Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2: 4. část









 


        Náhradní maminka


 


       Ráno bylo kruté. Měla jsem pocit, jako bych vůbec nespala, když mě Sally vzbudila svým lehkým dotekem na mé tváři. Vypadala, že si o mě dělá starosti. Dítě si dělá o mě starosti? Paradox světa. Tohle se obyčejným lidem nestane. Nechala jsem Jacoba ještě spát, aby mě pak mohl vystřídat, a sešla jsem se Sally dolů do kuchyně. Seděla tam maminka se strýčkem Carlislem a o něčem se zaujatě bavili. Vyrušila jsem je.


„Strýčku, promiň, že vás ruším, ale měl bys doma nějakou zásobu krve?“ Uvědomila jsem si totiž, že ta malá bude mít zajisté hlad.


„Něco málo mám.“přikývl a zmizel.


„Zlatíčko, jsi si jistá, že tu starost zvládneš?“ podívala se na mě máma s obavami v očích.


„Budu muset, Benjamin mě o to požádal.“ odpověděla jsem. Nemohla jsem nahlas říct, že chci. Že chci dokonce tak moc, že bych si přála nechat si ji. Nemohla jsem to přiznat ani sama sobě, když jsem věděla, že si pro ni její otec zase přijde a bude jeho. Možná ji odvede. Na to jsem nechtěla myslet. Tohle dítě bylo svým způsobem tak magické, že si mě k sobě připoutalo. Teď už jsem chápala, o čem to všichni mluvili. O mně jako malé. Nedalo se mi odolat. Teď už jsem s jistotou věděla, že to dítě, co držím v náručí, je něco, co nechci opustit. Jako by byla moje. Ale nemohla jsem si takové myšlenky připustit, ne to ne. Ona má otce, má rodinu. Není moje.


„Doufám, že sis na sebe nevzala příliš velkou zodpovědnost.“ pohladila mě maminka po vlasech.


„Neboj, my to zvládneme.“ Podivila jsem se nad automatikou, s kterou jsem tuto odpověď vyslovila v plurálu.


„Jacob ještě spí?“zeptala se.


„Nechala jsem ho, aby se vyspal trochu víc. Budu pak potřebovat vystřídat, protože já jsem se moc nevyspala.“kývla jsem.


Sally se na mě starostlivě podívala.


„Neboj, malá, budu s tebou, jak budu moct.“pohladila jsem ji po její hebké tvářičce.


Usmála se.


„Jak dlouho mi trvalo vlastně, než jsem začala mluvit?“pohlédla jsem na maminku.


„No, myslím, že asi v takovémhle věku.“pokrčila rameny.


„Umíš už mluvit?“


Ano, umím, ale raději komunikuji takhle. Ozval se hlas v mé hlavě.


„Mami? Slyšela jsi to?“ Nemusela jsem se ptát. Bylo to zřetelně čitelné z jejího výrazu.


„Jak…“kroutila hlavou.


Tatínkova přítelkyně a její manžel věří, že jsou mé schopnosti silnější, proto dokážu proniknout i vaším štítem. Přikývla.


„Nemluvili o tom, že by dokázala takto i komunikovat.“odpověděla jsem matce na nevyslovenou otázku.


Ještě jsem s nikým takto nemluvila. Zatvářila se provinile. Nevěděla jsem, jestli mě uslyší. Ale poslala jsem ti sen. Zamračila se. Jen jsem nevěděla, co naši návštěvu podnítí. Zdálo se mi o ostrově a o tobě, cítila jsem, že jsme nějak propojené na dálku, tak jsem ti to poslala.


Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. A maminka zřejmě také ne. Zírala na Sally s otevřenými ústy a kroutila hlavou.


„Ty vidíš budoucnost ve snech?“ zeptala jsem se jí.


Já nevím. Bylo to jen jednou. Ani jsem nevěděla, jestli se to stane, jen jsem cítila to propojení. Semkla rty v tenkou čárku. Úúúú… jídlo.


Carlisle stál vedle nás s dětskou lahví v ruce jako socha.


„Ona mluví vnitřně?“podíval se na mě užasle.


Ano, je to jednoduchý způsob komunikace. Otočila k němu Sally hlavu.


Poškrábal se na čele a podal jí láhev. „Tak tady to je, princezno.“


Posadil se na židli a sledoval, s jakou chutí Sally pije. Měla opravdu hlad, chudinka.


„Ahoj, rodino.“zahlaholila teta Alice, když seskočila z okenního parapetu dovnitř. Za ní postupně dorazili i ostatní, kteří zřejmě byli na preventivním lovu. Sally byla koneckonců napůl člověk. A byla pro ně cizí, takže se báli, aby je nelákala.


Ahoj, všichni. Pozdravila Sally, když dopila.


