Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2 : 5. část









Ticho před bouří


Netrvalo dlouho a na Sally jsem si zvykla tak moc, že veškeré věci, které se týkali starostí o ni, jsem brala naprosto automaticky. Občas jsem se sice dostala do menších depresí z toho, že není moje a nebude, ale Sally mi v tom pomáhala. Chápala mě, věděla, na co právě myslím, a snažila se mě něčím rozptýlit. Jednou to byly skoky, podruhé nějaký rozdrcený kamínek.


Nemohla jsem uvěřit tomu, že od toho všeho uběhl teprve týden. Bylo to, jako bych tu malou, milou tvářičku znala celý život, jako by do něj měla patřit.


Jacob mi opravdu pomáhal. Změnil se. Byl teď takový rozumnější a zodpovědnější, než jak jsem ho znala. Malinko mě to občas zamrzelo, zvláště když jsem zavzpomínala na naše společné chvíle plné vzplanutí a odevzdanosti, ale věděla jsem, že to vše je pro něco dobré.


A proto jsem toho dne, když teta Alice vyslovila svou vidinu, měla úzkostí stažené srdce, až jsem se za to styděla. Alice viděla, jak přichází Benjamin s Peterem, oba naprosto v pořádku a bez újmy. Píchlo mě to, protože jsem dostala strach, že Benjamin s malou odejde pryč a já už ji neuvidím. Nikdy totiž nevyslovil své rozhodnutí ohledně nabídky, aby patřil do naší rodiny. Zvláště teď, když ho s námi nic nepojilo (konkrétně se mnou, když má nejlepší přítelkyně zemřela), jsem měla velký strach, že o Sally přijdu.


A Alicina vize se splnila. Asi dva dny na to, co to viděla, zaklepal někdo na naše dveře.


Benjamin vešel s Peterem dovnitř, oba skleslí a zamlklí. Přikývli na pozdrav a Benjamin natáhl ruce k Sally.


„Věděl jsem, že se o ní nebudu muset bát, když bude s vámi. S tebou.“ přikývl a vzal si Sally do náruče.


Ahoj, tatínku.


„Ach…“ zvedl hlavu ke mně. „Ona takhle mluví?“


Ano, zjistila jsem to tady. Dříve jsem to nezkoušela.


„Jak jste dopadli?“zeptala se opatrně maminka.


„Aro nás přesvědčil o tom, že se v Tie mýlil. Vždy mu prý vodila skutečné vinné, tak jí věřil i tentokrát. Ale co zmizela, uvědomil si, že je něco špatně. Nevěděl, že Sarah patřila ke mně, a když to zjistil, slíbil, že se postará o dopadení Tiy a o její trest. Vyjádřil nefalšovanou lítost nad tím, že se Sáře nepodíval do mysli…“posmutněl Benjamin.


„Takže ta hajtra ho podvedla stejně, jako nás.“zavrčela teta Rossalie.


„Bohužel.“přikývl Peter. Bylo na něm vidět, že ho ještě neopustil vztek.


 


 


 


 


„A utekla.“odsekl táta.


Benjamin sklesle přikývl. „Doufal jsem, že tam zůstane. Aro by mi jistě dovolil potrestat ji.“


„Až se mi dostane pod ruku, roztrhám ji na molekuly.“procedil Peter mezi zuby.


„To samozřejmě nebudeš sám.“dodal Benjamin.


„Vy se chcete vydat ji hledat?“polekala se teta Esme. „Není to nebezpečné? A je sama?“


„No, podle toho, co nám řekl Aro, zmizeli asi dva další členové gardy. Zřejmě utekli s ní. Vůbec nevím, co jim slíbila, aby je přesvědčila. Nikdo Arovi neutekl, co si pamatuji.“ povzdechl si Benjamin. „A chceme ji najít. Ale teď bych to nechtěl řešit, chci si trochu užít čas se svou dcerou.“


Pích.


Neboj se, nikam neodejdeme. Budeme tady. Konejšila mě Sally.


Děkuju za podporu, malá. Mám tě ráda. Odpověděla jsem jí na to.


„Zůstali bychom tady, pokud vám to nevadí.“ řekl Benjamin tiše.


