Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Kadibudky aneb když nám jdou nohy křížem

Většina z nás zažila situaci, kdy nutně potřebujete čůrat, ale před vámi je nějaký blok jak se dostat k toaletě. Jste v přírodě, ale okolo vás ani jeden strom nebo keř a naopak lidí docela dost nebo stačí jen osoba vám milá. Jste ztraceni. Ve městě je to podobné, většinou nenajdete ukazatel s popiskem WC. Rozhlížíte se, kde je hotel nebo fast food. Zatím jste ztraceni.

V rámci letních festivalů je situace mnohem lepší, mobilních plastových budek je dostatek, ale v rámci naší zodpovědnosti, vejít do čistého a zanechat to stejné i pro ostatní, mají někteří problém. Ale můžete si oddychnout: “Uff, je mi fajn.“ Stejná situace je ve vlaku. Navíc má mé oblíbené Pendolino asi šetřící program, protože přestože v něm jedu nepravidelně cca 1Okrát ročně, vždy je několik kabinek označených m i m o  p r o v o z již z konečné /místa odjezdu. Tak se alespoň projdete a během jízdy vás netlačí močový měchýř. Hmm a je vám dobře.

K tomuto psaní mne inspirovala paní toaletářka z jednoho nádraží, které voní po rekonstrukci novotou a proto tam není nouze o frontu. Je jedno zda-li je to před odjezdem / po příjezdu - do / ze stanice. Nádraží je takové malé mraveniště. Příhod jsem si vyslechla několik, ale mne zaujala tato. „Do vestibulu vešly dvě dámy, byly krásně opálené, šperků měly na sobě jako ve výkladní skříni, oblečené byly jako z časopisů, které mi nechávají klienti po vystoupení z vlaku, jejich vůně se nesla s nimi jako stín a rozbila železniční „ódér“, každá z nich měla dva kufry. Došly až k mému okénku, po přečtení, že musí zaplatit 10,-  Kč, se rozčílily a začaly nadávat, že to máme do té Evropy fakt daleko a v návalu zlosti shodily misku s mincemi. Odešly do kabinek. Ze země jsem posbírala peníze a v mé dobrosrdečnosti jsem ještě dávala pozor na jejich kufry, vzaly si sebou jen své příruční kabelky v barvě jednotlivých sad kufrů. Odešly bez zaplacení. Po chvíli jsem byla upozorněna, že jedna z kabinek je silně znečištěná. Pohybem jako doktor Mázl v Ordinaci v růžové zahradě jsem si natáhla rukavice, vzala vozík a šla. Ta žena nebyla dáma, ona byla …. Svou potřebu malou i velkou vykonala na zavřené víko toaletní mísy. Vše jsem uklidila. Fronta za mnou čekala, co bude dále. Umyla jsem si ruce a vydala se do haly. Byly tam obě. Když mě viděly tak se smály. Došla jsem až k nim. Podívala se jim do očí a klidným hlasem a vztyčenou hlavou řekla: pokud jste mne chtěla ponížit, tak se vám to nepovedlo, práci jsem si vybrala dobrovolně a odvádím ji poctivě, nestydím se za ni. To jen vy jste ukázala váš charakter. Bylo ticho. Odešla jsem za svou prací. A povídat bych mohla více.“ řekla sympatická paní, od které odcházíte vždy s rozuzlenými nohami.

Klasické dřevěné kadibudky nebo „ruské šlapky = díra 15x15 cm, nad kterou stojíte rozkročmo“ musela používat i Karolína během svého pobytu na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že je vždy připravena (nosí s sebou papírové i vlhčené hygienické ubrousky a dezinfekční gel na ruce), byla přece jen trošku překvapena. V řadě bylo pět budek, jen ve dvou z nich byla dveře, vlastně vrátka / deska, která zakrývala prostor 4O cm od země do výšky 1 m od země. Díry byly hojně navštěvované, protože byly plné a smrděly. Byly na dvorku u školy, kde v tělocvičně spala celá jejich skupina, ženy vlevo a muži vpravo nebo naopak, už nevím, protože při poslechu story jsem se pořád smála. Část jejich výpravy měla zlepšovací návrh, před použitím díry v budce zakryli vrch čtvrtkou novin a pak konali svou potřebu. Většinou u toho zadržovali dech a jen se soustředili na střed díry. Kdo konal velkou potřebu chodil vždy tam, kde byla vrátka. Ženy měly toto privilegium vždy. Jednou si K. už jen kontrolovala, zda-li novinová podložka zakrývá „hmotu“ uvnitř díry, má-li nohy od sebe ve správném rozpětí a v tom se to stalo. Značkové brýle, které měla zasunuté ve vlasech, aby lépe viděla, se uvolnily a spadly TAM. Do louže přímo před DÍRU. K. zařvala:“K....!!!“ a vyletěla ven. Po několika umytí a otření je opět používala. Byly i s dioptrickým sklem.

Pánové mají problém se zkříženými nohami o něco menší. Kdo ví, třeba se pro nás ženy něco vymyslí, zatím se propaguje „čůrací kornoutek pro dámy“, ale stále je to perpetum mobile.

A vy se nebojte. Charakter vám po splachování a mytí rukou zůstane stejný.


18.11.2010 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:2393x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si