Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2 : 7. část

Přátelé

 

         „Co kdybychom si vyjeli na malý výlet?“ navrhla jsem svému manželovi asi týden na to, co jsme se tak krásně usmířili.

Byl to snad nehezčí týden s ním, co jsem kdy zažila. V těchto chvílích jsem si opravdu uvědomovala, co pro mě Jacob znamená a jak bych se cítila, kdybych ho neměla. Věděla jsem s naprostou jistotou, že kdybych ho měla někdy opustit, rozervalo by to mou duši na několik částí a nikdy by je už nikdo nespojil v jednu jedinou, tu původní. Neustále jsem si opakovala, jak moc ho miluji a přemýšlela, jak nejlépe mu to dokazovat znovu a znovu. A tak se v mé hlavě zrodil malý nápad. Vlastně ani ne tak malý jako velký, protože tahle cesta měla být daleká a důležitá.

„A kam bys chtěla jet?“ zeptal se zvědavě. Odložil noviny, které do teď pročítal v křesle, na stůl a pohlédl na mě.

Otočila jsem plátek masa trhnutím pánví na druhou stranu a nepatrně se zamračila. Kápla jsem na stejk trochu hořčice a rozetřela ji.

„Víš, mrzí mě, že na naši svatbu přijal pozvání jen Seth…“ začala jsem s vysvětlováním. „No… tak mě napadlo, že bychom se mohli podívat za ostatními a trochu si je naklonit.“ Podívala jsem se na Jakea, co on na to.

„A myslíš, že je to dobrý nápad? Chci říct, nemyslíš, že bych měl jet sám? Nevíš, jak se k tobě ostatní zachovají…“ zamračil se, když se zvedl ze židle a popošel směrem ke mně.

Svraštila jsem obočí nad jeho připomínkou.

„Nemám strach z toho, jak se zachovají. Nebojím se jich. Chtěla bych je vidět po tak dlouhé době a navíc…“ hledala jsem ta správná slova, jak vyjádřit své plány. „Mám pocit, že je načase, aby se to trochu urovnalo. To, jak je štve, že se s námi stěhuješ… Víš… mrzí mě, že o ně takhle přicházíš. Nevšimla jsem si, že by ti kromě Setha někdo psal.“ Poslední větu jsem bojácně zašeptala se strachem, že se ho dotknu.

„Myslím, že jsou svým způsobem smíření s tím, že se s vámi, s tebou.“ opravil se hned a podíval se na mě milujícně, „stěhuju.“ Zmínku o Sethovi přešel bez reakce.

„Takže ty je nechceš vidět?“ podivila jsem se.

„To jsem neřekl a nikdy to ode mě neuslyšíš.“ usmál se. „Samozřejmě, že bych je rád viděl, ale cítíš se ty na to, abys jela se mnou?“ Obtočil své ruce kolem mého pasu a zadíval se mi do očí.

„Zastavím se za Charliem.“ ušklíbla jsem se. „Ale je chci taky vidět. Navíc jsme tu pořád zavření, měli bychom se trochu uvolnit.“

„A co Sally?“ zvedl Jacob obočí. Napadlo ho zřejmě, že opustit mou malou dušičku pro mě bude trochu těžší.

„Má tu Benjamina. Už jsem s ní o tom mluvila a je nadšená z toho, že tě někam vytáhnu. Prý si to zasloužíš.“ vysvětlila jsem mu.

„Takže je to hlavně kvůli mně?“ zakroutil hlavou a pousmál se nad tím zjištěním.

„Mám pocit, že si opravdu zasloužíš menší dovolenou.“ přikývla jsem. „Za to, jaký jsi chápavý a trpělivý manžel.“ políbila jsem ho na tvář.

Opřel si nos o ten můj a zakřenil se. „A copak mohu já dát na oplátku své milující, chápavé, trpělivé a štědré manželce?“

„Pár minut, aby ti udělala večeři.“ vyhrkla jsem, když mi do nosu vstoupil štiplavý pach pálícího se masa. „A na záchranu pánve.“ usmála jsem se.

