Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 24.

Venku si vítr pohrával se sněhem, který se v mlze vznášel ve vzduchu a šlehal do tváří. Otevřela jsem auto a sedla si za volant a chvíli váhala. Slzy mi stékaly po tváři. Koukala jsem na zasněžené přední sklo, přes které nebylo vůbec nic vidět. Otočila jsem klíčkem a nastartovala. Auto naskočilo. Hledala jsem kde je nějaké tlačítko na stěrače, ale nenašla jsem ho. Vylezla jsem do tmavé sněhové noci a holýma rukama sníh z okna smetla.

Byla mi zima.

Znovu jsem si sedla za volant a rozhlížela se po palubní desce, kde co je.. V hlavě mi kroužily myšlenky, jak o závod. Nevěděla jsem kam pojedu, kudy pojedu.. Ruce mě zábly. Chtěla jsem se rozjet, ale zjistila jsem, že místo tří pedálů,  má auto jen dva!! To mě zarazilo! S takovým autem jsem ještě nejela.. Chtěla jsem se rozjet, ale bez spojky jsem to neuměla. Civěla jsem přes  přední sklo do tmy na lampy, v jejichž světle se míhaly vločky sněhu.. Byla jsem unavená a chtělo se mi spát.. Vypnula jsem motor, vystoupila jsem z auta a šla domů. Klíče jsem neměla, tak jsem zazvonila. Nikdo mi však otevřít nepřišel..

Vrátila jsem se k autu a sedla si znovu za volant. Byla mi hrozná zima. Založila jsem si ruce a dala si je do rukávů k ruce protější. Celá jsem se třásla...... Venku tma, zima s padajícím sněhem, který se kmital pod rozsvícenou lampou opodál... Nikde nikdo, jen já.......................................

 

„Buch, buch, buch“ slyším na okno v autě. Byl to Dalibor, který projížděl okolo autem a zahlédl mě v autě svého brášky s opřenou hlavou na zmrzlém okně auta. Vůbec nic nechápal a koukal dost nechápavě, proč spím tak po ránu v autě??

Byla jsem tak šťastná, že ho vidím!! Otevřela jsem dveře auta a vyšla ven a obejmula jsem ho „Dalibore, kdybys věděl...“ a vyprávěla jsem mu, co se včera odehrálo. Dalibor mě vzal za ruku „holka zlatá, s tvým bráškou je to zlé. Moc pije.. „ a pohladil mě „ Máš oteklé oči a třepeš se zimou. Pojď domů, zazvoníme na něj, třeba se z toho už vyspal a pokud ne, půjdeš k nám“ řekl a pohladil mě znovu „je mi to tak líto, co se stalo, tak pojď“ řekl a vzal mě za ruku „jen počkej, co já mu dám, že si to za rámeček nevezme!!“

 

U dveří před brášky bytem Dalibor zvonil a zvonil tak dlouho, až bylo slyšet kroky. Bráška otevřel dveře a koukal na mě jako by mě v nikdy před tím neviděl „ježíš marjá, sestřičko, co děláš za dveřma, ty nemáš klíče?? Ahoj Dalibore“

„Ty vole blbej vožralej, víš co se stalo??

Bráška stál v předsíni jak opařený a koukal nechápavě.

„Tvoje sestřička spala celou noc autě ty debile!! Co kdyby zmrzla vole vožralej!!“ zlobil se Dalibor „ještě že nenastartovala auto pitomče, to by byla teprve polízanice!“

Bráška tam stál jak opařený. Natáhl ke mně ruku a přivinul mě do svého náručí „holčičko moje drahá, odpust mi to“ povídal a dával mi polibky do vlasů.

„ I kdyby nastartovala, daleko by nedojela. Mám tam málo benzínu“ povídal bráška a pohladil mě.

„A to říkáš jen tak?? To je ještě horší!! Dojela by někam a tam někde zkejsla. Nevěděla by kde je, kam má jít.. A bez benzínu by se ani vrátit nemohla!! Pane bože, víš ty co se všecko mohlo stát!?!“ zlobil se Dalibor na mého brášku.

Byla jsem tak strašně promzlá a vyčerpaná. Poděkovala jsem Daliborovi za pomoc a brášku jsem pohladila „všecko zase dobré, ju? Už se to nestane, vím že ne. Že ne?“ Bráška mě znovu obejmul „to víš že ne sestřičko drahá, jsem vůl ale mám tě moc rád“ a z očí mu tekly slzy. „promiň Dalibore. Promiň parťáku. Jsem fakt hovado!“ a utřel si slzy.

