Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání : Probuzení: 18. část









Nový člen rodiny


 


      „A tos byl také ty, kdo sem chodil jednou za deset let a unesl další dítě, které tu bydlelo?“zeptala se Sarah Benjamina poté, co se trochu uklidnila, a teď už seděla po boku své lásky.


„Jednou za deset let?“podivil se Benjamin. „Tak o tom nic nevím.“odfrkl si: „Ale dost slině pochybuji o tom, že by to mohl dělat někdo jiný, než ona. Její posedlost pomstou zřejmě byla tak hluboká, že toho nenechala nikdy. Vůbec nechápu, jak jsem mohl být tak slepý. Vůbec jsem neviděl všechno to špatné.


Dělala to hezky v tichosti za mými zády a neochvějně mi tvrdila, že od té doby, co poznala tuhle rodinu,“pokynul rukou směrem k nám. „neochutnala už nikdy lidskou krev. Do dnešního dne mi není jasné, proč vlastně nešla za mým otcem a nezabila ho sama, Nebo hůř. Neproměnila ho. Mohla by ho tak týrat tím, že by nemohl být se svou rodinou.“povzdechl si. „Jenže kdybych to všechno věděl, nikdy bych se v ní nemohl mýlit natolik, jak tomu bylo, a nikdy bych jí nenaletěl. Znamenalo by to totiž, že ji mám prokouknutou a že znám všechny její úmysly. To bych nebyl teď tady.“a pohladil Sarah po tváři.


Na Peterovi bylo jasně vidět,jak se mu nechutně příčí Benova náklonnost k jeho sestře… Semknul rty a spolknul zřejmě nějakou velice uštěpačnou poznámku na Benjaminovu adresu.


„Benjamine?“řekl strýček Carlisle opatrně. „Nebylo by od nás drzé a pošetilé, kdybychom ti nabídli místo v naší rodině? Koneckonců, je to vlastně tvůj dům, ve kterém teď bydlíme.“ A podíval se po všech, zda souhlasí.


Nikdo nic nenamítal.


„Naopak, můj příteli.“usmál se Ben. „Je to od tebe moc hezké, ba ušlechtilé. Promyslím si to.“kývl na strýčka.


Sarah se zavrtěla. Bylo mi nad slunce jasné, jak by byla neskutečně šťastná, kdyby mohla mít svou lásku tak blízko. A věděla jsem bezpochyby, že využije každou chvíli k přemlouvání, aby z ní udělal nesmrtelnou.


„Nebude moc vadit, když vám na chvilku ukradnu Ness? Potřeboval bych s ní o něčem mluvit.“optal se Benjamin všech.


„Benjamine!“ve dveřích už stál táta s mamkou.


„Och, Benjamine.“padla mu maminka kolem krku. „Copak tě sem přivádí, příteli?“


„Bello.“kývl Ben uctivě. „Pořád tak krásná jako vždy.“objímal ji také. „Právě teď si ale potřebuji promluvit s tvou dcerou, jestli mě omluvíš. Nevadilo by ti, kdybychom si o tom popovídali až pak? A nebo..“otočil se k tatínkovi. „Edward by ti mohl říci všechno za mě. Nemám zrovna chuť to všechno opakovat, chápej.“usmál se a všichni to samozřejmě chápali.


„Jistěže.“přikývl táta. „Jen běž.“podíval se na Benjamina. „Jen ti říkám, že je to předem prohraná bitva. Věř mi, vím, o čem mluvím.“objal maminku kolem ramen, políbil ji do vlasů a podíval se významně na Bena.


„Musím to alespoň zkusit.“pokrčil Benjamin rameny. „Nedokázal bych si přestat vyčítat, že jsem pro to neudělal dost.“


„Tak tedy hodně štěstí.“poplácal ho táta po rameni.


Benjamin mě zavedl zadními dveřmi na zahradu a posadili jsme se pod pergolu, kde jsme se spolu s Jacobem poslední tři měsíce často učili.


Váhavě a pokradmu pokukoval po největším stromě, který v zahradě stál. Bylo mi ho líto. Napadlo mě, že bych potom mohla tatínkovi navrhnout, aby se ten strom pokácel.


Tedy pokud by si Benjamin výslovně nepřál, aby zůstal stát, jak je.


„Chtěl jsem tě poprosit o laskavost.“začal Ben.


„Poslouchám.“přikývla jsem a čekala, co přijde. I když jsem to svým způsobem už tušila.


