Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Prázdninová kartářka aneb ty jsi dobrodějka

Měla jsem dva týdny po maturitě a těšila jsem se na pár dní volna. Nic jsem si neplánovala.  Překvapilo mne, když jsem se dozvěděla, že pojedu do NDR. Vlastně jsem byla vybrána jako náhradník. Strýček K. pracoval jako horník, byl bezdětný, svobodný. Pracovní parta, s kterou fáral, sbírala těžkou prací v černé díře pod zemí rekord za rekordem. Jednou získali za odměnu týdenní výlet do východního Berlína. Jenže v rámci důlní katastrofy skončil strýček v nemocnici. Jeho stav byl dost vážný na to, aby neodcestoval. Mohl za sebe navrhnout náhradu z řad svých příbuzných. Jeho mistr party kontaktoval jeho sestru. Odjezd měl být za necelý týden. No, a moje maminka navrhla mne. Na nějakém výboru jsem byla schválena, jako rodinný člen pana K. Celý pobyt jsem měla zdarma včetně kapesného, které mi poslal strejda.

„Nezapomeň na slušné vychování a jednou je pozvi všechny na pivo.“ řekla maminka. To první nemusela a to druhé nebylo třeba. Autobus byl plně zásobený jídlem i pitím. Cestou tam jsem přečetla dva dívčí romány a s nikým se nebavila, nebylo o čem. Vedle mne seděl F., ve svých jednadvaceti letech měl tři děti, snídal, obědval a večeřel chmelový mok. Z jídla si dal vždy pouze polévku, asi proto, že byla taky tekutá. Bavila jsem se jen s mistrem a jeho paní. Pro ostatní jsem byla stejně jen děcko.

Bydleli jsme v té době v jednom z nejlepších hotelů. Měla jsem svůj pokoj. Hotel Stadt Berlin byl přímo v centru na Alexanderplatze, blízko tehdejšího známého symbolu východního Berlína - televizní věže vysoké 368 m, kde z ptačí perspektivy ve výšce 203 metrů byla známá restaurace s pohledem 360o na celé město. Program byl zajímavý a pestrý pro všechny účastníky zájezdu. Od návštěv muzeí, kabaretu, parků, restaurací, až po nakupování.

Jeden můj módní outfit pro procházku městem byly světle modré kraťasy (u nás zděděné, ale koupené v Tuzexu), kárované košile s krátkým rukávem (koupená dopoledne), bílá maturitní kožená kabelka (stejná se opět nosí i letos, má kovové zapínání na dvě kuličky, které se kříží) a nové bílé kožené pantofle na menším podpatku (koupené den předem). Asi to bylo docela nápadné, protože paní  toaletářka v rybářské restauraci mi řekla, abych se pro něco zohnula k zemi. Udělala jsem, co chtěla, ale ne v předklonu, ale s pokrčením kolen a podřepem. Velmi hlasitě, s rozkazovacím tónem v hlase, mne požádala asi třikrát. Mé pohyby byly vždy stejné. Nechápala jsem proč, na zemi nic neleželo. Jen jsem slyšela: „Že se nestydíš, couro, chodit s holým zadkem.“ Smála jsem se. Šortky měly velmi krátké nohavičky, délka košile končila stejně. Po obědě jsem šla s mistrem a jeho ženou E. na nákupy. Byla jsem pro ně zároveň tlumočnicí.

E. byla zajímavá blondýna, štíhlá, vysoká, dlouhé nohy, velké zelené oči a olivová pleť. Ode mne byla starší asi o 12 let. V jednom obchůdku si koupila podobné letní vycházkové oblečení jako já, své věci si dala do moderní a pro nás vzácné igelitky. Mistr nesl tašky a čekal nás většinou před vchodem. Jedna z trajdacích návštěv byla i do Tuzexu v NDR. Setkaly jsme se i s ředitelem celé luxusní prodejny, který nás pak doprovodil až k hlavnímu východu. Mistr, který nás čekal, okukováním v oddělení elektro, se za nás musel zaručit, že jsme turistky. Proč? E. byla krátce předtím služebně  v Tunisu, a protože padla do oka všem obchodním partnerům firmy, kde byla pracovně, dali jí nějaké tuniské dináry, ať si koupí na letišti něco na sebe a má památku na pracovní stáž v jejich zemi. E. to ve freeportu nestihla, navíc si myslela, že si to u nás výhodně vymění za bony. Nešlo to, měna nebyla směnitelná ani v ČSSR ani V NDR. E. ovšem nevěděla, že bankovkami nelze platit ani tam, vybrala si svetříky a mne požádala abych u pokladny zjistila, zda může tuniskou měnou platit. Pokladní tento druh bankovek neznaly také, tak zavolaly svého vedoucího, ten se nás ptal, odkud jsme, kde bydlíme. Když jsme ukázali hotelovou kartičku, tak si myslel, že jsme pokojové společnice a oznámil nám, že zavolá ředitele. Tak přišel pan ředitel, pohoršeně si nás prohlédl, telefonicky si prověřil náš pobyt v hotelu, ale po krátkém vyprávění jak E. k penězům přišla a představení mu hornického mistra, se smál spolu s námi. E. zaplatila markami a navíc jsme dostali poukázky pro klienty s velkou útratou na šálek překapávané kávy.