„Ani v nejmenším, příteli.“odpověděl strýček Carlisle a položil mu ruku na rameno. „Pořád platí nabídka, abys patřil do rodiny, to snad víš.“


„Máte připravený pokoj.“řekla teta Alice. „Já… no… je tedy připravený pro dva dospělé, ale mohl by se upravit.“ Nechtěla zřejmě nahlas říci, že byl připravený původně pro Benjamina a Sarah. „Pojď, ukážu ti ho.“


Benjamin se Sally v náručí následoval Alici a v obývacím pokoji nastalo hrobové ticho. Nikdo nevěděl, co říct.


Ale můj mozek pracoval na plné obrátky. Zůstane Benjamin se Sally tady? Budu mít možnost se dál starat o tu malou dušičku, která se mi tak vryla do srdce? Kdyby tomu tak bylo, byla bych nejšťastnější poloupír, jaký kdy žil.


„Potřebuješ na lov.“ozval se najednou Jacobův hlas těsně u mého ucha.


A měl pravdu. Už pár dní jsem nejedla.


„Nessie? Miláčku?“podívala se na mě maminka. „Jacob má pravdu, běžte si spolu zalovit.“


Nemohla jsem ignorovat tu prázdnotu, která ve mně vyvstala pouhým odchodem Benjamina se Sally do jejich pokoje. Nemohla jsem necítit tu úzkost a strach, že kdyby odešli jinam, zničilo by mě to. Proto jsem se přemluvila jen k přikývnutí a beze slov odešla se svým manželem na lov, který jsem už dlouho potřebovala.


Neměla jsem ale chuť lovit, i přesto, že jsem byla hladová. Hrdlo jsem měla stažené a nedokázala ani odpovědět Jacobovi na otázku Co se děje, zlato?


Mlčky si mě tedy prohlížel a nakonec po chvíli odběhl, aby mi za pár vteřin přivlekl polomrtvé zvíře. Beze slov jsem na náznak díku kývla hlavou a pustila se do krmení. Opravdu jsem byla vyprahlá, puma, kterou mi Jake přitáhl, nestačila, tak jsem se přemluvila a odběhla do lesa najít si další oběť.


Když jsem byla konečně plná, začala jsem se cítit sklíčeně a vinna. Sklíčeně z toho, že půjdeme zpět domů a já nebudu mít Sally pro sebe, a vinna z toho, že mám bolavé srdce od té doby, co jsem zjistila, že Benjamin přežil. Bylo mi ze samy sebe tak zle, že jsem div nevyvrátila celou večeři na louku, na které jsme teď stáli. Copak jsem na ni měla právo? Nechtěla jsem ani pomyslet na to, jaké by to bylo, kdyby se Benjamin nevrátil, nemohla jsem si to dovolit. A přesto to přicházelo samo od sebe, tak čistě a tak jasně, jako bych viděla budoucnost. Ale stálo by to za to? Za to všechno utrpení? Nemohu přeci chtít, aby Sallyin otec zemřel a já ji tak měla ve své péči. Ale mohu také chtít, aby žil a odvedl ji jinam? Cítila jsem se jako hnusná, nepříčetná, sobecká stvůra, které nezáleží na ničem jiném, než na tom, aby měla, co chce. Cítila jsem se rozpolceně, když jsem na jedné straně moc chtěla, aby se Benjaminovi a Peterovi nic nestalo, ale na druhé straně mě píchlo u srdce, když jsem se dozvěděla, že jsou oba v pořádku a vracejí se. Když zde byla možnost, že tu malou dušičku už neuvidím, když nebude má. Začala jsem litovat toho, že nemohu mít děti. Dříve mi to nevadilo, ale tahle malá osůbka ve mně probudila takové city, které jsem nikdy před tím neznala, nezakusila. Mateřské city. Potřebu ochraňovat a vlastnit, starat se. Věděla jsem, že jsou to sobecké city, na které nemám sebemenší právo, ale nemohla jsem si pomoct. Prostě jsem to tak cítila.


Ucukla jsem pod Jacobovou rukou, kterou mě právě pohladil po vlasech.


