Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

Ta zmutovaná, sire!

 

Dny pomíjivě zabředávají do minulosti. Nastoupí zlomyslnost šedivého stereotypu. Koroze nahlodává. Odcházíš hrát, zkoušet, s kamarády na pivo. Usínám sama bez pohlazení. Ponořená do necitelnosti sžívání. Zlá Lorelei naskočí na vlnu jako na koně. Raději se nechá pozřít Rýnem, než by se vzdala svým pronásledovatelům. Chladná, zraňující krása. Ne, taková nechci být. Ale toužím tě vidět zimomřivého v noční hodinu. Čekajícího, zbídačelého napětím. Zmítáš se v nejistotě, pacibulko česneku? Zraňuješ, jsa milován. Nebo snad právě proto? Láskou šílená Médea. Nebo s osudem smířená Desdemona? Čekání na vykupitele. Jaga, který vmete sůl do očí. Omámí štiplavou clonou nedůvěry. Zkrotneš jako beránek. Až ti zahraji chvilkové zapomenutí v cizí náruči. Náležitě si to zesložitím, zamotám a zapeklím. Abych se snesla se svou podstatou. Sama se sebou. Na topole podle skal Sexus šestkrát zatleskal. S chladným manýrismem sním o úletu v cizí náruči. Být nevěrná je tak pitomě jednoduché. Ježíšmarjá, dyť já kopíruji sebe sama. Jsem totálně zmutovaná!


 

Polykám slzy zmaru. Něco se stalo. Zanikla naše láska nebo ji zadusila nuda každodennosti? Zcela se vyžíváš v hraní. Vznášíš se v jiných sférách. Trčím na zemi proti své vůli, uvědomujíc si mateřství. Jako poslání. Buchnu na postel. Šílená na mou hlavu, pánové. Barborka slézá z postýlky. Přicupitá k mé posteli. Proč jsou muži necitelní, když jejich ženy strádají? Nezakotvená jako milenka. I jako manželka. Pomůžu Bobince do postele. Jako zakotvená matka. Aspoň něco. Marná snaha, marné chtění, nebude tvé, co tvé není. Čtu Bobince pohádku. O Sluneční růži. Sluneční růže, sluneční růže, budeš královnou, když osud pomůže. A na tebe se ani nepodívám. Jsi pro mě vzduch. Osvědčená tichá domácnost mého dětství. S tím rozdílem, že táta si své prohřešky setsakramensky odpracoval. Dobrovolně. Kdežto zde vše lítá, co peří má. Po italsku. Blesky se protnou. Je po bouři. Emin světobol a můj žal. Není šťastna a nikdy šťastna nebyla. Kde se jen bere ten pocit životní nedostatečnosti, té náhlé zpuchřelosti věcí, o něž se opírá? Ema má pravdu a přece nemá. Ema má mísu. A maso. Jé, my masochistky se máme. Vytáhnu z lednice sekanou. Na rozmrazení. K tomu bramborovou kaši. S nevolí se přistihnu, jak na tebe myslím téměř s láskou. Znovu přihřeji potupu. Příšerné obrazy, kde a s kým jsi spal v noci. Každý úsměv jen zastírá omrzelé zívání, každá radost nějakou kletbu, každá rozkoš svůj hnusný rub. Nejsladší polibky zanechávají na rtech nesplnitelnou touhu po vyšší rozkoši. Snivé Emě B. neodporuji ani nepřitakám. Před očima mi defilují tváře mnohých mužů. Ale jen jediná mě přitahuje jako magnet, jen jediné oči se mi vpalují do kůže žhavým pohledem hudebníka. Sexus mě táhne ke všem, ale Eros jen k tobě. Na levé rameno si dobrovolně vypaluji pomstychtivou lilii. Zaplaví mě silná vlna vzteku a lásky. Osnuji dalekosáhlé plány. Jak si tě připravím. Jak budeš mít večer volno, které blahosklonně věnuješ své rodině. Já ti na to kašlu. Odejdu. Jako pávice. Načančaná, vyparáděná, půjdu k Jaryně. Ach, bože, kdyby se dala blbost vyvážit zlatem, tak se tím drahým kovem udusím. Trápení a soužení. Pro tebe. Daruji ti nejistotu, kde a s kým jsem. Hlas pokušení ti napovídá. Třeba někoho má. Znovu vytahuji stříbrnou krabici s fotkami tvého mládí. Tentokrát to neodrodím, milý pane. Zírám na brunetu s platinovou blondýnou. Holky jako cumel. Bigbíťáky měly nejraději. Tebe nejvíc. Mám to popletené. V hlavě zmatek. Sex nebo láska? Obojí? Sama v sobě se nevyznám. Co vlastně hledám? Začátek svého konce? Svět mi ztmavne do ruda. Ty a blondýna a někdo další zezadu. Ty nebo někdo jiný? Masochisticky tě tam chci vidět. Odkud se tu zčistajasna objevila? Čí je to fotka? Kdo ji sem nastrčil? Spláchla jsem ji roztrhanou na tisíc kousků. Nikdy jsem ji neviděla. Otazníky tlučou jako nebozízkem do spánků. Úzkost mi jde po hrdle. Strach se scvrkne do zaťatých pěstí. Bídák! Copak sen a skutečnost jedno jsou? Nahoře a dole zrovna tak? Psaním si přivolávám maléry?

