Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Madisonské mosty aneb zpověď

Anežka se cítila vyčerpaná, měla pocit, že za poslední dva měsíce zestárla o několik let. V bytovém domě jim měnili okna, ta oprýskaná dřevěná k historické budově na kraji města patřila, ale ta nová dřevěná eurookna nic nepokazila a dobře se myjí. V práci zaučovala dva nové kolegy. Navíc se s kamarádkou rozhodly, že udělají dobrý skutek a jedenkrát týdně čtou hodinu povídky z knížek v místním domově důchodců. Dvě hodiny angličtiny týdně, jedna hodina jógy v tělocvičně a její dva chlapi v domě.  Moc času jen pro ni samotnou jí už nezbývalo.

 

Cestou z práce se rozhodla, že nebude pospíchat. Dnes vlastně již nic nemusí. Manžel si vzal na týden dovolenou a odjel se starat o nemocnou babičku, která dostala chuť na hrušky, jenže pro těch posledních pár na starém stromě vylezla po žebříku a spadla. Sádru na levé ruce a pravé noze bude mít minimálně dva týdny. Syn se vrátí ze sportovního soustředění až za pět dní. Spolu budou přes skype, ještě že ta technika je, jinak by jí bylo smutno.

 

Vydala se uličkami města na opačnou stranu, než to bylo domů. Počasí bylo příjemné, v kalendáři sice byla polovina září, ale venku bylo okolo dvaceti, foukal lehký vítr, kterým si dnes docela ráda nechala rozcuchat své dlouhé havraní vlasy s ofinou nápadně šikmo střiženou. Stála tam sama uprostřed bývalého průmyslového mostu pro chemické potrubí, který přestěhovali tady a až napodruhé ho nazvali Hradní lávka. Z očí si sundala své nové značkové brýle, které si zásadně kupuje v podzimním výprodeji, a s přimhouřeným pohledem se dívala okolo sebe. To je paráda, přes koruny stromů viděla okraj věže, ze kterého zněly zvony, velká a malá ručička rozdělovala svisle hodiny na levou a pravou stranu, ráda hovořila o čase jiným způsobem, měla tak pocit, že čas nějak zastaví. Ve vodě byly dokonce i živé ryby, a pak, že je jejich město černé. Přestala přemýšlet a dala si lekci správného dýchání. Hluboký nádech nosem, stáhnout břicho, výdech ústy, povolit břicho. Omámená volností situace ucítila, že dřevěná lávka je v mírném pohybu, je tady ještě někdo, rychle otevřela oči a viděla, jak z opačného konce, než přišla ona sama, jde muž. Srdce jí začalo tlouct rychleji, pod ní voda, na jednu stranu cesta k hradu, kde v tuto dobu sem tam potkáš lidi se psem, ale nyní nikde nikdo, na druhé straně město, ale civilizace až za čtyři minuty chůze.

 

Vyděšeně tam stála, s kabelkou pevně sevřenou v pravé ruce, v levé držela ve dlani parfém Chloé, kdyby bylo třeba, nastříká mu to do očí. Pěkný den, nebojte se mne, řekl pan anglicky. Jsem tady na služební cestě a tak se procházím. Tady je moje vizitka. Ve vašem městě jsem podruhé. Libí se mi ty industriální památky a ta myšlenka je znovu obdivovat, proto se procházím a fotím vše, co se mi líbí. Usmál se na ni a vzájemně si padli do oka, cítili lehké mravenčení v celém těle, ale to si řekli za tři dny.

 

Přijala jeho pozvání na čaj, seděli na venkovní zahrádce a povídali si. Anežka to brala jako lekci anglické konverzace, v digitálním rámečku si prohlížela fotky z jeho toulání po městech v rámci jeho služebních cest.  Robby byl špičkový oční lékař, kterého zvali na kongresy po celém světě. Svůj život a čas obětoval profesi, cestování. Jeho láskou tak byla práce a focení. Manželku ani děti neměl. Domluvili se, že druhý den večer se sejdou, on měl v rámci kongresu dva volné lístky na operu.

 

Anežka pak celý den v práci přemýšlela, zda je vhodné, aby šla s cizím mužem do divadla, ale pak si řekla, že má lekci angličtiny zdarma a k tomu jako bonus kulturní zážitek, usmála se, jak si to sama omluvila. Jen si neuvědomila, že v divadle čas na mluvení moc není. Dáma s kaméliemi byla čarovná. Po divadle jí Robby pozval do divadelního klubu na skleničku vína, povídali si asi hodinu, pak se omluvil, že se musí ještě připravit na přednášku, poděkoval za doprovod a objednal pro ni taxi.

