Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Probuzení 2 : 3. část









Dobrá i špatná zpráva


 


       „Au.“sykla jsem tiše, když jsem vyndavala maso s vejcem z pánve a lehce se předloktím opřela o její bok. Jacob ležel před domem na pláži a nechal na sebe dopadat sluneční paprsky tak dlouho, že ho to uspalo, což se mi právě v tuto chvíli hodilo - že mě neslyšel. Zbytečně by si totiž dělal starosti. Na ruce jsem neměla nic. Jen svou napůl studenou a sametovou zdravou kůži jako vždy. Žádné stopy po spálenině. Ale můj manžel by mě samozřejmě starostlivě odehnal od plotny, kdyby o tom věděl. Ovšemže zbytečně. Pousmála jsem se nad svými myšlenkovými pochody a položila na pánev další flákotu masa, rozklepla další vejce a ledabyle ho nalila na stejk. Byl to teprve třetí kousek, tak jsem si říkala, že je ještě brzy Jakea budit. Jak jsem znala svého manžela a jeho chuť k jídlu a hlavně posedlost masem, věděla jsem, že musím mít trochu náskok předtím, než ho zavolám k jídlu. Jinak by tu totiž seděl a zbytečně mě rozptyloval, čímž by hrozilo to, že by se nenajedl. Párkrát už se to dokonce stalo. Připravovala jsem mu jednou jídlo a on mě tu po první porci začal zezadu osahávat, až jsem po chvíli naštvaně práskla s vařečkou, vypnula elektrickou troubu a vrhla se na něj. Chudák, musel pak čekat ještě delší dobu na jídlo. Ale nevypadal, že by mu to zvlášť vadilo.


Měla jsem teď hotových už šest stejků, tak jsem malinko ztlumila sporák a šla manžela vzbudit. Ale nešlo to. Ležel tam s rukama roztaženýma a vypadal tak nádherně, že mi až bylo líto ho budit. Musela jsem se hrozně přemlouvat, abych si nelehla vedle něj. Věděla jsem totiž, že by se mi spálilo maso a také, že by Jacob, chudáček, potom umíral hlady.


Pohladila jsem ho po tváři. Otevřel oči a zamrkal do slunce.


„Jak… jak dlouho jsem spal?“posadil se a díval se na mě zmateně.


Usmála jsem se. „Jen chvilku, stihla jsem udělat šest stejků s vajíčkem.“líbla jsem ho na tvář.


Došli jsme do kuchyně a zatímco Jake do sebe házel, co jsem mu připravila, a smažilo se další maso, vytáhla jsem mobil, abych zavolala domů. Přemýšlela jsem chvilku komu, ale nakonec jsem se rozhodla pro maminku. Ta neumí lhát, řekla jsem si. Kdyby se něco stalo, poznala bych to.


Zvedl to ale táta.


„Ness, drahoušku?“zazněl jeho příjemný hlas.


„Ahoj, tati. Něco nového?“ Nechtěla jsem nahlas říkat : Něco nového se Sarah?, aby to nevyznělo, že volám jen kvůli tomu. Vlastně jsem chtěla vědět všechno, co by bylo nové.


„Vlastně ani ne.“odpověděl táta stroze. „Jakpak si to tam užíváte?“nadhodil hned otázku.


„Skvěle, tati. Je tam máma?“


„Ne, šla s Alicí na lov.“


Aha, takže mám smůlu. Kdyby bylo něco nového, dnes se to nedozvím.


„Hmm… škoda. Chtěla jsem jí pozdravit.“zalhala jsem rychle.


„Až se vrátí, řeknu jí, aby ti zavolala. Ano?“konejšil mě.


„Tati?“


„Ano Ness?“


„Řekni mi pravdu.“zaútočila jsem na něj.


Jacob zvedl hlavu od talíře a zkoumavě se na mě zahleděl.


