Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2: 9. část









Jistota


 


        


Lov jsem si odbyla bez jakékoliv zábavy. Měla jsem totiž výčitky vůči Billymu. I když jsem přeci jen lovila na území naší rodiny, pořád to bylo blízko k La Push a nechtěla jsem ani pomyslet na to, jak se asi Billy cítí.


„Myslíš, že má Amelie něco společného s Billym? Přeci jsme přišli na to, že má kořeny tvé rodiny, ale nikdy mě nenapadlo, že by ji tvůj otec mohl znát.“ začala jsem nahlas přemýšlet, když jsme se pomalým krokem vraceli do rezervace. Chtěli jsme si trochu užít procházku krajem, kde se všechno změnilo.


„Já nevím. Táta dost často takhle přemýšlel. Vždycky mu nějaké jméno vrtalo hlavou. Hlavně ho zajímaly věci, o kterých věděl míň, než někdo jiný.“ pousmál se Jacob a ulomil si větvičku stromu, ze které bezmyšlenkovitě odtrhával lístky a házel je na zem. „Je takový malicherný, chce zjistit prostě víc.“


„Já nevím…“ zakroutila jsem hlavou. „Samozřejmě ho musíš znát líp, než já, ale já prostě něco tuším.“


„Ta tvoje intuice mě někdy děsí.“ šťouchnul mě do ramene. „Nejsi Alice, ale občas by ses s ní mohla srovnávat. Hlavně tvými sny.“


Billyho dům už byl na dohled.


„Pověz mi něco. Mluvil někdy tvůj taťka o tom, že se do tvé mamky otiskl?“


Jacob se zamračil a soustředěně přemýšlel. „Nikdy se o tom nezmínil.“


„A myslíš, že je možné, že by se otiskl do někoho jiného?“


„Ness, prosím, nepředbíhej, tohle už je moc ujetý. Myslím, že se to rychle vysvětlí.“ zatřepal hlavou, aby odehnal tu představu.


Měl pravdu v jedné věci. Že se to vysvětlí. Ale já jsem tak trochu také trefila, i když ne právě do Billyho, ale trefila. Už jsme došli ke schodům, když Jacobova otce vynášeli s křeslem ven z domu.


„Svolávám všechny k ohni.“ prohlásil.


Emilly nesla pytel s párky a Julie tři bochníky chleba. Ti chlapi se teda vyplatí, pomyslela jsem si pobaveně.


„Tati? Děje se něco?“ zeptal se Jacob vystrašeně.


„No, jak se to vezme. Je to vlastně něco, co už dávno vím, ale zasunul jsem to někam hodně hluboko za všechny vzpomínky. Až teď mi to dává smysl. Tenkrát opravdu nedávalo.“ řekl tajemně Billy.


Sam s Paulem postavili Billyho křeslo do bezpečné vzdálenosti k ohništi a začali připravovat vatru.


Billy si odfrkl. „Pche, vždycky jsem mému otci záviděl otisk. Naivně jsem si totiž myslel, že to byla máma. Byl jsem hloupý.“ uchechtl se.


„Jak to myslíš, tati?“ podivil se Jacob. „Tvůj táta nebyl otisklý do tvojí mámy?“


„I když jsem si to celou dobu myslel, ne, teď už vím, že nebyl.“


„A do koho tedy byl?“


„Vím toho opravdu málo, ale i z toho mála se dá vyvodit závěr.


 


 


Jednoho letního rána, když jsem si sám hrál na zahradě, zastavilo u našeho domu auto. Nebyl jsem zvědavé dítě, takže jsem se ani nezajímal, kdo to je. Uběhlo pár minut, když jsem zaslechl mámin křik: „Okamžitě odejděte pryč, prosím! Nechte nás být!“ A to mě vyburcovalo, abych se podíval za roh domu, odkud jsem matku uslyšel. Stála na prahu domu, naproti ní žena s miminem v náručí. Tvářila se vzdorovitě. Tátu jsem viděl stát u kůlny, z mého místa byl vidět perfektně, ale byl jsem si naprosto jistý, že ty dvě ho nevidí. Tvářil se zmučeně. Tehdy jsem nechápal proč. Žena se napřímila a prohlásila: „Amelii nikdo nebude brát její práva!“


Každý, kdo seděl v kruhu ohně, se zhluboka nadechl při tom jméně.


„Samozřejmě, že jsem tenkrát neměl ani ponětí, o čem to ta ženská plácá. Ani když odjela pryč, matka zalezla domů a táta za mnou přišel a povídá: „Otisk, chlapče. Teď to možná nechápeš, ale později pochopíš.“


Billy se zamračil a zadíval se do plamenů ohně.


„Teď už to chápu víc než jasně. Jelikož ta malá byla mladší než já, nešlo o otisk do mámy, ale o to, že se táta otiskl do jiné ženy. Nejhorší na tom je to, že to překonal a zůstal s mámou a se mnou. Nechci si ani představit, jak musel trpět, aby překonal sílu otisku.“


„Takže…“ pátrala jsem v tom příběhu horečně.


„Amelie je tvá sestra.“ dokončil za mě Jacob.


„Ano, je. Určitě.“ usmál se Billy.


„A ty nejsi ani trochu naštvaný?“ zeptal se udiveně Sam.


„Ne, nejsem. Mám sestru a to je to, co mě těší. Hlavně mě taky těší, že jsem tu záhadu vyřešil.“


„Vidíš,“zašeptal mi Jacob do ucha. „Říkal jsem ti, že je malicherný. Hlavně, že to vyřešil. Ale to, že má sestru, si ještě ani pořádně neuvědomuje.“ zasmál se a schytal ránu do zad.


„Já ti dám, že si mě budeš takhle dobírat.“ pokáral ho Billy a usmál se také. „Moc dobře si uvědomuju, že mám sestru, to se nebojte.“ zakřenil se na nás.


Quill sundal z opěrek vidlice, na kterých se upekly párky, a každému jednu podal.


„Tak mě napadá. Odkud pochází Amelie, jsme se už dozvěděli, ale co ti druzí? Kolik jich bylo? Myslím ti, od kterých Amelie odešla…“ nadhodil.


„No vidíš, na to bych se jí moc rád zeptal.“ přikývl Billy.


„Jenže my na ní nemáme vůbec kontakt. A nejhorší na tom je, že určitě ani neví, co se stalo se Sarah.“ pokrčila jsem sklesle rameny. „A až se to dozví, pochybuju, že bude mít namířeno právě sem. Půjde s Benjaminem hledat Tiu. A s Peterem.“


„Oni se chtějí pomstít, že jo?“ zeptal se Billy.


Jacob přikývl.


„Hele, ale počkej.“ postavil se Seth prudce. „To jako Amelie odešla po té svatbě a nikomu na sebe nenechala kontakt?“


„Těsně před obřadem se dozvěděla, že na líbánkách se má ze Sarah stát nesmrtelná.“ vysvětlovala jsem. „Slyšela jsem, jak se spolu pohádaly. Petera prý ještě přežila, ale jestli se do něčeho chce hrnout Sarah, že prý při tom nebude. Řekla dokonce, že ví, že je to od ní ošklivé, ale že doufá, že jí jednou uvidí na smrtelné posteli, starou a vrásčitou.“


„Ale copak to nedokáže pochopit? Její vývoj se přeci také zastavil nebo ne?“ zakroutil hlavou Sam.


„Teda, bráško, nevěřil bych, že zrovna ty budeš bránit někoho, kdo se chce stát upírem.“ zasmál se od hrdla Jacob.


Sam se prudkým pohybem podrbal na bradě a zamračil se. „Víš, jak to přeci myslím. Jde o to, že bráním lásku, ne zatracení.“ podíval se láskyplně na Emilly a ta mu pohled opětovala.


„Myslíš, že má rodina je opravdu odsouzená k věčnému zatracení?“ zeptala jsem se přímo.


„Já nevím, co si mám myslet, čemu věřit.“ zkrabatil Sam čelo. „Každým dnem se dovídáme věci, o kterých jsme si do té doby mysleli, že jsou nemožné. A naopak. O věcech, o kterých jsme byli skálopevně přesvědčeni a brali je automaticky jako součásti našich životů, se dozvídáme, že nejsou tak zásadní, že se s nimi dá bojovat. Jako například otisk. Tím samozřejmě nechci na nic narážet, jen to konstatuju.“ podíval se spěšně na všechny, když uslyšel povzdych při slově otisk.