„Vidělas to?“zeptala jsem se tety Alice.


„Tohle ano.“posmutněla. „Jen nechápu, proč nevidím, co se stane s Benjaminem a Peterem. Zřejmě ještě nepadlo žádné rozhodnutí. Podle mě jim Volturiovi ublížit nechtějí.“


Neříkáš všechno. Ozval se Sallyin vnitřní hlas.


„Ty nebudeš zrovna můj spojenec.“ušklíbla se teta Alice. „Vidím, jak tam stojí Peter před Arem a zuří. Jen nevím, proč tak zuří, nevidím ten důvod. A ani nevidím Benjamina. Peter tam stojí sám. A nechtěla jsem to říkat, protože jsem vás nechtěla plašit.“odříkala a uraženě odkráčela pryč.


Nechtěla jsem ji nijak urazit. Podívala se Sally na tatínka omluvně. Jen jsem chtěla, aby to bylo fér, aby ostatní také věděli, co slyším já.


„Něco jsem prošvihl?“ Do kuchyně právě vcházel Jacob a mnul si oči.


Alice se urazila. Vysvětlila mu Sally. Nelekej se, takhle komunikuji. Sama jsem to do teď s nikým nevyzkoušela. Usmála se na něj. Najednou bylo ticho a Jacob jen společně se Sally na sebe koukali a střídavě kývali.


„Ty si umíš vyměňovat myšlenky i jen s jedním?“ podivil se strýček Jasper, který celé tohle představení sledoval se zatajeným dechem. Podíval se na ni a sklesle svěsil ramena.


„Ty ses jí na něco ptal?“ podívala jsem se na něj.


„Ano, chtěl jsem vědět, zda neslyší Benjamina s Peterem. Ale ti jsou na ni zřejmě moc daleko.“ přitakal mi. „Ale i tak je to velice zajímavé… Máme v rodině další schopnost, kterou by si Aro přál získat. Jenže zároveň i zbraň proti němu a jeho gardě.“ Strýček Jasper samozřejmě opět uvažoval strategicky. Byl koneckonců kdysi vojákem.


Nedokážu dohlédnout tak daleko. Ještě jsem to nezkoušela. Odvětila Sally teď už pro všechny.


„Zkusila bys zachytit Arovo vědomí?“


Vy si myslíte, že ty dva neslyším, protože tam nejsou? Protože se jim něco stalo?


Vyděsila jsem se, když poslední větu pronesla naprosto věcným tónem. Mohla vůbec takto předávat emoce?


Umím do myšlenek dát emoce. Jenže teď se nebojím. Alice viděla Petera, a kdyby se mu něco stalo, viděla by to také. Jak jsem pochopila z jejích myšlenek, že vidí směr, kterým lidé jdou, jejich rozhodnutí. Třeba se tatínek ještě nerozhodl, co udělá, aby Ara přesvědčil.


Celkem mě znepokojovalo, co všechno tahle malá dušička ví. A jak to s klidem přijímá. Zkoušela jsem si vybavit, jak jsem se cítila já, když jsem prožívala hrozbu ze strany Volturiových v době, kdy ještě nevěděli, že nejsem nebezpečná. Ano, přijímala jsem to stejně. S jakousi ležérností, oddaností, vírou, že vše dopadne, jak má. Ale já tenkrát měla Jacoba, věděla jsem, že kdyby se něco stalo, měl se se mnou ukrýt. A to mě drželo. Ale tohle nevinné dítě přeci nemá nikoho, pomyslela jsem si. Pokud její otec a její strýc nepřežijí, zůstane sama.


Nezůstanu sama. Mám tebe. Samozřejmě, že to slyšela. Tuhle připomínku ale zřejmě pronesla jen ke mně, protože se nikdo na nic neptal a jejich výrazy ani nenaznačovaly, že by něco slyšeli.


Kolik ti je? zeptala jsem se jí myšlenkou.


Tři měsíce. odpověděla.


A chodit už umíš?


Zamrkala na mě a provinile skrčila hlavu mezi paže. Vlastně ano, ale nechat se nosit je tak pohodlné. Usmála se.


Postavila jsem ji jejíma malinkatýma nažkami na zem a zašeptala: „Tak se ukaž.“


Sally se lehce přidržovala mé ruky a houpavě přešla z kuchyně do obývacího pokoje.


Hlavně mi netleskejte. Smála se.


Chceš dál nosit na rukou? zeptala jsem se v duchu.


Ruce vás z toho nebolí, tak bych ráda. I když ty jsi napůl člověk, takže se unavíš. Podrbala se na hlavě. Budeme to střídat. A věnovala mi úsměv, který mi div nezatajil dech.


Jsi moje náhradní maminka.




27.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3340x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si