„Copak je, lásko?“přivinul si mé tělo ke svému a já ucítila jen slabý náznak toho, co jsem v takovýchto dotecích cítívala před tím. Kam se poděla ta touha? Neznamená to, že ho miluji míň? Proč se mi nerozskočí srdce radostí, že mě takhle objímá a hladí? Proč stojím jako skála a jeho doteky neopětuji?


Jacob mě hladil dál po zádech a líbal mě na tvář. Zřejmě poznal, že se nehodlám do jeho plánů zapojit, tak se odklonil jen k uklidňujícímu hlazení.


„Trápí tě, co bude se Sally?“


Do očí mi vyhrkly slzy. Jak snadno jsem byla čitelná. Věděl moc dobře, že jsem se od příchodu Sally změnila k nepoznání. A teď ještě víc.


„Jsem tak hrozná. Tak špatná.“vzlykala jsem. „Nepřeju si nic jiného, než aby byla se mnou. Jsem zrůda.“ Raději jsem to nerozváděla do podrobností, abych ho příliš nevyděsila, ale i tak pochopil.


„Víš, Ness, já jsem nikdy nepoznal, co to je, mít dítě, ale viděl jsem tvou mámu… Jak tě bránila, když všichni tvrdili, že to, co nosí, musí z jejího těla ven, nebo ji to zabije. Ona tě milovala už tehdy a nevzdala by se tě. Obětovala by svůj život, a to také udělala, aby ti dovolila žít…“ nadechl se a pokračoval: „Z jejího pohledu dokážu vycítit, jaké to pro tebe musí být. Hlavně když víš, že své děti mít nebudeš. Upnula ses na ni, to je logické. A chceš pro ni to nejlepší. Co je na tom špatného?“


„Nejlepší?“můj hlas se vyšplhal téměř o oktávu výš, když mi došlo, že vůbec nepochopil, co jsem mu říkala. „Myslíš si, že chtít ji sama pro sebe, je to nejlepší pro ni? Div si nepřát, aby se Benjamin nevrátil? To je pro ni nejlepší? Chtít, aby neměla otce? Ale mě?“Zvedal se mi žaludek nad těmi nahlas vyslovenými myšlenkami, které mě trápily. Ano, jsi zrůda, je mi z tebe na blití. Říkal mi můj vnitřní hlas. Zakopej se někam, kde nikomu nebudeš překážet, někam, kde se na tebe nebude muset koukat ani tvůj znechucený manžel, ty stvůro.


Jacob mě k sobě přivinul ještě těsněji a políbil mě na ucho. „Já tě miluji, lásko moje. Zůstanu s tebou, i když budeš mít takové myšlenky. Dá se to pochopit.“


Hlupák. Copak to nepochopil? Já mám takové myšlenky. Nedá se to pochopit.


Fuj, nechutné. Ozval se opět ten hlas v mé hlavě. Radši bych sdílel vědomí někoho jiného, než tvoje. Ty si mě nezasloužíš.


„Pojď, půjdeme domů.“chytil mě Jacob kolem ramen a ukončil tak naši konverzaci na téma Co je špatné.


Nechala jsem se vést jím a nevnímala ani jeden krok, který jsem udělala. V mé hlavě se odehrávala předem vyhraná bitva s mým srdcem. Miluju ho, ale tentokrát sobec nebudu. Budu se mu vyhýbat, jak jen to půjde, abych nezkazila jeho čisté vědomí tím svým špinavým, zastřeným. Budu mu tím prokazovat laskavost, nesmí být jako já, tak zkažený. Nesmí se tak cítit. Bude to pro něj lepší.


A mé srdce se s tímto pevným rozhodnutím nesouhlasně pokusilo poprat svým vlastním způsobem.


Pích, pích, pích.


Bolest neustala, ani když jsme už byli doma a chystala jsem Jacobovi večeři. Neustala, ani když jsem se šla vykoupat a snažila se co nejvíc zdržet tu chvíli v koupelně, aby můj manžel už spal, až dorazím. Neustala, když jsem přicházela do pokoje, slyšela ho chrápat a snažila se se zavřenýma očima usnout také.


Neustala ani ve spánku.




1.9.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3248x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si