Já si opravdu myslela, že jsi, nevím proč, zapomněl usvědčující fotku mezi ostatními. Corpus delicti. Vytyčená hranice našeho vztahu. Křídově bílý nalíčený obličej. Řezná rána na krku se přímočaře rozšklebí. Hlava se povážlivě zakymácí. Tělo jako jedna z prchajících obětí. Strádání jako nevyhnutelné zpřítomnění mi ztěžkne v klíně. Žhne. V běsné zuřivosti rozcupuji fotku na tisíc kousků a znovu spláchnu do záchodové mísy. Děsně se mi uleví. Bylo a nebylo. Malé ošklivé káčátko. Pomsta mi tancuje před očima. Kreslí přelud. Předobraz kajícníka. Tchyně se uvolí ke hlídání. Neohlášeně tě překvapím v Grandu. Dostaneš jedničku za vzorné chování. Od černobíle vidící potrhlé mamky. Na mateřské. Když se ocitnu uvnitř, je po hrdinství.

Hudba má přestávku. Skleněnou výplní lítacích dveří nahlížím do nabitého sálu. Lidé chodí sem a tam. Nemohu tě najít. Konečně! Atlas mi nabídne jedno ze svých břemen a odepře rámě. Dveře se rozletí a bací mě rovnou do tváře. Stačím zahlédnout, že se dobře bavíš. Bohužel, ne se mnou.

"Pardon, Dado," ozve se mi u nosu, “děje se něco?"

"Čau. Vůbec nic." Pavel výsměšně mhouří oči. Neuvěřitelně zvídavé. Které věděly dřív jak já. Kolik uhodilo? Jen si mě tiše vychutnávej.

"Komu se nelení, tomu se zelení."

"Bídáku!"

"Budeš tam mít moncla," pohladí mi zhmožděnou tvář. "Nemůžeš si hrát na stíhačku tak těsně u dveří."

"No díky, kamaráde. Jdu pryč."

"Počkej, půjdu s tebou. Opsalas mi tu věc?"

Nečekám na něj, ale stejně mě dohání. Vůbec nevím, o čem mluví. Mele pořád dokola. Přitakám a ani nevím na co. Hlava se skutálí na zem. Kopám do ní. Jen tak si s ní čutám. Tělo bez hlavy se malomyslně potácí parkem. Něco mi začvachtá pod hrudním košem. Jaro nebo léto? Není to jedno? Je mi to fuk. Ochromená přítomnost dosadí hlavu na zkoprnělé tělo. Hra na pravdu skončila. Hrozně dávno. Zmocní se mě Šílená.

"Pojď ke mně." Pavlova slova proniknou do vědomí.

"Musím domů."

"On stejně hned tak nepřijde."

Hlas Jaga konejší. Ukolébává. Jít či nejít? Toť otázka.

"Ty nebydlíš s rodinou?"

"Copak neznáš můj aťásek?"

Ne, Pavlíčku a ty to moc dobře víš. My jsme spolu nic neměli. A je to možná škoda. Lituji každého chlapa, kterého jsem kdy odmítla. Přeruší mé zatrpklé úvahy.

"No jo, já jsem na maminky otrávené životem."

"Já myslela, že na mladé umělkyně."

Pokorně jdu s ním. Nažhavená na kecy zapíjené červeným vínem.

Ráno morální kocovina. Plížení podél zdí domů, za ranního rozbřesku a ptačího cvrlikání. Zpoza rohu, kde se vzal, tu se vzal, Zdeněk na mě dělá dlouhé obličeje.

Čau, kde se tady bereš? Tady někde bydlí Pavel, že?”

No a co, pozdravuj Gábinu.” Divně se po mně podívá, až mě zasvědí levé rameno. Zbytečně se namáhá, lilie už tam je.

Robin dělá, že spí. Ráno na mě vrhne vyčítavý pohled a odchází bez rozloučení. Kromě šílené nedospanosti musím během dne vydržet vtíravé Jaruniny otázky.

"Ty ses také dala na flámování?"

"Je rovnoprávnost, ne?"

"Jste jeden lepší jak druhý."

"Ať ví, zač je toho loket."

"Ale na dítě ohledy neberete."

Střílíme po sobě celé dopoledne. Já na ni a ona na mě. Úplně blbá taky není. Ping a pong. Tuší, že jde o víc. Já nevolám, on nevolá. Po obědě si s Bobinou lehnu.

Mlčení se rozprostírá nad naším vztahem a to je horší, než výčitky a hádky. Kde jsi, můj tvrdolíne tmavookej, kde jsi? Tážu se zdí kolem sebe a v zoufalství mlátím do psacího stroje a ten zběsilý klapot odšpuntuje uzávěr v hlavě. Napřed se loudá po papíru drobný tenounký pramínek, který postupně mohutní, až s sebou přinese vodopád slov.

Po večerech tancuji v Grandu. S Pavlem. Ty nám prkenně hraješ a o přestávkách se bavíš s Helenou. Príma, ne? Jak se tu zase všichni nacházíme. Naše příběhy za sebou i vedle sebe.

"Ty dnes nepiješ?" ptá se Pavel a já tuším, že nás máte rozdělené. Koho? No přece ženské. Všechny na světě. Hrajete o nás ferbla. Válku. Gertrudo, jen dvě růže! Tak kterou? Tu nebo tuhletu? Můžete mít všechny, pánové. Video frčí. Léčení šokem. Z lásky i nelásky. Pozoruji tmavou skvrnu na stropě v Pavlově ateliéru. Ve tvaru ohrnovací škorně s výrazným cípem na východ.

"Vidím až do kraje Nikoly Šuhaje."

Pavel sleduje můj pohled a zasměje se.

"Sem zatéká už z první republiky."

Rozesměji se. Ledy se uvolní a pohnou. Tiskne se ke mně. Proč mně není protivný, když mu jde jen o jedno?

"Málo pijete, milá lady!

"Víc nemohu, sire!"

Kdo řekl, že pomsta chutná sladce? Obrazovka jako výkladní skříň. Plná laskomin. S chutí na všechno. Hudba a Pavlovy ruce. Hodně vína, které rychle ubývá. Televizní příšeří povzbuzuje žádostivost. Těla. Výměnu tekutin. Hlava se odkutálí. Její přítomnost není, ale opravdu není nutná. No a co. Já jenom s Pavlem, ale on se všemi. S muži i ženami. Grupáčský baron jsem já, mě každá cigánka zná…Všichni to o něm vědí a mě litují. Na malém městě se nic neutají. Mha přede mnou. Mha za mnou. Zmizet a vypařit se. Ztratit se do jiné dimenze. AC/DC. Střídavým a stejnosměrným proudem.

"Proč je takový?"

"Protože mu to tak vyhovuje.”

"A co já?"

"Ty to máš blbý."

Věrná Penelope se dala na útěk. Padlá zůstává. A hlava, kde je jenom hlava? Video frčí. Odporný mutant se vrhá po dětech. Krveprolití jako řádění s marmeládou. Vzduchem se kmitne rýsovací kružítko a holčička s andělským výrazem vypíchne oči zlému mutantovi. Pavlovy topinky s ďábelskou pomazánkou. Vydatně zalévané červeným vínem. Poraďte, pane Zeyere. Co je sen a co skutečnost? Není snad obojí pravdou? V dlouhé bílé košilce s překrásnými vlasy vypadá jako anděl spravedlnosti. Sekerou uděluje závěrečný ortel smrti. Houkání, sirény, bílý dům obklopený zachránci zvenčí. S očima jako černé tůňky drží za pačesy useknutou hlavu mutanta. Dobro zvítězilo nad zlem nebo zlo nad dobrem? Popletená pohádko, kde je konec tvé pravdy. S andělským výrazem a pocákaná krví dává odpověď na znepokojivou otázku. VŠE JE DOVOLENO. Vlastně se nic nestalo. Nebo snad ano? Ne, vše v na-pros-tém po-řád-ku! Pitomá Eva miluje chléb a hry. Pravdy se nedopídí. Fandí tleskání. Jíst, pít a milovat se. Žrát, chlastat a mrdat, vyřvává Jemeljan z Jelimanova a Baron z Barynova. Jaký je v tom rozdíl? Asi takový jako mezi jedničkou a čtyřkou. Máte na mysli cenové skupiny, paní? Válka je vůl – v jakékoli podobě.