„Pravdu? A co bys chtěla vědět? Nic špatného se nestalo, neboj, to bych ti řekl…“vymlouval se. Z jeho hlasu ale bylo znát, že nemluví tak úplně narovinu.


„Za jak dlouho se asi vrátíte?“zeptal se hned.


„Já nevím, líbí se nám tu. Dám vědět, až nás to omrzí.“ušklíbla jsem se na svého manžela, který právě dojedl pátý stejk s vejcem. Pokynul ke mně rukou, že chce telefon.


„Ehm… Jacob s tebou chce asi mluvit, tati.“řekla jsem rychle a podala mobil Jakovi.


„Ahoj, Edwarde.“pozdravil. „Ano, líbí se nám tu. Jistěže.“kýval na něco, co mu táta do sluchátka řekl. „Chápu. Jasně.“kýval dál. „Takže dobrá jo? Dobře, dobře, nebudu se ptát, necháme se překvapit.“ odpověděl netrpělivě. „Chceš ještě Nessie?“


Zřejmě chtěl, protože Jacob řekl „tak ahoj“ a podal mi zpátky telefon.


„Co jsi říkal Jacobovi? Co dobrá?“zeptala jsem se okamžitě.


„Neboj, Ness, to se dozvíte, až přijedete, je to překvapení.“jeho hlas teď zněl trochu uvolněněji než předtím.


„Dobře, tak já teda nebudu vyzvídat.“usmála jsem se a cítila se trochu klidněji. „Ozveme se, až budeme balit domů. Ju? Pozdravuj mámu, mám vás ráda.“


„A my tebe, užijte si to. Ahoj.“


„Ahoj.“odpověděla jsem na pozdrav a stiskla tlačítko ukončit hovor.


Podívala jsem se významně na svého manžela. „Oni pro nás mají nějaké překvapení?“


Pokrčil rameny. „Asi jo. A podle tónu v jeho hlase to nebude nic špatného.“ odpověděl a hned si do pusy nacpal další sousto.


 


Dalších pár dní jsem se cítila o mnoho lépe, když jsem věděla, že na nás čeká něco dobrého. Ven z domu jsme vycházeli jen večer, když slunce zašlo a bylo příjemně, a ve vodě jsme si dělali legraci, že by nás mohl zase zkusit napadnout žralok. No co, byl by to jeho konec, ne náš, tak proč si z toho nedělat legraci.


To odpoledne zrovna Jacob usnul po tom, co se přecpal kuřetem a hranolkami, a já jsem se vydala hlouběji do ostrova na lov. Našla jsem sice jen malá zvířata, ale za to jich bylo dost na to, abych se zasytila. Bylo to poprvé na tomto ostrově, co jsem byla lovit bez Jacoba. Bylo to zvláštní. I když jsem ho záměrně nechala spát, aby si odpočinul a měl na mě večer energii, měla jsem divný pocit.


Když jsem ale zastavila na vrcholku skály, která se tyčila nad pláží, zjistila jsem, že ten divný pocit není z toho, že jsem nechala Jacoba spát. Ke břehu připlouvala loďka. Nestalo se tohle už? Náhle jsem si vzpomněla na svůj sen v letadle a nemohla popadnout dech. Och, to přeci nemůže být možné, nikdy jsem neměla takové schopnosti. Musela to být náhoda.


Seběhla jsem rychle tou známou cestou dolů a už jsem utíkala po pláži k těm dvěma návštěvníkům, které jsem nikdy dříve neviděla. Drželi v ruce dítě. To dítě. Dítě z mého snu. Podívala jsem se pořádně na ten uzlíček v náručí ženy a všimla si, že je to překrásná holčička. Tmavé vlásky jí vlály ve větru, který teď hladil pláž, a oči měla tak hluboké, že jsem se bála, abych se v nich neutopila.


„Dobrý den.“pozdravila jsem ty dva neznámé. „Copak vás sem přivádí?“


„Benjamin nás sem posílá.“odpověděl muž. Byl to upír. Zrovna z pod mráčku vysvitl paprsek slunce a ozářil jeho diamantovou kůži. Stejně tak i té ženy.


