Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Lžičky aneb Vím, že tě mám

Eva byla mladší sestrou Julie. Vždycky říkala, že se narodila jako panenka na hraní pro svou sestru, která si hodně moc přála mít sourozence. Věkovýrozdíl pěti let se projevil až v období puberty starší sestry. Každá z nich měla své zájmy, které byly odlišné, jak rozdílné byly ony dvě. A tak období svých adolescentních roků prožily jen vedle sebe, každá svým způsobem a tempem. Vše se opět změnilo, když se Eva stala tetou a časem maminkou. Mezi jejich dětmi byl opět rozdíl pěti let.
Julie sledovala v TV nějaký pořad, kde si muž pokládal na tělo kovové předměty, od příborů, otvíráků až po žehličku, a ony mu držely na hrudi a na zádech. Zajímavé, pomyslela si. Ale je to možné? Není to trik? Svlékla si tričko a začala na sebe dávat lžičky od té nejmenší, kterou doma měla. Vše popadalo na zem. Hm, asi nejsem médium, usmála se a na reportáž zapomněla.
Eva měla ráda ve svém životě pořádek a tak mimo jiné chodila i na pravidelné lékařské kontroly. Jednoho odpoledne Julii zavolala, aby na ni myslela, ale hodně, že ráno půjde pro výsledek z mamografu, že si našla malou bulku. Po celou dobu hovoru cítila Julie lehké mrazení. Večer si v koupelně prohlédla vlastní tělo. Pak nemohla usnout, stále myslela na Evu. Určitě to dobře dopadne. Potichu vstala z postele a ve vedlejším pokoji si vzala do ruky křišťálové kyvadlo. Pokud chtěl někdo vědět jak „to“ dopadne, vždy „to“ nějak vyšlo. Ona ukázala jen směr na ano nebo ne a osoba, která se ptala, si v duchu položila otázku a pohledem očí dala pokyn „už“. Ona jen držela kyvadlo v ruce a dívala se do očí té druhé osoby. Teď si otázku kladla sama. Odpověď nebyla ta, kterou chtěla mít. Usínala se slzami v očích. Druhý den dopoledne jí přišla zpráva. Ségro, jdu na operaci, ještě tento týden. Pa.
Julie přišla z práce domů, byla šíleně unavená, dala si sprchu a vzpomněla si na Evu, té je asi hůř, co já si tady stěžuji na únavu. Bála se, ale opět vzala do ruky kyvadlo a položila otázky. Kyvadlo jí dalo odpovědi. Opět začala brečet, ale pomyslela si, že je silnější než ten skleněný kamínek. Najednou v sobě cítila nějakou zvláštní energii, jako by jí projela elektřina. Stála, sundala si tričko a začala si na svou hruď dávat kovové lžičky, pokud je udržím na těle, tak „nějak“ pomohu Evě. Lžičky hned popadaly na zem. Posbírala je a dala do dřezu. Vzpomněla si na uhrančivý pohled muže z televizního pořadu, říkal přece, že je to jeho síla vůle, že on to chce, aby ty předměty na něm držely. Šla před zrcadlo a dívala se na sebe. Zavřela své uplakané oči, rukou si setřela nové slzy a mokrý nos, představila si Evu a její krásné tmavě hnědé oči. Opět cítila příliv energie. Bylo to něco nového, ještě to nezažila. Umyla si tvář a ruce. Znovu šla do kuchyně, otevřela šuplík s příbory, zavřela oči a myslela jen na svou sestru. Po chvíli oči otevřela a začala na sebe dávat lžičky na malou kávu, na velkou kávu, na zmrzlinu, dětskou, polévkovou, přidala vidličky, nože. Ona to dokázala, pomalu šla před zrcadlo, dívala se na sebe a devět kovových věcí na svém těle. Před očima se jí mihnula tvář Evy a oči uhrančivého muže z TV. Příbory spadly jeden po druhém na zem, posbírala je a opět vložila do dřezu. Umyla si ruce a oblékla si tričko. Než se jí vrátila rodina domů, vyzkoušela to ještě jednou, vše navíc nafotila na mobil, co když se to již nikdy nepovede. Večer všechno vyprávěla manželovi, samozřejmě, že nevěřil, ani fotka nebyla důkaz. Sundala si tričko, zavřela oči …. Manžel zíral a stále nevěřil.
Když čekala Eva na druhou operaci, Julie vyprávěla o lžičkách jejímu muži. Nevěřil, tak si sundala tričko, otevřela jejich šuplík s příbory … On jen polknul a tiše řekl, že jí to poví.
Dvakrát za rok požádá Eva Julii, aby na ni myslela. Julie tak ví, že Eva jde na kontrolu. Když pak spolu jen tak sedí a probírají život u šálky kávy nebo čaje, vždy když vezmou do ruky lžičku, tak se jedna na druhou podívá a řekne: „ Mám tě ráda. Díky, že jsi.“
A taky stačí, když na sebe myslí, jedna z nich té druhé za chvíli napíše zprávu nebo zavolá. No jo, kouzlo lžiček…
 

 



6.8.2015 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:1496x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si