Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Felis Sapiens

Z deníku šílené Sephinky

Velmi pozdní ohlédnutí za rokem 2006

Uplynulý rok by se dal asi nejlépe charakterizovat jako „Rok největších NEJ.“ Posuďte sami:

1) Nejdelší zima
2) Nejničivější jarní povodeň
3) Nejvíce SMS poslaných V. Horváthovi
4) Nejagresivnější předvolební kampaň
5) Nejtěsnější volební výsledek
6) Nejdelší povolební vyjednávání
7) Nejtropičtější červencové dny
8) Nejchladnější léto
9) Nejdelší babí léto
10) Nejkratší vláda
11) Nejsušší prosinec
12) Největší útraty na Vánoce
13) Nejteplejší zima
14) Nejhorší silvestrovská noc


24.1.2007 - Společnost - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:15679x

Exkluzivní průzkum

Mohla jsem napsat úplně normální článek. A krásnej. Ale já ne. Z exluzivního průzkumu agentury Search&Search totiž vyplynulo, že 79% občanů používá při psaní propisovací tužku, 11% obyčejnou tužku, 5% plnící pero a 1% zelenou pastelku. Zbývající část populace se zatím nedokáže rozhodnout nebo neumí psát. Z hlediska sociodemografických ukazatelů se projevují tyto významné rozdíly. Zatímco zelenou pastelkou píší významně častěji předškoláci (97% z nich), zvyk používat při psaní plnící pero si osvojili zejména lidé s vyššími příjmy, zpravidla manažeři a vedoucí. To je patrně způsobeno velikostí jejich kanceláře, kam se pohodlně vejde nejen pero, ale i lahvička s inkoustem a měkký hadřík na otírání pera. Dělnické profese naopak významně častěji píší propisovací tužkou (85%), což je pochopitelné, neboť na modrém límečku je skvrna od propisky méně patrná než na bílé košili. Sociologové a psychologové naproti tomu jsou tou skupinou, která jednoznačně upřednostňuje obyčejnou tužku. "Jak známo, tito lidé jsou neobyčejně kreativní a jedině měkká tuha č. 1 dovoluje pečlivé a precizní stínování," říká Key Account manažerka agentury Search&Search.

19.12.2006 - Práce a kariéra - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:57906x

Básnička do recitační soutěže

Co byste poradili sedmnáctileté dívce? Já sáhla po tomto kousku:

Edgar Allan Poe - Svatební balada

Na ruce prsten mám a vínek nad čelem;
kdy chci si oblékám brokát a drahokam
a šťastna, šťastna jsem.

Můj pán mě má velmi rád;
leč hned s prvním příslibem
cítila jsem v prsou chvat -
v slovech hrany zaslechla jsem lkát,
hlas zněl hlasem onoho, jenž pad
v údolí, kam táhl bojovat,
a šťasten sní svým snem.

Hledal věty k uklidnění,
chladil čelo polibkem;
mne však přeneslo mé snění
na hřbitov, já vzdychla ke zjevení
D'Elormieho, který živ již není
(živoucího majíc za vidění):
„Ó, šťastna, šťastna jsem!“

Tak jsem svoje slovo dala;
slib je provždy příkazem;
byť jsem věrná nezůstala,
byť mi srdce bolest rvala,
značí prsten, jejž jsem vzala,
že šťastna, šťastna jsem.



1.3.2006 - Kultura - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:46242x

Cating out

Slíbila jsem pokračování ke Kočičím lidem, ale momentálně jsem trošku zahrabaná ve fermentovaných nápojích - probírám se různými značkami, o kterých jsem předtím ani netušila, že vůbec existují, a raději si snad ani nepředstavuji konzumenty piva Lahváč. Z důvodu časové tísně proto zveřejňuji kočičí coming out mého známého, o kterém jsem se již zmiňovala (mimochodem, je to racionální Kozoroh). Napsal mi:

"Celej život se mi opakoval jeden sen - šplhal jsem po zdi, centimetr za centimetrem, ruce sedřený, nohy i ruce vysílený, ale naděje, že vyšplhám až nahoru, jsem se nevzdával. Ta došla až když jsem těsně pod vrcholem uklouznul a začal padat do hlubin...

Celých těch 22let jsem se vždycky probudil propocenej strachem těsně před dopadem. Až nedávno jsem si v tom snu řekl, že radši umřu, než abych se celej život bál. Moje vysvětlení je tohle: smířil jsem se se smrtí jako něčim, co patří k životu. Dopadnul jsem, ale na všechny čtyři. Kromě toho mi v tý době utekla jedna kočka, ale nedlouho na to spolubydlící našli kotě, o který se teď starám - nesháněl jsem jinou kočku, našla se sama.

Jako malej kluk jsem párkrát spadnul ze stromu, ale nikdy nic vážnýho. Nedávno jsem dokonce i letěl s kola po hlavě přes řidítka, ale přistál na všechny čtyři.

Můj závěr bude znít hodně bláznivě, ale jsem prostě kočičí muž, co ty na to? Nebudu tajit, proč to chci vědět, na tomhle světě mi jde o jednu jedinou slečnu (je taky Štír), tak bych jí nerad přivodil nějakej šok, když jí tohle prozradim..."

Kitty 7



5.9.2005 - Zajímavosti - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:22254x

Demence v přímém přenosu

V závěru pracovní doby, kdy už jsme se s kolegyní chystaly odejít z našeho přechodného bydliště, jsem zavedla řeč na VyVolené. Stejně jako já viděla první fragmenty v neděli a zcela jí to stačilo k tomu, aby si na celý pořad a hlavně na soutěžící udělala názor. Zůstává však otázkou, zda se Terka Pergnerka neustále přeříkává a "jeví" z důvodu, že si pořádně "šlehla" a nebo naopak "nešlehla" vůbec. Řekla jsem si proto, že se tentokrát podívám na celé vysílání, abych alespoň jeden díl viděla konečně celý, a to podle zásady „nekritizuj, když o tom nic nevíš“.

A co se mezitím ve Vile odehrálo? Regina je údajně "tanečnice" a asi se jí stýská po práci natolik, že kolegům i divákům předvedla striptýz. (Když teď odbočím - tyhle eufemismy mě vážně dostávají. Prostitutka již není „prostitutkou“, nýbrž o sobě říká, že "působí v erotických službách", striptérka dává přednost označení "erotická tanečnice", vrchní sekretářka se dnes tituluje "office manager" a Rudé právo se stydí za to „rudé“. Nezbývá než se těšit, až budeme na chodbách zdravit floor managerku, která nám bude spílat, že jsme jí pošlapali právě vytřený úsek). Regina jako první rezignovala na sprchování v plavkách a předvedla se téměř zcela nahá – asi to bude jediné, čím na sebe může upoutat. Soutěžící Katka na mě působí rozhodně lépe, navíc má vážně nádherné kudrnaté vlasy, po kterých jsem vždycky toužila, a já se přistihla, jak jí je tiše závidím.

Pak se za asistence Terky Pergnerky vybírala další oběť ze trojice mladých a nadějných exhibicionistů. Veronika, která samu sebe označila za „rapla“, byla mým horkým favoritem. V okamžicích, kdy máte depresi z toho, jak vám nic nejde, jak nic neumíte a že jste vlastně ještě nedokázali ani desetinu z toho, co byste jednou v životě dokázat chtěli, je pohled na něco tak „čistého“ a „průzračného“ výraznou vzpruhou pro vaše pochroumané sebevědomí. Neodolala jsem a napsala SMS kolegyni, zda se též dívá. Opička odpověděla obratem: „To je drsný. Ještě že s ní ten Gott na to kafe nešel. To by se ztrapnil před celým národem a byl by za debYla.“

„Normální“ kluk mi normální rozhodně nepřipadal – chlapa, kterému trvá úprava účesu gelem půl hodiny, který si holí snad i ruce a další hodinu se rozmýšlí, co na sebe, bych musela zabít a ještě bych možná zjistila, že mi vyplýtval tělové mléko se třpytkami.

Třetí dívčinu jsem – jak se teď moderně říká – „nerozdýchala“. Netuším, co větou „jestli chcete vidět zvědavého bobra, volte mě“ chtěla tato filosofka všedního dne říci. A už se to nedozvím, protože postoupil nagelovaný hezounek Michal.

Dneska nechám VyVolené všem vyvoleným i vyloveným a raději si uvařím něco dobrého a dočtu knížku. Sama a v soukromí. Hurá!