„Benjamin?“podivila jsem se a podívala se na oba čekajíc vysvětlení.


„Myslím, že bude lepší, když se na to posadíte.“kývla žena směrem k domu.


„Tak dobře, pojďte dovnitř.“svěsila jsem ramena v očekávání, že teď příjde to nejhorší.


Muž se ženou se posadili vedle sebe na pohovku a žena mi podala tu malou holčičku.


„Co…“zarazila mé otázky prstem a začala mluvit :


„Tohle je dcera Benjamina a Sarah. Než mě přerušíte, prosím, poslouchejte. Neříká se mi to snadno.“nadechla se a pokračovala : „Benjamin zplodil toto dítě s člověkem, se ženou jménem Sarah. Povídal, že jste byly přítelkyně…“


„Byly?!“vykřikla jsem zděšeně při této její připomínce. „Jak to myslíte, byly?!“


Z ložnice přiběhl Jacob, aby se podíval, proč jsem tak rozčilená a na koho křičím. V ten moment jsem si ale uvědomila, že držím v náručí něco křehkého, něco co bylo součástí těla mé kamarádky, a posadila jsem se raději zpět na křeslo.


„Co se děje, Ness?“chtěl vědět Jacob. Položila jsem mu beze slov ruku na tvář a ukázala, co zatím vím. Vytřeštil oči.


„Ano, bohužel. Byla popravena královskou gardou Volturiových, když se k nim doneslo, že porušila pravidla.“řekla soucitně ta žena.


„Jaká pravidla?! Co udělala?“chtěla jsem vědět všechno, všechno do posledního detailu.


„Bohužel to je to nejhorší. Ona žádná pravidla neporušila. Ten, kdo to Volturiům donesl, lhal, aby se jí mstil. Aro se dokonce ani nepodíval do její mysli, aby zjistil, zda lže, když tvrdila, že to tak není.“pokračoval za ní muž.


„Tia.“zavrčela jsem vztekle a v duchu proklínala tu hnusnou zrádnou pijavici, která už dávno neměla právo po tomhle světě vůbec chodit.


„Ano, přesně jak říkáte, Tia. Aro jí bezmezně věří, je to těžké.“přikývla žena.


„Takže to tedy znamená, že ona porodila tuhle holčičku, Benjamin jí změnil a pak? Kde byli takovou dobu?“nechápala jsem.


„Sarah si ještě nebyla jistá, že chce svou dceru vaší rodině ukázat. A navíc se bála, že by Vám mohla ublížit.“podívala se žena přímo na mě.


„Mně konkrétně? A to proč?“podivila jsem se. Ještě pořád mi tak nějak nedocházelo, že je má přítelkyně mrtvá.


„Protože jste napůl člověk a ona byla novorozená, nechtěla nic riskovat. Před pár dny ale poslala Benjamina za vámi domů, aby vám sdělil tu novinu, že mají spolu dítě a že se brzy ukáží. Jenže Tia zřejmě čekala na svou šanci. Spolu s dalšími z gardy odvedla Sarah k Volturiům a než mohl být Benjamin zpět, byl konec. Ještě štěstí, že byla malá zrovna u nás, Sarah potřebovala na lov a my jsme se nabídli, že dítě pohlídáme.“zakroutila hlavou při vzpomínce na ten den.


Pomalu se mi zalévaly oči slzami. Má kamarádka je mrtvá a ta hajtra za to může. Zabiju jí, myslela jsem si.


„A co… proč… proč jste tady s malou?“zeptala jsem se přes vzlyky.


„Benjamin se vydal k Volturiovým, chce přesvědčit Ara, že mu jeho věrná služebnice lže a chce jí potrestat. Chce jí vrátit všechno to zlo, které mu v životě napáchala.“


Zděsila jsem se. Benjamin je určitě zničený, nebude mu to dobře myslet, nechá se od gardy zabít.


