Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Ze života dvaapadesátky

Název mluví sám za sebe

Ukázka z mé knihy Vetřelec - je to ke čtení?


Byl příjemný páteční jarní večer a ing. Miroslav Hrdý si spokojeně vykračoval. Šel domů od milenky a cítil se skvěle po fantastickém sexu. Záměrně k ní nejel autem, aby si večerní procházku užil. Cestu si zkrátil a šel přes tu betonovou džungli na sídlišti Jižní Svahy. Přecházel přes betonové hřiště poblíž segmentu, na kterém zrovna kouřila a fetovala parta výrostků.



2.



Ve stejnou dobu se vracel z práce ing. Radim Freisler. Těšil se jak přijde domů, manželka mu dá teplou večeři a on si vezme z ledničky pivo a zaparkuje se na pohovce u televize. To bude pohodlí, až na sebe navleče domácí tepláky a nebude se muset škrtit v košili a saku. Představoval si nádherně orosenou sklenici piva, úplně cítil tu krásnou hořkou ledovou chuť a k tomu skvělou večeři. Jeho manželka totiž byla skvělá kuchta. Když se přiblížil k segmentu, ve kterém bydlel, všimnul si, že na rohu domu někdo leží.



3.



„Haló, pane! Pane! Co je vám?“ uslyšel jakoby z dálky Hrdý. Současně s ním někdo cloumal. Strašně ho bolela hlava a když s ním cloumal ten chlap, bolela ho strašně žebra. V ústech cítil kovovou chuť krve, rty ho pálily a byly tak oteklé, že nemohl ani pořádně zamumlat „Prosím, pomozte mi vstát“. Do oka mu kapala krev z čela.

Freisler mu pomohl vstát a podpíral ho. „Pane, pojďte, bydlím tady pár metrů v tomto domě, s manželkou vás ošetříme“.

S pomocí Freislera se Hrdý dobelhal do vchodu a do výtahu. Vyjeli do 8. poschodí. Výtah byl počmáraný grafitti a chodba také, všiml si Hrdý i přes to, že mu z čela kapala krev do oka. Když vešli do bytu ucítil Freisler nádhernou vůni právě vařené večeře a povzdychl si. Bylo mu jasné, že hned tak brzy ji asi neochutná a on umíral hlady.

Freislerova manželka Neli vyšla z kuchyně v zástěře, aby přivítala manžela. Když viděla, jak podpírá v předsíni vysokého dobře oblečeného asi padesátiletého muže, který byl celý zkrvavený a měl rozřezanou i drahou koženou bundu a oblečení zničeno od krve, nezaváhala a utíkala do ložnice pro lékárničku. Křikla na manžela: „Posaď pána do obýváku, hned jsem tam a ošetřím ho.“ Hrdý se nechal odvést do obýváku a skácel se tam do křesla.

Neli přiběhla a začala mu omývat žínkou obličej od krve. Obočí měl rozseknuté, ret roztržený, jinak samé boule a odřeniny. Krvácel i z předloktí, na kterém měl řeznou ránu. Ošetřila mu jódovou tinkturou odřeniny, byl statečný, i když to štípalo ani necekl.

„No myslím, že to obočí, ret a předloktí bude chtít pár stehů. Asi budete muset zajít na úrazovku.“ řekla Neli.

„Jsem tak dobitý, že si neumím představit, že bych tam někde čekal ve frontě a čekal na zašití. Děkuji Vám moc za pomoc, teď půjdu domů a zítra zajdu k lékaři, ať mi to zašije“

