Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání : Probuzení: 12. část









Další etapa

 

        

 

Zírala jsem na Jacoba s otevřenými ústy, když tam tak stál a smál se s ostatními.

 

„Tati?“dožadovala jsem se vysvětlení.

 

Popošel až ke mně a objal mě jednou rukou kolem ramen. Přitom se významně díval na celou rodinu.

 

„Víš, Nessie. Alici napadlo něco, na co jsme poslední dobou vlastně vůbec nemysleli.“řekl strýček Carlisle.

 

„Zlatíčko. Jestlipak víš, jak dlouho už tu bydlíme?“zeptala se mě rozjařeně maminka.

 

„No jistěže to vím, skoro 3 roky.“odpověděla jsem naštvaně, že mě všichni tak napínají.

 

„Je na čase změnit bydliště. Ale to jsme měli udělat už v létě.“mrkla na mě teta Esme.

 

„No a? A to je to takový skandál?“podívala jsem se nechápavě po celé skupině, která teď upínala oči jen na mě.

 

„Srovnej dluh.“prohlásil vítězoslavně strýček Emmett a natáhl ruku směrem k mamce.

 

Takže mamka věřila, že mi to dojde. Přecenila mě. Ale naznačovalo to, že se až přespříliš ztotožnila s touto vsázející se rodinou. Propadla tomu také.

 

„Nevypadá na sedmnáct.“kývla teta Rose na tetu Alici. „Takže je to dobrý nápad?“

 

Tuhle otázku už ovšem směřovala k tatínkovi.

 

„Já myslím, že ano.“přitakal táta. „Bude to takový malý ústupek ze všech stran.“

 

„Může mi někdo vysvětlit, co se to sakra tady probírá o mně beze mě?“zeptala jsem se s mírným tónem hysterie v hlase.

 

„Odstěhujeme se jinam a nastoupíš společně s námi na jinou školu, ale tentokrát už do maturitního ročníku. Nikomu to tam nebude připadat divné, když nás nebude znát.“zatleskala spokojeně teta Alice.

 

Cvak.

 

„Ahá.“ušklíbla jsem se nad tetinou inteligencí a důvtipem. „Takže by svatba mohla být teoreticky už za pár měsíců?“kalkulovala jsem.

 

„I prakticky. Ano.“přikývla maminka.

 

Vrhla jsem se jí do náruče a děkovně ji objala.

 

„Tak moment.“zamračil se táta. „Nejsem já ten, komu by se mělo děkovat?“

 

„Tobě?!“vykřikla teta Alice. „Děláš si ze mě legraci?“ a začala se pronikavě smát tím svým zvonivým hláskem, až nakazila úplně všechny.

 

Dokonce i mě.

 

Takže se budeme stěhovat. Někam do jiného města, kde málo svítí slunce a kde bude střední škola, na které bych odmaturovala.

 

Tatínek mi hodně důvěřoval, když věřil, že to zvládnu hned takhle naostro v maturitním ročníku.

 

Koneckonců, byl to on, kdo mě učil všechno, co z těch spoust škol, které už vystudoval, znal.

 

Vlastně jsem díky němu byla dokonce připravená už na vysokou, kdyby na to přišlo.

 

Svatba bude za pár měsíců.

 

Uvědomoval si to Jacob také? Jistěže ano, prozradil to jeho pohled na mě.

 

„Nepůjdeme se projít?“ navrhla jsem mu.

 

„Se svou snoubenkou cokoliv a kamkoliv. Třeba až na kraj světa.“zašeptal provokativně.

 

„Jen běžte.“kývla maminka s pochopením.

 

 

 

         Bylo tak super, že se nemusíte soustředit na směr cesty, protože jste věděli, že do ničeho nenarazíte.

 

Naše zvýšené vnímání se nám už mnohokrát hodilo a zvláště teď.

 

Procházeli jsme se spolu ruku v ruce neznámo kudy a hleděli na sebe beze slov.

 

Pohledem jsme si přesto říkali všechno. Našima zářícíma očima prosakovala na povrch všechna ta bezstarostná láska, kterou jsme k sobě cítili.

 

Byla jsem neskutečně a bláznivě šťastná.

 

Došli jsme až na pláž, kde se moje srdce před pár dny probudilo a oba najednou bez jakékoliv domluvy jsme se zastavili.

 

Jacob uchopil mé dlaně, položil je jemně do svých a zadíval se mi dlouze do očí.

 

Vzdálenost mezi našimi hlavami se zkracovala tak pomalu, že jsem si skoro myslela, jako by to byla celá věčnost, než se konečně naše ústa setkala v dlouhý milující polibek.

