Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



CESTA ZA RŮŽÍ 29.


Doma děti už spaly. Rozsvítila jsem v předsíňce „pojďte dál“ vyzvala jsem unavenou návštěvu.....

 

Než se oba cizinci osprchovali, volala jsem bábince.. Udělala jsem horký čaj a připravila jsem jim pohoštění. Vzbudila jsem děti, rychle jim vysvětlila situaci a poslala jsem je o patro výš vyspat se k bábince.................

 

 

 Z tohoto nečekaného setkání se vyvinul kamarádský vztah, který trvá dodnes. On se jmenuje Alan, ona Joan a jsou ze Scotlandu.

 

 

 Bráška ukončil svoji návštěvu v čechách a vrátil se zpět do Canady..

 

 

 

A život šel..

 

 

 Můj vztah s mým přítelem byl takové chození nechození. Měl svou náročnou práci na Barrandově, měl spoustu přátel, věnoval se synovy a matce, s kterou žil.. Přesto se mé rodině snažil věnovat, jak to šlo. Chodili jsme do divadel, kde mě seznámil se známými osobnostmi, brával mě do Ostravy, kde se ozvučovaly Večerníčky pro děti, jezdili jsme po restauracích mimo Prahu, protože měl jídlo rád a vybíral si již jemu známé restaurace.. Byli jsme ve Slučovicích na koncertě.. jezdili jsme často do Hronova, kde měl přátele a u jednoho z nich jsme vždy i bydleli..

 

Přesto náš vztah nebyl takový, jaký bych si bývala představovala. Byl to spíše vztah příležitostný ovšem s jedním partnerem na delší dobu.. To se mi nelíbilo, přála bych si, abychom spolu byli více a náš vztah mohl být více vroucnější, opravdovější.

 

 

 Moje rodina ho však zbožňovala. Kamkoli přišel, hrál a zpíval na kytaru, holdoval šampaňskému a celkově byl milý a přátelský.

 

 

 Moje kamarádka Jana má zahrádku v jedné zahrádkářské kolonii, kam jsem za ní často jezdívala. Je to v Praze, tedy kousek autobusem..

 

 

 Jednou tam tak sedíme, povídáme si a v tom telefon. Jana to zvedla a zbledla jako stěna. Já na ní koukala, vstala jsem, a chytla se za pusu, než dotelefonovala.. Položila sluchátko a sesunula se na bobek.

 

„Pane Bože Jani, co se stalo“ a pomáhala jsem jí vstát.

 

 

 Moji synové..

 

Bourali..

 

Jeden je v nemocnici..

 

Druhý.. „ a rozplakala se. Obličej ukryla v dlaních „To není pravda, to není pravda“ opakovala..

 

„Jani, kriste pane, to je hrůza..“ a brečela jsem také..

 

 

 Janina se brzy vzpamatovala a volala svému manželovi do práce, aby ihned přijel..

 

 

 Než byl pohřeb, Jana za mnou přišla a povídá „ miláčku, ty znáš ty mé kluky ad malinka, víš jaký byl Milan. Chci tě poprosit, abys mluvila na pohřbu ty a řekla tam pár vět. Nechci kněze, nechci vidět nikoho cizího, prosímtě, udělej to pro mne, pro Milánka, pro nás. Chci malý rodinný pohřeb, slib mi to prosím..“

 

„Objala jsem jí „Jani, pokusím se, slibuji, tvému přání vyhovím“ Hladila jsem jí po vlasech „To víš, že to udělám lásko..“

 

 

 Hodiny a hodiny jsem skládala své předčítání nad hrobečkem syna mé kamarádky a plakala u toho.. Bylo to pro mne velmi těžké..

 

Jany manžel mi zavolal, že je u hrobu, kde všecko připravuje pro uložení urny a já že mám přijet na Olšany, kde spolu urnu s Milánkem vyzvedneme.

 

 

 Když jsem přijela, manžel Jany už měl vše na hrobečku přichystané a stál před Olšanama s velkou taškou, celý v černém..

 

Také jsem byla smutečně oblečená a v kabelce měla složený list papíru s mým proslovem..

 

„Vyzvednem Milánka a hned půjdem na hřbitov, všichni tam příjdou asi za třičtvrtě hodiny, tak ať to stihnem „ řekl místo pozdravu.

 

Kývla jsem hlavou a šla za ním, jak ovce.

 

 

 Manžel Jany dal urnu do tašky s urputně smutnou tváří a bez dalších řečí jsme šli spolu k hrobečku, který byl pro umístění urny přichystán. Menší jámu zakrýval dřevěný poklop a přes něj byl dán bílý šátek. Manžel Jany šátek zvedl, umístil urnu do středu poklopu a vše bílým šátkem zase přikryl.

 

Stoupla jsem si z levé strany náhrobního kamene. Třásly se mi ruce a srdce mi tlouklo o závod..

 

Smuteční hosté přicházeli.

 

Bráška Milánka měl na ruce sádru.. Přišly tety a strýcové.. Janinu podpírali muži..

 

Když se všichni shromáždili kolem hrobečku, začala jsem číst, co jsem napsala.. Hlas i ruce se mi třásly, zadržovala jsem slzy, jak to šlo.. Vše jsem ukončila společnou modlitbou. Všichni moc plakali. Manžel Jany jemně zvedl urnu i s bílým šátkem a dal je trochu na stranu, aby mohl odklopit poklop.

 

Urnu tam pomalu usadil s tím šátkem.. Každý z přítomných přistoupil a hrst zeminy vhodil na urnu a položil kytičku květin na hrobeček.. Vykročila jsem a pokondolovala Janě, a všem přítomným. Všichni moc plakali a děkovali mi..

 

Strašně smutný zážitek!

 

 

 

A život šel..

 

Přišlo léto a já byla s mým partnerem mojí sestrou a jejím manželem pozvána strávit pár dní u nich na chajdě, na zahrádce pod stanem.

 

Stan nám půjčil místní pan lesník z nedaleké malé vesnice.

 

Přes týden jsme tam byli bez manžela mé sestry (ten musel do práce) a jejích dětí a našeho tatínka. Moje děti byly u svého táty, mého exmanžela.

 

Celý týden proběhl v poklidu, až do chvíle, kdy jsem požádala pana lesního (mého kamaráda, který na mně trpěl) o nějaké dřevo, které nám nejen dal, ale i celý velký strom pořezal na krásné špalky. Když to bylo hotové, poprosila jsem děti, aby MI dřevo složily tam u chajdy pod schodama.. A tak jsme všichni nadšeně dřevo nosili a skládali..

 

V pátek přijel manžel mé sestry a co se nestalo. Jeho syn „žaloval“, že to je moje dřevo, protože jsem řekla „složte MI to dřevo tam a tam..

 

Švagr vylít jak čertík z krabičky, ať si to dřevo nechám, když je moje.. No hádka hrozná tak, že nakonec řval, ať okamžitě chajdu opustíme..

 

Náš tatínek plakal „děti prosím vás, nehádejte se, vždyť to tak doslovně myšlené nebylo..“ říkal švagrovi, ale ten byl stále rozzlobený a mluvit se s ním nedalo..

 

A tak ráno o 4hodině jsme již měli všecko, i stan sbalený a odvezli jsme ho do vesnice panu lesnímu, který ještě spal. Hodili jsme mu ho pod strom za plot a jeli do Prahy.. Tím byla vykopána jakási válečná sekyra mezi námi, kvůli triviálnímu nepochopení..

 

 

 Můj přítel zařídil stanování na Borové Lada, kam jsme se vydali všichni krom mé dcery, která slavila zrovinka své osmnáctiny a odmítla s námi odjet „Jen si jeďte, já si své narozky oslavím se svými kamarády..“

 

No byla dospělá, tak jsem souhlasila „chovejte se slušně, vím že jsi hodná kočka, ale pozor na alkohol, je to svinstvo..“ dávala jsem jí poslední rady před naším odjezdem „krásně si to oslav tu dospělost. Až se vrátíme, oslavím to s tebou já..“

 

 

 Na Borových Ladech teče Teplá Vltava. Brrr, ta byla ledová! Ale bylo tam nádherně! Děti se tam vyřádily (moje dvojčata a mého přítele syn).. Dělali jsme výlety do okolí, i na Kvildě jsme byli, večer táboráky.. Pohoda!

 

Byly tam v jedné budově jak společné sprchy, tak WC, i jednotlivá umyvadla venku. Tam se dalo přeprat prádlo, natočit voda.. Obchod, kde se dalo nakoupit i čerstvé pečivo nebyl daleko.. Bylo tam parádně.

 

 

Vedle nás si předposlední den našeho odjezdu postavil stan nějaký tatínek, který přijel sám se synem. Pozorovali jsme, jak stan stavěl..

 

Pak vyndal rozkládací stolek, na něj postavil propan butan a na propan butan hrnec s vodou „Budu dělat klukovi polévku“ houkl směrem k našemu stanu, zatímco já stála také u propan butanu (ale měla jsem ho na zemi) a dělala pro děti palačinky. Kývla jsem s úsměvem, jako že chápu.

 

Pán vysypal nějaké polévkové sáčky do hrnce, kde už voda vřela..

 

Vyndal rozkládací židličky, dal je ke stolku a zavolal na svého syna, ať se jde posadit, že polévka už bude hotová..

 

Syn přišel (asi osmiletý), sedl si.

 

Jeho táta ho přistrčil blíž, kluk to nečekal, vyhodil nohy, propan sklouzl z umakartové desky stolu a vařící polévku měl v klíně....

 

No hrůza!

 

Ztuhla jsem. Kluk šíleně řval.. Jeho otec z něho strhl oblečení a už ho nesl k vodě..

 

Hodinu na to už měl pán stan zase zabalený, všecko naložené a uháněli někam do nemocnice..

 

My jsme z toho zážitku byli všichni dost šokovaní. Každý s každým o tom mluvil co se stalo a já byla ráda, že už pojedu zase zítra domů. Jak se říká, všude dobře, doma nejlépe. Na toho malého jsem moc myslela a v duchu mu přála brzké uzdravení..

 

 

 

Druhý den jsme vstali dříve než jindy, nasnídali jsme se, všecko pomalu zabalili a vyrazili ze Šumavy, kde nám bylo sice krásně, zase domů.

 

Za domem můj partner zaparkoval. Konečně zase doma!

 

Na lavičce seděla bábinka a když viděla, že jsme přijeli, bez pozdravu jen mávala rukou gestem které říkalo že je něco jako špatně a u toho volala „měli jste tam zůstat, domů ani nechoďte..!“

 

Koukala jsem na ní vyjeveně „Co se stalo proboha?“

 

„To poznáš, ani domů nechoď“ opakovala..

 

S obavou jsem otvírala byt.

 

V předsíni papíry, vajgly, prázdné láhve od alkoholu, kam jsem se podívala.. Smrad a zase jajgly... V kuchyni urvaná kuchyňská linka, která stála nakřivo a na které bylo vyskládáno do výšky veškeré vytahané a neumytté nádobí četně zbytků jídla.. „Kristapane, co se to tu dělo??“ povídám a jdu k přepážce kterou kdysi vystavěl Karel mezi dětmi a mnou. Na dveřích mého pokoje byla cedulka přišpendlená špendlíkem a na ní bylo napsáno:

 

„Jsem "pankajda", vůbec mě nehledej“

 

 

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ




 

 



13.7.2010 - Povídky - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:11136x

Názory čtenářů

Mišák 21.10. 14:32
Zlatíčko moje,krásné,ale smutné....
dialog 26.8. 9:25
Čtivé, krásně napsané...více zbytečných slov tady netřeba!!!!těším se na "POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ"...
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si