Jacob se zachichotal, stáhl své ruce z mých zad a vesele odkráčel zpět ke stolu.

„Koukám, že na mé trpělivosti závisí i to, zda se nakrmím.“ Neodpustil si vtipnou poznámku.

Otevřela jsem nohou koš a vysypala z pánve ten kus černajícího stejku, otřela jsem dno kuchyňským ubrouskem, kápla tam trochu oleje a nechala rozehřát.

„Jestli se chceš najíst, budeš muset zůstat sedět.“ zasmála jsem se. „Vzpomeň si na ostrov Esme, jak často jsi byl bez jídla díky rozptylování.“

Jacob se zatvářil, jako bych mu ponoukla jakousi výzvu a rozesmál se.

„Copak je tu k smíchu?“ Do kuchyně dotančila teta Alice ruku v ruce s Jasperem, oba světle hnědé oči, které svědčili o sytosti.

„Byli jste na lovu?“ zeptal se Jacob na oplátku.

„Ano, byli. Chodíme teď raději často. Kvůli Sally.“ přikývl strýček Jasper.

Zakroutila jsem hlavou a zasmála se.

„Čemu se směješ?“ podivil se Jacob.

„No…jen asi raději ani nechci vědět, jak často jste chodili na lov, když byla maminka ještě člověk.“ ušklíbla jsem se a hodila na pánev dva menší kousky masa.

„No jo… já jsem si nikdy nevšiml, že byste to kvůli ní nějak přeháněli.“ podíval se po těch dvou Jacob zamyšleně.

Jasper naklonil hlavu na stranu a přimhouřil na mě oči. „Máš pravdu. Asi to přeháníme. U Belly jsme až tak moc ostražití nebyli. Ani u tebe nemusíme. Jenže to je asi to pouto, co nám v tom brání. Bude to znít divně, ale co nás poutá k Sally? Já osobně z toho mám strach. Když jsem pohlížel na tvou mámu, Ness, vždycky jsem si říkal, že Edward by mi v tom zabránil, že by se mi pomstil a ostatní by stáli za ním. Miloval ji a moc, milovali ji všichni. Ale kdo by stál za Benjaminem? Není s námi tak dlouho, jako byl tehdy Edward.“zamračil se. „Vím, asi to nechápeš, zní to fakt zvláštně. Ale co nám kromě našeho přesvědčení brání, abychom jí ublížili?“

V hloubi duše jsem tak nějak věděla, jak to myslí, ale i přesto jsem se zhrozila nad tím, že to vyslovil nahlas. Napadla mě jediná rozumná věc, kterou jsem mohla říci:

„Já.“

Jasper se po mně vylekaně podíval, jako by si myslel, že snad žertuji.

„Ty? A jaký k tomu máš důvod?“

Polovina mého srdce se prala s tou druhou, aby vyzradila své tajemství a zachránila tak životy tolika nevinných zvířat. Když totiž přiznám, že ji beru jako svou dceru, bude patřit do rodiny, která mě miluje, a tím jí vytvořím ještě větší ochranu, než měla má matka, říkala jsem si v duchu. Ta druhá polovina se styděla to přiznat. První polovina, ta šlechetnější, to ale vyhrála.

„Je jako moje dcera. To nestačí?“

Na malou chviličku jsem spatřila v Aliciných očích obdiv, ale ten hned zmizel a vystřídalo ho pochopení.

„Já myslím, že ano.“ usmála se na Jaspera. „Co říkáš, zlato? Stačí to na ochranu?“ otočila se směrem ke mně a pokračovala: „Víš, já jsem mu celou dobu říkala, že jí neublíží, ale on mi nevěřil. Říkala jsem mu, že ty časté lovy jsou zbytečné…“

„No jo, no jo.“ řekl netrpělivě Jasper. „Tak jsi zas pro tentokrát měla pravdu, no…“ usmál se a políbil ji na tvář. „Moje jasnovidecká upírka.“

Bylo hezké dívat se na to, jak dlouho jejich láska vydržela. Všechny romantické vztahy v této rodině měly hluboké kořeny, bylo to silnější než u lidí.