 

Zašimralo mě z toho až v podbřišku, jak mi jazykem zkoumal rty a vysával je, jako by byly to nejsladší, co kdy ochutnal. V mém případě to bylo to samé.

 

Tenhle polibek byl jiný, než ty, které jsme do teď zakusili. Byl procítěný, ale ne divoký, ne nenasycený. Vnímavý a něžný.

 

Stáli jsme tam, ani nevím jak dlouho a vychutnávali si tuhle vzácnou chvíli.

 

Ach. Až budeme manželé, bude takovýchto chvílí spousta. A i jiných.

 

Tlouk. Tlouk.

 

Polibek se změnil.

 

Horkost, která se mi nahrnula do hlavy mi podlomila kolena a já jsem svou silou strhla Jacoba na sebe, až jsme leželi ve studeném písku.

 

Jaká příjemná kombinace. Jacobovo tělo bylo jako spalující oheň a tak jsem ho mohla vnímat ještě intenzivněji, když mě do zad chladil plážový písek.

 

Jacob instinktivně zvolnil a začal mě hladit po vlasech, potom prsty studoval můj obličej. Odpojil svá ústa od mých a líbal mě na každou část mé tváře. Jemně mi natočil hlavu na stranu a postupoval pomalu až ke krku.

 

Z jeho horkého dechu na mém krku mi naskočila husí kůže.

 

A nejenom z něj. Nemohla jsem necítit opět tu anomálii pod jeho pasem. Tlačila mě na břicho a přiváděla skoro až k šílenství.

 

Převalil se na bok, jako by věděl, co moje chvění způsobuje a hladil mě po šíji.

 

„Miluju Tě, Ness. Byl bych radši zemřel, než abych žil bez tebe.“řekl chraplavým šepotem do mého ucha.

 

Místo odpovědi jsem ho nadpřirozenou rychlostí překulila na záda a ležíc na něm jsem převzala kontrolu nad vším.

 

Můj polibek byl hladový a smutný zároveň. Snažila jsem se mu tím naznačit, jak moc ho chci mít a že bych bez něj taky umřela.

 

Jakovi se klepaly ruce, když mi odhrnoval vlasy z obličeje, aby tak na něj lépe dosáhl.

 

Uvědomila jsem si, že to má chudáček ještě mnohem těžší než já. Byl na světě mnohem déle a čekal na mě tak dlouho. Nikdy nezakusil takovéhle chvíle.

 

Ani s maminkou, o které jsem věděla, že jí kdysi také miloval. Ale podle všeho k ní nikdy necítil tolik, co ke mně.

 

Proto pro něj muselo být obrovsky těžké se takhle přemáhat a neporušit tak tatínkovu podmínku.

 

Bleskem jsem se zarazila a odskočila od něj. Nachytala jsem totiž svoje vlastní zuby, jak se chystají ke stisku. Zaplaťpánbůh, že včas.

 

„Copak?“díval se na mě skleněnýma očima, které připomínali opilce. On byl opilý. Láskou a vášní.

 

„Málem jsem tě kousla.“přiznala jsem kajícně.

 

„Byl bych radši stokrát pokousaný, než prožívat tohle mučení.“smál se nahlas. Ale myslel to vážně.

 

Věděla jsem, že ano. Ale rozhodla jsem se hrát jeho hru.

 

„Jo, takže já tě mučím jo?“chytla jsem ho pod krkem za lem košile a táhla ho do moře. „Teď teprve ti předvedu, co je to mučení, ty nevděčný štěně.“

 

Během vteřiny byl namočený a už jsem ho topila.

 

Ještě štěstí, že jsem před odchodem zjistila, že už tolik nekrvácím, a vzala jsem si jen tampón. Přišlo mi to pohodlnější.

 

A také bylo. Mohla jsem se namočit společně s sním.

 

Tahle nenucená bitva, kdo z nás je silnější a rychlejší, nás zaměstnala natolik, že jsme si ani nevšimli, kdy se začalo stmívat.

 

Kam se podělo celé odpoledne? No to snad ne, přísahala bych, že je to teprve pár minut, co jsme odešli z domu po té šťastné zprávě o stěhování.

 

Věděla jsem, že se maminka těší na jedno jediné stěhování. A to bylo do Forks.

 

Městečka, kde se poprvé potkala s tátou a kde se do sebe bezvýhradně zamilovali.

 

Jenže tohle jsme si nemohli dovolit.

