Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Jak se máte

Často po pozdravu slyšíte „Jak se máte?“ a nevíte co odpovědět? Dávno to již neřeším. Odpovím vždy „Mám se krásně“ a k tomu přidám úsměv. Ještě větší než ten, který jsem měla na tváři. Usmívám se převážně stále, prý i ve spaní. Možná pro někoho vypadám divně, ale je to silná zbraň. Osoby jednoduché a slabé se neusmívají. Začnou pak přemýšlet proč se usmívám já a nesoustředí se na sebe, na to proč mi chtěli odpovědět ne a znepříjemnit mi daný okamžik.

Přece si nebudu stěžovat sama na sebe. Mám se krásně. A i kdybych neměla, změnit to mohu pouze já sama. Mé okolí je pouze kulisa mého života. Vaše okolo je zase to, v čem, s kým a pro koho hrajete Vy.
Celý náš den je premiéra, i když různého žánru. Mnohdy jiného než bychom si přáli. Komedie, drama, fraška, love story, krimi…

Třeba nyní ta zvláštní a děsivá doby s koronavirem. Jsem zavřená doma. Částečná nezaměstnanost. Pro mě, která má svou práci ráda a nepočítá minuty, kdy padla. Chybí mi úsměvy klientů a díky, že jsme pro ně, pro jejich firmu zařídili top služby. Ten kolotoč okolo.

Neuklízím, mám uklizeno stále, i když ne na 100%.
Ráno v šest a večer v deset se dívám na nějaký film. Aby to nebyl zbytečný čas, pouštím si filmy v originální verzi a s titulky. Ať si rozšířím anglickou slovní zásobu a pokud je to cestopis, tak vlastně i virtuálně cestuji.
Snad bude zase dobře a cestovat opět budeme. Třeba to Bergamo je opravdu krásné.

Jsem žravá, nevím jak vy, ale přišla jsem na to, že malé pravidelné jídlo mi prospívá a přitom sním méně, než když jím 3x denně.
Mám sestavu cviků, které se mi nedaří nikdy dokonale, ale tělo říká áách, jako že to je fajn, že jsem si protáhla nohy, páteř, posílila břišní svaly, uvolnila krční páteř. Ráno před prací to stíhám jen během 3 minut, po práci již nemám sílu. Teď mám prostor i 3x denně.

Dvakrát denně někomu z naší rodiny zavolám a zeptám jak se mají. Překvapí je, že volám. Normálně během dne nikdy nikomu z rodiny nevolám a pokud náhodou ano, tak maximálně 1 minutu a to se musí něco závažného přihodit.

Babička ve stacionáři mi odpověděla, že se má dobře. Je ráda, že mají nařízenou izolaci a že má svůj pokoj sama pro sebe, protože ji nebaví s těmi babkami pomlouvat ty, které tam v danou chvíli nekvokají. A že dostali od nějakého sponzora růže, tak má každý pokoj 3 žluté růže, A to znamená, že ona má ty tři krásně voňavé žluté růže jen pro sebe a tak se ně kouká a usmívá se.

Moje maminka fňuká, že měla jet do lázní, aby její operované koleno a staré tělo mělo rehabilitace. A tak se těší, až skončí to neshlukování se osob a hotely, lázně se otevřou. Zatím chodí na promenádu vybrat poštovní schránku a posbírat vajíčka ke slepicím. S rouškou přes tvář si zahaluje úsměv, že když sbírá vejce ona, je v košíku vždy o jedno více, než když je posbírá má sestra nebo švagr.

A taky jsem prala. Na zaskleném balkóně, pootevřeném jen na malý otvor vlevo a vpravo aby vše krásně uschlo, i když je venku zima. Sluníčkem voňavé prádlo jsem složila nebo i vyžehlila a nechala, že to uschovám do skříně druhý den. Ať se to ještě prodýchá, od vlhne. Ráno jsem si vzala z kopky do klubíčka složené ponožky a natahovala si je na nohy. Při navléknutí té druhé jsem ucítila najednou prudkou bolest, píchnutí jako o trn nebo sklo. Zařvala jsem bolestí, začalo drama. Ponožku jsem chtěla sundat, nešlo to. Začala jsem mít strach, jsem alergická na píchnutí hmyzem. Dýchání mělo jiný rytmus. Volala jsem na manžela o pomoc, ale ten přes dvoje zavřené dveře a kousání a polykání ranního zeleninové salátu nic neslyšel. Usmíval se na salát.
A co se tedy stalo? V ponožce byla uvězněná vosa, která tam vlétla při sušení se prádla. Byla velká asi 15 mm. Zapíchla se mi mezi prsty a zároveň zamotala do tkaniny. Šlapka pravé nohy pod prsty mi otekla. Plus 12 mm. Přes půl hodiny jsem viděla proužkovaně a do toho černé tečky. Ještě, že jsem měla po ruce dýchadlo na první pomoc. Otok zmizel po 4 dnech. Příhodu jsem napsala synovi a sestře na WhatsApp.
Její odpověď byla: „Jejda, ale žiješ“.
Jeho odpověď: „Lepší než Corona“.
Myslela jsem si, že vosu zabiji, ale pustila jsem jí z okna ven. S bolestí v těle, ale úsměvem, třeba posílila mou imunitu, kdo ví…

A co Vy? Zkusíte příště odpovědět, taky jinak, aby to nevyznělo, že si stěžujete sami na sebe? Díky.

25.3.2020 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:2279x

Názory čtenářů

ovile9080 19.5. 9:40
It is the amazing article most of the users can like to read it so seen the here how to get robux for free it is the full enjoyments provide you any time to got this fun zone share to all friends.
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Další blogy- Život okolo mne
Jak se máte
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (378)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (149)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (75)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Život okolo mne (42)
Povídky (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si