„To není možné, abyste takto odešel a šel k lékaři až zítra.“ řekl Freisler. „Počkejte, u nás v domě bydlí lékař, trochu se s ním přátelíme. Zkusím ho zavolat, ať vás prohlédne.“ Vzal mobil a šel zavolat svého souseda lékaře. MUDr. Lehkoživ se dostavil rychle, byl sice trochu rozmrzelý, ale když uviděl pacienta, tak ho rozmrzelost přešla. Odvedl ho do koupelny a tam ho asi půl hodiny zašíval. Když vyšli z koupelny, Hrdý měl 4 stehy na čele, 2 stehy na rtu a 7 stehů na předloktí. MUDr. Lehkoživ mu pro jistotu prohmatal i žebra a řekl: „Myslím, že nemáte žádnou zlomeninu, ale v každém případě si zítra zajděte ke svému lékaři, ať vás nechá zrentgenovat.“ Rozloučil se s Freislerovými se slovy: „Radime, ty bys taky měl přijít na preventivní prohlídku, už jsi u mě dlouho nebyl. Jsi už v infarktovém věku, rád bych ti změřil aspoň tlak .“

Na to Freisler odpověděl: „K lékaři půjdu, až mi něco bude. Dokud se cítím zdravý nemám zájem, abys mi našel nějakou chorobu.“

MUDr. Lehkoživ na to: „Jak myslíš, tak dobrou noc“.

Freisler se obrátil na Hrdého a podíval se na něj. Vypadal příšerně s tou hlavou v obvazech a s těmi odřeninami, boulemi a kousky nití, které mu trčely ze zašitého čela a rtu.

Hrdý, který už seděl v křesle, povstal: „Dovolte mi, abych se představil. Jsem Miroslav Hrdý. Moc vám děkuji za pomoc a odpusťte, že jsem vám způsobil problémy,“ ukázal na kávově bílý koberec, který byl zacákán od krve.¨

„Není zač, lidé si musí pomáhat a s tím kobercem si nedělejte starosti, Neli to vyčistí,“ odpověděl Freisler. „Já se jmenuji Radim Freisler a moje manželka je Neli, vlastně jmenuje se Kornelie“.

„Moc mě těší. No, už půjdu domů a nebudu vás dále obtěžovat“ pronesl Hrdý, ale zatočila se mu hlava a musel se zachytit křesla.

„Nikam nechoďte, jste slabý, dáte si s námi večeři a manžel vás pak odveze domů naším autem,“ řekla Neli a začala chystat na stole v obýváku večeři. Když byly talíře na stole, usadila Hrdého na stůl a zavolala přes celý byt: „Večeře!!.“

Z pokoje, ze kterého se dosud ozývalo bubnování, se dohasil ke stolu asi 17 letý puberťák a spustil: „Co slavíme, mami, že jíme v obýváku?“ V tom, ale uviděl Hrdého a zmlknul. Freisler řekl svému synovi: „Dnes nás bude u večeře více a do kuchyně bychom se všichni nevešli. Představuji ti a tobě taky Adélo,“ obrátil se k dceři, která právě přišla z venku, „pana Hrdého. Stala se mu nedaleko našeho domu nehoda a povečeří dnes s námi.“

Hrdý povstal a podal ruku Adéle a pak synovi Freislera a navzájem se představili. Syn se jmenoval Marek.

Sotva skončili s představováním, Neli už začala nalévat do talířů horkou česnekačku se sýrem a topinkami. Byla vynikající a nádherně voněla.

„Paní Freislerová, jste vynikající kuchařka, ta polévka se vám velmi podařila. Ale dovolte, abych vám vysvětlil, co se stalo.“

„Zrovna jsem se chtěl na to zeptat,“ řekl Freisler.

„Šel jsem na procházku a pak už jsem si chtěl zkrátit cestu a vzal jsem to přes hřiště u vašeho segmentu. Tam mě uviděli nějací výrostci, co tam kouřili a podle smradu i fetovali, a než jsem se nadál tak mě obklíčili a chtěli ať jim dám peněženku a klíče od auta. Já, hlupák, místo abych jim to dobrovolně vydal, jsem jim začal tvrdit, že jsem na procházce a nemám s sebou ani klíče od auta ani peněženku. To je rozzuřilo a jeden mě vzal nějakou tyčí po hlavě a další na mně vyjel s nožem. Po té ráně do hlavy, jsem spadl na zem a ještě do mě kopali. Na chvíli jsem ztratil vědomí a když jsem přišel k sobě, už tam nebyli. Nemohl jsem se ani postavit. Jenom jsem si sáhl do náprsní kapsy a zjistil jsem, že mě okradli. Prošlo kolem mě asi pět lidí a nikdo mi nepomohl. Někteří ještě trousili směrem ke mně poznámky, že jsem pěkný ožrala, když se tu tak válím po zemi. Teprve vy, pane Freislere, jste mi pomohl, ještě jednou díky.“

Neli přinesla druhý chod večeře. Pečené brambory s kmínem a česnekem a mléko. „Nečekala jsem žádnou návštěvu, doufám, že vás neurazím touto levnou večeří,“ řekla Hrdému.

„ Ba naopak, nádherně to voní a mám na to velkou chuť.“ Při večeři sledoval Hrdý rodinu, jak se rodiče vyptávají nádherně vysoké a štíhlé dvacetileté Adély, jak napsala přijímací zkoušku na práva a jak jim Adéla vypráví, že zkouška byla těžká, ale myslí, že ji udělala. A pak sledoval příjemnou rodinnou konverzaci a hostitelé se snažili jej do ní zapojovat.

Když dojedli, Hrdý vstal a prohlásil: „Tak děkuji za večeři, byla výborná a teď už abych šel domů“. Freisler na to: „To nepřipadá v úvahu, zavezu vás domů, abych měl jistotu, že jste dorazil v pořádku.“

„Děkuji, byl bych vám moc vděčen.“

Hrdý se rozloučil s rodinou a vyšli s Freislerem z domu a šli na parkoviště přes cestu. Tam nasedli do Hyundai Getze a Freisler nastartoval motor a zeptal se: „Tak kam to bude?“ „Nahoru na Nivy.“ Bylo to blízko, byli tam za 3 minuty. Po cestě se Hrdý zeptal, co studuje Marek a dozvěděl se, že se učí na kuchaře, protože se nedostal na konzervatoř.

„Ještě jednou vám děkuji za večeři, moc jsem si to užil. Máte moc krásnou rodinu. Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ rozloučil se ‚Freiser.

Když přijel domů, Neli zrovna umývala nádobí a Adéla ho utírala. Marek zase bušil do bubnů ve svém pokoji.

„Tak kam jsi ho zavezl?“ zeptala se Neli.

„Ale tomu bys nevěřila, vezl jsem ho do čtvrti milionářů na Nivy a nechal si zastavit, před největším domem v ulici. Asi to bude nějaký bohatý podnikatel. Ale moc šťastný asi nebude, vypadá to, že asi večeří vždy sám a působil na mně osaměle.“¨

„Proč?“

„ Zdůrazňoval, jak si tu večeři užil a jak mám moc krásnou rodinu.“

„ No nic, tak já jdu vyčistit tu krev z koberce. To je k vzteku, nedávno nový koberec a mám obavy, že to nepůjde vyčistit. A nový si nemůžeme dovolit.“

Večer ležel Freisler v posteli a četl si detektivku od Václava Erbena. Neli přišla do ložnice a přitulila se k němu. Odložil detektivku a začali se milovat. Zažil průměrný orgasmus, protože myslel na zničený koberec. Těšil se na ráno, protože věděl, že bude sobota a ráno si to vynahradí. Sex miloval.

 

 

 

reagovat vymazat

 

vavi. 2.6.2011 12:08 17% +  - 



30.11.1999 - Zajímavosti - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:4663x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Jak jsem opět dělala výběrové řízení na zaměstnankyni
Je to radost bydlet v činžáku …
Nedobytný Sauvignon
Bez brýlí upeču všechno
Úplné zatmění mozku aneb všechno je relativní, něco se mi líbí a za hodinu je to škaredé
Jak jsem vařila "vítězný knedlík".
To se může stát jen mně
Jsem důvěřivá slepice
Můj zážitek z restaurace
Jak dcera s manželem pekli buchtu

Rozmarýna - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (371)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si