Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Váš nejmilejší polštářek ke snění!

Můj niterný svět s odstupem i bez něj!

Kolik pokojů máš, tolikrát jsi člověkem!

Když jsem byla malé mrně, bydlely jsme s mámou a sestrou u babičky. Pozděj přibyl novej táta, další sestra a taky 4 pokojový byt. Zdá se, že je to hodně, jenže ložnice a obývák byly zadané, malý pokoj stranou s vchodem z kuchyně, takže jsme asi byly dvě v jednom pokoji a mimino s našima.


Moc si na ty dávné časy nevzpomínám, ve čtyřech letech jsem začala jezdit na intr a chodit do školky moc daleko. Na tamější obludné, holé pokoje myslet nechci. Domů jsem jezdila jednou za pár týdnů a někde jsem prostě přespala. Tak to chodívalo po celých 15 let. Když mi přibyly pomůcky a našim se mě zželelo, nechtěli, abych se cítila cizí, dostala jsem na čas nějaký pokoj - většinou ten malý u kuchyně. Mně by vážně stačil, kdyby mi býval zůstal. Jenže najednou tam bydlel na čas děda, později spolužačka mladší sestry, takže můj pokoj byl stejně průchozí a půjčovací. Na dýl než rok jsem ho vyhrála, to už k našim žádnej vetřelec nejezdil, to když mi skončila střední škola. Ráda jsem v něm bděla, nosila si tam v noci jídlo, byl prostinký a někdy tam táta sušil houby. Paaaaani, nikdo jinej by tam nespal. Já klidně. Mamka tomu místu říkala mrazírna nebo mražák, mě to vyhovovalo...


Měla jsem tam úzkou postel, skříň - většinou plnou papírů, stůl, radiomagnetofón, mámin šicí stroj a kdysi tam býval i klavír. To byla iluze a touha našich, ve které je ještě podporoval školní personál. I kdybych se víc snažila, nikdy bych nehrála veřejně.


Dále jsem sdílela s přátelským tygrem chatku, pokoj nad hospodou a nyní už třetí byt, později plánjeme čtvrtý. Konečně takovej docela náš.


Stěhování popisovat nehodlám, je to spousta práce a ztrát. Z dřívějšího nedostatku soukromí na něm teď až příliš lpím a o všem musím mít přehled - kam se co přesunulo, do kdy a proč, kdo chce přijet a musí to být?


Potřeba vlastního místečka mě naučila vytvářet si ho kdekoli - vlastním polovinu ložnice, blog, svůj "trochu dětinský" svět, přitahujou mě kouty a hromady, kde bych měla útulek a útočiště. Přitom se nemusím schovávat, jen už je to nějak ve mně. Nebo že by v nás?



9.1.2011 - Zdraví - Komentářů:3 - Přidat komentář - Přečteno:10189x

Názory čtenářů

Dream.pillow 1.3. 19:00
Rexinko, to je v pohodě. Měla jsem už dost času jakštakš se s tím srovnat:)
rexinka 13.1. 19:17
ve čtyřech letech na intr???, tak to je mě líto!???????
rexinka 13.1. 19:16
ve čtyřech letech na intr???, tak to je mě líto!
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Řízení auta se zavřenýma očima:)
Odkládání!
Strpět nebo se bránit?
Pomazlit a vrátit - aneb kočičí sen!
Kolik pokojů máš, tolikrát jsi člověkem!
Co léčí mou bolest na duši? Přátelé, čas a hlavně víra!
Sním o tajemné návštěvě z nebe
Purpurový tanec
Malý milý virtuální hotel!!!
Vánoce můžou přijít kdykoli!

Dream.pillow - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si