Mirunka

jen tak, o životě poslepu, zájmech, koníčcích, vaření, zkrátka, pel-mel

Slzy úlevy, snad taky přijdou

Je ráno jako každé jiné. A vlastně je trochu jiné. Krátce před osmou hodinou se rozehraje můj mobil a vyburcuje mě z raní, ospalé letargie. Volá maminka, večer přišla o svého jedenáctiletého pejska. Nemůže ani chudák plakat, ale jak spolu tak mluvíme o tom, jak se to stalo, slzy najednou vytrysknou... Šla ho vyvenčit před spaním, on jí utekl, a neštěstí bylo hotovo. Maminka se špatně hýbe, chodí o holích, ale jak uslyšela nářek Bobíška, utíkala na silnici. A tam byl... Tři auta ho přejely, ani jedno nezastavilo. Máma stála na prostředku silnice, nad umírajícím zvířátkem, které k ní z posledních sil zvedalo hlavičku, a pak byl konec. Nikdo nezastavil, auta jezdily jak zběsilé příšery a štěstí bylo, že se ještě mámě nic nestalo. Později ji hodní lidé odvedli domů a pobyli s ní chvíli, aby tam nebyla tak sama. Vím, na silnicích umírají lidé. Možná namítnete, proč dělám takovou vědu z pejska, ale jen mě zaráží, že řidiči nezastavili, když viděli starou paní stát na silnici evidentně volající o pomoc? Ale i hodní lidé jsou, lidé, kteří jí pomohli, zůstali s ní a slíbili dokončit vše ostatní. Snad i slzy úlevy pak přijdou, a možná nový pejsek, kdo ví...

21.6.2010 - Domov - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:376x

Každodení narozeniny

Tato myšlenka mě napadla, když jsem dnes chatovala s jednou bývalou spolužačkou, po několika letech, jen tak, o životě. Zní to asi sice poněkud nadneseně, ale když jsme se tak avily o narozeninách, napadlo mi, že každý den jsou takové malé narozeninky. Jednou za rok jsou to narozeniny "pořádné", se vším všudy, ale krásné jsou takové ty malinké, každodení, drobné narozeninky. Velmi se mi tato myšlenka zalíbila a chci se jí držet. Je taková miloučká a pozitivní.

Tak co? Zkusí nás to víc???

A tak Vám přeju:

KRÁSNÉ NAROZENINKY...Každodení narozeniny

8.4.2010 - Zdraví - Komentářů:3 - Přidat komentář - přečteno:553x

Kos

Na Světě je přece krásně. Když slyším zprávy o počasí, vůbec mi to ale tak nepřipadá. Po krásných dnech, které tak slibovaly jaro, je tu zase mráz, někde zase ty hrozné závěje, sníh, a podobné zimní "radůstky". Patřím asi spíš k těm, kteří už by uvítali změnu, prostě, jsem přivolávač jara. Však ono přijde... Říkám si a tiše zuřím na ten mráz. A jak tak zuřím, když venčím Áju, najednou zaslechnu něco.... Něco tichého, zní to z dálky, tak nesměle, Bože!!! Ale je to tu!!! Kos, kosáček maličký, zpívá a nic si nedělá z mrazu. Prostě ho to nutí, musí zpívat, přišel jeho čas... Jaro přijde, už je skoro tu, těšme se na ně a hledejme kosáčky, třeba dnes... Dnes nějaký zazpívá i u Vás, blizoučko Vašeho domu, Vašeho okna.

6.3.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:383x

Můj pes, nositel dobré nálady

Když hladím svoji Áju, nemůžu být přece zlá.. Prostě mi to nejde. Blízkost toho nevinného

tvorečka, který k Vám s důvěrou a láskou přijde, ta nedovolí být zlý a naštvaný. Neodezní to

sice okamžitě, ale člověk si prostě uvědomí, že nemůže na toho svého mazla přenášet své

negativní pocity. Dost těžko se to vysvětluje, ale Ája je takový můj léčebný pes. Mám pak

na co vzpomínat, a když je mi smutno, někdy se mi povede i těmi vzpomínkami rozveselit. Není

to vždy, ale jde to. A tak, služme i těm našim mazlíkům jako přístav pohody a bespečí.

