Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Skupča :-))

Co mi projde rukama,očima či mozkovnou...

Matky

...a další loupež z marianna.cz...neodolala jsem...


Je třeba si přiznat, že naše matky byly nemožné. Když nám bylo patnáct a jim čtyřicet, byly naprosto out.


Vzpomínám, jak nás ta moje vláčívala po výstavách (ti impresionisté!) a koncertech (ten Bach, Stamic!). V neděli na procházce napřimovala záda a kladla chodidla rovně dopředu, protože, jak říkala, do stran umí chodit každá kachna. Nenáviděla jsem její slogan, že si jednou za týden čistí peříčka – což představovalo pleťovou masku, manikúru a úpravu obočí. Matka dbala na to, aby měla vždycky, než vyšla z domu, v pořádku prádlo a punčochy. Oháněla se argumentem, že kdyby ji na ulici porazilo auto, mohla by v nemocnici působit jako špindíra. Bylo to v době natupírovaných účesů a ona jako odstrašující příklad uváděla přítelkyni, která si místo příčesku nainstalovala do drdolu jako výztuž silonové černé spodní kalhotky. Na ulici omdlela a vycpávka se ocitla mezi přihlížejícími.

Moje matka byla ze staré školy. Na třídní schůzky mezi jadrné malostranské ženy, které poté pospíchaly do výčepu U Schnellů, neváhala nosit k vlněnému pulovru perly. Zasněně říkala slova jako mohér a kašmír, z první republiky schovávala hedvábné blůzy a poslední peníze byla ochotna dát za snítku mimózy a opravdový francouzský parfém. Ten se ovšem dostal jen v Tuzexu. Když obsah došel, než sehnala další bony, nalévala do lahvičky Elidu Klenot Melodii, jedinou vůni, kterou měli v nedaleké drogerii. Alespoň pro ten dojem.

Horovala pro tvíd a svetry twinset, neboť obdivovala Británii. Kdysi tam měla známost, ale dotyčný považoval za svou povinnost přihlásit se jako letec do bitvy o Anglii a také chrabře padnout. Pozůstatkem v naší knihovně byla Sága rodu Forsythů a náklonnost k anglické literatuře. Kilt, do něhož balila na procházku mě i mladší sestru, ač jsme jedna byla velmi hubená a druhá velmi plnoštíhlá, budil neomalené poznámky. Vznikl sešitím několika vlněných šál, protože originál skotská kostka byla nedostupná. Matka dokonce donutila nějakou neznárodněnou modistku, aby nám ze zbytku šál vyrobila skotské barety, což v době povinných tepláků vyvolalo rozruch i v agitačním středisku Národní fronty. Co se kulinářských zážitků týče, upřednostňovala rostbeef a skotskou whisky, protože z ní byla cítit vřesoviště, kouř rašeliny a čerstvý vítr.

Neměla jsem nic proti Británii, konec-konců byla kolébkou Beatles a výstřední modelky Twiggy. Měla jsem ovšem něco proti tvídu a skotské sukni, přírodním materiálům vůbec a hedvábí zvlášť. Chtěla jsem mít tesilovou minisukni, svetr z akrylu a silonovou blůzu. Do whisky se nedal dát citron, takže cinzanu nesahala ani po kotníky. Držela jsem se tehdy hesla napsaného na lavici našeho gymnázia: Ve víně Tesavella je pravda cella. Ponechala jsem matku ­jejím bludům, upřímně se za ni styděla a z brigád šetřila peníze, abych si konečně pořídila šatník podle svých představ...

S příchodem lepšího počasí jsem i letos začala být neklidná. Léčba bývá jednoduchá: chce to něco nového na sebe. Výlohy byly plné úžasně barevných, naprosto umělých hadříků, kabelky byly z vikslajvantu, fialové botky se leskly a svetříky končily vesele nad pupíkem. „Neměla byste něco přírodního?“ dotírala jsem na prodavačku. „Tyhle umělé materiály jsou neprodyšné a nepříjemné,“ školila jsem slečnu, oblečenou podle poslední módy jejich butiku. „Ale letos se nosí tohle,“ oponovala logicky.

Po dvouhodinovém utrpení s materiály, které na věšáku vypadaly elegantně, a na těle ztratily jakýkoli esprit, jsem v jednom noblesním obchodě lněný kostým přece jen objevila. „To je klasika, kvalitní materiál, ten vám, madam, dobře poslouží,“ vrněla přepychově vyvedená prodavačka.

Když jsem kostým věšela do skříně, obhlédla jsem svou momentální výbavu. Jedna skotská sukně, jedna tvídová, dvě hedvábné blůzy, twinset, bavlněné šaty, dvoje vlněné kalhoty. Hedvábné prádlo, kožené lodičky, mokasíny, dvě kabelky v přírodní kůži. Na stole váza s mimózou. Z hifi věže zněl Bachův Braniborský koncert č. 1 in F, vedle postele ležel soubor esejů.

Tohle chce panáka, řekla jsem si polohlasně a vydala se k ledničce.

Tušíte velmi správně. Mám tam skotskou whisky.


Autor: Marianne, Barbora Osvaldová | 21. 10. 2005

4.4.2006 - Společnost - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:5484x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Skupca - Skupča :-))
...k zamyšlení.....
Instalace programu Manžel
Tak nejak mi to prislo opravdové.....
PF od ČEZ
Hledají se účastníci pro novou reality show !!!
Manžel na zabití
trocha kresleného humouru... :o)
Když máte syny,
O odstraňování chloupků
Těhotenství-Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy

Skupca - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
Ze života dvaapadesátky (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si