Dalibor ho svojí velkou dlaní vzal za zátylek a poklepal mu hlavou „mám tě rád ty zvíře, už ať se to nestane. Příjdu zítra a přinesu maso z moose.  Tak ahoj vám oboum a ty holka koukej jít do teplé vany a do postele.“ Kývala jsem hlavou, že to mám v úmyslu ihned udělat a zamávala mu na odchod „a ještě vypiju horký čaj s citrónem! Díky Daliborku, díky“. Sundala jsem si kabát a boty a odešla jsem si pustit vodu do vany..

 

Bráška se s Daliborem ještě chvilku u dveří bavili a pak oba odešli.

Když jsem se vrátila po teplé koupeli do kuchyně k horkému čaji ve velikém hrníčku, který mi bráška uvařil, na stole bylo čerstvé pečivo a bráška, který byl mezi tím co já se koupala nakoupit, se tvářil velice provinile a smutně.. Seděl semnou u stolu, před sebou hrnek s kávou a z cigarety se mu linul kouř „holka moje, jak se to mohlo stát, jak se to mohlo stát..“ opakoval a hlavu si dal do dlaní.

„Já tomu vůbec nerozumím, jak se mohlo stát?“

Chytla jsem ho za ruku a podívala jsem se mu do těch jeho tůní „ bráško, já už o ničem nevím, všecko je pryč. Nezlobím se, vše je odpuštěno a za námi. Přes všecky nástrahy se nic nestalo. Dopadlo to přece dobře bráško, tak to zmuchlej a zahoď do koše, je to pryč, opravdu, nebudem se k tomu vracet.. Usměj se na mě můj milý. Vždyť život je tak krátký a tak krásný. Co bylo, je minulostí. A víš co? Zítra uvaříme a uděláme si hezký den, ano? „

Bráška se na mě koukal se slzama v očích „vždyť já tě tu už nemusel ani mít!! Sestřičko, tak moc mě to mrzí...“

Vstala jsem od stolu o šla jsem ho obejmou „nech už toho, hele jsem tady, a všecko je v naprostém pořádku, opravdu bráško, opravdu“ Otřela jsem mu slzy, vzala mu hlavu do svých dlaní „podívej se na mně“ řekla jsem „mám tě strašně ráda víš?!“

„vždyť já tebe také holčičko moje a tak strašně jsem se na tebe těšil! Tak strašně!! A tak jsem to podělal“

Nepodělal jsi nic. Život jde dál a už se o tom nebudem bavit, ju?“

Bráška pokýval hlavou „jsi tak hodná, mám tě moc rád! Odpustmi to.“

„Odpuštěno, zapomenuto, a tečka bráško. Zítra si uděláme príma den, jo?!“.....

 

Dojedli jsme snídani a já jsem se šla zavrtat do teplých peřin a usnula téměř okamžitě.

 

Když jsem se probudila, stmívalo se.

Bráška měl na sobě zástěru a u sporáku s talířem v ruce se usmíval „celou dobu vařím“ povídá a otevřel troubu, jestli už je pizza hotová.

Ty umíš pizzu, tak to jsi šikula“ řekla jsem „voní to tu“.

„Ale ne, je z mrazáku, ale je docela dobrá, snad ti bude chutnat“..

Vyndal pizzu a rozdělil jí na dvě půlky na talíře.

V troubě se ale ještě něco peklo v takových štíhlých kameninových nádobkách „to je překvapení sestřičko“ řekl „odedneška tě budu rozmazlovat a všecko napravím“a podíval se na mně s uspokojením...

Měl pravdu. Pizza byla dobrá.

Jako druhý chod byly šneci v bylinkové zálivce. No to byla taková dobrota!! Nikdy předtím jsem nic takového nejedla. A pak ještě oloupal banán, přelil ho čokoládou a ozdobil šlehačkou. Tak co, dobrý“?

„No jasně, jako v Alkrónu“ a mrkla jsem na něho.

 

Když jsme dojedli, bráška udělal kafe. Popíjeli jsme ten tmavý mok a bráška začal vyprávět, jak žil, než přišel do Cassiaru, povídal o známosti s dívkou, s kterou se rozešel, povídal o své práci, kterou tady v dolech má..

Já mu vyprávěla o svých dětech, o našich rodičích, o našich sourozencích..

Ten večer jsme si hodně řekli.

Bratr mi pak řekl, že zítra musí již do práce a ráno brzy vstává..

Oba jsme byli z toho dne unavení..

„Dobrou noc má milá“

„Dobrou noc můj milý a krásné úsměvné vstávání do zítřejšího dne“...

 



Když jsem ráno vstala, bráška už byl dávno v práci. Na stole ležel lístek „Dobré jitro sestřičko, tady máš, kdybys potřebovala něco nakoupit“ a u lístku leželo 50 dolarů.

Poklidila jsem byt a dala prát prádlo.

Zvonek u dveří hlásil příchozí návštěvu.

Dalibor přines maso z moose.