23.8.2005 - Zajímavosti - Komentářů:4 - Přidat komentář - Přečteno:93078x

VyVolovina

Tak mám pocit, že mě "velkolepá reality šou" asi nechytne, přestože "Regina nám ukázala zadeček v tangách, nad sklenkou whisky se diskutovalo o sexu, o počtu partnerů a Regina také prozradila, v kolika letech přišla o panenství", jak se lze na internetových stránkách věnovaných tomuto pořadu dočíst. Asi jsem divná, ale vůbec mi nepřipadá zajímavé sledovat, jak si Honza a Petr čistí zuby (zvlášť když na konkurenčních televizních kanálech běží v tu dobu mnohem lákavější sportovní zprávy). U šroubovaných a zcela neduchaplných dialogů, které mezi sebou dotyční vedou, se mi ihned vybavila Cimrmanova slavná Hodina pravdy a já opět začala přemýšlet o tom, je-li i trapno estetickou hodnotou. Snad bych si dala jen ten špíz, který Vladko připravil, když se ujal role šéfkuchaře.

VyVolení "mým" pořadem tedy rozhodně nebudou - to je asi pravděpodobnější, že se Regině podaří svést Vladka, který je gay. Jsem pouze zvědavá na to, zda-li v soutěži hlouposti přece jen nakonec nevyhraje BigBrother. Na druhou stranu se v případě VyVolených můžeme těšit, až Honza, kvůli kterému byla "údajně posílena ostraha, začne zuřit a demolovat vilu v přímém přenosu" - to bude teprve realita, která nezná bratra.


http://www.vyvoleni.centrum.cz/
http://www.super.cz/exkluzivne/3158-vyvoleni-honza-chtel-do-vily-dostat-drogy.html

22.8.2005 - Zajímavosti - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:60877x

Kočičí lidé I.

Nebojte, nebude to recenze na stejnojmenné mystérium s Nastassju Kinskou v titulní roli. Před časem se mi dostala do ruky knížka od dvou amerických psycholožek T. McKinnon a G. Patnaik "Jsem kočka nebo pes?" (Like Cats and Dogs: Revealing Your Feline or Canine Self). U mě to byla docela jasná odpověď, protože člověk se "kočkou" nestává, nýbrž rodí, ale co ostatní lidé v mém okolí?

K tomuto příspěvku mě navíc přiměl jeden známý, který se mi svěřil s jedním snem, jenž se mu opakuje od dětství. Závěr byl poměrně šokující – cítí se být kočičím mužem, což mi doložil mnoha příklady ze svého života. Byl plný obav, jak má tohle vysvětlit dívce svého srdce tak, aby si ona nemyslela, že je naprostý blázen. Nevím, jestli jej překvapila moje vstřícná reakce, ale každopádně jej nadchlo, že se podobnými myšlenkami už nějakou dobu zabývám.

Autorky rozlišují základní tři typy charakterů lidí - psi, kočky a kočpopsi - a vše navíc dávají do souvislosti a astrologickým znamením. A nebyla bych ta správná "štírkočka!, abych něco takového jen tak přešla bez povšimnutí. Bez zajímavosti není, že někdo může mít např. raději psy než kočky, ale přesto je to „kočičí člověk“; to autorky vysvětlují tím, že patrně podvědomě touží po tom, co sami postrádají, čímž se pokouší dosáhnout vnitřní vyrovnanosti. Bylo by chybou předpokládat, že je někdo kočkou na sto procent – možná někteří takoví jedinci jsou, ale zpravidla má každý nějakou tu psí nebo kočkopsí vlastnost a ani já nejsem výjimkou.

Kočičí lidé jsou doslova a do písmene posedlé touhou vědět o všem, co se okolo nich děje a hýbe (možná ještě lépe – mít to vše pod kontrolou) – to už je vidět na zvědavých kočičích dětech, které jsou schopné rozebrat rádio nebo utrhat hlavičky panenkám jen aby zjistily, co je „tam uvnitř“. V dospělosti vynikají analytickými schopnostmi, které často aplikují při zájmu o fungování lidské duše, a proto se často uplatňují nejen jako právníci, soudci, matematici a finanční analytici, ale i jako psychiatři, psychologové, sociologové, detektivové (např. Hercule Poirot) a umělci. Při práci potřebují pokud možno samotu nebo alespoň pracovat samostatně (dle vlastní zkušenosti mohu říct, že takový velkokapacitní open-space donutí kočku k výpovědi poměrně rychle) a velice často jsou na vedoucích pozicích.

Možnost „být sama“, je pro kočku téměř nezbytná. Ne že by kočičí lidé byli nějací sociopatičtí podivíni, ale občas chtějí být samy a zalézt si někam, kde je nikdo nebude rušit: hlavně když se jim něco stane nebo jim někdo ublíží. To si pak v soukromí lížou rány a vylezou až tehdy, kdy se cítí lépe. Neradím nikomu, aby se snažil jak dvounohou, tak čtyřnohou kočku vytahovat z její skrýše – vždycky to skončí drápanci. Stačí počkat (nebo kočkat?) a ona sama přijde vrnící, dožadující se pohlazení.



(pokračování příště)


18.8.2005 - Společnost - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:102963x

CzechTek podruhé

Určitě bych sem o CzechTeku znovu nepsala, nebýt jednoho známého z LST, který mi poslal velice zvídavý e-mail:


Cau. Nechce se mi hledat v te hromade sracek, co lidi pisi o Czechteku, tak me napadlo se zeptat tebe. Jakej byl podle tebe skutecnej duvod k zakazovani a potom i rozehnani Czechteku?
Nechci slyset zaminky. Ten duvod je jinej. Proc zakazuji podobne akce v cizine? Proc si je nepreji u nas? Cim vadi?
Proc se musi Czechtek delat tajne? Proc ho musi maskovat jako "oslavu" apod.?
A proc to nakonec hnali az do takoveho extremu?
--------------------------------------------------

Byl to poměrně těžký úkol. Toho člověka nezajímala normativní stránka věci, nýbrž spíše hodnoty a důvody, které jsou kdesi hluboce zakořeněné. Pro mě to znamenalo mluvit s technaři (a teknaři - prý je to něco jiného) a ptát. Ve své odpovědi jsem se nezabývala normami a soudy, co bylo a co nebylo správné. Pokusila jsem se dokonce i abstrahovat od svého vlastního hodnotícího soudu:

Podle mě vadí technaři proto, že má jejich valná část blízko k anarchistickému hnutí a dalším spolkům a organizacím, které nejen že kritizují současný establishment a jsou proti celému systému, ale dokonce celým systémem otevřeně pohrdají. Ačkoliv jsem slyšela názor, že „troška anarchie může být pro společnost prospěšná“, v očích establishmentu naopak představuje ohrožení a destabilizační sílu. Ne proto, že „tančící děti jakožto nebezpeční lidé“ užívají drogy (např. Milton Friedman vyčíslil, jak by se legalizace marihuany „vyplatila“), že nosí „podivné účesy“, poslouchají „podivnou hudbu“ a „nemyjí se“. Vůbec to není střet kultur, resp. střet dominantní kultury se subkulturou. Je to především mocenský a ideologický střet – jedna ideologie je ohrožená druhou ideologií.

CzechTek se NEMUSÍ dělat tajně a už vůbec se NEMUSÍ maskovat za oslavu – jeho organizátoři ale odmítnutím pravidel bojují proti establishmentu a otevřeně jím pohrdají. V jiných státech je systém chráněn legislativou, ale tam, kde podobný zákon, který by XX_Tek zakazoval, není, pomáhá si k udržení moci represí.

Czechtek má proto podle mě pouze dvě možnosti:

1) Jeho organizátoři a stoupenci přistoupí na společností nastavená pravidla a budou své techno tanečky organizovat stejně jako se organizuje např. Rock4People nebo Sázavafest.
2) CzechTek bude zakázán úplně.

6.8.2005 - Společnost - Komentářů:8 - Přidat komentář - Přečteno:64563x

Tancuj, tancuj, vykrůcaj, vykrůcaj, len mi pecku nezrůcaj...

CzechTek a způsob jeho zakončení rozvířil stojaté vody internetových diskuzí a rozdělil účastníky v zásadě do dvou nesmiřitelných táborů: bratr proti bratrovi, kamarádka proti kamarádce, milenka proti milenci, manžel proti manželce. Bylo jasné, že poteče krev. A tekla. Padaly nadávky hrubého zrna, z nichž mezi ty publikovatelné patří např. "smažky", "fetky", "komouši", "kreténi", "idioti" a mnohé a mnohé další, bo čeština je jazyk převelice bohatý. (Jedním filosofem všedního dne - pochopitelně skrytým za anonymitou internetu - jsem byla dokonce nazvána "kechubou". Netuším, co to je, takže pokud to někdo ví, Vaši odpověď uvítám.)

Asi nejvíc mě pobavili sedmnáctiletí "právníci" - ti měli okamžitě jasno, ačkoliv, jak vyplynulo z další diskuze s nimi, mají rozhled německého ovčáka, pletou si demokracii s anarchií a netuší, že jejich svoboda končí přesně tam, kde začíná svoboda druhých.

Dále mě značně rozveselili razantní kritici současné politické scény, kteří ovšem nechodí k volbám, protože se o politiku nezajímají. Příští rok ale možná půjdou - chytili se Strany zelených, takových pěkných, kulaťoučkých melounků (tj. na první pohled zelení, uvnitře rudí), kteří ve svém volebním pseudoprogramu např. vůbec nepočítají s důchodovou reformou. Jasně, po nás potopa, pomyslela jsem si a ihned si vše dala do souvislosti s nedávným protipovodňovým cvičením.
Ostatní vulgární primitivové byli spíše k pláči.