„Nebojte se o něj, on má tvrdou povahu, zvládne to. Má plán a toho se bude držet. Pro svou dceru.“kývl muž.


„A já ji mám proč?“nechápala jsem.


„Pro všechny případy. Tak to řekl Benjamin.“


„Proč nás nepožádal o pomoc?!“rozčilovala jsem se. Vždyť přeci nemohl jít sám, nemohl vyhrát. Zemře. Kdyby řekl mě a Peterovi, garda by měla smůlu.


„Ale on vás požádal.“namítla žena.


„Že jsem si nevšimla.“zkroutila jsem vzteky ústa.


„Ale ano, požádal vás. Abyste mu dohlédla na jeho dceru. Jmenuje se Sally.“dopověděla svou myšlenku.


Podívala jsem se nevěřícně na ten uzlíček života v mém náručí a opět se rozplakala. Chudák malá určitě ještě ani nevěděla, že už nemá mámu.


Přikývla. Co? Sally přikývla?


Přikývla znovu.


„Ona…“obrátila jsem oči na ten pár upírů sedících naproti v pohovce a otevřela ústa. „Ona…slyší moje myšlenky?“dořekla jsem svou otázku.


„Ano, všechno ví. Na co myslíte, to slyší.“


„Ale já mám štít…“podivila jsem se.


„Zjevně ne teď.“pokrčil rameny muž. „Slyšeli jsme již o této schopnosti, kterou disponuje vaše matka a od jisté doby i vy, ale myslíme si, že v některých případech se dá obejít.“


„Jak?“nechápala jsem.


„Nevím, nikdy jsem z touhle schopností neměla zkušenosti, ale myslím si, že když jste moc rozrušená, jako například teď, jste zranitelnější…“uvažovala žena. „A ta holčička… Sally…je vidět, že se svou schopností umí zacházet velice dobře, takže se domníváme, že její čtení myšlenek bude silnější než to, které má váš otec. Uslyší myšlenky na větší dálku, možná taky proto pro ni neplatí váš štít, když je její schopnost tak silná.“


„Jak… jak je to dlouho?“


„Pár dní.“odpověděla žena.


„Alice to musela vidět. Kdybychom věděli, kde hledat…“


Zarazila jsem se a vzala do ruky telefon. Vytočila jsem číslo tety Alice a okamžitě se na druhém konci ozval její zvonivý hlas.


„Ness?“


„Teto… viděla jsi něco?“zeptala jsem se narovinu.


„Viděla… co? Proč se mě ptáš?“


„Je tam Peter?“napadla mě další otázka.


„Ne, není.“řekla teta sklesle.


„Jel do Itálie?“zněla další moje otázka.


„Jakto… jak tohle proboha víš?!“zděsila se už teta Alice.


„Viděla jsi, když Benjamin odešel, co se stane se Sarah. Peter jel za Benjaminem, aby ho dovedl za jeho sestrou a on jí mohl varovat, je to tak? Co jsi přesně viděla?“


„Viděla jsem jen, jak Sarah odvádí Tia s někým dalším. Nic víc. A potom, co odjel Peter, aby našel Benjamina a Sarah a varoval je, jsem ho viděla jít s Benjaminem do Voltury. Ty víš, proč tam šli?“zeptala se mě s nadějí v hlase.


„Jedeme domů. Nechci mluvit. Všechno vám ukážu.“odsekla jsem a položila telefon.


„Jedeme domů?“zeptal se nevěřícně Jacob.


„Pokud se mám o Sally postarat, budu potřebovat pomoc.“odpověděla jsem mu rázně. „Jak jste vlastně věděli, kde jsme?“


„Od Benjamina. Vaše rodina mu to řekla, když se byl pochlubit, že je otcem.“řekla sklesle žena.


„Promiňte.“řekla jsem směrem k ženě a podala jí holčičku. „Musíme si zabalit věci. Můžete na chvilku?“ Převzala si ode mě Sally a přikývla, že rozumí.