„Kdy chceš vlastně odjet?“ zeptal se Jacob, když jsem mu na talíř z pánve shodila dva stejky.

„Klidně zítra. Ještě dnes můžu online zařídit letenky, jestli chceš.“ odpověděla jsem rychle a sledovala, s jakou chutí se pouští do jídla. Naházel do sebe s bleskovou rychlostí první plátek a to pro mě bylo znamení, že bych co nejrychleji měla začít smažit další. Vytáhla jsem raději ještě druhou pánev a smažila hned čtyři plátky najednou.

„Není problém.“ zamumlal s plnou pusou.

Dosmažila jsem poslední, šestý stejk, popřála ještě jednou manželovi dobrou chuť a vyběhla nahoru do našeho pokoje zapnout počítač.

Najít správnou stránku a objednat letenky nebylo těžké, takže když Jacob dorazil za mnou, měla jsem všechno už hotové.

„Škoda, že jsme tak daleko.“ povzdechl si, když sebou praštil do postele.

„Proč?“

„Mohl jsem se přeměnit a zjistit, jak budou reagovat na naši návštěvu. Ale asi je to fakt daleko.“ pokrčil rameny.

„A zkoušel jsi to někdy? Myslím, co jsme tady v Catfordu?  Třeba v té uličce v Londýně, slyšel jsi někoho?“

„Víš, že jsem se od nich jako Alfa odpojil. Už neslyší všechno, ani já ne. I kdybych k nim byl blíž, neslyšel bych je, pokud by nemluvili přímo ke mně. Na to bych je ale musel oslovit, aby o mně věděli. Ne…“ zakroutil hlavou a zadíval se do dálky. „Nezkoušel jsem to.“

„Tak to zkus.“ pobídla jsem ho. „Nic za to nedáš. Když to nebude fungovat, tak to prostě nebude fungovat.“ Podívala jsem se na něj zvědavě a kývla hlavou.

Jake se podrbal na bradě, jak horečně přemýšlel, zda udělat, co říkám. Bez jediného slova se zvedl z postele a postavil se doprostřed pokoje, kde z něj během chvilky byl velký červenohnědý vlk.

Stál tiše a očividně poslouchal to, co já jsem slyšet nemohla, jen pár vteřin. Když se proměnil zpět, byl zkroušený. „Neslyším nic.“ zamračil se smutně.

„To nevadí, lásko. Já vím, že to bude v pořádku.“ přitančila jsem k němu a hladila ho po tváři. „Budu s tebou. Bude to stačit?“

Usmál se na mě rozzářeně a napůl se ušklíbl. „Co víc bych si mohl přát, než mít u sebe svou ženu?“

Položil jednu ruku kolem mého pasu, přitáhl si mě blíž k sobě a do druhé ruky vzal mou bradu. „Je snad na světě něco, co by mi tě mohlo nahradit?“

A výraz v jeho očích se změnil z jemného na ten, který vždy jasně naznačoval, co bude následovat. Výraz, který jsem milovala, a přesto mě pokaždé přiváděl do rozpaků. Ačkoliv je Jacob můj manžel, existují jisté okamžiky, kdy jsem se před ním cítila tak nervózně, kdy mi do tváří vstoupila všechna červeň světa. Jako tenhle. Zabořil mi hlavu mezi rameno a krk a začal mě svým horkým dechem zahřívat na ještě větší teplotu, než kterou jsem v takové chvíli vůbec mohla mít. Jazykem obkresloval mou vystouplou klíční kost, až mi po zádech přejel mráz a lehce se mi podlomila kolena. Této chvilkové slabosti ovšem okamžitě využil, aby mě popadl do náruče a se smíchem v očích a výrazu opilého se mnou hodil na postel.

