Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání :Probuzení: 9. část









„Nemusím. Jednoho dne, kdy jsem poprvé ve svém upířím bytí potkala vlky, jsem byla svědkem popravy jiného upíra, který prý zabil mnoho lidí z jejich kmene. Až teď mi dochází ta spojitost, to, jak se na mě díval s hrůzou v očích. Byl to on. Jsem nyní velice ráda, že jsem viděla jeho zkázu. I když tenkrát jsem na to neměla žaludek. Bylo mi to proti srsti. Už od začátku jsem nechtěla pít lidskou krev, viděla jsem tě ve svých vizích a také Cullenovi, takže jsem  byla připravená. I přesto jsem v tu chvíli cítila soucit nad jedním z nás, nad tím, pro koho bylo těžké odolávat. Teď už ne. Patřilo mu to. Má vlastně štěstí, že to tenkrát udělali oni. Kdyby ne, dnes bych si ho našla já.“

 

         A tak skončilo vyprávění Aliciného příběhu.

 

Teď jsme všichni věděli, proč vlastně zapomněla, její podvědomí to z ní vytěsnilo, aby jí chránilo.

 

A také proto neviděla vlky. I za to mohlo podvědomí, vytlačilo z ní  lidskou vzpomínku na tyto tvory, jako by se s nimi nikdy nesetkala.

 

Nevěděla jsem ani proč, ale ulevilo se mi za ní.

 

Podívala jsem se dolů na svou levou ruku a spatřila důvod toho všeho.

 

Můj krásný stříbrný zásnubní prstýnek.

 

Ach, jak rychle opadlo to nadšení, když si teta Alice vzpomněla.

 

Ale bylo hned zpátky. Teď jsem se držela Jacoba a nepřála si pro tuto chvíli víc.

 

No… možná trochu. Ale na to bude věčnost.

 

 

 

 

 

       Dospělá    

 

 

 

 Uběhlo pár dalších dní a po Alici nebylo ani vidu, ani slechu.

 

Několikrát jsem se táty ptala, kam se poděli, ale vždy mi na to odpověděl něco v tom smyslu, že nemám být zvědavá.

 

Teta Alice se strýčkem Jasperem zmizeli hned ráno po té noci, kdy vyprávěla své lidské vzpomínky, a od té doby se neukázali.

 

Styděla se snad? To jsem nevěděla.

 

Ale každopádně už byl pátek odpoledne a já byla mírně uvolněnější. Od té doby, co se moje city k Jacobovi změnily, uběhly teprve 4 dny a  já už jsem dva dny byla zasnoubená.

 

Škola se pro mě stala otravou, mojí prioritou byl teď on.

 

Ó, jak si člověk neuvědomuje co má, dokud o to nepřijde.

 

Celé dny strávené s Jacobem jako by teď byly vzdálenou minulostí.

 

Záviděla jsem našim, že nemusí spát.

 

„Uděláš si maturitu.“zakroutil hlavou táta jednoho dne, když jsem navrhla, že bych přestala studovat. Koneckonců jsem byla dost chytrá i bez školy a předměty mě nudily, když už jsem to všechno znala od něj.

 

„A to mám do školy chodit i vdaná?“zeptala jsem se zvědavě.

 

Ale to jsem neměla dělat. Lepší nevědět.

 

„Ne, vdáš se až po maturitě.“konstatoval naprosto klidně.

 

Copak nevěděl, jak moc to pro mě znamenalo? Nevěděl, co k Jacobovi cítím a jak moc se těším, až budu jeho manželkou?

 

Samozřejmě, že teď nevěděl, když byly moje myšlenky a pocity díky mé lásce chráněny před jeho schopnostmi.

 

Udělala jsem něco, co už dlouho ne, protože jsme to nepotřebovali.

 

Dokráčela jsem k němu a položila mu ruku na jeho tvář.

 

„Nessie, zlatíčko, já vím, že ho miluješ a těšíš se.“řekl konejšivě. „Ale bude to tak lepší. Mysli trochu na etiku.“

 

Ach bože, táta a jeho etika. Proč musel být tak dlouho na světě? Nemohl si postupem času zvyknout na to, co se v nynější době dělo a bylo běžné?

 

Nemohl. Nemusel. Jen si stačilo vybrat zvyk z nějaké doby, který připadal jeho povaze nejpřijatelnější.

 

Ach jo. Čekat ještě skoro dva roky.

 

Nastoupila jsem totiž letos do 3. ročníku, takže to nebude tak lehké.

 

„Nepůjdeme si zalovit?“zašeptal mi Jacob do ucha, když viděl, jak jsem rozčarovaná.