Jakékoliv násilí naprosto odsuzuji. Je mi líto zraněných a vůbec nemám radost z toho, že to takhle dopadlo. Je mi líto, že celá záležitost byla silně zdramatizována a zpolitizována. Zdá se, že pochybení jsou na obou stranách, ale vzhledem k tomu, že se u nás koná celá řada hudebních festivalů, kde nejsou žádné problémy, zabránit se tomu všemu jistě dalo. Místo toho organizátoři akce všechno tutlali, odmítali komunikovat s místním zastupitelstvem a CzechTek vydávali za soukromou oslavu léta či za oslavu narozenin. Ruku na srdce - tolik hostů si přece nezve ani královna Alžběta.

Není nezajímavé, že v západoevropských státech se akce typu CzechTek pořádat vůbec nesmějí. Probíhají pouze u nás, na Slovensku, v Maďarsku a Bulharsku, jak jsem se dozvěděla na internetu. Navíc jít pouštět uc-uc kravál do přírody, to je stejná pitomost jako lézt do spacáku v pyžamu, jak říká můj táta, ještě před třiceti lety aktivní čundrák.

Ze své pozice nemohu jednoznačně říct, jestli byl policejní zásah zcela adekvátní dané situaci. Nebyla jsem tam a v PČR jsem nikdy nepůsobila. Po osobních zkušenostech z roku 2000, kdy jsem při příležitosti zasedání IMF pracovala na dopravním dispečinku a kvůli demonstrantům byla nucena přespat v Kongresovém centru (přikrytá pouze ubrusem, v kontaktních "kočkách" a bez jídla, protože jsem se neměla jak dostat domů), ale vím, co takový dav dokáže: chová se naprosto iracionálně, jak před cca 120ti lety popsal G. Le Bon. Nikdo nemůže dopředu vědět, jak se dav zachová. Zkusme si představit situaci, že těch 5000 lidí něco provede, něco zničí nebo někomu ublíží - kdo by měl v takovém případě za to vše zodpovědnost? Kdo by v takovém případě uhradil škody? A policie by byla zase ta špatná a každý by hned mudroval o tom, že svoji situaci nezvládla. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Hodně se diskutuje o policejní brutalitě. Ty obrázky jsem viděla a skutečně to na PČR nevrhá dobré světlo. Zdá se, že to vážně pořádně přehnali a že zcela neprofesionálně sem tam třískli neviného, který se chtěl opravdu jen bavit. Na druhou stranu, jak je možné, že bylo zraněných tolik policistů, dokonce těžkooděnců? To je mi stále záhadou stejně jako to, co bylo opravdu mezi Marylin Monroe a Kennedyovými a kdo opravdu stiskl spoušť v Dallasu, abych parafrázovala agenta Coopera.

Nevím, jak to celé skončí. Vím jen, že kdybych si vzala magič, pozvala pár stovek kamarádů a kamarádek a šla bych dělat kravál k sousedovi Josefu Š., nemohla bych se divit, kdyby na mě přiletěl s hráběmi.

2.8.2005 - Společnost - Komentářů:5 - Přidat komentář - Přečteno:89292x

Válka světů

Tak už jsme to viděli. Zážitek shrnu velice stručně:
1) efekty skvělé
2) ta holčička hraje naprosto přesvědčivě
3) první třetina filmu slibná
4) závěr příšerným způsobem zavražděný
5) celý film se něco děje, ti lidé pořád někam utíkají a během posledních sedmi minut se "Marťani" sami od sebe jako rozpadnou, CELÁ (!) rodina se sejde, nalezne se i ztracený syn, a je konec

Horší už by mohlo být jedině to, kdyby film končil svatbou. Ale vidět jsme to chtěli, šli jsme na to dobrovolně, tak nemá cenu dále lamentovat.

Mně přijde úplně nejzajímavější ta hysterie, která okolo rozhlasového vysílání Války světů tehdy 30. října 1938 nastala - předznamenává totiž obrovsku sílu médií. Studie, která díky Válce světů vznikla, poté znamenitě rozpracovává psychologii paniky a odhaluje skryté motivy a důvody toho, proč někdo reagoval tak, jak reagoval.

Je stejně zoufalé, že si tenkrát dost lidí myslelo, že to, co slyší v radiu je skutečné: ani si tu informaci neověřili a propadli panice...

Na to jsem si vzpomněla nedávno, kdy Panda založila na LST diskuzi, kam do úvodu nakopírovala historický text, jenž byl sepsán manželkou baptistického faráře a který se týkal toho, jak je sex pro ženu utrpením. Navíc obsahoval rady, jak se sexu co nejvíce v manželském soužití vyhýbat atd. Bylo až k neuvěření, kolik tamějších "kusů" věřilo, že je to Pandino stanovisko - nic si neověřili a hned se do ní začali navážet, že není normální, že by se měla léčit atd.

Jo, lidi jsou stále stejně "hloupí" jako tehdy, ne-li snad hloupější, bo tenkrát Google neexistoval a prostor pro ověřování informací byl mnohem menší než teď. Dokladem toho jsou námi všemi milované hoaxy, ve kterých pan Gates rozdává peníze, hledá se dárce krve s krevní skupinou Z18 Rh+ nebo se vyhrožuje neštěstím a nepřízní osudu, pokud se řetěz přeruší. Na to je specialista jeden můj mladičký kolega - je na jednu stranu hezké, že ho výzvy k darování kostní dřeně pro dcerku starosty jedné malé vesničky v Moldávii nenechávají lhostejným, na druhou stranu se pak mohu marně divit, proč zrovna mně někdo posílá nabídky typu "increase your penis size".

10.7.2005 - Kultura - Komentářů:4 - Přidat komentář - Přečteno:91461x

Kamarádky udělaly státnice

Tak to mají Lenčulka s Koblížkem za sebou a konečně si mohou před jméno též psát ta tři zasloužená písmenka...hurá, hurá, hurá, mám z nich radost a už se těším, až to oslavíme, pokud možno při nějakém grilování - snad nebudeme mít letos tolik problémů s ohněm jako loni, kdy jsme povinností rozdělat oheň pověřily jediného přítomného dospělého muže a my samy poté oheň složitě udržovaly foukáním, bo foukal strašně silný vítr a maso bylo ještě po dvou hodinách syrové, jak nám oheň stále zhasínal.

27.6.2005 - Práce a kariéra - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:51866x

"To je drsný, to je drsný, partyzán!" opakoval stále Secký...

Tak mi dnes ČT2 promítla Hrdého Budžese. Původně jsem sice měla promítat mnou zbožňovaný Mulholland Drive miláčkovi, ale on se mi nějak osypal, rozkýchal, rozalergizoval a otrávil (myslím, že argumet "na to se neumírá" nebo "už jsem tě viděla v horších stavech" by patrně nezabral), takže jsme to odsunuli "na někdy". Hrdý Budžes byl ale téměř plnocennou náhradou a příjemným zakončením dne, který začal generálním úklidem a mytím oken a pokračoval přes plení, okopávání, rýpání se v zemině a pálení suchých větví (=HouseCat, FarmerCat a FireCat). Někdy okolo poledne mi zavolal Johny, že prý má Dan novou přezdívku, a sice Zelená víla. Nejprve jsem vůbec nepochopila, o co jde, protože jsem byla už dost vyhladovělá (jak známo, v takových situacích lidský mozek nic moc nebere), ale on mi ihned ochotně osvětlil, že to Daník den předtím poněkud přehnal s vínem a obsahem svého žaludku znečistil jak dámské, tak pánské sociální zařízení. "U Vavrysů máš dištanc, Zelená vílo," vztekal se Johník, zatímco jsem se ptala, jak se na to tvářil pan Vavrys a zda nás tam ještě někdy rád uvítá. "Díkybohu to nebyly velké kusy, takže se přečerpávající zařízení nezničilo," uklidnil mě Johny a naznačil, že i pan Vavrys byl uklidněn. Přesto je mi to velice nepříjemné, bo nemám ráda, když někdo pije tolik, kolik evidentně neunese. Vzpomínám si na hodinu estetiky na VŠ, ve které přednášející citoval z knihy G. Jarkovského následující: "Za mořské nemoci zdržuj se převážně ve své kajutě a zvracej důstojně, zcela osamocen."



25.6.2005 - Zábava - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:40934x

S kým chodí Petr Bende?