Ten večer měla část naší výpravy spolu s E. další zážitek. Po velmi dobré a syté kulinářské večeři v jedné rezervované restauraci v rámci týdenního programu jsme se chtěli projít, a rozhodli jsme se, že cca 1500m k hotelu dojdeme po svých, jinak bylo zařízené taxi. Bylo nás asi jedenáct. Již v restauraci jsem si všimla spolu s F., který dnes poprvé jedl od rána i jinou než tekutou stravu, že E. obdivně pozoruje nějaký černoch, sedící se svými přáteli u jiného stolu. Vyšel spolu s námi. Dal se s námi do řeči, překládala jsem. U jednoho otevřeného vchodu do domu chytil E. za ruku, smýkl s ní dovnitř a zabouchnul dveře. Všichni vystřízlivěli. Rozdělili jsme se na tři skupiny. Jedna zůstala před dveřmi a bouchala na ně, druhá běžela vpravo směrem do dvoru a poslední na konec ulice, která měla označení zákaz vjezdu. Moje skupina se dostala až do hotelu, na recepci jsem požádala o pomoc. Mezitím se E. podařilo vytrhnout a schovat mezi popelnice ve dvoře, hluk hledající trojice ve dvoře obdivovatele E. vylekal a ten utekl. Než jsem vše vysvětlila a přijela policie, zbytek naší skupiny dorazil téměř bez dechu také. E. navíc bez jedné boty. Naše toulky večerním městem pro tento den odpadly. Dali jsme si rozchod a po sprše sraz ve velkém apartmá mistra a jeho paní. Dostala jsem nápad.  Z tašky z mého pokoje jsem vzala do kapsy vykládací karty a do ruky 2 láhve bylinného likéru Bonekamp, které jsem měla koupené domů. V hotelovém baru zaplatila bednu originálních lahví Coca-coly a požádala o 30 skleniček na long drink, hodně ledu, 30 koleček citronů, 30 barevných stébel a požádala o doručení do apartmá.

Večer pokračoval zajímavě, můj poděkovací drink (místo piva) chutnal všem (ráno jsem pak se všemi vykoupila přilehlý obchod, každý chtěl domů ten dobrý žaludeční likér). Pak jsem řekla, že mám v kapse vykládací karty, a kdo, že má zájem, tak mu je vyložím v ložnici apartmá. Jen jsem sdělila, že můj výklad platí na mínus - plus - tři měsíce. Během té noci jsem vykládala asi sedmnáct krát. Čím více osob po jednom prošlo setkání se mnou, tím více bylo ticho v přilehlém obývacím pokoji. Když jsem vyšla i já a vyčerpaným hlasem řekla, že mám žízeň, ozvalo se: „Ty jsi dobrodějka!“

Asi po čtyřech měsících od návratu domů, a dalším rekordu ve fárání, jsem byla pozvána na prohlížení fotek z našeho letního havířského zájezdu. Dozvěděla jsem se několik novinek. Jeden pár se dohodl na rozvodu, protože si řekli, že jim vyšlo v kartách, že ten druhý má někoho jiného, a ono to bylo vzájemné. Jeden pár otěhotněl, přestože se jim předtím nedařilo, ale karty řekly, že přiletí čáp. Jedna osoba, které jsem vykládala, že něco zdědí, tak se mi tehdy vysmála, že co by dědila, celá rodina je prý chudá jak kostelní myš, už nebyla. Vzdálená zemřelá teta jí odkázala na opačném konci republiky barák.

Strýček K. už nežije, ale já mám na památku kávový servis, který jsem si koupila k osmnáctinám místo riflí za jeho peněžní dárek v obálce. 



27.2.2011 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:2179x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (373)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (147)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si