Od chvíle, kdy jsem se probudila, jsem neustále přicházela na nové a nové věci; na nová místa jeho těla, která mě uchvácela. Silná ramena, která jsem dříve znala jako ochranitelská, se pro mě od té doby stala neuvěřitelně smyslná, tak jako jeho hruď s každým kouskem vypracovaného svalu, který se okamžitě napínal a chvěl pod mým dotekem. Nejlépe prozkoumanou částí, kterou jsem u něj měla, byla ale jeho záda. Jeho reakce na to, když jsem mu lehce nehty přejela po páteři odshora až dolů a nazpět. Tyto pohyby s ním vždy tak zatřásly, že se situace změnila v můj prospěch a neměl v moci on mě, ale já jeho. Rozpaky byly tytam a mé tělo zareagovalo vítězně nad svým triumfem. V těchto chvílích jsme často soutěžili v tom, kdo se lépe ovládá. Byla v tom jakási provokace a vždy měl každý z nás radost, když něčím donutil toho druhého, aby se vzdal. Byla to opravdu legrace, protože ať se vzdal kdokoliv z nás dvou, vždy se ten druhý dožadoval odvety, která nakonec skončila nerozhodně a vyústila tak v další a další odvetu. Většinou jsme rozumně skončili u skóre dva ku dvěma a spokojeně usnuli, bývaly ale chvíle, kdy toho ani jeden z nás neměl dost a neustále chtěl předhánět toho druhého. Říkali jsme tomu naše malá hra. Každý dotek a pohled, který znamenal touhu, byl jistou výzvou k dalšímu soupeření, k další bitvě o vůli. Nikdo se nezlobil, když prohrál, to nás ani nenapadlo, vždyť koneckonců o to vždycky šlo, vědět, že jeden z nás prohraje a podvolí se tomu druhému.

Ponořila jsem se do druhé výhry tohoto večera a nechala svého manžela, aby mou mysl a mé smysly odvedl pryč z tohoto světa. Do světla rozkoše a zapomnění.

 

 

         Cesta na letiště se trochu protáhla. Déšť byl hustý a ne každý měl tak dobrý zrak jako my, aby mohl jet bez problémů průměrnou rychlostí, takže nás auta před námi celkem brzdila. Let jsme ale nezmeškali. Alice nás dopředu varovala, že bude doprava zabržděná kvůli lijáku, tak jsme projistotu vyjeli dříve. Sally nám popřála krásnou cestu a řekla mi, že se na mě bude těšit.

V letadle jsme se ještě trochu prospali, abychom nabrali sílu, takže nám cesta uběhla rychle.

V Seattlu jsme přestoupili na menší letadlo do Port Angeles, kde na nás už čekal Seth, který se nabídl, že nás do Forks odveze.

Přivítání bylo opravdu vřelé. Na Sethovi bylo vidět, jakou má obrovskou radost, že nás vidí. Oba.

„Tak jaké byly líbánky?“ mrknul na Jacoba, když nastartoval auto.

„Jako každé jiné.“ zasmál se. „Spíš mi pověz, co říkal Sam, když jsi mu vyprávěl o tom, co se stalo v březnu.“ zvážněl.

„No…Sam byl překvapený, jak jste to skvěle zvládli. Dokonce obdivuje tebe, Nessie,“ otočil hlavu ke mně, „že jsi se do toho tak pustila.“ vycenil zuby do úsměvu.

„A pořád se nedokáže smířit s mým stěhováním?“ nadhodil Jake.

„No…vlastně… chtěl ti psát, ale to, že jste přijeli, je fakt super. Potřebuje ti něco říct.“ usmál se.

„No jistě… a ty mi to nesmíš povědět.“ uchechtl se Jacob.

„Neboj, není to zlé.“ zakroutil Seth hlavou. „Jinak mám novinku, kterou vám můžu říct, když se týká jen mě. Před měsícem jsem se otiskl a budu se ženit.“

„No nekecej, vážně?“ poplácal Jacob svého kamaráda po rameni. „A kdo je ta šťastná?“

„Je to vnučka jednoho chlápka, co se sem nedávno přistěhoval, je z Evropy. Ale rozhodla se, že bude žít tady se mnou. To je milý, že jo?“ rozsvítil se. „Jmenuje se Julie. Jenom škoda, že mi naši nedali jiný jméno…“ smál se, „ Mohli jsme být Romeo a Julie.“

„To je moc dobře, že jsi narazil na to pravou.“ přikývla jsem. Opravdu jsem mu to přála, protože když vyloučím Leah, byl poslední vlk, který se ještě neotiskl. Všichni už své partnerky měli. „A co Leah?“ zeptala jsem se.