 

Než se naše rodina přistěhuje někam, kde už dříve bydlela, musí nejdříve počkat, až zemře poslední žijící, který je někdy viděl na vlastní oči.

 

Je to kruté, ale je to tak.

 

Nenechávali se dokonce ani fotit na ročenky a potajmu vymazávali všechny důkazy, že by kdy na té které škole studovali.

 

Dokonce i strýček Carlisle se musel po pár letech vloupat do jedné z nemocnic, ve kterých pracoval, a ukrást svou složku.

 

„Měli bychom jít domů, než se o tebe začnou ostatní bát.“zašeptal mi Jacob do vlasů.

 

Odfrkla jsem si.

 

„Myslím, že když jsem s tebou, jediné, o co by se měli strachovat, je moje cudnost.“vyprskla jsem smíchy.

 

A Jacoba to pobavilo stejně jako mě.

 

Nepospíchali jsme.

 

Cestu jsme znali nazpaměť a tak jsme si povídali o tom, jak by měla naše svatba vypadat.

 

Pak mě něco napadlo.

 

„Jaku?“zastavila jsem se.

 

„Ano, miláčku?“podivil se nad mým zaseknutím.

 

„Ty taky nevypadáš na sedmnáct.“vypískla jsem.

 

„No a?“zvedl obočí.

 

„Ale ani ne navíc, než je školní věk.“usmála jsem se na něj. „Co kdyby sis zopakoval maturitu se mnou?“

 

Bylo na něm vidět, že ho tahle myšlenka nadchla a že nad tím vážně uvažuje.

 

„No..vzhledem k tomu, že mám našetřené nějaké peníze, myslím si, že bych mohl.“přikývl.

 

Naše rodina měla jistou výhodu. Vhledem k tomu, že měla teta Alice jasnozřivé schopnosti a naučila se je využívat k praktickým věcem, mohl každý z domu obchodovat s akciemi. A jelikož věděla, že jednou budu s Jacobem, dovolila mu, aby se těchto sezení účastnil také.

 

Takže ne nějaké, ale hromadu peněz. To měl Jacob namysli.

 

Nadskočila jsem radostí a vlepila mu radostně pusu.

 

        

 

         „Asi tak za týden.“odpověděl mi táta, když jsem se ho nedlouho po příchodu domů zeptala, kdy se budeme stěhovat. „Carlisle musí dokončit nějakou esej pro nemocnici a chce se se všemi rozloučit, než odjedeme.

 

Za týden. Tak to bylo rychlé.

 

Ještěže jsem si nestihla najít ve škole žádné větší přátele.

 

S Luccy jsme si sice padly do oka, ale za těch pár dní jsem si s ní nestačila vytvořit tak silný kamarádský vztah, aby mě bolelo opustit ji.

 

Pro mě teď bylo hlavní, že budu s Jacobem. Se svou celoživotní a jedinou láskou.

 

 

 

 

 

         Přípravy byly hotové velice rychle a už se čekalo jen na strýčka Carlislea.

 

Přišel domů v pátek odpoledne s jedinou krabicí v náručí a tu hned odešel dát do kufru auta.

 

Teta Alice mi ani nedovolila zabalit oblečení, když mě načapala, jak si cpu své nejoblíbenější kousky do cestovní tašky, kterou jsem si potají v týdnu koupila.

 

„Nakoupíme nové věci, s tímhle si hlavu nelámej.“zastavila mou ruku s košilí a džínama.

 

„Ne, vezmu si aspoň tohle. Měla jsem to na sobě, když jsem si poprvé uvědomila Jacoba na té pláži jinak, než jak jsem ho do té doby vnímala.“vysvětila jsem jí. „Budu to mít jako vzpomínku a slibuju ti, že to nebudu nosit.“zasmála jsem se při pohledu na tetin zděšený obličej, že bych měla něco nosit víckrát jak dvakrát.

 

Přikývla a nechala mě dobalit své nejdůležitější vzpomínky na poslední necelé 3 roky v tomto domě.

 

A už všichni seděli ve svých autech.

 

S Jacobem jsme se na sebe významně podívali a nasedli jako poslední.

 

S odevzdaností a bez starostí, že ani nevím, kam se to vlastně stěhujeme, jsem nastartovala svou Alfu a také jako poslední jsem vyjela z garáže za stříbrným Volvem svých rodičů.

 

Vzhůru do nové etapy.

 

 



14.8.2009 - Povídky - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:13282x

Názory čtenářů

fly 15.8. 0:23
přidávám se, nemám slov, zhltla jsem to jak malinu
NannyM 14.8. 19:18
wow :)
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si