 

On nebyl. Věděl, že bude muset čekat ještě takovou dobu, než ze mě udělá svou pravou ženu? Určitě ano, jinak by se tvářil stejně jako já, když to táta vyslovil. Vdáš se až po maturitě. Mysli trochu na etiku.

 

 

 

         Při lovu jsem se snažila držet od Jacoba lehký odstup, aby mě to všechno moc nelákalo. Ale nenápadnost, kterou jsem zkoušela předstírat, mi nevyšla.

 

„Ty se mi vyhýbáš.“řekl Jacob vyčítavě.

 

„A co mám dělat, řekneš mi to?“vystřelila jsem na něj s první odpovědí, která  mi přišla na jazyk. „Copak tobě nevadí, že budeme svoji až za tak dlouho? Že se od té doby kvůli nějaký pitomý etice musíme držet a ovládat?!“

 

Pochopitelně jsem byla naštvaná víc, než jsem chtěla. Táta je jedna věc, ale aby do mě rýpal ještě Jacob, to tedy ne.

 

„Já nejsem ten, na koho bys měla být naštvaná.“smál se Jake.

 

„Ne? To musíš vypadat tak hezky nebo umíš bejt i ošklivej?!“vyštěkla jsem.

 

To ho dorazilo úplně. Popadal se za břicho a smál se tak hlasitě, že ani neslyšel, když jsem prohlásila : „Fakt sranda.“

 

Věděla jsem, že až se zvedne z předklonu, záchvat smíchu ho okamžitě přejde.. Bude tam totiž sám.

 

Já už jsem se svým hněvem utíkala domů.

 

Dneska mě všichni jenom štvou. Co se to se mnou děje? Přináší snad láska i takovéhle trápení a přecitlivělost?

 

Mohl mě někdy někdo dřív takhle hned naštvat?

 

Nemohl.

 

Když jsem doběhla před dům, popadala jsem se za břicho bolestí.

 

Ale mně přeci nikdy nic nebolelo.

 

Teď ale ano. A ne tak jako z hladu nebo přejezení. Bylo to níž a bolest byla jiná.

 

Vtrhla jsem dovnitř, jako by mě někdo honil. No, nebyla jsem vlastně tak daleko od pravdy, Jacob byl určitě těsně za mnou.

 

„Strýčku Carlisle?“zvolala jsem.

 

Mrk. Stál u mě.

 

„Můžeš mě prohlédnout, prosím?“ Naklonila jsem se k němu blíž a zašeptala :

 

„Někde v soukromí, pokud možno.“

 

Ještě štěstí, že tu táta s mamkou nebyli. Táta nemohl slyšet strýčkovo myšlenky a uvést mě tak ještě do větších rozpaků, než v kterých jsem byla, tím, že by to všechno slyšeli teta Rose s Esme a strýček Emmett. No, ještě toho trošku, aby se právě on dozvěděl, že mě něco bolí.

 

„Tak copak ti je?“zeptal se strýček Carlisle, když jsem za námi zabouchla dveře svého pokoje.

 

„Chtěla jsem tě požádat, zda bys mi nemohl udělat kompletní prohlídku. Od rána jsem celá nesvá, mám ztuhlé svaly s lehce se vytočím kvůli naprosto běžným věcem jako je věčné dobírání mé osoby od ostatních.“vychrlila jsem ze sebe. „A navíc, když jsem doběhla před dům, začalo mě křečovitě bolet břicho..Teda spíš podbřišek.“

 

Strýček se na nic neptal, pokynul, abych se svlékla pro lepší kontrolu a čekal u postele.

 

Po mém ulehnutí začal s prohlídkou. Nepřišel na nic.

 

„Není na tobě nic, co by..“ zarazil se. „Cítím krev.“

 

A už hledal příčinu toho pachu.

 

Našel. Mé kalhotky.

 

„Nessie? Nedělali jste s Jakem něco..“

 

„Ne!“napřímila jsem se okamžitě. „Přeci si nemyslíš, že bych ho nechala porušit tátovu podmínku, abych ho tím zabila?“

 

„Pak je tu jen jedno jediné vysvětlení. Nejsem sice gynekolog, ale tyhle všechny příznaky a pak ta krev..“poškrábal se po bradě. „Je z tebe žena, Nessie. Máš svou první periodu.“usmál se.

 

Aha. Takže já jsem krvácela a jemu to přišlo vtipné. Zrudla jsem snad až na patě a přála si, abych s tímhle počkala na mámu.

 

Jsem žena. Opravdová.

 

 



13.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3421x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (371)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si