21.2.2010 - Diskuse - Komentářů:2 - Přidat komentář - přečteno:698x

Moje soukromí ctím nade vše

Ano, mé soukromí je mi velmi drahé, asi pro to, že jsem si ho jako malá příliš neužila. Od sedmi do zhruba šestnácti let jsem byla v internátě, kde nás na pokoji na prvním stupni spalo tak kolem šesti až osmi. Na druhém myslím šest. Ten kousek místečka, který jste měli, postel, pod ní úložný prostor nebo vedle peřiňák, skříň a noční stolek, ve třídě pak lavici, ale vcelku žádné velké soukromí. Občas jsme si jako holky věci kradly, občas si záviděly, darovaly si dárky, takový ten dětský internátní svět. Ale už jako malá jsem zjistila, že moje soukromí je mi nade vše, a tak jsem si schovávala svoje věci, dobrůtky od maminky, hračky radiomagnetofon, zkrátka, co šlo, zamykala jsem si, když už jsme pak měly i klíče od skříněk. Zůstalo mi to do dneška. Zásoby  dělám stále, ikdyž si je už nemusím zamykat, ale dělám je z jiného důvodu. Co když nebude s kým jít na velký nákup, tak raději víc věcí. Není to sice nejlepší nápad, ale asi nebudu jediná a mohu říci, že v těchto zimních, nevlídných dnech, mi to dost psychicky pomohlo, že jsem měla nějaké ty zásoby. Co mě ale znepokojuje daleko víc je, že se doslova bráním styku s lidmi. Nikam na návštěvy nechodím, návštěvy ani nezvu. Chybí mi zkrátka sociální vazby. Doma jsme návštěvy nemívali, a když, tak jen zřídka, tak nevím, kde mám začít. Soukromí je prostě soukromí a přes to vlak nejede. Snad to někdy bude jinak, ale bude to tvrdý boj a já sama nevím, kdo bude vítězem.

21.2.2010 - Diskuse - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:539x

Můj nejlepší kamarád

Počítač a já... Téma skutečně k přemýšlení. Když jsem si v roce 1997 pořídila elektronický

zápisník Aria myslela jsem, že u toho už zůstane. Jenže, s jídlem roste chuť, a tak i u mě

rostla. Nejprve jsem si jen tak do zápisníčku psala, využívala jeho všelijaké možnosti spíš

jako diáře a zápisníčku, pak později, když se našel hodný člověk, který mi stahoval z netu

různé povídky článečky a tak, opravdu jsem začala uvažovat o počítači. Ale říkala jsem si:

"Stejně na to nemám, já se to stejně nenaučím." Uplynulo pár let a můj první počítač, můj

největší kamarád, u mě zakotvil. Velmi ráda čtu, a tak jsem si docela slušně nabalila svou

knihovnu elektronickými knihami, které si převádím do mp3, a jsem šťastná. Též maily, skype,

novinky v dění u nás i ve světě mě nenechávají chladnou, ale, jaksi pokulhávám v reálné

komunikaci s lidmi v bezprostředním okolí. Nějak prostě nemám chuť. Stačí mi možnost

popovídat si přes skype či telefon, vyhovuje mi být online, když chci, když nechci, odpojit

se, zkrátka, takový "bubáčí" život. Ještě jsem úplně "nezbubákovatěla", ale asi si fakt budu

muset dávat pozor. Počítač asi, či spíš určitě, neomezím, ale budu muset najít více toho

lidského, co v nás je, či by aspoň mělo být. Ale mám pocit, že na skladě jaksi není, nebo je

velmi pomálu (alespoň u mě).. Přeji Vám všem, ať máte podobných problémů co nejmíň. Soukromí

je sice fajn věc, ale když se to přežene, tak.....

20.2.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:369x

Často se ptám

Často se sama sebe ptám, proč se na ni pořád ptám, proč o ní vyvolávám diskuzi. Samozřejmě, že mluvím o Ájence, mém vodicím pejskovi. Manžel už vidí jen trošičku, ale často, když si spolu vychutnáváme tu naši krásnou pohodu, se ptám, co Ájenka dělá, jak leží, jak se tváří, no prostě, tak. Asi to bude tím, že buď jsem hloupá a dětinská, a nebo je to prostě tím, že kdybych viděla, jen tak, po očku, bych na ni mrkla, a hned bych viděla, co dělá, a všechno to, o čem jsem psala. A tak se ptám, tak se dovídám, a máme krásnou pohodu, a ona ví, že se o ní mluví, a pak chodí od jednoho ke druhému, nechá se hladit, a..... To už bych se opakovala.
Přeji Vám hodně krásných a pohodových chvilek s Vašimi blízkými.

14.2.2010 - Rodina - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:609x

Uklízení, to je slast

Však to znáte sami: Velký úklid, učiněná pohroma. Když

je třeba něco přeorganizovat, bráníme se tomu, jak to

jen je možné. I já jsem se bránila, leč neubránila. V mé

kuchyni se musela provézt reorganizace věciček, zásob

potravin a tak, a já už teď zjišťuju, že jsem asi

polovinu věcí zapomněla. Zkrátka, uklízení je mor. Ikdyž

Vám s tím někdo pomáhá, beztak, zapamatovat si všechno,

to je opravdu na jednu hlavu poněkud moc.. Leda si dělat

zápisky, to je snad rozumné  řešení, jak si poslepu

uchovat paměť. Chtěla jsem psát s vtipem, ale jaksi se

mi to nepovedlo. A tak Vám alespoň popřeji zase další

hezký den.

14.2.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:459x

Balíky a balíčky

Jistě každý z Vás čeká občas nějaký ten balíček, na který se těší, který toužebně očekává,

málem ani nespí... S doručováním balíčků mám různé zkušenosti. S poštou ne až tak dobré, ti

jsou schopni vrazit Vám do schránky lísteček s oznámením o zásilce, přesto že na ni čekáte

doma jako trouba, ale i se službou PPL mám docela legrační příhodičky. Už dvakrát jsme se s

řidičem naháněli po domě, protože on chtěl, ať přijdu dolů, no a když mi to dlouho trvalo,

vydal se za mnou.
Jak nevidím, ptám se lidí, jestli ho tam nevidí, ale ty dobré duše ani neví, co to je. Jedna

říká: "no, ti doručujou ty balíky". A druhá se ptá: "a co Vám vezou?" Odpověděla jsem jí

tedy stejně duchaplně, že balík. Mezi tím se k nám hlásí dva pánové, že oni jsou od této

společnosti, ale že mají kolegu, a že ten šel hledat nějakou paní. Tak jsem se projela zase

k našemu bytu a tam pán už ťapkal po chodbě. Chudák nevěděl, že nevidím, ale já nerada

otravuju. Prostě mi to jen dýl trvalo, a on vyjel mezi tím za mnou. Nakonec z toho bylo

docela hezké setkání, takový malý plamínek, který zasvítil uprostřed dne a zahřál prokřehlou

dušičku.

10.2.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:432x

Srnečka a jiná zvířátka

Srnečko moje krásná, ty ses tak krásná narodila, byla jsi krásná, už když jsi přišla na svět, když jsi byla u mámy v pelíšku... Pamatuju si na ten krásný a úžasný pocit, když mé ruce hladily tu spoustu kožíšků na výstavě vycpaných zvířat, když jsem chodila od jednoho zvířátka ke druhému a skoro mi tekly slzy nad tím, jak byla všechna ta zvířata krásná. Vím, že v přírodě se zrovna moc nemusejí, že jsou si přirozenými nepřáteli, ale bylo tam prase vedle lišky, srnka, (ta mě překvapila tím, jak je vlastně malá, ale na dlouhých nohách), zajíc, kos, a já nevím, co ještě. Na ten krásný pocit z procházky mezi těmi vycpanými tvorečky nikdy nezapomenu, a dodnes mě dobíjí, často na něj myslím, když usínám, a někdy se mi i pak povede mít hezký sen. Přeji i Vám nějakou takovou "dobíječku", která by Vás v době tmy mohla takhle těšit.

7.2.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:496x

Děkuji rodičům

Děkuji. Jak prosté je to slovo, které tak málo říkáme, neumíme, či nechceme ho vyslovit, často ani si ho myslet. Přemýšlím nad tím, kolikrát jsem já takto ublížila, možná i někdo mně, ale to nevadí. Já bych měla stotisíckrát poděkovat mamince a tatínkovi, kteří se o mě, své postižené dítě, tak hezky starali. Vždyť kolik takových dětí končí v ústavech, nebo žijí v rodině, ale bez lásky, bez porozumění, citu a pochopení. Kolik dětských radostí i starostí se mnou naši prožívali.. Kolik probděných nocí zažili, když jsem neklidná nemohla a nemohla spát, všichni kolem mě spali, a mně zbýval jen tep vlastního srdce, který mě zneklidňoval... Jak jednou maminka už celá zoufalá běžela pro prut, kterým mě chtěla umravnit. Nedošlo k ničemu, ale byl to, jak by řekli dnešní mladí, pěknej hukot. Vyprávěli mi, četli pohádky, zpívali, zkrátka, měla jsem krásné dětství. O tom, jak to bylo dál, třeba s mou rozvíjející se fantazií, Vám napíši zase někdy příště.

4.2.2010 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:476x

Borovice

Borovice, myslím, že se jí taky říká Sosna. Strom, jak prosté. Já vlastně ani jako slepec moc nevím, jak vypadá, jen, že je to jehličnan, a když jsem si ji poprvé před několika lety "hladila" mám dojem, že ani kmen neměla jehličnatý, což mě dost překvapilo. Je to ale už dávno, takže kdo ví, jestli je to tak jak říkám, a nepletu se. V roce 1995, bylo to v létě, v docela pěkných, slunných dnech, dávali na Praze knihu Jana Vrby, -Borovice. Ten rok zrovna měla tuším že 70. výročí od vydání, je to prý první román o stromu vůbec. Proč o ní píšu? Mně se z té knihy zdálo, jako by to byl živý člověk, ten strom, který tam stál dlouhá léta, zažil ledacos, a nakonec starý a nemocný byl vichrem a nemocí  poražen. Jako starý člověk. Je, a pak najednou není. Splnil svoje a konec. Ale knížka byla krásná, četla jsem ji ještě pak za několik let úplně celou, naskenovanou a měla jsem z ní obrovskou radost, že ji doma mám. Kdyžtak si ji přečtěte taky. Bude jaro, a to se o přírodě čte moc pěkně.

3.2.2010 - Kultura - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:665x

O radosti

Dělat si radost!!! To je přece něco tak krásného, úžasného,, milého, prostě, nedá se bez



toho žít. Někdy mám pocit, že si snad ani radost dělat neumíme. Sami sobě, ani těm druhým.



Ale když uděláme radost sami sobě, můžeme ji pak dělat i druhým. Je to taková naše



dobíječka. Já chci, moc chci dělat radost, ale někdy to prostě nejde. A někdy si prostě jen



tak ležím nebo sedím, myšlenky mi proudí hlavou, a hele!!! Něco se narodilo... Je to malé,



milé a nesmělé, je to radost. A s ní přichází hezký pocit, a to je panečku krása!  Další



pokračování o radostných myšlenkách snad někdy příště. Hodně radosti a hezkých pocitů Vám



přeju.

