Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání : Probuzení: 15. část









Zasvěceni

 

     

 

      Do dnes si jasně nedokáži vysvětlit, jak nám mohly ty tři měsíce takhle rychle utéci.

 

Nastoupily jsme s Jacobem a zbytkem naší rodiny kromě strýčka Carlilslea a tety Esme na místní gymnázium do maturitního ročníku a pilně se naoko učili.

 

Až na Jacoba. Ten se chudák musel učit doopravdy, protože odmaturoval ve škole v Indiánské rezervaci ve Forks. Gymnázium pro něj nebylo tak lehké, jako pro nás ostatní, a tak jsem ho musela doučovat.

 

Ani v nejmenším mi to nevadilo. Byla zábava dívat se na Jacoba, jak se nad učením mračí a rozčiluje ho fakt, že jsem o mnoho let studia před ním.

 

V kombinaci s občasnými výlety s našimi novými přáteli Peterem a jeho sestrou Sarah, nás učení zaměstnávalo na tolik, že jsme si za celou tu dobu vzpomněli na svou nadcházející svatbu snad jen třikrát.

 

Čas nám uběhl jako voda a najednou se blížily Vánoce.

 

„Už máte nakoupené dárky?“zeptala se jednoho zasněženého dne Sarah a tím nám vlastně připomněla, že se tyto svátky klidu blíží.

 

„Ehm – abych řekl pravdu, mám trochu problémy s učením, takže mi Ness pomáhá a já neměl ani pomyšlení, že už se blíží Vánoce.“zrudnul nervózně Jacob.

 

„Já na ně málem taky zapomněla.“přiznala jsem se.

 

„No, my jsme sice nezapomněli, ale dárky ještě nemáme.“usmála se Sarah. „Co kdybychom společně vyrazili do Londýna na nákupy?“

 

„To ale vůbec není špatný nápad.“zaradovala jsem se. Bylo 20. prosince a všude už byla vánoční výzdoba. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím londýnské náměstí ověšené všemi těmi girlandami, zavěšené věnce na každém z domů a obrovský vánoční strom, o kterém se mluvilo ve zprávách. „Pojedeme hned po škole?“

 

„Spíš bych to nechal na zítra. V sobotu je město trochu klidnější.“řekl Peter v odpověď.

 

„Tak jo, už se těším.“zatetelila jsem se.

 

Napadlo mě, zda už teta Alice nakoupeno má. Určitě ano. Odpolední, která jsme s Jakem strávili v přítomnosti našich přátel, bylo mnoho, tudíž bychom si ani nepovšimli, kdyby teta Alice někam zmizela.

 

A také že ano. Když jsme dorazili domů, bylo to to první, na co jsem se jí zeptala.

 

„Že se mě vůbec ptáš.“smála se nahlas mé otázce, zda už má všechny dárky. „Jinak samozřejmě předem děkuju za ten řetízek s vlkem, je to od tebe moc hezké.“

 

„To není ale vůbec fér, že to všechno vidíš.“napomenula jsem ji za jeji jasnozřivost.

 

„Není to všechno, co vidím.“usmála se. „Ještě jsem ti ani neřekla, že od té doby, co jsem si vzpomněla na svůj lidský život, vídám občas i Jacoba. Viděla jsem i to, co mi koupí on. Dříve bych tě nemohla vidět nakupovat, chodit s přáteli ven a tak, když jsi pořád s Jacobem. Ale teď už problémy nemám. Vidím ho jasně jako kohokoliv jiného tady.“

 

„Alice?“

 

Uvědomila jsem si, že jsem se jí už dříve chtěla na něco zeptat.

 

„Copak, Ness? Ne, neřeknu ti, co Jacob koupí tobě, to tedy ne.“zazvonil její smích.