Upřímně řečeno, je mi to vcelku jedno, i když jsem mu fandila. Nepochybuju o tom, že si jistě vybere dobře, ať už je to Gába, Markéta, Svatka či Katka. Holt stinná stránka popularity a nikdo si nevybere, kde zrovna vyjde a zda jeho výrok maličko nepomuchlají (viz Odbornice: Nejvíce nakupují pragmatici). V noci jsem skoro nespala, pořád jsem se budila (zdálo se mi o práci a o scrabble, ano, opět jsme jej s mamkou hrály do 23:15) a dlouho nemohla usnout, takže se ted cítím, jako by mě vzal někdo po hlavě lopatou. Těšila jsem se na to, že přijdu do práce, dám si kafíčko a snídani, ale přepadla mě zase ta neodbytná potvůrka, které se říká PRÁCE. Ne že bych nebyla ráda: jsem moc a moc ráda, navíc je to strašně zajímavé téma a hrozně moc bych to chtěla dělat. Alča odjela do Kanady, vrací se nám až v pondělí, tak jsme tu s Mirkou samy. Rozpovídala se o tom, na čem její syn v USA na stáži pracoval a za co dostal ocenění. Je vidět, jak moc je na něj hrdá, a je to strašně hezké. Oni mají vůbec moc hezký vztah - vždycky, když Mirka čte ty e-maily, které jí posílá, zatoužím mít v budoucnu přesně takového synka. Také jsem měla trošku MSN debatu s Andym a musím ho tady vychválit - myslím, že se zlobit nebude. Dokáže mi zvednout náladu, ať se děje cokoliv, jeho smysl pro humor mi prostě vyložně sedí a vždycky mě donutí pokusit se vidět věci i flegmatickýma očima, což mi dělá velké problémy. Kdybych nezačala PhD studium u nás považovat za poněkud nepřínosné, mohli jsme dokonce i spolu publikovat. Takhle se aspoň pokusím "přihrát" mu Leničku: A: "Je pěkná?" S: "Jasně, modrooká blondýnka, pošlu fotku." A: "Sephuše, neblbni, vždyť jsem skoro taťka!" S: "Já vím, jen vracím míče, Andýsku." Byla bych ráda, kdyby mohl příští týden přijet do Prahy. Třeba už bude vědět, jestli k nim přiletí vrána nebo čáp. :-)



16.6.2005 - Zajímavosti - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:22532x

Mámě je padesát

Slavíme ale až zítra, včera si to zatím oslavila v práci, kde dostala scrabble a spoustu kytek. Brácha mi opět zanesl PC spywarem, adwarem a trojskými koni, opravdu už ten Internet dám pod heslo. On si asi neumí představit, co to bylo za práci všechno tehdy v březnu vyčistit, bo mi ty potvory nalezly všude možně a já si s nimi neporadila (ještě že mám Losíka, bez něj bych byla fakt v koncích). A mám je tu zase.



10.6.2005 - Rodina - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:36512x

Ze života



- Řekněte, kdo je tady blbec, vy nebo já?!

- Šéfe, vy nejste člověk, který by zaměstnával blbce .....


9.6.2005 - Práce a kariéra - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:40504x

Sephi dostala druhého ocelota

Před tancem (nebo-li "okrasným otřásáním ocelotem") jsem se zastavila z Losíkem. Vylákal mě do Štěpánské, že si tam musí něco zařídit. Nechal mě čekat na ulici a poté vylezl s bílým plyšovým ocelotem. Byla teda děsná zima, na to, že je konec dubna (globální oteplování je holt oteplování), a tak jsem navrhla, že si dáme latté "v tom našem" McDonaldu. Nakonec jsme si oba dali ještě shake, což jsem asi neměla dělat, bo se mi poté udělalo dost zle. Hezké bylo, že jsme si dali toho ocelota na tác a pobaveně sledovali ty závistivé ksichty sondující, jakou hezkou hračku že jsme to v tom HappyMealu měli. No, ocelota...to není až tak úplně jisté, jestli je to ocelot, vzhledem k tomu, že je bílý a podobný celkem asi šesti zvířatům. Hlavu má jako tygr, s tím souhlasí i Goldík, a dále vypadá trochu jako lední medvěd posetý fleky. Nicméně bylo to miloučké a večer jsem se v posteli už málem nehnula, díky plyšovému osazenstvu.



20.4.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21841x

Sephi dostala ocelota!

Losík ho přivezl z Alsaska a hned jel za mnou, aby mi ho předal. Měla jsem z něho úžasnou radost. Musím si ho vzít zítra do práce. To se zase budou hoši královsky bavit jako tenkrát, když jsem vzala losíka juniora na oběd.

17.4.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21482x

Dívadlo. Los odjíždí do Alsaska

Bohužel nastala změna v programu: místo Kočky na rozpálené plechové střeše jsme byli nuceni sledovat Výstřely na Broadwayi, které nás příliš nenadchly. Chudák unavený Los během představení trošku usínal, což se zase tak moc nedivím. Představení bylo vážně dost slabé. Každopádně to byla příležitost, kdy jsem se mohla udělat hodně hezká, vzít si supervysoké podpatky a superkrátké a superúzké malé černé šatečky. Los mě poté doprovázel domů metrem. Poprvé v životě se tak podíval tam, kde ještě předtím nikdy metrem nebyl. Potkali jsme Péťu D.(jel právě domů do Liberce): měl nějaký podivný piercing v nose, ale jinak vypadá stále velice mladě, jako klouček a ne jako čerstvý třicátník. V noci pak princové Losoň a Prasoň vyráželi do Alsaska.



15.4.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21913x

Byli jsme v ZOO

Vyrazili jsme hned brzy ráno, abychom se vyhnuli návalu, který bylo možné vzhledem k Velikonocům předpokládat. Samozřejmě hlavním cílem byla návštěva losů. Je přece přímo nutností, aby mě Los už konečně představil rodině. Kousek za bránou jsme procházeli okolo klece s tabulkou "ocelot stromový". Ať jsme se koukali jak jsme chtěli, žádné zvířátko jsme uvnitř nejprve vůbec nemohli najít. Až po chvíli jsme si všimli čičinky sedící kdesi vysoko ve větvích. Los se velice podivil. "Cože? Tohle že je ocelot? Vždyť vypadá jako malá kočka!" Mně se ale ocelot moc a moc líbil. Ještě než jsme se vyšplhali nahoru k losům, Velký Los mě předem instruoval, abych se nedivila, že mají upižlané paroží, aby mohli projít do svého losího domečku. Protože už dříve mluvil o tom, že by chtěl na zahradu losa, ptala jsem se Goldíka, jestli by mu v tomto případě taky upižlal parohy. Prý ne, to by raději rozšířil a zvětšil vchod. U losů jsme strávili notnou chvilku. To zvíře je schopné nehnutě stát třeba i půl hodiny a jen tak nezúčastněně koukat. Paní losová nakonec kousek odlosila, otočila se k nám pozadím a klidně se před námi bez jakéhokoliv ostychu vymočila. Vzápětí ale přišel zřízenec se snídaní a losi se pomalu přesunuli ke krmelci. To už jsem byla docela mražená a navrhla dislokaci k žirafám, ledním medvědům a další zvěři. Zejména jsem se těšila na kočkovité šelmy, což je pochopitelné, ale pořád jsem myslela hlavně na toho ocelota, do kterého jsem se během toho dne úplně zbláznila.



27.3.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21809x

Pořád mě bolí zub :-(

Raději ani nebudu psát, jak dlouho už jsem nebyla u zubaře. Každopádně teď už je to opravdu akutní a já tam musím v pondělí zajít. Goldík - Losík mi sehnal zubařku, která je prý děsně hodná, skvělá atd. Dokonce je v centru, pár minut od Losí kanceláře. Prý mě bude držet za ruku, tak snad je nepokoušu oba. Klidně si zaplatím cokoliv, třeba i epidurál, jen když to nebude bolet. A snad nějak přečkám víkend, aniž bych musela na zubní pohotovost. Losova "studentská epizoda" končí (jak sám popsal: "Teď si připadám jako regulérní student - nemám auto a nemám kde bydlet). Jede si vyzvednout Krysu ze servisu a doma už má položenou podlahu. O víkendu bude patrně malovat, tak jsem zvědavá. Prý pískovo-piškotovo-mandlovo-oranžová a bílý strop. Zní to hezky a hlavně dost chutně. :o) S děvčaty jsme si v práci udělaly na nástěnku výzdobu k MDŽ. V úterý nám ještě koupím karafiáty, bo sranda musí být.



4.3.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:22295x

Béda slaví 28. narozeniny a Sephi bolí zub

Sešlo se nás opravdu mnoho. Dokonce se zúčastnil i Losík, protože zjistil, že na tu jeho zkoušku je ještě další termín někdy za 14 dní. Ono mu totiž nestačí mít 90 bodů ze 100 - on chce z těch 100 minimálně 120, jak ho znám. ♥ Jestli se z něj nezblázním teď, dá mi jistě příčinu i někdy později. Dokonce už vyhrožuje, že mi bude termíny svých zkoušek zatajovat, abych prý nebyla zbytečně nervózní. Tsss. Béda dokonce pózoval i ve spodním prádle s žirafkou, které dostal od Lucie a od Miri, čímž sklidil obrovský potlesk všech přítomných.