 

Další den odpoledne jí přišel od něho e-mail, byl to odkaz na recenzi jeho přednášek a v příloze byla přiložena fotka. Anežka stojící uprostřed lávky, její přimhouřené oči, rozevláté vlasy a úsměv na tváři, přes fotku byl napsaný komentář: Zítra odjíždím, rád bych tě viděl znovu, přijmeš pozvání na večeři? Budu čekat na lávce patnáct minut před sedmou hodinou večer. Očarovala jsi mne. Robby.

 

Anežka poštu a přílohu dvakrát otevřela, četla a zavřela, pak již neměla příležitost. Celé tři hodiny do konce práce se věnovala spolu s novými kolegy projektu, který měli příští týden odevzdat. Reklamní kampaň na otevření nové prodejny je pěkná pračka pro mozek. Ale svou práci měla nejen ráda, ale byla v ní i výborná. Jak říkal její manžel, už jen pro tu ostře šikmo střiženou ofinu z ní ta kreativita vyzařovala. Cestou domů se rozhodla, že od Robbyho pozvání k večeři přijme.

 

Během třiceti minut doma zvládla sprchu, depilaci nohou, to se zarazila, proč to dělá, čerstvý lehký make up, do vlasů a na tělo si dala svou oblíbenou vůni, kterou měla na sobě před třemi dny. Dnes se trošku ochladilo, tak na sebe hodila černé rolákové šaty, vzala si barevné okrové punčochy a v téže barvě dřevěné korále a náramek, černou šálu a boty na nižším podpatku, co kdyby se procházeli po hradě a okolí. Těšila se, ale neuměla to pojmenovat proč. Nepoznávala sama sebe.

 

Setkali se uprostřed Hradní lávky. Pozdravili se a poprvé si podali ruku. Usmáli se, on podotkl, že se nějak třese, že ten šál asi málo hřeje, proto navrhuje odchod do restaurace. Opravdu se ochladilo více. Byla za to ráda, nemá ráda rýmu a kašel, pak ji to omezuje.

 

Večeře v hotelové restauraci byla báječná, předkrm, hlavní jídlo, moučník, aperitiv, sklenice vína, ona pila oblíbené Chardonnay, on na doporučení sommeliera ochutnal moravský Cabernet Sauvignon, místo kávy si dali čaj. Povídali si o jídle, práci, ona o rodině, on o cestování. Pak se zeptal, zda se neurazí, když ji pozve na pokoj. Není to jeho zvyk, ale že k ní něco cítí. Neřekla ne. Cestou výtahem nahoru do jeho apartmá mlčeli. Jako by si uvědomili, že oni a jejich smysly jsou v té chvíli v někom jiném. Vystoupili z výtahu, podal jí dlaň, ona mu podala svou.

 

Za zavřenými dveřmi v pokoji zůstali mlčky stát, drželi se za ruce a dívali se do očí. Začali se smát. V náručí ji odnesl do ložnice, položil ji na postel a šel do koupelny. Na chvíli zaváhala, zda chce, aby to pokračovalo, pak si řekla, že ano a bude to její tajemství. Pod sprchovým proudem teplé vody se poprvé políbili, lehkými dotyky poznávali tělo toho druhého. Během milování si poprvé v životě uvědomila, že je to pravda, že bod G se musí umět najít. A on ho našel a ona to cítí. Má strach, aby rozkoší nekřičela, nechce přiznat, že je to vlastně poprvé. Že ne její manžel, ale on je ten objevitel. Pak dlouze líbal její tělo a ona jen ležela a rukou mu pročesávala jeho hnědé krátce střižené vlnité vlasy. Ten večer zodpovědně použili dva prezervativy, střídali sprchu i postel. Pak se oblékli, on ji vyprovodil ven. Šli vedle sebe mlčky. V jedné z uliček se zastavili, opět se na sebe dlouze podívali a oba dva potichu řekli: Měj se a díky. Ona nastoupila do objednaného taxi a konečky prstů mu lehce a krátce zamávala.

 

V televizi skončil film Madisonské mosty a mi přišla sms. Mám pro tebe něco, můžeš to napsat. Máš svolení. Proto jste mohli číst, třeba i snít, ale nikoho neodsuzujte. Každý z nás něco tají.  



29.10.2011 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:8512x

Názory čtenářů

serafiva 6.11. 21:30
krásné čtění, krásný příběh, krásné tajemství
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (145)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si