Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Život okolo mne

Nejen cestou z práce a do práce

Dušičkový čas aneb po kom ty jsi

Rodiče si nevybíráme, jméno je nám dáno také a geny ty dědíme třeba i z druhého nebo třetího kolena. Tak co teď s tím? Vlastně je to práce, být sám sebou.

 

Obě moje babičky by v říjnu slavily narozeniny. Marie by měla 108 let a Hedvika 98 let. Každá byla jiná, ale já jsem jako ony, slýchávám.

 

Po Marii jsem praktická, spořivá, ráda se vyhřívám na jarním nebo podzimním sluníčku a přitom jsem zabalená jako cibule. Také mám tmavé oči, nejím rajčata, bojím se bouřky. Od ní vím, že pokora je těžká, člověk má věřit v něco, ale i sám v sebe. Manuální práce, ta že rovná záda, a špinavé ruce, že umyje voda. Plátky vařených brambor opékaných na sucho na plotně a pomazané máslem, stejně jako hustý jablkový kompot „apfelmuss“ nebo knedlíky plněné švestkami posypané strouhankou, to jsou dobroty, na které si vždy vzpomenu. Nosila své typické oblečení, nazvala bych to vídeňský styl: dlouhá sukně, na ní zástěra s kapsami a blůzičku „jupku“ se stojáčkem a s malými knoflíčky zapnutými od shora dolů, na venek k tomu měla praktický pléd. Měla je rozdělené na doma, na pole, do obchodu, do kostela a do truhly. Květované, jednobarevné, světlé, tmavé, letní, přechodní, zimní. Jak já jsem toužila mít ten její model, který nosila nejedna její sousedka, ale odpověď byla, že to není moderní, a až umře, tak si jeden komplet včetně plédu mohu vzít. Chyběla mi ta pokora, a tak jsem si tajně jeden model bez dovolení zapůjčila. Na střední škole jsem pak v průběhu jednoho podzimního měsíce honila novou módu. Sice se nosilo mini, ale mi bylo teplo a hlavně, zaujala jsem. Poté jsem model vyprala a vrátila ho do komody a přiznala se. Babina, tak jsme jí říkali, mi jen sdělila, že věděla, že jsem si to vzala a čekala, zda se přiznám. A tak jsem znovu požádala, zda už si mohu vzít jeden pléd a k tomu ten hrníček, který má oči a uši. Že nechci čekat, až umře. Oboje mám dodnes, a když náhodou navlékám černou nit do dírky v jehle, usmívám se… Strašně jsem se tehdy divila, proč mě žádá o navlečení nitě, když řekla, že už má unavené a slabé oči. Obdivuji, že vychovala sedm dětí. A taky mám ráda bylinkové čaje, každé ráno pozdravím sluníčko, usmívám se a věřím, že mám svého anděla.

 

Po Hedvice mám bradu a lícní kosti, styl její chůze a zálibu v botách. Asi jsem trochu marnivá, vlastně jen parádivá. Mám ráda klid a sama sebe. Milovala jsem, když mi nahlas četla Staré pověsti české. Byla jsem zvědavá, zda budu jako velká taky bojovnice jako má jmenovkyně, která přelstila muže. Naučila mne mít ráda poezii. Dlouho jsem nechápala, proč mi ve škole zabavili knihu veršů od Josefa Kajnara. Těšila jsem se na prázdninové sobotní večery, kdy mi natočila na papírky vlasy, které jsem měla místo tužidla namočené v pivu, a ráno šla do kostela ve vedlejší obci s vlasy plnými ztužených vlnek. Její dárky pro mne to byly pastelky, stavebnice nebo malé loutky do domácího divadla. Já jsem od ní nikdy nedostala čokoládu. Když jsem měla na něco chuť tak jsem to pomáhala vyrobit, míchat, válet, vykrajovat, zdobit. Škoda, že mi ta cukrářská zručnost nezůstala. Odbalit čokoládu je pro mne rychlejší. Když si koupím šperk s kamínkem, a doma ho ukládám do krabičky, vždy si vzpomenu na originální přívěs, který mi pomohla vytvořit se sametové šňůrky a křišťálového sklíčka z rozbitého lustru. Sametka se již rozpadla, ale skleněný závěs mám stále. Podporovala mé nápady a pomáhala mi psát plakáty, když jsem se rozhodla hrát, se stejně starou sousedkou od vedle, divadlo na jejich dvoře. Na naše prázdninové představení se tak v sobotním odpoledni sešla část ulice. Jak já jsem se po dobu několika let těšila na tu dobu prázdnin a také na horké kakao s loupákem ke snídani nebo černý čaj s jahodovým sirupem, který se podával vždy v pět hodin odpoledne spolu s domácí sušenkou na stolečku s vyšívaným ubrusem. Některé ubrusy od babi mám doma v šuplíku, ale šetřím si je na památku. Prázdniny, ty už sice nemám, dovolenou si užívám jinak, ale herečka ve mně asi zůstala. Vždyť život je boj i hra. Naše hra s ním, o nás, v něm.

 

Nejen o dušičkách si doma zapalte svíčku. Prohlédněte si album nebo staré fotky a možná přijdete na to, po kom to asi máte. Co?  No ty vlastnosti. A nezapomeňte, vaše geny se budou dědit také.


27.10.2010 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:1829x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Sarbedka - Život okolo mne
Lžičky aneb Vím, že tě mám
Maska
Tajné nákupy
Mezi nebem a zemí
Od té doby
Lenora
Zvěřinec na gauči aneb s kým máme tu čest
Sebevědomí
Turecké lázně aneb očista těla
Matko, já tě zabiju aneb strach

Sarbedka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (371)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si