3.3.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21516x

Nebudit prince Losoně

Los prý není obyčejný los - je to princ Losoň (večer jsme se totiž koukali na Shreka 2). Ale ráno je nekomunikativní jako každý naprosto, ale naprosto obyčejný chlap. Připadala jsem si strašně zanedbávaná, snažila jsem se ho hladit a pusinkovat, ale nezabralo to. Ještě si postěžoval: "Tak buď jsem lochtanej, nebo mám mokré ucho." :o)


20.2.2005 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21597x

Pro Adama do Blavy a pro všechny hodné strýčky


S: "Adámku, znáš tohle: http://hanyz.info/bloq/doc/gross-vymluvy-generator.php ???"

A: "Znam vyzvu a znam i podklady k tomu, jak to vlastne cele vzniklo."

S: "Jsem mooc zvědavá, jak to celé vzniklo. Poslal jsi jim na to 1,2 milionu, které jsi našel v bratislavské kanalizaci, zabalené do igelitky? Nenapínej mě..."

A: "NN, vlastne jsem se zastavil po ceste do Parize na letisti v Moskve, sel jsem na zachod a tam, kam se hazi ty pouzite papiry, jsem nasel tasku s mio EUR. No a pak jsem spalil igelitku, ve ktere byla smenka, a tak...proste pohodicka."

S: "Počkej, já myslela, že jsi tu směnku snědl!"

A: "Zadna nebyla. To ten pradebil. Strejda je vetsi nestesti nez skrblik genius...si predstav, ze se s tim image musis tahnout celej den. Uz jsi slysela, ze podle rady Tucka a Slajse prodal strycek lokomotivu Hujerovi, ktery nasledne vyhral soutez ve sberu?"







15.2.2005 - Společnost - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:20906x

Úplně ty nejkrásnější Vánoce

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ (K tomu se snad ani nedá napsat nic jiného.)



24.12.2004 - Vánoce - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21682x

Sephi dostala losíka

Včera jsem dostala losíka. Je nádherný, božský, úžasný, plyšový, ve svetru a v čepici (ta se bohužel nedá sundat, na rozdíl od svetru). Hned jsem si ho vzala do práce a oblékla si béžovou, abychom spolu pěkně ladili. Vzala jsem ho na oběd a udělala z něj klokánka, tj. vykukoval mi z výsřihu. Kuci z toho měli celkem srandu, kolega RJ prohlásil cosi o kojenci, ale kolega JČ jej okřikl, že je ten plyšák úžasný. S JČ totiž děláme na jedné hrůze, vůbec to nestíháme a už nám to pekně leze krkem. Klient je navíc neochvějně přesvědčen o tom, že statistice dokonale rozumí. Já jen trnu hrůzou, kdy vznese požadavek typu "ta tabulka by měla být kulatá, mít tři rohy a uprostřed zelený tank" nebo bude rovnou požadovat průměr ze zprůměrovaných průměrů zprůměrovaných z průměru. Proto teď s JČ děláme přesčasy a tvrdneme tu do pozdních večerních hodin. On si mě dobírá, že jsem zamilovaná, ale vzápětí dodává, že to plně chápe (není ženatý snad ještě ani rok) a že je to hezké. Rozpovídal se i o své ženě a hlavně o prvních Vánocích, které strávil u jejích rodičů. Kromě toho, že nakoupil dost drahých dárků a vypadalo to, že si svou budoucí choť kupuje, protože její rodina má ve zvyku se obdarovávat spíše skromněji, se mu podařilo zapálit stromek. Musím se přiznat, že jsem se smála, ale do podobné situace bych se rozhodně dostat nechtěla.

10.12.2004 - Práce a kariéra - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21080x

Seznámení

Pomalu mi končí zkušební doba. Hurá. Adi má dnes své 27. narozky, slavíme U Medvídků (ble, Budvar). Pozvala jsem i Losíka, protože jsem byla fakt hodně zvědavá. Totálně mě dostal tím, že Adince přinesl kytku, aniž by ji kdykoliv předtím viděl. Začala jsem chápat jeho slabost pro losy. Následující den mi pak vyrobil výstražný trojúhelník na auto – s lachtanem (on má losa). Mám pocit, že koncem listopadu neskončila jen moje zkušební doba, ale i první díl deníku šílené Sephinky. Ladies and gentlemen, now for something completely different. Španělskou inkvizici přece nikdo nečeká. :-))) ♥♥♥



26.11.2004 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21835x

Oslava pětadvacetin

Dneska se "svými internetovými lidmi" slavím narozeniny (Koblížkovi zemřela babička, tak jsem to s holkama z VŠ přeložila na jindy). Dostala jsem krásné dárky, zejména plyšového kocoura (od Lucky a Miri), kterému říkám Chester a se kterým spím, hihi, pokud to někoho vysloveně zajímá. Adi mi přinesla knížku Hrdý Budžes, RJ od nás z práce zná tu hru a dost o tom básnil. Dřevěnou kočku od Johnyho mám v kanceláři. Následující den ale Sephi dostala ještě jeden dáreček – poprvé prohodila vzkaz s Losíkem. Shodou okolností právě v den, kdy chtěl svůj profil zrušit. Navíc se ten samý den zcela nezávisle seznámil s Bárou, se kterou jsem si psala cca už týden a která mi padla do oka hned na první písmenko.



18.11.2004 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21446x

Je mi 25

Dostala jsem v práci úžasný dárek od šéfové výzkumu. Z pověrčivosti to ale raději nenapíšu. Zapomněla jsem zaplatit fakturu, takže mi byl odpojen Oskar. Xakru. Byli jsme na firemním večírku s bowlingem, GŘ mi nabídl tykání, ale mám k němu takový respekt, že mi to přece jen dlouhou dobu potrvá, než na to přistoupím. Naopak našeho IT Managera (normálního správce sítě, který si hraje na víc než na co má) bych čtvrtila přinejmenším dvě hodiny. Z večírku jsem si odnesla krásnou a vkusnou květinu v oranžových barvách.



16.11.2004 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21470x

Sephi si rozsekla čelo

Kvůli kocourovi jsem si rozsekla čelo – pokusila jsem se o drobný steh (druhý den ale vytáhla, vypadalo to nevzhledně). Luciina sbírka koček se ten den rozšířila na dvě, v následujících 14 dnech dokonce na 5. * Lenka je stále se svým "kolouškem": 9.11. bude mít 22. narozeniny, tak pro něj plánuje dárek.



3.11.2004 - Rodina - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21529x

Il n´y avait pas un chat dehors

Dneska není do čeho píchnout. V práci je nás "menší půlka" (tenhle obrat přímo miluji, spoustu věcí mám ráda už jen proto, že jsou neskutečné a nemožné) a já si klidně mohla vzít kapsáče a kanady, kdybych je měla, a nikdo by mi nic neřekl. Vrátím se proto k pátečnímu večeru, jenž byl spojen s ochutnávkou vína. Nejvíc pro mě bylo šokující, že mi někdo, koho vůbec neznám (vlastně znám jen z chatu a mohu o něm říci jen tolik, že je to blonďák), poslal obrovskou kytici žlutých růží a Ferrero Rocher k tomu. Ne že by mě to něpotešilo. Žluté růže mám hodně ráda (čokoládu už teda moc ne, konzerva tuňáka ve vlastní šťávě mě oslovuje víc) a překvapení, pokud jsou milá, také, ale na druhou stranu se projevil můj zcela ambivalentní postoj k dárkům. Jednou si takhle pár lidí nechalo dát dřevěného koně — achajská řemeslná výroba, stálo na etiketě. A všichni víme, jak to dopadlo. Navíc květiny patří mezi ty záležitosti, u kterých mám raději průměrnou velikost - ta obrovská mě dost děsí. Když jsem pak jela zpátky domů metrem, cítila jsem se jako filmová hvězda, to se musím přiznat. Ačkoliv, možná to bylo i tím alkoholem — to si vždycky připadám nezřízeně chytrá, atraktivní a vtipná. Teď si vlastně vzpomínám, že jsem se bavila s nějakými Němci, kteří vlastně ani nevypadali jako Němci, a vůbec nevím proč. Jen jsem říkala, že jsem měla ve středu promoci. Nejsou to však jediná Akta X tohoto večera. Například netuším, proč jsme si dávali s Axlem pusu. Jen krátkou a snad i ze srandy, ale i tak...? A taky jsme si přeměřovali, jak máme velkou nohu. Suverénně jsem to se svou velikostí 39 prohrála (Johny má dvanáctku a Axl devítku) a marně přemítám, s čím u žen souvisí velikost nohy. Každopádně doporučuji Svatovavřinecké — Moravíno. Velmi suché. Dvě deci si dal i Bedřich, a to vůbec nepije. Tak a víkend. Ačkoliv jsem přece jen něco vypila, asi to nebylo tak strašné, protože mi druhý den bylo vážně dobře. Naopak všemi příznaky kocoviny trpěla mamka — bolela ji hlava, zvedal se jí žaludek, motala se a všechno jí padalo z rukou. Asi bych vážně mohla udělat kariéru ve firmě jako "voodoo specialista". To je totiž pozice, kterou zavedl můj nejvtipnější kolega RJ u příležitosti prezentace obchodního ředitele, který říkal, že "musíme klienty uhranout".