„Jak moc dobré kamarádky se Sarah jste?“zvedl obočí.


„No, řekla bych, že Sára je jedna ze dvou žijících osob ženského pohlaví v mém životě, ke které jsem si utvořila podobný vztah, jaký chovám ke své rodině..“popsala jsem mu co nejjednodušeji, co k Sarah cítím.


„A řekla bys, že ona si tě váží stejně?“ptal se dál.


„Vím, kam míříš, Benjamine. Ale to ti nevyjde.“hlesla jsem a podívala se na jeho zmučený výraz. Čekal takovou odpověď. „Ne, že bych ti nechtěla pomoct. Ale přemýšlej. Ty si myslíš, že jsem to už nezkusila? Tam v té uličce mě Sarah zatáhla stranou. A víš proč?“drmolila jsem ze sebe své vysvětlení.


Díval se na mě pohledem, který byl příznačný pro někoho odevzdaného svému osudu, a přesto se mu brání.


„Chtěla po mně, abych ji přeměnila. A když to nebudu já, ani nikdo z našich přátel, je schopná jít za Volturiovými. Nevzdá se tě. Je sebevědomější, než byla tenkrát moje maminka, abys věděl.“pohladila jsem ho po ruce. „To proto ti otec říkal, že je to prohrané. Ona se vzdá i dětí.“


Poslední větu jsem pípla tak potichu, že by ji člověk neslyšel. Ale Ben ano.


Podíval se na mě vyděšeně.


„Tohle jí nemohu udělat a ty to víš.“prosil mě o pochopení.


„Jestli o ni nechceš přijít, tak musíš. Pokud ji zase opustíš, může si ji znovu vyhledat Tia, když se k ní ještě nedonese zpráva, žes už s ní zase nejsi. Ale pochybuju, že by se Tia musela nějak zvlášť namáhat. Pokud se Sarah vydá do Itálie, nestihne k Volturiům ani dojít. Ten, kdo ji zabije, bude Tia, o tom nepochybuj. Ani náhodou nebude riskovat, že by si po proměně všechno pamatovala a mohla jí pak konkurovat. Nebo ji dokonce porazit a zničit.“


Bylo to kruté, ale bylo to tak. Čekala jsem, až to Benjamin všechno vstřebá a rozhodne se. Bála jsem se. Bála jsem se o osud své kamarádky. Nechtěla bych jednou zjistit, že utekla a nestihnout ji dohonit.


„A jak to mám udělat? Nedokážu to. Bojím se, že ji zabiju.“


V jeho hlase bylo znát, že o tom opravdu uvažuje, že se jeho vůle láme. A tak jsem využila této slabé chvilky a rozhodla se připravit cestičku pro svou nejlepší kamarádku:


„Tatínek mamince vstříkl svůj jed injekcí do srdce. Nemusel ji kousat. Můžeš to udělat také. Ty budeš, kdo určí podmínky. Můžeš po ní chtít stejné věci, jako chtěl můj táta po mé mamce. Navrhni jí třeba, že to uděláte, až dodělá školu. To už je na tobě.“


Vzdychl, pozvedl ramena o pár centimetrů nahoru a nechal je hned spadnout. Vzdal se. Udělá to.


Moje ješitnost se nezdála být nikdy tak sytě nakrmená. Dokázala jsem to. Pokud to bude Sarah opravdu chtít, stane se nesmrtelnou.


„A co Peter?“zeptal se Ben zvědavě. „Ten mě sežere vzteky, až zjistí, že jeho sestřičce jsem vyhověl a jemu ne.“


Bylo zarážející, že se kromě mojí maminky našli další dva lidé na světě, kteří se nebáli upírů a ještě se dokonce tak vehementně chtěli stát jednimi z nich.


„To domluvím s ostatními. Pokud se nebude chovat slušně a nebude ho nikdo chtít, má smůlu. „zasmála jsem se nad představou, jak by se asi Peter tvářil, kdyby se o jeho upíří existenci hlasovalo. Tak, jak to bylo tenkrát u mé mamky.


Kdyby opravdu všichni souhlasili, že by se Sarah s Peterem stali členy rodiny Cullenů, znamenalo by to, že bychom se trochu rozrostli. Ale to se ještě uvidí, uklidňoval můj rozum mé rozjařené představy.


Zatím máme jednoho dalšího člena. Benjamina. Tedy snad.




16.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3114x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
Ze života dvaapadesátky (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si