Hra na lásku. Tělo vláční přesně podle pravidel. Podle režijních tahů s videem. Hlava se odkutálí po měkkém koberci do útulného kouta. Pokolikáté už? Dvě se tam zimomřivě krčí při sobě. Proboha, kde jsou těla?

"Na tom nezáleží. Pojď."

"Já vím, já vím."

Jsou samy. Tak strašně samy. Těla v jednom chumlu s nimi. Spolu a mezi sebou navzájem. Všichni se všemi. V koutě se smějí šťastné hlavy. S jemnou úklonou a žuchnutím zapadne moje mezi ně. Vršící se pyramida. Pozoruje zmítání lidských těl. S vyvalenýma očima.

Směsice údů zamotaných do stále většího propletence. Kdo je čí? Kdo s kým? Zbla na tom záleží. Výměna pachů a tekutin. Virtuální realitou k všemohoucímu libidu. Dotýkaného pohlaví. Omamujícímu třesu uspokojení. Pyramida se zavlní. Hlavy se lehce sesouvají. Dvě si přihupsnou na obnažená hrdla. Probírám se z obluzení. Na sobě nic více a nic méně, než černou sametovou sukýnku. Smutek jak po veselce. Studí do morku kostí. Je po všem. Nebo něco začíná?

Horor na pokračování jak pro malého brášku. Už je to tak dávno. Jak zabíjet mečem. Odkud začít. Kde skončit. Bez začátku i bez konce. Hraje se o hlavy. Podobně jako s kuželkami. Civí na nás ze štelářů šatníků. Lstivě čekají na svůj čas. Hlavolamy příštích let. Způsobně vyčkávají řadu let, než přijde na ně řada. Dojde k jejich použití. No, kdo se to pokakal pod peřinou? Strachy? A maskuje hrůzu smíchem? Jako my všichni. Kde se berou ty hlasy? Harpyje nežitého žití. Výčitky svědomí nebo nebytí?

"Šaty dělají člověka - pouhý anachronismus."

"Každý den novou hlavu. Náš zákazník, náš pán."

"Metalízová novinka okouzlí každého."

"Tělo ať stárne. Hlavně hlava musí zůstat za každou cenu chic."

K nevydržení. Šílené, démonické klokotání hlasů. Chvost běsů a běsíků na mašině rozrušení. Spěchající k vyšinutí. Opatrně se vykradu z postele. Sbírám svršky poházené kolem. Vypnu zrnění. Rychle se oblékám. Chci si vrýt do paměti tvůj klidný výraz ve tváři. Co se odehrává za přivřenými víčky? Najednou mě přepadne neúprosný pocit, že jsem pozorována. Hodnocena. Kým? Rychle zatáhnu přebývající fald na bříšku. Vklouznu do kalhotek. Tiše jako pěna. Tiše jako myš. Probůh, předstírej, že spíš. Konečně se otočíš na druhý bok.

Vyjdu na chodbu. Příliš hlučnými podpatky ve starém domě. Zhluboka se nadechnu. Do jara. Poslouchám vyzvánění na ranní mši. Vzduch jako osprchovaný. Zalechtá v nosních dírkách. Rozkýchám se. Klopýtám a brečím. Slzy žluté, pylové. Hepčí – hýkavé. Lhostejnost se převlékne do optimistických šatů. Proč hned všeho litovat? Nějak bylo, nějak bude. Tak vida. Mám milence. Stálého a ne na jednu noc. Na rozdíl od něj. Už to tak netlačí. Jen do chvíle, než si vzpomenu na Bobinku. Solar se svíjí v šíleném kolotoči. Tupá bolest zaúpí pod hrudním košem. Lítám v tom až po uši.

Míjím barokní kostel. Nesměle vejdu dovnitř. Ze sloupů a oltářů hledí pozlacené sochy. Stříbrné kalichy. Tepané monstrance. Biblická podobenství na stropě i na stěnách. Za korunu po koruně při trpkém českém víně. Přispěji černouškovi do kasičky. Souhlasně pokývne hlavou. Pár lidí se rozesadí do lavic. Vedle mě poklekne stařena s mastnými řídkými vlasy, stáhnutými do gumičky. Usedám do lavice. Do sepnutých dlaní položím hlavu. Modlitby neznajíc, dávám se do pláče. Zbavuji se trýzně a vnitřního napětí. Strnule se zadívám na oltář před sebou. Slyším zvuk varhan. Slzy splachují křečovitý výraz ve tváři. Nepatřím sem a přece patřím. Nacházím útěchu.



29.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3056x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (371)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si