27.9.2004 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21592x

Jsem asociální, sociopatická Sephi. Myslím to upřímně.

Myslím to upřímně — výborný slogan. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že takovou blbost si může dát na plakát jen někdo s mozkem mihule potoční. Teď vidím, že je to ještě horší a že mihule je docela roztomilé "zviřátko". Dneska má narozeniny spousta lidí, kteří jsou mi nějakým způsobem blízcí. Například Lenička. Co se jí týče, jednomu kolegovi z vedlejšího oddělení jsem nakecala, že je to moje přítelkyně. Jsem ujetá, ale mystifikace mě baví. Jen děti a idioti sobě říkají vždycky pravdu, jak kdysi prohlásil S. Dalí — pravdu za každou cenu navíc vyslovují zcela upřímní lidé, což vysvětluje i ten výše uvedený slogan. Mimochodem, taky jsem byla párkrát zcela upřímná. Naposledy před týdnem k Adamovi. "Smskovali" jsme si, já se pak z určitých důvodů odmlčela a když jsem se znovu podívala na mobil, bylo tam od něj. "PROC NEODPOVIDAS?" Ani vteřinu jsem nezaváhala a odepsala "CHCES ZCELA UPRIMNOU ODPOVED? NEMOHLA JSEM, PRAVE JSEM SE VENOVALA AUTOEROTICE." V záchvatu upřímnosti jsem totéž přeposlala ex-Panterovi, načež následovalo "ODKDY MAS AUTO? ZKUS SE DRZET VOLANTU ASPON JEDNOU RUKOU A NEJEZDI MOC RYCHLE." Už vím, proč s ním nejsem. Nikdy mě nebral vážně, ale tohle mě opravdu docela pobavilo. Dnes má také narozeniny Davídek, syn mé spolužačky Nadi. A Bruce Springsteeen. A Magor Jirous. Ten slaví dokonce šedesátku, což je docela o strach — možná bude v pondělí v nekrologu, že tu pařbu nepřežil. Ačkoliv člověk by měl něco po 45tiletém tréninku něco vydržet, že jo. A v neposlední řadě má narozeniny i Andy — musím se ale ještě jednou zeptat, protože je vysoce pravděpodobné, že mystifikuje. Není totiž natolik blbý, aby všechno myslel výhradně upřímně...

23.9.2004 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:22608x

Puis-je voir votre permis de conduire?

Tak dneska je to s mým tvůrčím potenciálem snad o něco lepší. Momentálně mě prohra Sparty až tak moc nežere — vlastně musím ocenit a přijímat s úsměvem na tváři, že si mám v práci s kým pokecat o fotbale, což se v minulém zaměstnání s dámami předdůchodového věku, s recepčními ještě pubertálního věku (toho duševního) a špatnou napodobeninou chlapa rozhodně dělat nedalo. Abych své mužské kolegy stále nechválila: kohabitace s nimi samozřejmě přináší mnohá úskalí a rizika: 1) Začíná mi být jedno, jestli vypadám perfektně, dobře nebo blbě. Nikdo si nevšimne toho, že mám novou sukni — jedině snad kdyby byla ověšená jitrnicemi. Na druhou stranu si třeba ani nevšimnou toho, že jsem kilo přibrala nebo že se mi nepovedla barva na vlasy, případně ráno slepily řasy, protože jsem se den předtím důkladně neodlíčila. 2) Přestávám se kontrolovat, co se týče sprostých slov, sprostých vtipů a také smíchu sprostým vtipům. Podezřele dlouhou dobu dokážu mlčet a pokud někdy v duchu mluvím sama k sobě, často se oslovuji "ty vole" (je ale pravda, že existují slova, která bych nikdy veřejně neřekla). Navíc mívám občas pocit, že zvládnu a) všechno, b) sama. To vše nebezpečně ohrožuje moji feminitu. Pan doktor Gray (díky kterému jsem pochopila, že jsem asi z Marsu, když ne z Venuše) někde něco psal o tom, že ženy si mají pro posílení své feminity ozdobit pracoviště fotografiemi dětí a domácích mazlíčků. Na druhé straně jsem slyšela názor, že by jich nemělo být příliš mnoho, protože ani presidenti nemívají ve své pracovně více než dvě rodinné fotografie. Tak nevím, ale myslím, že jeden kocour stačí. 3) Chodit s klukama na obědy mě baví. To ale znamená jíst nezdravě (hranolky, smažené věci atd.) a pít s nimi po obědě malé pivo, což má za následek zmar všech mých snah zhubnout ta tři kila, která mám navíc. 4) Vzhledem k tomu, že jsou z "větší půlky" ženatí, začínám se obávat toho, že jestli se někdy vdám, udělám ze svého drahého manžela také takového "chudáka", který může popíjet jen do osmi a pak honem domů. Na druhou stranu to mohu kompenzovat tím, že mu budu dávat svoje stravenky (jako to dělá žena našeho nejpřitažlivějšího spolupracovníka) a pak budu nucena hladovět, čímž pochopitelně zhubnu. 5) Začínám si o ženách myslet, že jsou to slepice. A taky to, že řeší naprosté "zbytečnosti". Jako třeba Lenka (můj brácha jí říká Kelly) — chodí se svým o dva roky mladším "ajťákem" z UK a pořád se mě ptá, jestli může otěhotnět, když v týdnu, kdy má menstruaci, nebere antikoncepci. Buď jsem přetažená, nebo jí podvědomě závidím a nebo jsem se "pochlapila". Možnost a) by byla ta nejméně hrozná. Jsou ale věci, které mě na mužích udivují: například jsem myslela, že nic jako pomluvy neznají. Ve středu "pomlouvali" jednu naši kolegyni (kterou já ale neznám, protože působí na detašovaném pracovišti), která se prý při seskoku padákem málem zabila. Odnesly to její dva kotníky, nějaká ta žebra a bůhví co ještě. Je prý nesportovní typ už od pohledu, nicméně cizí neštěstí potěší vždy nejvíce, takže se tomu hoši smáli jako myš právě vytažená z míchačky. Když jsem nadhodila téma "adrenalinové sporty" (konkrétně horolozectví), nejpřitažlivější kolega znechuceně poznamenal, že se mu vyplavuje dostatečné množství adrenalinu už jen když vidí otrávené ksichty některých jemu nepříliš sympatických lidí a že skoro zvrací i na rozhledně, natož aby se ještě někam sápal. Nevím, jestli jsem to pochopila zcela správně, ale myslím, že na Srbsko jej asi nevytáhnu. :-) Už ani nevím, jak jsme se dostali k tématu "starší žena — mladší muž". Ačkoliv mi kolouškové nikdy nic neříkali (a to platí dodnes), trošku jsem je lakovala a vytahovala případ Lenky, která si svého o dva roky mladšího "ajťáka" nemůže vynachválit, jak je výkonný atd. (o detailech pomlčím, když už nemlčí ona). Můj nejvtipnější kolega se velice trefně zeptal: "A chodí s ním předtím do hospody? Nechodí, co?" Za chvíli se bude odjíždět na "firemní outdoorovou akci" (čili školení spojené s nějakým kulturním či nekulturním programem), takže musím končit. Budu pokračovat jindy, téma už vymýšlím.

17.9.2004 - Zdraví - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21803x

Appui sur le champignon!

Tak mám neodbytný pocit, že jsem si zcela zkazila postavu. Nějak se nemůžu dohrabat do posilovny, jelikož to nestíhám. Zvlášť když jsem v pondělí i v úterý přišla domů z práce těsně před desátou a včera hrála Sparta (kdo mohl vědět, že budou hrát takhle blbě?). Asistentka ředitele a jedna kolegyně mě permanentně iritují svými dokonalými postavami a tím víc, když si uvědomím, že jsem ještě před půl rokem patřila do jejich řad. Mám snad přestat jíst? A nyní z veselejší truhličky. V práci se ihned rozkřiklo, že je Sparta mému srdci blízká , takže jsem hned ráno musela čelit idiotským poznámkám mých kolegů. ("Cože? Sparta prohrála? Vždyť dali góla!" - "To byl vlastní.") Mimochodem, jeden z nich byl dnes čerstvě ostříhaný. A ještě jednou mimochodem, je to náš nejhezčí chlap — smůla, že je ženatý a má dvě děti. To se může stát jedině mně. :-))) Nedávno se náhodou rozpovídal o tom, jak měli doma rozbroje se záchodovým prkénkem. Nakonec to vyřešil přímo šalamounsky - když už musí dávat prkénko dolů, musí celá rodina rovnou dávat dolů i ten poklop. A je to spravedlivé. Ať žije egalitární model partnerského soužití!

