Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Mezi nebem a zemí

Tamara nastoupila do práce po mateřské dovolené s dvěma dětmi. Být učitelkou ve střední odborné škole ji bavilo, přestože musela dojíždět do jiného města. I když byla přísná, pravidelně dávala domácí úkoly a požadovala dodržování pravidel, které sama do svých hodin určila, studentům se její výklad učiva i praktické ukázky líbily. Dokonce v jejích hodinách měli nejmenší absence. Jednou týdně po školním rozvrhu měla ve třídě „hodinu otevřených dveří“. Kdo potřeboval něco znovu vysvětlit, poradit, byla tam od toho. Studenti bez rozdílu ročníku chodili na doučování, ale taky probrat své osobní věci, které se nedaly probrat s rodiči. I s tím si věděla rady. Každý problém se dá řešit. Po pohovoru si mohli vzít, pokud chtěli, tři sušené borůvky. Koupila je v lékárně, byly proti průjmu, ale vydávala je za kouzelné. Nárok na ně byl jen jedenkrát za školní rok. Na třídních schůzkách dostávala od některých rodičů květiny zato, že se jejich dítě zlepšilo i v jiných předmětech nebo v chování doma. Několikrát se stalo, že o borůvky požádali i samotní rodiče. Vždyť trable mají i dospělí.

 

Po roce a půl v práci se dozvěděla, že pojede jako pedagogický doprovod na dvoudenní výlet s maturitním ročníkem. Překvapilo ji to. Jako doprovodnou osobu si ji vybral jejich třídní profesor Vratislav. Ten jediný kritizoval, že její „hodiny otevřených dveří„ jsou zbytečné. Do školy nepatří cit a osobní přístup. Škola je instituce, kde pro žáky platí školní řád a rozvrh hodin. Nezapřel, že za mlada byl vojákem z povolání.

 

První den výletu měl nabitý program, naplánovaný profesorem. Příjezd, ubytování, prohlídka dvou hotelů ve městě, v jednom z nich oběd, exkurze v místní výrobně lázeňských oplatků, procházka po kolonádě, ochutnávka léčivých pramenů spolu s výkladem.  Rychlá sprcha, večerní oblečení. Po společné slavnostní degustační večeři dle etikety byla plánovaná pauza, dvě hodiny odpočinku na pokojích. Poté schválena diskotéka v místním kulturním domě, který byl naproti, s konzumací jen nealko drinků a časem do 23.00 hod. Odchod na pokoje.

 

 Pauza na pokoji, na tu se těšili všichni. Za celý den toho bylo dost. Nohy bolely. Tamara se ve svém pokoji natáhla přes celou postel a rozhodla se zavolat domů. Poté zavřela oči a odpočívala. Vyrušilo ji slabé zaklepání. „Paní Tamaro, to jsem já kolega Vratislav. Můžete prosím ke mně do pokoje? Rád bych, abyste schválila zítřejší program, když o tom dnešním jsem rozhodoval já sám. Číslo mého pokoje je 401. Víte, že patra v hotelích začínají vždy novou stovkou dle pater? Bydlím tedy o dvě patra výše než Vy. Děkuji. Budu čekat.“ sdělil profesor.

 

Tamaru to překvapilo, starý morous Vráťa ji prosí o schválení…  Vyčistila si zuby, přidala pár kapek vůně, nazula si opět boty a šla. Dveře pokoje byly otevřené, přesto zaklepala a čekala na vyzvání. V pokoji hrála z rádia Maláskova klavírní Balada pro Adélku (Ballade Pour Adeline), na stole stála prázdná láhev, vedle na talířku korek, plná karafa s červeným vínem, dvě vysoké baňaté sklenice, miska s loupanými praženými mandlemi.  Žádné oblečení přes židle, žádný kufr, vše bylo uloženo ve skříni.

 

Profesor stál zády k oknu. Na svůj věk vypadal dobře. Vysoký, pevné tělo vypracované sportem a disciplínou, vždy elegantně oblečený v maximálně jedné barvě ve dvou odstínech, dnes to byla tmavě modrá, krátké kudrnaté černé vlasy protkané stříbrnými nitkami, jemná kořenitá vůně byla cítit až ke dveřím.

 

„Posaďte se, Táro. Mohu Vám tak říkat? Slyšel jsem, že jste se tak představila do telefonu. Musím Vám říci, že jste u studentů opravdu oblíbena, díky Vám dnešní celý den proběhl bez jejich protestů. Oni Vás mají rádi. A promiňte, chci říci, máte i mé sympatie. Neříkejte nic. Asi Vás to překvapuje. Obdivuji Váš úsměv, logiku a praktičnost, kterou používáte, zelené oči kočičí, vůně, které měníte, mládí, které ještě máte,“ nalil víno do obou sklenic a dlouze se na ni podíval. „Jsem muž, ale jednou tak starší než Vy, od příštího školního roku možná i Váš nadřízený, budu kandidovat na ředitele našeho ústavu, přesto se Vás chci zeptat, zda Vám mohu nabídnout tykání, bylo by to pro mne jednodušší. Jste žena, ale vím, že by Vás to nikdy nenapadlo,“ stále ji probodával pohledem.