Seth se zarazil a vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. „To vám řekne Sam.“ odpověděl. Došlo mi, že se to týká toho, o čem mluvil předtím, takže o tom vlastně mluvit nesmí. Byla jsem zvědavá, co mu asi Sam zakázal prozradit, ale věděla jsem, že i kdybychom ho mučili, nevyzradil by nic, co mu Alpha zakázal říci. Takže jsem si musela počkat.

„Dobře, vždyť už jsme tak za chviličku.“ pousmál se Jacob a chytil mě za ruku. „Nebuď tak zvědavá.“ uculil se na mě, jako by věděl, na co jsem právě myslela. Zřejmě to šlo zřetelně přečíst z mého obličeje.

V La Push se toho moc nezměnilo od doby, co jsme tu naposledy byli. Jediné, co mě tak trochu trklo do očí, byl dům mého tchána. Byl jiný. Podívala jsem se tázavě na Setha a ten se usmál.

„Všichni se moc snažíme, aby měl Billy pohodlí. Sam nás požádal, jestli bychom mu mohli trochu vyspravit domek.“

„To je od vás moc hezký.“ Jacob se neudržel a Setha objal.

„Hele, kámo, nerozdrť mě, jo.“ chechtal se Seth. Bylo na něm ale vidět, že má z Jacobovi vděčnosti radost. „Emilly právě vaří.“ zavětřil.

„Oni jsou všichni u táty?“ podivil se Jake.

„Jo, co tu pracujeme, dovolil nám Billy, abychom tu zůstali. Nemusíme tak pořád odcházet a přicházet. Je to praktický.“ přikývl Seth.

Jacob nervózně vykročil pravou nohou a otevřel dveře.

„Jaku! Synu!“ Zvolal Billy z křesla. Jacob k němu doběhl a objal ho.

„Ahoj, tati. Moc rád tě vidím. Ahoj všichni.“ otočil se na ostatní. „Tak rád vás vidím.“

Očka mu zářila a já věděla, že nic lepšího jsem pro něj udělat nemohla. Byl mezi svými a byl šťastný.

„Ahoj, Nessie.“ objala mě Emilly. „Ty jsi ale vyrostla. Jsi fakt kus ženský.“

„Mami, mami, kdo to je?“  Do pokoje vtančil asi tak čtyřletý klouček s tmavými vlasy.

„To je teta Renesmee.“ odpověděla. „A to je náš syn, Rodney, Ness.“ řekla ke mně.

„Já vím.“ usmála jsem se na ni. „Jacob mi o něm vyprávěl loni, když se vrátil od vás. Ahoj, Rodney.“ klekla jsem si, abych viděla chlapci do obličeje. „Zlobí tě tatínek?“ usmála jsem se na něj.

„Tatínek ne, ale malej bráška jo. Nemůžu si s maminkou hrát.“ žaloval.

„Malej bráška?“ podivila jsem se. O dalším klučinovi jsem tedy nevěděla. Otočila jsem se na Emilly a až v tu chvíli jsem si všimla rostoucího bříška.

„No téda, Emilly. To gratuluju.“ a objala jsem ji znovu. „Ale to jste se měli pochlubit.“

„Víš, až do nedávna byl Sam pořád nazlobený na Jacoba. Takže jsme vám psát nemohli. Až na Setha.“ uchichtla se. „Ten si vždycky prosadil svou.“

„To je vlastně to, o čem jsem s vámi chtěl mluvit.“ přikývl Sam a upoutal tak pozornost všech.

„Seth říkal, žes mi chtěl napsat.“ ozval se Jake. „Tak čehopak se to týká?“



8.9.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3417x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si