Ve spěchu jsem si naházela všechny věci do kufru, až se tam málem nevešly, jak byly ledabyle složené, a během pár minut jsem už stála před tou dvojicí a přebírala si malou do svého náručí.


„Pojedete se námi nebo máte namířeno jinam?“zeptala jsem se přímo.


„Ne, my se vrátíme domů. Benjamin bude vědět, kde nás hledat, abychom mu mohli předat zprávu o tom, že je jeho dcera v bezpečí. K nám půjde jako první.“kývl muž. „Přeji vám hodně štěstí, ale doufám, že ho nebudete potřebovat. Snad to vše brzy skončí dobře.“ A s těmito slovy jsme se rozloučili. Jacob nastartoval loď, na které ti dva odmítli i přes naši nabídku plout, a vypluli jsme k Riu.


Cestu jsem ani nevnímala, byla jsem v jakémsi deliriu. Myslela jsem na svou nejlepší kamarádku a představovala si její bolest, když zjistila, že už nikdy nebude se svojí malou holčičkou, když nad ní Aro vynesl ortel smrti a když ho prosila, aby jí vyslechl. Viděla jsem Arovu tvář, jak se nad ní sklání a povídá jí něco o zákonech a vychutnává si její krutý trest. Za tohle zaplatí, pomyslela jsem si.


Malá v letadle usnula. Nemohla jsem se nedívat na její andělský obličej a nevidět tak podobu se Sárou. Nikdy už ji neuvidím, uvědomil si můj mozek. Nikdy už s ní nepromluvím. Po tvářích mi kanuly slzy, které mi co chvíli manžel utíral. Celou cestu mlčel a jen mě sem tam pohladil, objal, když jsem potřebovala. Byla jsem ráda, že ho tu mám.


 


Když jsme dorazili domů, byla jsem neskutečně vyčerpaná. Ačkoliv celý zbytek cesty autem řídil Jacob, abych mohla držet malou, měla jsem v těle ten pocit, jako bych to auto sama tlačila, když se otevřely dveře a v nich stála maminka s obavami ve tvářích.


„Ness, zlatíčko, co se stalo?“zeptala se hned, jak za námi zavřela.


„Nechci o tom mluvit.“vzlykla jsem. Pokynula jsem všem, aby ke mně přišli a postupně každému položila ruku na tvář, aby viděli, co jsem se dozvěděla já.


Tatínkovi jsem nemusela ukazovat. Věděl to hned, jak jsem sáhla na tvář tetě Alici. A při každém dalším se znovu a znovu svíjel jeho obličej bolestí. Prožíval to s nimi.


Maminka mě opatrně přes spící Sally objala a konejšila. Odtáhla jsem se od ní a omluvila se, že jsem unavená a že víc už dnes nesnesu.


Odešla jsem s Jacobem do našeho pokoje a nechala tak celou rodinu tam, kde teď stála, aby se mohli o všem poradit bez nás. Tentokrát mi to vůbec nevadilo.


Položila jsem Sally na velkou postel, která patřila mě a Jacobovi, převlékla jsem se do dlouhého trika a společně se svým manželem jsme si každý z jedné strany přilehl k té malé chudince. Nemáš mámu, pomyslela jsem si. Krutá rána pro tak malé neviňátko. Jacob mě pohladil po tváři a zašeptal mi dobrou noc. Milovala jsem ho za to, že věděl, kdy nic neříkat. Tak jako dnes. Jen tiše mlčel se mnou.


Za chvíli jsem uslyšela jeho pravidelný dech, který naznačoval, že usnul. Trvalo mi to trochu déle, ale nakonec jsem usnula také.



25.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3547x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Olga Havlová: První dáma v džínách a s cigaretou Barva očí prozradí váš charakter. Co říká o vás? 5 jednoduchých rychlých večeří pro každý den Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika