Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 28.




Bylo nás dohromady opravdu hodně lidí, takže jít někam do restaurace, to by stálo moc peněz. A tak bylo příhodné řešení vypůjčit si jídelnu s kuchyní, kde moje sestřička pracovala.

 

A tak jsme se celá rodina četně našich vnoučat sešli tam v té jídelně, která byla nádherně přichystaná.

 

Uprostřed místnosti stály sražené stoly, potažené bílými ubrusy a tvořící tak jednu obrovskou tabuli. Uprostřed stolů se pyšnil třípatrový velký, nádherný dort. Nižší patro dortu neslo číslo narozenin našeho staršího brášky z Canady a vyšší patro dortu pak číslo narozenin našeho tatínka. Všude čisto a vše perfektně přichystané. Mísy plné nádherně ozdobených chlebíčků.... Saláty, oříšky, ovoce, plno kaviráru a lososových plátků..

 

Z kuchyně se linula vůně řízků....

 

Z pití bylo k dispozici snad všecko. I na děti bylo myšleno a tak tam bylo plno džusů, limonád, čajů, vod..

 

Rodiče s bráškou seděli v čele nás všech u stolu a my ostatní po stranách stolu. Nejdál seděli naše děti a vnoučata, kteří se hned od začátku bavili po svém.

 

Tatínek chtěl, aby bráška vyprávěl co a jak v Canadě a bráška mluvil a mluvil, každý si ho dobíral a na něco se ptal, jen já se svým přítelem seděla a poslouchala všecko co říká.. Rodiče zářili štěstím a bráška vyprávěl, že dům v Dawson city již má skoro hotový, že tam schází ještě dodělat verandu.. A že je moc rád, že práci v dolech po deseti letech dřiny v Cassiaru již ukončil a že se již do Dawsonu přestěhoval a že tam dělá školníka v místní škole a že je to fain, domů ze školy že to má kousínek, v domě teplo a že je tam moc spokojený...

 

Maminka brášku stále hladila a opírala si svou hlavu o jeho ramena, zatímco tatínek mu poplácával po rameni, jaký je pašák.

A jedlo se, a pilo se, a smálo se..

 

Pak jsme si nechali udělat kafíčka a než se rozkrojil dort, tatínek povstal a pronesl slavnostní řeč, jako že brášku velice srdečně mezi námi ještě jednou vítá a že mu děkuje že si našel tak drahocený čas a přijel.. Z očí mu stékaly proužky slziček a brada se mu třásla „hochu můj drahý, mám tě rád“ ukončil řeč tatínek a brášku srdečně přitiskl k sobě.

 

Pak mluvil chvilku bráška. Děkoval všem, ale hlavně naší mladší sestře za tak úžasnou organizaci té naší početné rodiny a že se za námi všemi velice těšil a že je rád, že tu zase je a všecky nás vidí tak pohromadě..

 

Když domluvil, vstal náš mladší bráška a poblahopřál tatínkovi a staršímu bráškovi k narozeniná, a tak jsme se přidali i my ostatní a předaly se oslavencům dárky.. Byla to tak nádherná atmosféra!

 

Bráška povstal, a z pod stolu vyndal nevelký kufr, který otevřel „já nevěděl komu co přivézt, tak jsem to udělal šalamounsky“ řekl a vyndaval různě velké bílá trika s nádherným motivem modrého vlka nad kterým byl nápis DAWSON CITY..

 

Triko jsme si s přítelem hned oblékli a pak si sním bráška připil whiskou „vítám tě do té naší rodiny“ řekl „rád tě poznávám“ a s mým přítelem si ťukl. Pak si dlouho povídali. Bráška hodně fotí, zajímalo ho cosi z oblasti stříhání filmů..

 

A dál se jedlo a dál se pilo a dál se halasně a upřímně smálo a mladší bráška zmáčkl struny na své kytaře a ta radost se nesla po hudbě a zpěvu daleko za okna jídelny, kde jsme se tak pospolu sešli se svým bráškou.....

 

Bráška dostal klíče od rodičů bytu, takže se mohl vracet ze svých výletů kdykoli.. A tak navštívil mnoho svých kamarádů.. jen ke mně dolů do bytu stále nezacházel a mně bylo jasné, že mu maminka kdovíco namluvila o mém tajném odjezdu tehdy do Canady.. A možná dokonce, že ho hlídá, aby mně navštívit nemohl, abychom spolu o samotě nemohli mluvit..

 

 

 

Mladší sestřička uspořádala další rodinné setkání, tentokrát u ní na chaloupce, které bylo moc hezké a bráškovi se tam moc líbilo! Všichni jsme se do chalupy nevešli, spalo se na velké louce ve stanech. Bráška ne, ten spal uvnitř, pěkně na postýlce, aby mu bylo dobře.

 

Není tam elektřina, takže večer se v domku svítilo petrolejkama a venku svítilo několik petrolejových pochodní, velikánský táborák plápolal, pivo teklo, víno teklo, šampus tekl a všichni byli veselí a šťastní.

 

Druhý den jsem měla svátek. Bráška se všem omluvil, že chce být chvilku také jen semnou a odjeli jsme na zámek Červená Lhota. Zrovinka tam probíhala nějaká rekonstrukce, takže byl zámek zavřený. Na mostě však bylo pár stánečků se suvenýrama.. Bráška vybíral nějakou maličkost, až našel. Popřál mi hezký svátek a dal mi ten dárek. Byl to maličký obrázek v dřevěném rámu. Vnitřek obrázku byla keramika. Byl to strom, kolem kterého létali dva ptáci. „to jsme my dva“ pošeptal mi a dal mi pusu na tvář.

„Jé, děkuji ti bratříčku, to je nádhera! Ano, to jsme my dva“ řekla jsem zasněně a obrázek pohladila.

Prošli jsme se po okolí. V místní říčce u hradu leželo pár rybek břichama nahoru. Voda tam skoro nebyla a to, co tam z vody zůstalo, byla hrozná špína. „Chudáčkové rybičky, viď, to jsme přišli v blbou dobu zrovna“

 

„Proč myslíš“ řekl bráška „na zámek chodí davy lidí. My to máme jinak, není to nádhera?“ a stiskl mi ruku.

„Je to překrása bráško“

 

Bráška pak v Praze navštívil pár známých a kdykoli mohl, zaskočil ke mně na kafíčko, než vyjel o pár pater výš k rodičům.

 

 

 

Udělali jsme si jeden den zase i pro sebe (já a bráška) a dali jsme si schůzku s naším kamarádem na Václavském náměstí pod koněm. Oni dva se léta neviděli, tak to bylo radosti ze setkání!! Vladimír mluvil a mluvil a na kde co se vyptával..

 

Došli jsme dolů na Václavák a procházeli se uličkami kolem Staroměstského náměstí a stále se povídalo a smáli jsme se, ale v tom rozjaření a povídání najednou bráška zvážněl a oznámil nám, že úplně zapomněl na jinou schůzku, kterou slíbil a jestli se nezlobíme, že je to kousek od místa, kde jsme právě byli.. Samosebou že jsem se nezlobila! A Vladimír se také nezlobil. Zeptal se, jestli ho doprovodím k němu domů (bydlel nedaleko u Statoměstké radnice). Večer byl teplý, nikam jsem nespěchala.

„Jdeš za Jarkou, viď“ povídám bráškovi.

„Ano, vždyť víš, že jsme spolu kdysi chodili, rád bych holku zase viděl, slíbil jsem to..“

Rád bys holku viděl, ale málem bys na ní zapomněl. Tak už utíkej" smála jsem se.

Rozloučil se s námi a zmizel ve stmívajícím se šeru.

 

„Doprovodím tě“ řekla jsem Vladimírovi „tak tohle jsem netušila, že ten dnešek takhle dopadne“ dodala jsem posmutněle.

„Nic si z toho nedělej holka zlatá, to víš, má toho moc, vždyť ještě neodjíždí“ a podal mi své rámě, do kterého jsem se zavěsila. Šli jsme mlčky uličkou mezi domy, tma pokročila a pouliční lampy nám svítily na chodník.

 

V jedné uličce v baráku za zavřenými vchodovými a z části prosklenými dveřmi byl muž, který bouchal na ty dveře a něco volal přes to sklo.

 

„Počkej,“ povídám a zastavila jsem se „ten muž něco volá“.

 

Přišli jsme ke vchodovým dveřím k baráku.

„Co chcete“, volám přes to sklo.

Ten muž volal něco anglicky.

„Vláďo, umíš anglicky, já ne.“

„Já také ne“

 

A pak ten muž volal italsky a tomu jsem trochu rozuměla díky Tonymu z Itálie, s kterým jsem před lety chodila a tak náhle a bez jediného slůvka a vysvětlení mi tehdy ze života zmizel.

 

Vladimír šel do budky a někam volal „bydlím tady nedaleko, znám člověka, který nám pomůže“ vysvětlil.

 

Doufala jsem, že třeba někdo do toho baráku půjde mezitím ven nebo dovnitř a našeho cizince vysvobodí, ale nestalo se tak.. Čekali jsme s ním, až přijel nějaký správce a ten mu dveře otevře.

Cizinac byl dost zoufalý z té situace, do které se dostal.

A tak jsme se od toho muže dověděli, že sem přijel na motorce ze Scotlandu a tady v tom domě měl dostat od kohosi klíč k nějakému bytu, kde měli být s manželkou ubytováni, ale že se nemůže dozvonit, prý nikdo neotvírá a v domě ho mezi tím někdo uzamkl. „Pomozte mi z toho domu ven“ volal celý nešťastný.

„Jo, jo, pomoc už je na cestě“ volala jsem zase já na něho.

 

Když byl z domu venku, moc nám děkoval, a dal mi pusu na tvář.

„Kde máte manželku, neříkal jste, že jste přijel s ní?“ ptala jsem se „a kde máte motorku??“

 

Řekl, že manželce nebylo už po cestě moc dobře, tak že jí nechal u motorky a báglama na Václaváku.

 

Vladimír i já jsme šli s ním za jeho manželkou. On celou cestu trochu hudroval, že se nedozvonil pro klíč od toho bytu, kde měli být ubytovaní, a že ho to mrzí, a kam teď půjdou..

 

Došli jsme k jeho ženě, která seděla na zemi opřená o přenádhernou motorku, kolem ní hlouček lidí a třásla se zimou. Bylo vidět, že dobře jí není. Její manžel jí něco říkal a ona nám s velice unavenýma očima anglicky děkovala za svého manžela.

 

V hlavě jsem měla ihned jasno, co se udělá a také jsem hned jednala. Stopla jsem prvního taxíka a tu ženu tam posadila. Rozloučila jsem se s Vladimírem a sedla jsem si vedle ní do taxíku. Jejímu manželovi jsem řekla, aby jel na motorce za námi..

 

 

 

 

 

Pokračování příště


 

 



19.2.2010 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:2364x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si