Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2: 10. část









Přízrak


 


 


       Emilly s Julií se odebraly do kuchyně chystat oběd už v deset hodin. Sue se zvedla, že jim půjde pomoct, tak jsem neváhala a šla s ní.


„Necháme chlapy, ať si podrbou bez ženských, viď.“ usmála se Sue.


„Co se vlastně dnes bude vařit?“ zeptala jsem se Emilly, když jsme došly do kuchyně.


„ Quill s Jaredem včera večer dotáhli dvě divoká prasata, takže máme za úkol připravit z nich nějakou mňamku. Co bys navrhovala ty?“ pokrčila rameny Emilly. „Já věčně nemám nápady, vařím pro ně už dlouho, takže už mi došly. Ještěže tu mám Julii, ale té taky brzo dojde fantazie, počítám.“ usmála se.


„No já nevím… Co to udělat trochu volnější? Uděláme prostě všechno možné. Zapojila bych i ty hladové krky vedle.“ ušklíbla jsem se.


„Jak to myslíš?“ nechápala Julie.


„No… venku je celkem hezky, takže bychom mohli dát chlapům za úkol upéct na ohni nějaké pěkné kusy a ze zbytku bychom udělali guláš, polévku a řízky. Když se to zvládne, mělo by zbýt i na večeři.“ vysvětlila jsem jí svůj nápad. „Lednice je velká, koukám, takže se opravdu nebojím.“


„Tak to já se zase bojím, že ji nebudeme muset využít. Čím víc toho totiž uděláme, tím víc toho oni sní. Neznáš je.“ smála se Emilly. „Proto nikdy nevaříme zásoby, protože z toho zásoby nejsou.“


„Tak to před nimi schováme.“ navrhla jsem.


„Víš, že mají výborný čich. Budou tu kroužit jako supi a najdou to.“ zasmála se Julie. „Už jsme to s Emilly zkoušely.“


„V tom případě se divím, že tu ta dvě prasata ještě jsou.“ nadhodila jsem a zamračila se, jak jsem usilovně přemýšlela, jakým způsobem ulehčit dnešní vaření.


„To je nápad!“ vyhrkla Emilly.


„Co?“ nechápala jsem.


„Neuvaříme to všechno, jen to připravíme, jsi génius, Ness.“ poplácala mě po zádech.


„Já? Vždyť jsem na nic nepřišla…“ zakroutila jsem hlavou.


„Ale ano. Řeklas, že se divíš, že tu ta dvě prasata ještě jsou. Oni po syrovém masu nejdou, takže si to jen připravíme a uděláme půlku. Půlku necháme na večer.“ usmála se vítězoslavně Emilly.


„Půjdu chlapům připravit oheň, aby se nám tu nepletli.“ nabídla jsem se. „Pak vám pomůžu naporcovat maso.“


Vyšla jsem tedy z kuchyně, prošla obývacím pokojem, kde seděli všichni muži a klábosili, a razila jsem si to ven k ohništi.


Sotva jsem došla ke kůlně pro dříví, někdo do mě vrazil.


„Promiňte.“ řekla jsem k té ženě, která upadla na zem, zatímco se mnou to ani nehlo.


„Propána… Ty…“ začala koktat žena. „Ne, to není možné, to je blbost.“ otřásla se.


„Pomůžu Vám na nohy.“ nabídla jsem jí ruku. Chytla se jí, vstala a oprášila se.


„Děkuju. A omlouvám se, jen jsem se lekla, že vidím přízrak.“ zakroutila hlavou.


„Koho nebo čeho?“ usmála jsem se na ni.


„Mojí bývalé spolužačky. Ale to je fakt hloupost, bylo to jen chvilkové. Navíc, teď vidím, že vypadáte jinak. Kdopak vůbec jste?“


„Renesmee Blacková.“ odpověděla jsem pohotově. Své první příjmení jsem raději nezmiňovala, protože jsem věděla, že tady ve Forks ho znají všichni.


„Vy jste nějaká vzdálená příbuzná Blacků? To musí být Billy moc rád, že tu má rodinnou návštěvu.“ usmála se. „Promiňte, já jsem Jessica Newtonová.“


„Těší mě.“ řekla jsem a podala jí opět ruku, tentokrát na seznámení. „Vy máte s Blackovými také něco společného?“


„Ne, ale jdu za přítelem.“ posmutněla.


„Proč tak smutně?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla změny jejího výrazu.


„Smutně? Ale ne, to se Vám jen zdá… jen jsem se… zamyslela.“ vymlouvala se. Zřejmě něco tajila.


„Jessico!“ ozval se za mnou Jared. „Jsem rád, že jsi přišla.“ kráčel k ní a chtěl jí obejmout. Jessica se obejmout sice nechala, ale byla jakási apatická.


„Copak se děje, miláčku?“ pohladil ji po tváři Jared.


„Jessica? Ta Jessica?“ Z domu právě vycházel Jacob a nevěřícně zíral na ženu v Jaredově objetí.


„Jacobe? No tohle… co ty tady?“ vzpřímila se Jessica.


„No jsem tu na návštěvě u táty, vzpomínáš?“ zasmál se.


„No jo, jsem mimo.“ zakroutila hlavou a podívala se na mě.


„S mojí manželkou už se znáš?“


„Manželkou?“ podivila se Jessica. „Myslela jsem, že sis bral Nessie Cullenovou…“ zamračila se. Očividně věděla o naší rodině dost.


„Jak to víš?“ zvedl Jacob obočí.


„Od té doby, co jsem s Jaredem, vím snad všechno.“ usmála se napůl.


„Ale ne všechno, protože Nessie je spíš přezdívka, skutečné jméno je Renesmee.“ přikývl můj manžel a objal mě jednou rukou kolem ramen.


„Ty jsi tedy ta Nessie?“ vyhrkla Jessica a začala si mě prohlížet. „No, není divu, že jsem měla napoprvé přízrak. Ty jsi její dcera!“ a vrhla se mi kolem krku.


„Jak se má tvá máma? Strašně ráda bych ji viděla.“ šeptala mi do vlasů.


„Odkud se s ní znáte?“ zeptala jsem se zvědavě, když mě konečně pustila.


„Ale proboha, ne, jsem Jessica, tak ze mě nedělej ještě starší.“ zakřenila se. „S Bellou jsem chodila do třídy. Dlouho mě trápilo, co s ní je, kam se poděla. Až před půl rokem jsem se dozvěděla, co vlastně zapříčinilo, že se nemůžeme vidět. Dokonce jsem přemýšlela, že jí to napíšu.“


„Oni ti řekli o naší rodině?“ podivila jsem se.


„Ness, miláčku, víš, jak je to s otiskem. Pak jde všechno. Jak se dozví o nás, dozví se i o důvodu, proč tu jsme. Jessica si to jen dala dohromady…“ uklidňoval mě Jacob, když viděl, že nemám daleko k rozčilení. Myslela jsem si totiž, že vyzradili tajemství.


„Nebojím se kvůli nám, ale kvůli vám. Nás Volturiovi už nechají být, ale kdyby se dozvěděli, že o našem světě ví čím dál víc lidí, jsme daleko na to, abychom vás uchránili.“ řekla jsem na vysvětlenou k Jessice.


Přikývla.


„Ještě jsi mi neodpověděla… Ptal jsem se, co se děje… příjdeš mi nějaká moc zamyšlená…“ podíval se Jared na Jessicu.


„Mike zase vzal Antonia pryč a nic neřekl.“ hlesla.


„Ten prevít.“ zakroutil hlavou Jared. „Říkal jsem ti, žes mu měla nechat určit návštěvy soudně.“ pohladil ji po vlasech.


„Já vím… Věřila jsem, že se dokážeme dohodnout. Že ho to přejde.“


„A kdo je Mike?“zeptala jsem se.


„Můj bývalý manžel. Mimochodem také chodil do třídy s námi.“ posadila se na lavičku k ohništi.


„Zůstaneš tu na oběd? Právě jsem chtěla rozdělat oheň, chlapci tu budou opékat maso…“ podívala jsem se na Jareda, zda nebude mít nějaké námitky. Neměl.


„Můžu když tak pomoct, jestli chceš.“ nabídla se Jessica.


Zasmála jsem se. „Nechceš být jediná ženská s chlapama?“


„Kluci, rozděláte oheň? Já půjdu s Jessicou do kuchyně za holkama.“


Jacob přikývl, Jared políbil Jessicu na čelo a ta se zvedla, aby mě mohla následovat.


„Proč Mike dělá takové problémy?“ zeptala jsem se Jessicy, když jsme procházely obývacím pokojem.


„Víš, když tenkrát odešli Cullenovi… ehm… promiň… když jste tenkrát odešli vy, byl zničený. Myslím, že pořád doufal, že by si to Bella mohla rozmyslet…“


„Rozmyslet co?“ podivila jsem se.


„Nevyprávěla ti máma někdy o Mikovi?“ zeptala se nevěřícně Jessica.


Zapátrala jsem v paměti. „Ne, ale táta jo. Prý dost často slýchal jeho myšlenky, chtěl mámu i na svatbě.“ přikývla jsem a z té představy se mi zvedl žaludek. Ještěže já cizí myšlenky neslyším, říkala jsem si v duchu.


„Jo? Tak o tom já nevím. Myšlenky číst neumím.“ odfrkla si usměvavě. „Po nějaké době se to uklidnilo a vzali jsme se. Sice jsem věděla, že mi nikdy úplně patřit nebude- bylo to na něm vidět dennodenně, ale spokojila jsem se s tím. Když jsem se ale po dlouhé době potkala s Jaredem a stalo se to, že se do mě otiskl, uvědomila jsem si, že mě s ním už nic nedrží. Až na našeho syna, Antonia. Takže když jsem se s ním chtěla rozvést, bylo to pro něj peklo. Myslel si, že mě má jistou, proto se nesmířil s tím, že jsem ho opustila kvůli jinému. Začal tropit hlouposti. Vyzvedává Antonia ze školky, aniž by mi něco řekl, odjíždí s ním na výlety. Jako by se nic nestalo, jako by soud neurčil, že má být Antonio u mě. Jared má pravdu. Měla jsem mu nechat určit návštěvy, potom by se to bralo jako únos. Ale já nechci ublížit Antoniovi. Je to těžké.“ vzdychla.


„Ahoj, Jess.“ pozdravila ji Julie, která právě ukládala jednu porci masa do lednice.


„Ahoj.“ pozdravila ji Jessica také. „Ahoj, Emilly.“


„Co tak sklesle?“ zeptala se Emilly.


„Zase Mike, že jo?“ tipla Julie. „Co udělal tentokrát?“


„Ještě nevím. Byla jsem Antonia vyzvednout ve školce a tam mi řekli, že odešel s otcem. Takže ho zase někam vzal. Trpělivě počkám, až mi zavolá, že ho vrací. Doufám jen, že zase nepřijde opilý.“ pokrčila Jessica rameny. Asi to tu opravdu bylo na denním pořádku. Bylo mi jí líto.


„Radši vám pomůžu s vařením, abych na to tak nemyslela. Co můžu dělat?“ zavazovala si zástěru, kterou sebrala z opěradla židle.


„Porcujeme maso, tak se přidej.“ usmála se na ni Emilly.


Při práci se mi dobře myslelo. Emilly a Julie se s Jessicou bavily o běžných věcech, které určitě probíraly vždycky, takže mi poskytly dostatek času si některé věci urovnat v hlavě.


Za prvé, že jsem byla neskutečně ráda, že nevlastním tátovu schopnost číst myšlenky. Nedokázala jsem si totiž představit, co bych na jeho místě udělala, kdybych věděla tolik věcí.


Za druhé, že můžu být opravdu ráda, jak na tom jsem. S Jacobem jsem byla naprosto šťastná a nikdo nám v tom nebránil. Opravdu jsem litovala Jessicu s Jaredem, museli si prožívat těžké chvíle, když se potkávali s Jessičiným bývalým manželem, nebo když Jessica postrádala Antonia. Ten Mike by zřejmě potřeboval dostat zavyučenou, pomyslela jsem si. Na Jessice ale bylo vidět, že by zabránila každému z kluků, kdo by ho chtěl uhodit. Přemýšlela jsem, zda by zabránila i mně, když jsem žena. A tak se v mé hlavě zrodil plán.


„Jess?“ otočila jsem k ní hlavu.


„Ano?“ vzhlédla Jessica od nože.


„Říkalas něco o tom, že Mike pije. Dělá to často?“


„Proč se ptáš?“


„Tak ano nebo ne?“ zeptala jsem se znovu.


„Ano, dost často.“ odpověděla. „Proč se ptáš?“


„Jen tak.“ pokrčila jsem rameny a dál krájela maso.


 


Den uběhl jako voda. Billy nabídl Jessice, aby zůstala, takže byla o trochu veselejší a dokonce se mě zapomněla dál vyptávat, proč jsem chtěla vědět, zda Mike hodně pije. A já byla napjatá jako struna, jak jsem se těšila na večer, takže jsem se zatetelila radostí, když se konečně setmělo.


„Hned jsem zpátky.“ pošeptala jsem svému manželovi do ucha a zmizela.


Věděla jsem, že když celou cestu poběžím, budu zpět tak rychle, že nikdo nezaregistruje, co se děje.


Měla jsem namířeno do domu Mika Newtona. Z máminého vyprávění jsem věděla, kde stojí, navíc jsem Forks také znala, takže mi netrvalo dlouho, než jsem k němu dorazila.


V horním okně se svítilo. Zavětřila jsem a ucítila Whiskey. Ta měla dnes večer být mým spojencem.


Narazila jsem si na hlavu kapuci a vyskočila nahoru. Okno bylo pootevřené, což bylo také štěstí. Ani jsem nečekala, že mi to půjde takhle dobře. Vlastně jsem v tu chvíli nečekal vůbec nic. Improvizovala jsem totiž.


„Miku, tady Bella…“ zašeptala jsem.


Bylo slyšet zavrzání židle, jak se někdo zvedl, a v okně se objevil Mikův obličej. Já jsem ale už nebyla zavěšená za jeho parapet, během chvilky jsem stála co nejdál od domu, kde mě on nemohl vidět, ale kde jsem já měla dostatečný výhled.


Otevřel okno. „Bello?“ mžoural do tmy. „Kde jsi?“


Po pár minutách prázdného zírání na ulici to vzdal a šel si znovu sednout. Okno ale nechal otevřené.


Zavěsila jsem se opět za parapet a sledovala, co Mike dělá. Klopil do sebe jednu skleničku za druhou a něco si mumlal. Znělo to jako „Už mi hrabe.“ nebo něco takového. Když dopil poslední skleničku z lahve, zvedl se ze židle a odkráčel k baru, aby z něj vytáhl další láhev. Neváhala jsem ani na okamžik a využila té chvíle, abych se svižně přehoupla přes okenní rám, a už jsem stála uvnitř pokoje. Nenadělala jsem vůbec žádný hluk, takže když se Mike otočil zpět a uviděl mě tam jen tak stát, chytil se za hruď. Láhev s Whiskey mu spadla na zem a roztříštila se. Nevšímal si toho.


„Panebože, Bello, co tu děláš?“


Věděla jsem, že je opilý a navíc má jen obyčejné lidské smysly, takže jeho oči ani nepostřehnou, že se hýbu, když rychle přeběhnu jinam.


Během tří vteřin jsem vystřídala asi čtyři místa. Nakonec jsem se rozhodla, že to nebudu protahovat.


„Zlobíš, Miku, Jess je má kamarádka.“ A vyskočila jsem oknem ven, aniž by to mohl zaregistrovat. Pro něj to bylo spíš, jako by zmizel přízrak.


Když znovu vykoukl z okna, byla jsem už dost daleko na to, aby mě mohl spatřit, takže se potvrdilo to, co si mumlal, že mu hrabe. A tak neváhal, zakroutil hlavou a do tmy zvolal:


„Já už budu hodný, Bello, slibuju!“


A já jsem se s tichým smíchem vydala do lesa, nejkratší cestou zpět do La Push.


 


 




14.9.2009 - Povídky - Komentářů:5 - Přidat komentář - Přečteno:15543x

Názory čtenářů

Mucinek 17.7. 15:16
Fantastické dílo, máš opravdu velký talent. Je obrovská škoda, že nepokračuješ dál:(
Bludimirka 14.4. 22:12
Moc děkuju a taky mě mrzí, že se mi nějak utrhla nit..:-(
salajda 12.3. 14:08
Teda Bludimirko, máš můj velikánskej obdiv. Nepatřím už mezi nejmladší čtenářky, je mi 38 let, ale tvé pokračování ságy jsem přečetla jedním dechem.
Přečetla jsem všechny tvé povídky za jeden večer a kdyby měly pokračování, tak čtu až do rána.
No, nezbývá mi než začít od začátku. Prosím piš,piš,piš. Máš obrovský talent, fantazii, bohaté výrazové prostředky.
salajda
ELinka5 12.11. 19:11
bude pokračování? nemá to chybu, moc se těším
bambitka34 9.10. 17:53
fascinujicí a napínavé
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si