 

„Nechci to ani vědět.“zakroutila jsem hlavou. „Jen.. vzpomněla jsem si, jak jsi mi na tom trajektu tenkrát řekla, že jsi měla vidění o Benjaminovi. Mohla bych vědět, čeho se to vidění týkalo?“

 

„No prosím, když to chceš vědět. Ale nemá to s námi vůbec nic společného.“zatřepala hlavou, jako by odháněla nějakou otravnou mouchu a spustila.

 

„Víš, Benjamin je přeci nejmladší ze svého klanu. A přesto se naučil žít z krve zvířat tak, jako my.. Proto mě to vidění zaskočilo. Viděla jsem ho v jedné uličce, myslím, že zrovna hustě sněžilo.. jak tam potkal jednu dívku a vrhnul se na ni. Toť vše. Nic víc jsem neviděla.“pokrčila teta rameny. „Netýká se nás to, tak si s tím nelámej hlavu, ano? Už si ani nevzpomínám, jak ta dívka vypadala, takže je možné, že to vybledlo a nestalo se to..“

 

„Jasně, že jo, teto.“přitakala jsem. „Jen mě to zajímalo, víš.“

 

 

 

         Natěšená na druhý den jsem večer skoro nemohla usnout. Jacob mě hladil po vlasech a šeptal mi slůvka lásky, což mi také zrovna moc nepomáhalo, až jsem ho zarazila, vlepila mu pusu a popřála dobrou noc. Nikdy jsem tohle nedělala, vždy jsem se snažila vychutnat si každou chvíli s ním, ale tentokrát už jsem opravdu chtěla usnout, aby už byl další den.

 

A byla tu sobota. Probudila jsem se asi o hodinu dřív, než jsme původně chtěli vstávat a zaslechla Jakovo poklidné chrápání.

 

Když jsem se ale posadila, v tu ránu byl vzhůru také a už mě objímal.

 

„Tys mi chtěla potajmu utíct?“dělal si ze mě legraci a líbal mě všude, kde to jen šlo.

 

„To si piš, že jo, to tvoje chrápání by vyhnalo i mrtvýho z hrobu.“hrála jsem s ním jeho hru.

 

Netrvalo dlouho a už jsme seděli v autě a mířili si to do Londýna. Přišlo mi zbytečné, abychom jeli dvěma auty, tak jsem Peterovi a Sarah nabídla, aby jeli mojí Alfou. Moc se jim líbila.

 

Londýn byl samozřejmě úžasný. V mnohém potvrdil mé představy a v mnohém je i předčil.

 

Nákupy jsme samozřejmě dělali zvlášť, aby ten druhý neviděl, co mu kdo koupil. Takže jsme se dvakrát rozdělili.

 

Nejdříve jsem šla s Jacobem koupit věci pro celou rodinu a pro naše sourozenecké přátele, poté jsme se rozešli a on s Peterem a já se Sarah jsme zvlášť vyrazili nakoupit dárky pro sebe.

 

Už jsem měla dávno vybráno. Zašly jsme se Sarah do zlatnictví, kde si i ona vybrala a utrácely, co to šlo. Přes výkladní skříň bylo vidět, že začalo sněžit.

 

„Ehm.. Sarah. Víš…vadilo by ti, kdybys chviličku počkala venku? Chtěla bych ti koupit ještě jeden malý dáreček a neměla bys to vidět..“poprosila jsem svou kamarádku.

 

Sarah s úsměvem na tváři bez okolků přikývla a vyšla ven na náměstí. Raději jsem na to náměstí ani nemyslela. Bylo přesně takové, jak jsem ho viděla ve snu.

 

Zaplatila jsem zlatníkovi za všechny šperky, které jsem vybrala a odešla jsem za Sarah.

 

Ale ta nestála před zlatnictvím, dokonce ji ani nebylo nikde poblíž vidět.

 

Koutkem oka jsem zahlédla Petera, jak se řítí do jedné z úzkých uliček s očima plnýma hrůzy.

 

Ach bože.Sněží. Londýn. Úzká ulička. Ne, Sarah ne.

 

Běžela jsem za ním a hodila Jacobovi, který zrovna přiběhl také, tašku s dárky.