2.2.2010 - Diskuse - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:308x

Dobří lidé

Tato úvaha mě napadla, když mi manžel při večeři hlásil, co bylo nového ve zprávách v pět



hodin odpoledne. Možná víte o paní, která je na vozíčku a skoro nevidí a nějaký lotr, který



se tvářil jako její pomocník, a skutečně jim ze začátku byl, jí po čase zmizel s autem i se



speciálním mobilem pro nevidomé. Manžel mi říkal, že se ozvalo hodně lidiček, kteří paní



nabízeli pomoc. Až mi málem vhrkly slzy do očí. Lidé jsou stále dobří i zlí, jen to dobro se



v nás občas schovává někam daleko, hluboko, až na dno nás samých. Lidi, Vy hodní, se srdcem



na dlani a duší čistou jako nepopsaný papír, Vám děkuji za vše, co děláte pro potřebné, ať



už pro Evu, či pro druhé. Kéž i Vy jednou najdete dobrého člověka.E

2.2.2010 - Společnost - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:664x

Vosk do aromalamp

Psala jsem už o "obsluze" aromalampičky poslepu, jaká byla moje cesta k ní, a jak jsem ráda,

že ji mohu používat. Dnes bych se ráda zmínila o vosku do aromalamp, který, jak se mi zdá,

je pro nás, nevidomé či špatně vidící daleko bespečnější a vstřícnější k obsluze. Jsou to

takové malé košíčky, velikostně asi jako když plníte košíčkové formičky těstem a pečete.

Vosky jsou v různých barvách a vůních, v cenových relacích tak mezi třiceti a padesáti

korunami za jeden košíček. Někomu se to možná zdá příliš, ale takový jeden voskový košíček

vydrží v kalíšku lampy několik cyklů, určitě by měl vydržet celý týden při frekvenci jedna

svíčka za den. Košíček se prostě vloží do kalíšku, a pod ním, normálně klasicky, se zapálí

čajová svíčka, obyčejná, bez parfému. Tento spůsob se mi zdá jednodušší, než neustále

hlídat, zda mám, či nemám v lampě dost vody a navíc, je to takové milé,  teplé a voňavé.

Olejíček je ale olejíček a podle nálady a chuti se

1.2.2010 - Zdraví - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:342x

Když nejde voda

Znáte to.. Poledne, a jako, když mávne kouzelnýn proutkem, nejde voda. Katastrofa hotová.



Nepůjde umýt nádobí, neuvařím si kafíčko, no zkrátka, to zas bude den. Čas plyne a voda furt



nikde. Před domem, naštěstí na mé straně, je slyšet bagr. Že by to bylo kvůli té vodě? No,



ještě počkám. Před třetí jdem venčit, tak snad někoho odchytím a dovím se víc. A skutečně.



Jak mě uvidí vedoucí čety dělníků pracujících na výkopu, nabízí pomoc. Při té příležitosti



se dovídám, co a jak se děje, a že by vodu rádi ještě dnes zase opravili. Děkuji jim a přeji



hezký den, a doma si ještě tak, pro sebe myslím: "Jak musí být těžko lidem, kteří jsou bez



proudu, vody a třeba i jídla mnoho dní za sebou."

31.1.2010 - Zábava - Komentářů:1 - Přidat komentář - přečteno:717x

Miluji knížky

Ráda čtu, na knížkách jsem prakticky rostla. Už odmalička jsem měla ráda nedělní pořad Pokračování za pět minut, který se vysílal vždy na Praze v létě, o prázdninách. Vždy myslím čtvrthodinka čtení, a pak asi tak pět minut hudební předěl, kdy si člověk mohl odběhnout třeba vyvenčit pejska, uvařit kávu, zkrátka, takové ty činnosti, co se vejdou do pěti minutek. Knížek tam bylo dost, člověk se měl na co těšit. Pak taky četba na Vltavě, na tu jsem čekávala vždy netrpělivě, protože, jak to mám pro Boha vydržet celých 23,5 hodin, to je katastrofa. Už tehdy, ve svých asi dvanácti, jsem takto "přečetla" knížku Malevil, od Roberta Merla. Jak běžel čas, technika postupovala kupředu, a od zvukových kazet se postupně přecházelo k CD a k mp3 přehrávačům. Já si svůj život bez knížky ani neumím představit, a tak, děkuji pokroku a jsem ráda za možnosti, které mi technika umožňuje. Ať žijí krásné knížky a spisovatelé, kteří je píší.

30.1.2010 - Kultura - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:408x

Aromalampička poslepu

Když jsme si s maminkou asi před jedenácti lety koupily aromalampu, byla jsem nadšená. Jenže, pokud jsem ještě bydlela s ní, nedělalo mi problém skoro nic. Vařit jsem sice uměla a tak tomu bylo i s dalšími věcmi, ale co na tom, když člověk prostě nemusí, tak nemusí. Přišla jsem z práce, odpočívala, věnovala se svým koníčkům, zkrátka, veget nadruhou. A k tomu jsme si zapálily svíčku v aromalampě, kde byl vždy nějaký krásný olejíček. Když jsem si po několika letech zařizovala vlastní domácnost, vzpomněla jsem si na ty krásné vůně a chtěla se též pustit sama do zapalování. A tady byl kámen úrazu. Ačkoli jsem kdysi i topila v kamnech, takže s ohněm jsem do styku přišla, začala jsem se hrozně bát. Olejíčky jsem rozdala a dlouhých 6 let bylo u mě od olejů i lampy uklizeno. Loni napodzim mi to ale začalo vrtat v hlavě, a znovu jsem koupila lampu i oleje. Pomaličku, polehoučku, zvykala jsem si, a mé srdíčko, moje dušička, jásala nad tím, že to tak krásně voní. Chce to zkrátka klid, dobrou koordinaci obou rukou, a pak se výsledek dostaví. Někdy se možná čeká déle, ale, znáte to o té trpělivosti. Mně dost chybí tak doufám, že ty všelijaké živ

otní boje ustojím. S lidmi, které kolem sebe mám určitě ano.

29.1.2010 - Zdraví - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:433x

Brambory v mikroblnce

Slíbila jsem, že občas dám nějaký receptík, tak tady je jeden. Každý jistě má rád brambory, nebo je alespoň čas od času jí jako přílohu k jídlům. Dost často jsem se potýkala se zcezováním, kdy hrnec je horký a horká pára není zrovna příjemná, taky utíkání vody při varu není nic moc. Při brouzdání po netu jsem narazila na víborný recept, kdy máte brambory hotové doslova za pět minut. Jedná se o dvě porce.
Brambory oškrábeme, omyjeme, nakrájíme na drobné kousky a vložíme do mikrotenového pytlíku. Můžeme už osolit, případně trošku omastit Perlou, máslem nebo sádlem. Pytlík trochu zatočíme a vložíme do mikrovlnky. Vlníme pět minut na plný výkon. Kdo má starší mikrovlnku, může déle, ale vždy je lepší vyzkoušet si, co ta moje trouba vydrží. Takto se dají vařit i brambory vcelku, už oloupané, kdy se snažíme vybírat brambory

stejné velikosti a výsledek je taky moc dobrý.

29.1.2010 - Vaření - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:592x

Můj první příspěvek

Tak tohle je můj první příspěvek, ve kterém se maličko představím. Jmenuji se Mirka, jsem odmalička nevidomá a myslím, že jsem úplně obyčejná ženská, se zájmy úplně normálními. Život mě zkrátka baví, nemám se čas nudit. (Knížky, hudba, vaření, zkrátka, pohoda. Na svém blogu bych chtěla občas dát nějaké recepty, tak, jak se mi vařily poslepu, protože vařit poslepu jde, ale chce to trochu cviku a trpělivosti. O tu prosím i vás, případné čtenáře či čtenářky. Jsem v této oblasti začatečnice a blog jsem nikdy nepsala. Takže, zase někdy příště...

28.1.2010 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - přečteno:531x