měla  velice laskavou tvář. Už jsem z toho světa nechtěla nikdy odejít a chtěla jsem zůstat s maminkou.  Byla to nádhera a mě bylo tak dobře jako nikdy  v celém mém životě. Honza ale poznal, že už to vzdávám a zavolaly si na pomoc doktory.  Trvalo jim dlouho než mě vrátily, protože já jsem jim schválně nepomohla, už jsem nechtěla !!!   Zdálky slyším hlas jak říká  : máme jí už srdce naskočilo vrací se!!  Byl to pro mě krutý okamžik, když jsem otevřela oči. Můj stokilový  syn klečel u mé postele a plakal ,plakal I Honza a Boženka. Doktorka z pohotovosti se usmívala a nabízela mi odvoz do nemocnice, což jsem rázně odmítla s tím , že už doktory nebudu poslouchat aby rozhodl můj osud jestli mám a nebo nemám žít. A mé rodině jsem zasadila ránu slovy, že je nemám ráda a proč mě nenechaly odejít za maminkou??? Nakonec, jsem řekla, že jsou všichni v mém bytě aby vypadli. Byla jsem zlá .

 

  Čas plynul ,míjely dny  a já se stále nemohla vyrovnat s tímto světem. Všechno bylo škaredé a špinavé a zalité hnusnou šedí. Už jsem nechtěla zraňovat moje blízké a tak jsem utíkala do koupelny  plakat. Byla jsem nešťastná .Nedokázala jsem mít nikoho ráda bylo ve mě prázdno.  A OSUD rozhodl . Jsem tady  ,zase poslouchám doktory, mám ráda své blízké a musím žít!!!  Dnes jim už neutíkám do jiného světa ,ale utíkám za váma na internet. Čas všechno odvál, seznámila jsem se přes internet s Maruškou, která má taky Aldu naučila jsem jí žít i s Aldou a na vánoce jsme vydaly knížku o Aldovi. Do mého srdce se vrátila láska  k lidem tady na zemi.

 

 

 

 



23.3.2007 - Zdraví - Komentářů:7 - Přidat komentář - Přečteno:21052x

Názory čtenářů

Stefa 21.9. 16:36
Olinko,četla jsem teprve teď Tvé články.Je to nádherné,držím Ti palce a nevzdávej to.
nadina 3.6. 19:23
Olinko, děkuji Ti za příspěvky, které mi otvírají cestu k mé mamince. Jmenujete se stejně, ona je patrně starší. Přeji Ti, abys měla v sobě radost a lásku a s tím ostatním si hlavu nelámej, přátelské okolí to pochopí. Piš o sobě, moc mi to pomáhá, i když mi pro slzy písmenka tančí před očima.
FIS 18.5. 13:57
Po přečtení všech tvých příběhů a povídek věřím,že dnes by ta tvoje úvodní básnička byla mnohem optimističtější. Ruku by jsme ti podaly všechny -a rády!!
Nyna 25.4. 11:20
Olinko ,nemůžu pro slzy psát,ale jsem moc ráda,že tě znám,a hlavně že ty jsi se svým osudem vyrovnala a chceš se bavit se mnou a s námi všemi,děkuji ti za to a opravdu si vážím toho,že jdem tě poznala
Kousalka 24.3. 17:15
Olinko, je to moc smutné čtení. Jsem moc ráda, že jsi se vrátila mezi nás. Musíš přece sledovat, jak nám roste Martinka a Vigo.
Fula 24.3. 14:59
Olinko,moc pěkně si to napsala.Život si s námi někdy pořádně zahrává,ale všechno má svůj důvod.
oldřa 24.3. 0:55
Smrt je laskavá, jen cesta k ní je trnitá. ola
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Další blogy- OLINKA -OLDŘA
OLDŘA OLINKA, STÁLE JI MILUJI
OLDŘA=OLINKA,MALOVANÝ HRNÍČEK "ATENTÁT"
OLDŘA OLINKA ŽIVOT
OLDŘA OLINKA
OLDŘA OLINKA 1.MÁJ 2009
OLDŘA OLINKA ŘEMESLNÍCI
OLDŘA OLINKA PŘÍBĚH
OLDŘA OLINKA CHLAST povídka se netýká mé osoby
OLDŘA OLINKA VÁNOCE
OLDŘA OLINKA VÁNOCE 2008

oldřa - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (376)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (149)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (74)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si