 

Ne, Sarah ne. To přeci ne.

 

Petera už nebylo vidět. Ale slyšet.

 

„Okamžitě jí pust ty hnusná pijavice!“

 

Ne, nech ji! křičela jsem v hlavě.

 

Na kraji uličky jsem se zastavila při pohledu na Petera mlátícího a bušícího pěstmi do Benjaminovy hrudi.

 

Benjamin se ani nehnul.

 

„Ty proradnej zbabělej hade, okamžitě se začni bránit!“křičel Peter na něj.

 

Benjamin vzal Petera za bundu a hodil ho za sebe. Nakročil se do předu a svůj pohled upíral na Sarah. Ta stála jako přimrznutá a ani nepípla.

 

„Ne!“zakřičela jsem z plných plic. „Ne, Benjamine! Prosím, nech ji!“

 

A už jsem bleskovou rychlostí stála mezi nimi vrčíc a bráníc svou kamarádku.

 

Benjamin se zatvářil překvapeně a neustále otvíral a zavíral ústa údivem.

 

Peter měl možnost se za tu chvíli, kdy si ho Benjamin nevšímal, vstát ze země a oprášit se od sněhu.

 

„Ty tu pijavici znáš, Ness?“zeptal se s mírným sarkazmem v hlase. „Pokud je to tvůj přítel, mohla bys ho poprosit, aby konečně přestal mojí sestře ztěžovat život a nechal ji být?!“už skoro křičel vzteky.

 

„Co se to tu děje?“zeptal se zmateně Jacob na zvláštní scénku, která se mu naskýtala.

 

Podíval se na Benjamina a naježil se.

 

„Ne, Jaku, ne!“zarazila jsem ho, než se stačil proměnit. „Nedělej to.“

 

„Smrdí.“odsekl Jacob a prohlížel si Benjamina zblízka. Benjamin na něj zavrčel.

 

Málem jsem zapomněla, kvůli komu tu vlastně jsme, když se ozvala Sarah.

 

„Odkud se znáš s Benjaminem?“zeptala se mě zvědavě.

 

„S Ben – počkej. Jak víš, jak se jmenuje?“nechápala jsem.

 

„Co sis myslela, že se tu děje?“podívala se na mě nevinně Sarah.

 

Ach bože..ona určitě ani nevěděla, že je Benjamin upír a on ji uhranul, aby ji mohl snáze vysát.

 

„To snad není ani možný Sarah! Jak můžeš být takhle klidná!“křičel Peter na svou sestru.

 

„Má světle hnědé oči.“řekla klidně Sarah. „Není hladový.“

 

Co – cože?!

 

„Co jsi to právě řekla?“zeptal se Jacob za mě a zavrčel.

 

„Že má světle hnědé oči. Když mají tuhle barvu, tak není hladový.“byla skoro apatická, když se na Benjamina dívala.

 

A najednou mi to všechno došlo. To vidění. Skočil po ni. Ale ne, aby ji vysál, ale aby ji políbil. Všechno tomu naznačovalo. Včetně Peterova vzteku a připomínky, ať svému příteli řeknu, aby nechal jeho sestru být.

 

„Benjamine?“podívala jsem se na něj nevěřícně. „Jak dlouho?“

 

„Už skoro dva roky.“řekl smutně. „Půl roku jsem ji neviděl.“vzdychl.

 

Pozvedl hlavu ke mně a prohlížel si mě.

 

„A kdo jsi ty, že ses tak rozhodla ji bránit a víš kdo jsem já?“

 

„Jsem Nessie. Renesmee.“odpověděla jsem.

 

Ústa dokořán, která při této odpovědi otevřel, zjevně jeho úžas nenaznačovala dostatečně, a tak ještě vytřeštil oči.

 

„Uctivě se klaním, slečno. Ale copak to, že s sebou pořád vláčíš toho psa?“nedokázal si odpustit poznámku směrem k mému snoubenci.

 

„Zavři klapačku nebo ti prokousnu hrdlo.“zavrčel Jacob.

 

Zvuk, který vyšel z Peterova hrdla, se dal popsat dvěma způsoby. Jeden byl smích a druhý odfrknutí.

 

„Co je?“vyštěkl na něj Jake.

 

„Ale nic.“odfrkl si Peter znovu. „Pochybuju, že bys ho dokázal zabít.“

 

„Zrodil jsem se pro jejich zkázu, takže mi neříkej, co bych dokázal nebo nedokázal.“řekl Jacob naštvaně.

 

„Ne, Jaku, dost, už víc neříkej.“zastavila jsem další výlevy jeho vzteku.

 

„Ty jsi měnič?“zeptala se Sarah překvapeně.

 

„A dost!“vykřikla jsem s kapkou hysterie v hlase. „Všichni zmlkněte.“

 

Otočila jsem se na Sarah a trochu klidněji řekla:

 

„Tak, Sarah, pověz mi základní věci, které o každém z nás tady víš.“

 

„Nechápu sice k čemu to je, ale dobře. Peter je můj bratr, ty jsi moje kamarádka a Jacob tvůj přítel. Benjamin ,..“ zarazila se při vyslovení toho jména.

 

„Benjamin je upír.“dořekl za ni Peter naštvaně.

 

Nevěřícně jsem kroutila hlavou a dívala se z jednoho na druhého.

 

„Jak jsi tu byla tak rychle?“zeptal se podezřívavě Peter.

 

Ignorovala jsem jeho vztek a otočila se zpět k Sarah :

 

„Vyprávěl ti někdy o rodině, která nepije lidskou krev a pro kterou kdysi svědčil?“zeptala jsem se jí.

 

„Co je nám po nich! Ať jí dá pokoj!“křičel Peter.

 

Jacob už to nevydržel. Na místě mého milujícího snoubence teď stál velký huňatý pes a vrčel na Petera.

 

„Jaku, nech toho.“chytla jsem ho za ocas a táhla zpět. Zakňučel a střihnul po mě vyčítavým pohledem.

 

„Promiň, nechtěla jsem tolik zatáhnout.“omluvila jsem se mu sladce.

 

Najednou jsem se z plna hrdla celé této situaci zasmála. Všichni na mě nevěřícně hleděli.

 

„Co je tu k smíchu?“vypískl Peter. Očividně mu chlupatý pes ani trochu nepřipadal nebezpečný.

 

„Alice ..“smích.. „Viděla, jak jsi skočil …“ smích… „myslela jsem, že ji zakousneš..“ smích… „Ani by mě ve snu nenapadlo..“ smála jsem se a kroutila hlavou.

 

Jacob už byl zpátky ve své lidské podobě a nevěřícně na mě zíral.

 

„Ty to nevidíš, lásko? Očividně jsme si našli správné přátele.“kývla jsem směrem k Sarah a Peterovi. „Jsou zasvěceni.“mrkla jsem na něj.

 

 



15.8.2009 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:13471x

Názory čtenářů

zuzul510 15.8. 18:50
aaaaaaaaa....dufam že už pracuješ na 16, lebo nezaspim.....:)
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Bílá magie vás může ochránit! Rituály, které fungují S tebou mě baví svět: Co se stalo s dětmi z komedie tisíciletí? RADKA (37): Tchyně mě pořád srovnává s manželovou ex Creative World ? místo pro oslavy, tvorbu, dobré jídlo a zážitky každý den Cukr, citron, majonéza: Co určitě nepatří na váš obličej? Vlastimil Brodský: Brejchová mu zlomila srdce, v důchodu spáchal sebevraždu Ženy prozradily: Kdy a proč jsme byly schopné odpustit nevěru? IRENA (44): Moje matka mi neustále mluví do života Máte problémy se štítnou žlázou? S těmito příznaky jděte k doktorovi Bronzer je hitem jara a léta: Jak ho správně používat a vypadat skvěle?