„Ještě na něco jsem se chtěl zeptat…“ nadhodil Billy. „Říkal jsi, že si Alice při vašich zásnubách vzpomněla na svůj lidský život. Ale taky si matně vzpomínám na toho… ehm, jak se jmenoval ten upír, co honil Bellu?“


„James.“ odpověděl Jacob.


„Ach, ano, James. Neříkal on náhodou, že ji zná?“


„To byla pravděpodobně jen nějaká jeho provokace. Už jsme o tom s Alicí mluvily a ona si myslí, že o tom svědčí už to, že to v ní nic nevyvolalo.“ odpověděla jsem Billymu místo svého manžela.


„A co Benjamin? Ten od Sarah? Když tu tenkrát byl se svým klanem, říkalo se, že ho stvořil Amun…“


„Ach… tak s touhle záhadou jsme nepokročili. Benjamin se s Amunem neviděl od té doby, co si vzpomněl, takže se ho na to nemohl zeptat. On vlastně posledních pár let strávil jen s Tiou. Tedy do té doby, dokud se mu nevrátily vzpomínky a ona neutekla k Volturiovým. Ale máme teorii, s tátou. Amun ho nestvořil úplně, ale dotvořil. Podle nás ho Tia jen kousla a ze strachu, že to nezvládne, ho odnesla pryč. Táta by totiž poznal, kdyby Amun tenkrát lhal, ale on byl opravdu přesvědčivý. Tedy jeho myšlenky. Podle nás si Benjamin nemůže pamatovat, že při své přeměně cestoval. Tia ho odnesla za Amunem, aby to dokončil. Ještě nějaké otázky?“ usmála jsem se na Billyho.


„Ne, díky, dítě. Jen mě fascinuje, kolik se toho ve světě děje. Takových příběhů… Někdo by o tom mohl napsat, co říkáte?“ podíval se na všechny, co seděli kolem ohně.


„Jo, to by měl. Všichni, co tu jsme, za sebou máme příběhy jak z telenovely.“ uchechtl se Seth.


A měl pravdu. Nikdo z nás tu neměl život, který by nestál za zmínku.


        


 


         Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem si nejdřív uvědomit, kde to vlastně jsem. Kdyby vedle mě neležel Jacob, asi bych se lekla, že mě někdo během spánku unesl. Netrvalo dlouho a vzpomněla jsem si na všechno, co se předchozí den událo, a uklidnila jsem se. Ušklíbla jsem se nad tím, jak jsem byla zbytečně vyplašená.


„Dobré ráno, miláčku. Tak jak jsi se vyspala v La Push?“ políbil mě Jake.


„Nemůžu uvěřit tomu, že je to poprvé, co jsem tu přenocovala.“ odpověděla jsem. „Víš, že jsem se napoprvé po probuzení lekla, že mě někdo unesl?“


Zasmál se. „Jo, vypadalas zmateně, když jsi otevřela oči.“


„Nevšimla jsem si večer… kde je tu koupelna?“


„Počkej, dovedu tě tam.“ zvedal se z postele se mnou.


Vyndala jsem si z tašky toaletní potřeby včetně osušky a vyšli jsme spolu z pokoje.


„Tady to je. Počkám v kuchyni.“ ukázal Jake na dveře pod schodištěm.


Počkáš v kuchyni?“ zvedla jsem jedno obočí. „To máš zakázáno jít se mnou, či co?“ zeptala jsem se provokativně.


Jacob se zamračil, ohlédl se přes rameno, jestli tam někdo není, aby ho neviděl, a vpadl se mnou rychle do koupelny.


„Co to mělo znamenat?“ šťouchla jsem ho do žeber vyčítavě.


„Víš, miláčku, já si nejsem jistý, zda by někdo z nich pochopil, že spolu chceme být tak často. Víš, jak to myslím… spolu.“ uchechtl se. „Myslím, že by si nás pěkně dobírali.“ Byl už svlečený a vstupoval do sprchového koutu. Vlezla jsem tam také, překvapilo mě, kolik je tam místa. Jacob pustil sprchu a začal si namáčet vlasy. Namočila jsem si je také a potom se nechala otočit, aby mi manžel mohl umýt záda.