16.9.2004 - Zábava - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21378x

Shrnutí nevýhod kohabitace se třemi chlapy v kanceláři

1) Dva ze tří mají na stole příšerný bordel (tj. papíry se hledají tak, že se v nich prostě zaloví). Nutno ovšem podotknout, že je to bordel víceméně papírový, tedy neškodný. Ale i tak už mě to začíná celkem znervózňovat, zvlášť když mi vedoucí při mém nástupu kladl na srdce, že bych tu kancelář měla polidštit, že oni jsou to strašně hodní kluci, ale ten pořádek jim nějak nejde udržet. Měl pravdu, nejde. 2) Vytáhli mě na oběd do číny. Sice jsem neměla nic s masem, protože jak říkám, pejsky, kočičky a ani jiná zvířátka vyskytující se v Disneyovkách (tj. kačery, myši, veverky atd.) nejím, ale i tak mi mastné smažené rýžové nudle neudělaly dobře na můj žaludek v předvředovém stadiu. Musela jsem si dát naproti v hospodě malé pivo, aby mi nebylo špatně, a doprovodil mě pouze kolega RJ — ten sice nesedí přímo se mnou, ale vyskytuje se u nás relativně často. Má zvláštní smysl pro humor a stará se o tři krásné sibiřské kočky, do kterých ho víceméně navezla jeho EX. Teď ale zůstaly jemu a ona jen čas od času přinese "alimenty" (kočičí konzervy).

9.9.2004 - Muži - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21666x

Plně v procesu

Počínaje včerejším dnem mohu slavnostně prohlásit, že už pracuji, tj. že nejsem pouze zaměstnaná. Jak víme, je to vcelku podstatný rozdíl a ne u každého člověka probíhají oba procesy zcela koherentně. O tom, jak moc jsem šikovná, mě přesvědčil jediný pohled na stav mého účtu – stačí jeden den a hned jsem o pár tisícovek lehčí, ale aspoň mě může těšit to, že se naučím vrtět bříškem v Centru orientálních tanců a že si snad prohloubím své znalosti z jazyka francouzského. Horší je, že ještě potřebuji nové šaty a boty na promoci a ještě jsem chtěla zajít ke kadeřnici. O permanentce do fitka pomlčím. To poslední asi zkusím nahradit běháním venku, kliky a "Pěti Tibeťany", protože do první výplaty to mám ještě měsíc a tři dny. Včera se mi po dvou měsících opět ozval Daw – už jsem si myslela, že je zamilován do nějaké "etherické" ženy, ale on tvrdí, že nikoliv a že o něj "etherické" ženy nestojí. Namítla jsem, že je to možná tím, že nenosí tu správnou barvu berušek do vlasů (btw ty moje růžové, když jsem slavila státnice, mu docela slušely, hlavně turistkám se líbil, podle toho, jak na něj pokřikovaly), ale prý to tím není. Jsem zvědavá, co má za lubem: každopádně nemůže očekávat, že budu přátelská jako oplatky Opavia, když dva měsíce jako by neexistoval a ani neprojevil zájem seznámit se s mým kamarádem Adamem (o tom, co jej právě potkává, se necítím být oprávněna psát, ale je to moooc hezké). Večer jsem strávila večeří v Chaloupce s JFK, jenž mě posléze odvezl domů Defenderem. Bylo to hodně poetické, hlavně když vezmu do úvahy, jak moc je podobný Rádikovi, pro kterého mám stále takovou tu iracionální slabost, ehm. Nic z toho ale nebude, fakt teď asi ani nikoho nechci. A navíc: "No tiene alma," jak by řekla Zoé Valdés. Co je ještě nového? Máme nového zaměstnance, jenž se zove Roman a příští týden další Roman přibyde do mé kanceláře. Děs, Roman je moje velice „oblíbené“ jméno. Dále mám od Dushana slíbenou vyprávěnku o tom, jak dnes bojoval v Praze se svým novým brzy-zaměstnavatelem ohledně platu a Macintoshe. Cítím se polichocena díky Andymu – dnes mi napsal, ať zase něco přidám do deníčku. No, hotovo. Doufám, že mu to bude stačit. A nakonec perlička týkající se Pštrosovy vlády: se starými kurvami se nový bordel budovat nedá, nedá a nedá. To byla myšlenka dne.

7.9.2004 - Práce a kariéra - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21440x

Hurá, mám práci!

Milý deníčku, tak jsem získala zaměstnání, po kterém jsem toužila cca od prvního ročníku VŠ. Jsem z toho pochopitelně nadšená, nastoupila bych klidně zítra, ale bohužel až od prvního.

Kromě toho jsem získala novou přezdívku. Tu má na svědomí brácha, který mě nazval Brendou, když mě slyšel, jak Lence po telefonu radím v peripetiích jejího milostného života (tj. kauza psychopat D.B.). Protože je blonďatá, nic nebránilo tomu, aby ona byla zase pro změnu Kelly. S D. se ve středu rozešela a já doufám, že už vážně definitivně, i když včera zase vedla nějaké smutné řeči, ze kterých pocity viny jen sršely. Chudák je teď strašně sám, prochází těžkým obdobím, nezvládá to a já nevím co ještě. Ale že jí systematicky vymýval hlavu (až nakonec ani neměla na nic vlastní názor) a choval se k ní hnusně, to bylo v pořádku.

Dále mi bylo nabídnuto ministerské křeslo na MK, tj. na Ministerstvo krásy. Andy to prý zařídí - prý mu mohu věřit a já to s chutí udělám.

S mým špenátovým obdobím je to stále stejné. Špenát bych jedla i k zemlbábě, ovšem z předpokladu, že bych ji měla ráda. To ale bude dříve v pekle sněžit a čert pojede na bruslích. Jím ale i jiné věci — s Lenkou a Koblížkem jsem v úterý po dlouhé době zabloudila do Velryby a "chrochtala" u indonéských specialit s čerstvým zázvorem. Vůbec jsem ale nechrochtala na výstavě Intercity Praha — Berlín, kde jsme byly předtím. Lenka to shrnula slovy "já už ničemu nerozumím..." a mé pocity byly podobné. Pro dnešek končím a jdu si zahrát nějakou "pěknou, násilnou hru" a po očku budu sledovat LOH.

20.8.2004 - Práce a kariéra - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:20777x

De profundis

Sephinka začíná pomalu ale jistě propadat trudnomyslnosti. Velký podíl na tom má skutečnost, že si neumím představit sebe jako nezaměstnanou. Jsem zvědavá, co všechno si v srpnu ukoušu nudou: možná vymaluju celý barák nebo ostříhám (v případě největší krize snad dokonce i vykácím) keře a stromy na zahradě. Na krmení labutí a každodenní sledování AZ Kvízu mám snad ještě pár desítek let čas. Taky bych mohla napsat knihu, kterou už několik let tajně slibuji vcelku vysokému počtu mužů v mém okolí. Pomalu končím, půjdu si sbalit věci, které jsem si natahala do kanceláře, do jisté doby mého přechodného bydliště. Když si vzpomenu na to nadšení, se kterým jsem přicházela (tj. "naučím se spoustu věcí", "budu jezdit do Bruselu", "zlepším si jazyky" atd.), nejraději bych si nafackovala. Vládne tu vážně příšerná atmosféra - ještě den a čtyři hodiny to tady budu muset snášet.

Aspoň že počasí máme krásné, ale i tak si myslím, že mě nikdo nemá rád. Jedině snad kocour (už se těším, až přijdu domů a pomuchlám to křehké, heboučké, vrnící kočičí tělíčko).

Přeháním, ještě je pár lidí, kteří mě mají rádi. Aspoň trošku. Třeba holčeny. Konečně se se všemi třemi uvidím. Jelikož Naděnka bude muset dát mimino brzy spát, bude se jednat spíše o odpolední party a já to dneska prostě zabalím už za okamžik. Čtyři ženy a jeden desetiměsíční chlap. Takoví jsou dle slov mé matky ostatně nejhodnější, ale od věku 3 let už prý všichni chlapi "značně ztrácejí na své roztomilosti", mám-li to říct slušně (maminka použila velice nepěkné slovo, protože ji večer opět vytočil můj bratr). Do jisté míry je to pravda, ale na druhou stranu se takoví třicátníci zase většinou nepokakávají a v noci zpravidla tolik nevřískají.

Ve hře "Domácí násilí — game over" teď hraju za chlapa. S manželkou (která je příšerně líná bestie, odmítá prát, pořád jen jí a skoro se nemyje, tudíž jsem s ní přestal intimně žít) válčím už 75. den, ale asi mi to moc nejde — pokud s ní odmítnu jít na nějaký stupidní koncert, zmlátí mě a je na mě vůbec nepříjemná. Náš vztah je proto velice krátce před rozpadem.

Včera mi Králevic dánský oznamoval, že dnes odjíždí na 14dní do Chorvatska — hned jsem se ho zeptala, jak si ve hře stojí on. Tipovala bych, že jeho partnerka s ním přežila tak dva dny, maximálně tři. On ale neodpověděl. Asi nemá hry ze života rád.

Adam mi před chvíli poslal krásný vtip: "Tati, co je to ještěrka?" — "To je takový krokodýl, který přežil vládu Sociální demokracie." :-)))

21.7.2004 - Společnost - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21265x

Sephi zakončila VŠ studium a titulem Mgr. honositi se bude

A teď spááát!!!

30.6.2004 - Práce a kariéra - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21121x

Něco od Adama

"Chlap, který není při své ješitnosti a sklony k narcismu přírodou korigován, má velký problém. Buď se z něj stane filmová hvězda nebo umře jako totální nula s hvězdnými manýry," řekl dnes Adam na adresu Králevice dánského.

26.6.2004 - Muži - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:20906x

Králevic se zlobí

Zlobí se, protože jsem si dovolila veřejně napsat, že se se mnou rozešel. A nerozešel snad? No, on se asi spíš zlobí, že netajím, jakým způsobem to udělal. Já si ale myslím, že je docela přirozené chovat se tak, abych se za své chování nemusela stydět ani tehdy, když o tom někdo napíše.

Když jsem se o Králevici naposledy bavila s Adamem, napsal tohle: "Jéžíš, ser na modela. Prostě si vzpomeň na to vo těch vlasech. To jsou kluci pro Barbie. Mám obavu, že máš sice ráda poslušné muže, ale dělá ti dobře, když jeho cítíš za zády. Mám obavu, že potřebuješ někoho, kdo už něco udělal, kdo si umí věcí vážit, kdo umí dát a rozmazlit. Hledej pro sebe větší osobnost. Někoho, kdo není jenom milej, krásnej a hodnej. To je kombinace do filmu, ne pro život. Vztah je "Výzva", facka tam nepatří, ale vlastní názor a odvaha ho prosazovat ano. To je jen troška filosofie pro dnešní den."

Napsalo to moc hezky, moje duchovní dvojče.


21.6.2004 - Muži - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:20934x

Diplomka odevzdána

V pondělí jsem odevzdala diplomku. Ještě teď jsem totálně vyčerpaná (poslední akce: psaní v kuse od pátku od 6:00 do neděle do 11:47, 4 litry vypité Coca-Coly, spousta tablet vitamínu C na přemýšlení a asi třicet kafí, což je na žaludek moc fajn), ale nakonec jsem to stihla (temně modrá imitace kůže se zlatým písmem, stálo to skoro 700Kč, tak doufám, že mi to nehodí na hlavu), i když moc dobrý pocit ze své práce rozhodně nemám. Těch pár probrečených a procivěných dnů mi vážně chybělo. Už mi zbývá jen 25 dní do státnic, čili je na čase si aspoň vytisknout okruh otázek. Včera jsem se vybrečela Lence na rameni, zanadávaly jsme si svorně na "ty bastardy" a ona se mi svěřila, že začíná mít D. skutečně dost. Jsem strašně ráda, že ji mám.

Fuj, to ale venku leje...mám migrénu a v práci je to čím dál tím méně únosné. Navíc mi není úplně jasné, jak chce paní šéfová srovnávat skupinu A (N=2) se skupinou B (N=14) a dělat z toho dalekosáhlé závěry. Když jsem se na to zeptala, byla jsem hrubě odbyta, že to prý vůbec není moje starost. Aby toho nebylo málo, dostala jsem závdavkem za úkol okopírovat štos papírů. Tohle až budu vyprávět Adamovi, ten se bude chytat za hlavu a asi též velmi sprostě nadávat (některá slova nejsou "vostravštině" tak jadrná jako v pražštině, bo Ostrava je holt region razovity).

Teď jsem se na netu seznámila s obdivovatelem Garryho Beckera (ne, to není ten zrzoun, co hraje tenis, nýbrž průkopník teorie preferencí a racionální volby). Vystudoval u nás ekonomii a v neděli se s ním možná sejdu. Upozornila jsem ho ale, že jedině pod podmínkou, že si odpustí nějaké "balení" - chci si jen normálně lidsky popovídat. Musím se nějak rozptýlit.



2.6.2004 - Práce a kariéra - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21503x

Den poté

Je mi špatně. Opravdu moc. Včera večer jsme byli s Filipem na veterině, kde dostal injekci a kde nám bylo řečeno, že musí zhubnout. Babičku mají už po sedmi týdnech konečně pustit z nemocnice, tak naši jeli k ní, aby to tam trochu poklidili po koťatech a ona přišla do čistého. Byla jsem proto sama doma a mohla nerušeně brečet, aniž bych musela cokoliv vysvětlovat. Potřebovala jsem být sama, ani s Lenkou se mi o tom nechtělo mluvit. Vybrečela jsem se do telefonu akorát bráchovi, který HO chtěl dokonce zmlátit, že prý mi nikdo ubližovat nebude, ale to jsem mu rozmluvila. Stejně by se tím nic nevyřešilo.
Bohužel jsem neudělala nic na diplomce a jestli ji nestihnu dopsat, může za to Peter — a to mi poslal ještě sms, že ví, že se chová jako debil, ale že ho prý k tomu nutím. Hlavně že to má na koho svést.

"Všichni krasavci jsou stejný. Jakmile jsou hotoví s česáním těch jejich pačesů, akorát pak nechaj´ člověka ve štychu." (Kdo chytá v žitě)

19.5.2004 - Muži - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:21027x

Před bitvou

Před pěti dny mi Králevic dánský oznámil, že pojede na dobu neurčitou pracovat do zahraničí. A dost daleko. Další den pak málem umřel na perforaci žaludku (nedělám si z toho srandu, jako potenciální vředařka trpící chronickou gastritidou vím, co je to za bolest, proto jsem byla soucitná a milá) a dneska už musel s pravdou ven.

Ani mi to nebyl schopný říct do očí, srab...rozejít se mailem, to je hodně pod úroveň. A nebo se to tak teď dělá, protože je to "in"? Právě jsem snědla celou špenátovou pizzu a je mi trochu líp. Už jen tím způsobem, jak to udělal, u mě totálně ztratil kredit. Chlap má být chlap, tj. být přímý, rozhodný, férový. Většina chlapů si na to ale jen hraje, že jsou chlapi. Jo, mužství je v krizi - to říkám pořád. Jsem asi hodně naivní, když jsem si myslela, že v sedmadvaceti už by mohl být dospělý.

Ne, tohle nechápu. Posílá mi 20 mailů denně, stejný počet esemesek, vyšiluje, když mu hned neodpovím, protože třeba žehlím nebo jsem ve vaně, a pak ze dne na den nic, stop, má moc práce, nestíhá, jede do Číny a na školení do Belgie, pak se k sobě nehodíme, každý bydlíme jinde (předpokládám, že si toho za celé tři měsíce nevšiml), máme úplně jiné zájmy (pochybuju, že najde holku, co je blázen do motorek a která zároveň vypadá jako princezna) a nakonec zjistí, že se do mě nedokázal zamilovat a že se mou vlastně chodil proto, že si myslel, že se to třeba změní.

Gauner...horší okamžik si nemohl najít. Do konce května mám odevzdat diplomku, ze které mám dosud nějakých směšných dvacet stránek (Gross prý obhájil s pětatřiceti stránkami, ale to by mi zcela jistě neprošlo). Vlastně mohl si najít i horší okamžik: třeba dva dny před státnicemi nebo lépe v půl sedmé ráno před státnicemi. A ještě lépe: ve svatební den. Takže...vlastně na tom nejsem tak špatně??? Nějak to zvládnu. Jednak jsem ženská a hlavně: zvládnout to prostě musím.

18.5.2004 - Muži - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:20933x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sephira - Felis Sapiens
Velmi pozdní ohlédnutí za rokem 2006
Exkluzivní průzkum
Básnička do recitační soutěže
Cating out
Demence v přímém přenosu
VyVolovina
Kočičí lidé I.
CzechTek podruhé
Tancuj, tancuj, vykrůcaj, vykrůcaj, len mi pecku nezrůcaj...
Válka světů

Sephira - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (852)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (363)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (128)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Nejkrásnější ložnice z celého světa. Která se vám nejvíc líbí? Buďte na pláži in: Pořiďte si módní kaftan Nevěrnice v showbyznysu: Slavné ženy a jejich aférky Záněty močových cest - strašák nejen v létě Horoskop na červenec: Kozorohy čeká nová láska, Lvy emoční zmatek Hezké a praktické: Jak vybrat vhodné sítě do oken proti hmyzu Sex a menopauza: Cvičte Kegelovy cviky a zaměřte se na intimitu! 5 způsobů, jak zvládat partnerovy emoce ZUZANA (45): Zamilovala jsem se do terapeuta. Co teď? 12 chyb při sprchování, kterých se teď hned musíte zbavit!