 

„Nezlobte se, Vratislave, nemohu přijmout nabídku, je to proti mým zásadám. V práci si se všemi vykám. Ale na Vaše, naše zdraví. Výletu zdar,“ usmála se na něho, pozvedla číši a přes sklo se mu podívala do očí.

 

Zakroužil sklenicí s vínem, podíval se na jeho temně červenou barvu, lehce se napil a víno povalil na jazyku, dlouze polkl. Náhle svou sklenici položil, z rukou odebral i tu její, a zároveň se dotkl jejích dlouhých vlasů barvy skořice. Svlékl si sako, odhodil ho na židli. Chytil ji do náruče, svým velkým tělem přimáčkl na postel a přidušeným hlasem zasípal: „Chci tě, musím tě mít, nebraň se, budu něžný“ a ústy zakryl její pusu, horkým jazykem s chutí po vínu nedovolil, aby ze sebe vydala nějaký zvuk, šmátrající rukou pokračoval průzkumem po jejím chvějícím se těle, zatímco druhou si sundával kravatu a povoloval zapínání na kalhotách. Bránila se, vzpínala, ale jeho objetí bylo silnější. Cítila se bezbranná, slabá, potupená. Proč… Na chvíli se přestala bránit. On vycítil, že je již jeho. Byl to její dobrý nápad, v tu chvíli ho silně kousla do jazyka. Podařilo se jí vyprostit. Utekla do svého pokoje. Dala si sprchu a vyplakala se. Tehdy i dlouho poté nikomu neřekla, co se ten večer stalo.

 

Ráno se studenti dozvěděli, že dopolední program pro druhý den je rozdělený na dvě skupiny: návštěva muzea bot a továrny na boty nebo v opačném pořadí, každá z nich měla jiný pedagogický dozor a jiný způsob odjezdu domů. Dva způsoby a časy odjezdu byly plánované již před výletem, studenti byli z několika různých míst. Na nástěnce v hotelové hale byl seznam.

 

O pár měsíců později… Tamaře nabídli od nového školního roku místo ve škole ve městě, kde žila s rodinou.

 

O osm let později… Tamara je sama doma. Je první sobota v listopadu, odpoledne, sychravý podzim. Má vše uklizeno, zapálila si čajové svíčky, sedne si na gauč, natáhne nohy do křesla naproti, otevře si knížku a čte si. Po několika obrácených stránkách zjistila, že neví, co čte, začíná tedy znovu. Když se to opakuje podruhé, knížku si položí hřbetem nahoru na stehna, opře se a zavře oči. Poslouchá za oknem padající déšť. Něco ji nutí, aby oči otevřela. Naproti sobě v pravém rohu místnosti vidí jako v mlze od hlavy k pasu siluetu muže. Holá hlava, slabý úsměv a oči jí jsou povědomé, postava má na sobě volnou světle modrou blůzu, dívá se na ni. Znovu zavře oči a poslouchá bubnující kapky za sklem. Opět cítí potřebu se tam podívat, okem zavadí o budík v poličce: je 16.05 hod., obrys muže z rohu místnosti se rozplývá. „To byl Vratislav,“ řekne si pro sebe tiše a počtvrté začíná číst to samé.

 

O tři týdny později… Tamara je v práci, má velkou přestávku. Na stole zvoní telefon. Do sluchátka se představí nějaká žena, řekne, že má pro ni vzkaz. Ona byla poslední, kdo s ním mluvila. Byla ho poprvé navštívit v nemocnici. On žádné cizí návštěvy nepřijímal, ale ona tam prostě šla, vždyť byla jeho kolegyně z kabinetu. Ve škole již pracoval poslední rok jen na krátký úvazek, byl v důchodě. Bydlel sám. Jeho nemoc byla rychlá, přišla nečekaně. „Rakovina je drzá svině,“ mentoroval vždy.

 

„Chtěl, abych Vás našla a zavolala Vám, že máte přijmout jeho omluvu, nevím za co. Zemřel první listopadovou sobotu okolo čtvrté hodiny odpoledne. Byla jsem tam den předtím, byl velmi unavený, již bez vlasů, v modré blůze… Jen jsem vyřídila vzkaz,“ řekla potichu a položila sluchátko. 



18.9.2013 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:1858x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (373)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (146)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si