„Jako kvůli tomu, že spolu jdeme do koupelny, by si hned mysleli, že…“ začala jsem.


„Nemysleli.“ pousmál se, když mě k sobě otočil zpět. „Věděli.“


A uzamknul má ústa plná zbytečných otázek svými.


Když jsme vycházeli z koupelny, Jacob šel za mnou, a proto jsem leknutí schytala jako první. Pod schodištěm stál o stěnu opřený a s rukama založenýma na prsou Paul a uličnicky se uculoval.


„Vy se ještě nemáte dost?“ dobíral si nás.


„Starej se o sebe.“ odsekl naštvaně Jacob, koutky úst mu ale cukaly.


„Volala Sue. Za chvilku jsou s Charliem tady.“ prohodil Paul a s úšklebkem odkráčel do kuchyně.


Pomalu jsme ho následovali. Emilly s Julií připravili k snídani hotovou hostinu, až mi jich přišlo líto, když jsem si představila, že za chvilku na stole nezbude nic z toho, s čím si daly takovou práci.


„Jsem zvědav, jak se bude Charlie tvářit, až vás uvidí. Doufám, že z toho nedostane infarkt.“ usmál se Billy, když si bral asi třetí topinku a mazal si na ni sýr. „Jak jste se vůbec vyspali?“


„Dobře.“ odpověděl Jacob s plnou pusou. Spolkl sousto a pokračoval: „Akorát Ness se po probuzení lekla, že jí někdo unesl. Přeci jen jsme dlouho nespali jinde než doma.“ usmál se a všichni s ním.


„To nic.“ ušklíbla jsem se. „Jsem zvyklá, že si ze mě ostatní utahují.“ řekla jsem směrem k Emilly, která se na všechny káravě podívala.


Ozvalo se zaklepání na dveře. Emilly se vydala otevřít a za chvilku bylo slyšet Charlieho hlas:


„Nevím, proč mi zakrýváš oči, Sue, jako bych to tu už neznal.“


„Říkala jsem ti, že pro tebe máme překvapení.“ protestovala Sue.


„Jestli je to tu už hotový, tak jsi mi to prostě mohla jenom říct.“ nesouhlasil.


„Tak…“ řekla Sue, když se s Charliem zastavila přede mnou. „Tady máš to překvapení.“ a odkryla mu oči.


Charlie se zarazil a zamrkal. „Vidím dobře?“


„Ano, vidíš, Charlie, jsme to my.“ usmála jsem se na něj.


„Ness, drahoušku…“ objal mě. „Proč jste nedali vědět, že přijedete?“


„Chtěli jsme tě překvapit. To je snad jasné.“ usmál se Jacob.


„Vy jste mi pěkně povedení.“ zasmál se Charlie. „Co kdyby mě z toho kleplo?“


 


Charlie ale ani trochu nevypadal na zhroucení. Omládl. Jednak měl obrovskou radost z toho, že jsme tu, a jednak na něm bylo vidět, že je se Sue šťastný. To, jak se na ní díval, když s ní mluvil, jak se jí dotýkal. Všechno naznačovalo tomu, že se jejich vztah neustále prohlubuje. Charlie měl také svou jistotu, jako my všichni.




13.9.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3439x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Bílá magie vás může ochránit! Rituály, které fungují S tebou mě baví svět: Co se stalo s dětmi z komedie tisíciletí? RADKA (37): Tchyně mě pořád srovnává s manželovou ex Creative World ? místo pro oslavy, tvorbu, dobré jídlo a zážitky každý den Cukr, citron, majonéza: Co určitě nepatří na váš obličej? Vlastimil Brodský: Brejchová mu zlomila srdce, v důchodu spáchal sebevraždu Ženy prozradily: Kdy a proč jsme byly schopné odpustit nevěru? IRENA (44): Moje matka mi neustále mluví do života Máte problémy se štítnou žlázou? S těmito příznaky jděte k doktorovi Bronzer je hitem jara a léta: Jak ho správně používat a vypadat skvěle?