Udělali jsme si kávu a povídali si. Pověděla jsem Daliborovi, že včera jsme si s bráškou moc povídali a že všecko dobře dopadlo.. Dalibor mi řekl, že má mého brášku moc rád, že je to bezvadný přátelský a rovný člověk, ale to jeho pití alkoholu!..

Pak se stočila řeč na jeho krásnou ženu. Řekl mi, že Muriel- jeho žena je původem indiánka, a že když byla malinká, jako miminko, že jí našla jiná indiánka někde v příkopu odloženou. Ujala se jí,   dala holčičce jméno a vychovala jí .. Muriel té ženě říkala babička.  No pak se Muriel s Daliborem setkali někde na zábavě a byla z toho vážná známost. 

Muriel se věnovala problematice indiánů a bojovala za jejich práva. Často navštěvovala indiánskou vesnici, ve které vyrůstala..Dalibor o své ženě Muriel mluvil velice hezky. Měl jí moc rád, to bylo patrné.

Když jsme dopili kávičku, měl se Dalibor k odchodu, řekl mi, abych odpoledne přišla k nim domů, že mě ráda Muriel uvidí. Slíbila jsem, že příjdu.

 

Z masa, které Dalibor přinesl jsem nakrájela kousky a dala na osmaženou cibulku.. Dělala jsem guláš..

v bytě jsem nenašla gram polohrubé mouky..

Oblékla jsem se a šla místního obchodu nedaleko. Vál studený vítr, který bodal do tváře.

V obchodě jsem pátrala po polohrubé mouce marně. Nenašla jsem jí. Koupila jsem tedy hladkou, kterých byly plné regály. Nenašla jsem ale pouze kilovou a tak jsem musela koupit tu co měli, tedy tří kilovou. Nenašla jsem tam ani čerstvé droždí. Prostě to tam oni nemají. Tak jsem koupila sušené.

 

Doma jsem udělala těsto na knedlíky z hladké mouky a zadělala sušeným droždím.Děsila jsem se předem výsledku, protože knedlíky z hladké mouky-děs!

 

Guláš se mi moc povedl. A k mému překvapení, i knedlíky byly k jídlu!!

 

Odpoledne, když jsem všecko poklidila, vydala jsem se na návštěvu k Daliborovi a Muriel, která mě na přivítanou obejmula a dala mi pusu na obě tváře. V domě měli teploučko a z rádia hrála nevtíravě country muzika. Sedla jsem si ke stolu. Muriel mi něco říkala ale já jí vůbec nerozuměla. Dalibor překládal.

Muriel se líbil svetr, který jsem si před cestou v Praze koupila. Uculovala jsem se. Postavili přede mně šálek kávy, a zákusek. Dalibor nalil všem skleničku bílého vína. Povídali jsme, smáli jsme se, bylo to moc fainové odpoledne, které rychle uteklo. Bráška měl přijít co nevidět z práce a tak jsem se musela rozloučit. Než jsem odešla, pozvala jsem je na večeři, na guláš. Dalibor nadšeně souhlasil.

 

Bráška byl z práce unavený. Šel se osprchovat pak si sedl si za stůl „tak co moje milá, jak jsi se měla celý den a co jsi dělala?“ ptal se.

Vyprávěla jsem mu průběh dne a řekla mu, že za chvilku příjde na večeři Dalibor s Muriel. Bráška měl radost.

 

Společně jsme s návštěvou povečeřeli. Dalibor se olizoval a stále mi uvařený guláš chválil. Chválil i knedlíky, které už prý několik let vůbec neměl..

Pak mě Daliborovi pozvali na příští den na projížďku na skidoo. Nevěděla jsem co to je, tak mi to vysvětlil. Prý taková motorka s lyžema, co jezdí na sněhu.. A tak jsem se měla na další den zase těšit na něco nového.

 

Když jsem ráno vstala, bráška ještě spal. Šel na odpolední. Odpolední směna začínala kolem druhé a končila v noci.

 

Připravila jsem snídani a čekala s knihou v ruce, kterou jsem si sebou z Prahy vzala, až bráška vstane..

Nasnídali jsme se a bráška odešel na poštu. Já mezi tím poklidila nádobí, zastlala postele a začala žehlit prádlo..

Bráška se vrátil z pošty s dopisem od našeho mladšího brášky, který mi psal z Prahy.

Celá rozechvělá jsem dopis opřela o kávovou konvici a dožehlila jsem rychle prádlo.

Bráška nalil kávu, zapálili jsme si cigárko a já slavnostně dopis otevřela.. Četla jsem a srdce se mi svíralo..

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ



2.10.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:2730x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Olga Havlová: První dáma v džínách a s cigaretou Barva očí prozradí váš charakter. Co říká o vás? 5 jednoduchých rychlých večeří pro každý den Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika