Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání : Probuzení: 8. část









Tak, jak to má být


 


         Ani jsem nevěděla jak a už jsme s tetou Alicí byly zpět na cestě domů.


Ve škole při obědě ( při kterém nikdo z nás samozřejmě nejedl ) jsme se spolu domluvily, že si vyrazíme na lov.  To mě potěšilo.


Teta Alice se mnou byla všehovšudy lovit asi tak třikrát, takže jsem byla celkem vděčná Jasperovi, že s ní měl rozdílné názory a umožnil mi ukrást si ji na jedno odpoledne tak, abych se necítila provinile.


Samozřejmě to bylo prima. Sledovala jsem ladné pohyby svojí tety při skocích a při výpadech a tiše se od ní učila dokonalosti. Třeba mě jednou někdo bude také takhle obdivovat.


Ano, obdivovala jsem ji. Ačkoliv byl lov naší nutností a něčím, bez čeho bychom nebyli, teta Alice z toho pro mě vždy udělala jakousi malou módní přehlídku. Jistěže, chovala se přeci k oblečení, jako by bylo na jedno použití, ale přesto mu dávala jistou eleganci a snažila se ukázat přednosti každého jednoho modelu.


Nikdy, co si pamatuji, nechodila na lov jen v džínách nebo triku, místo toho si oblékla něco, co ji neskutečně slušelo.


Možná, že chtěla, aby se poslední chvíle našich obětí alespoň nepatrně odlehčily touto nádherou. A možná si to prostě jen užívala.


Když jsem jí tak sledovala, zapomněla jsem úplně, jak plynul čas, což pro mě bylo dobré.


Proto jsem byla velice překvapená, když se začalo stmívat a na oblohu se vyhupoval měsíc.


Měsíc. Můj dnešní spojenec. Měsíc v úplňku.


Říkala jsem si, zda už Jacob má hotový prstýnek, aby si s ním ve své vlčí tlamě mohl stoupnout do toho stříbrného svitu krále noční oblohy a potvrdit tak, že je legenda o dřevěném zlatu pravdivá.


To se za pár hodin dozvíme.


S pocitem nasycenosti jsme si s tetou daly závod domů.


 


 


         „Dnes půjdu spát později.“odpověděla jsem si už podesáté tátovi, když se mě ptal, proč tu s nimi ještě sedím a neležím dávno v posteli.


„Zlatíčko.“začala máma. „Já vím, že Jacob někam šel a jelikož mi tvůj táta nechce říct, kam, nemohu ti to povědět, když to sama nevím. Ale pochybuji, že by se vracel v noci.“řekla shovívavě.


„Nemusí ti to říkat.“oponovala jsem s úsměvem a s přesvědčením pokračovala: „Co nevidět se to dozvíš taky.“


„Neřekl ti, kam jde.“konstatoval táta.


„Ne, ale jak víš, můj milý tatínku, nejsem hloupá, má paměť je dobrá a já si dokážu dát některé věci dohromady.“ušklíbla jsem se při představě, že ho šíleně rozčiluje, když mi teď nemůže vidět do hlavy.


„Pochybuji, že máš správnou teorii, tohle by opravdu nikoho nenapadlo.“


Chtěl mě zmást, to je jisté, ale já se nedala:


„Nikoho, kdo nezná Jacoba tak, jak ho znám já.“


Stáhl rty v úzkou čárku a horečně uvažoval. Že bych měla pravdu?


Samozřejmě, že jsem ji měla.


Ťuk, ťuk.


Jacob nikdy na dveře neklepal.


Přesto bylo na tátovi vidět, že není nijak nervózní z toho, že někdo klepe na naše dveře.


„Půjdu otevřít.“vstala jsem.


Pomalu jsem s rozvážností došla ke dveřím a vychutnávala si každý svůj poslední svobodný krok. Od teď budu přeci zasnoubená.


Bylo to, jako byste věděli už od narození, že to přijde. Že to má přijít. Že je to tak správné.


Moje dohady a jistota ve zdravý úsudek se okamžitě po otevření změnily v pravdu.


Stál tam oblečený v té nejkrásnější košili a v těch nejhezčích kalhotech, které jsem kdy na něm viděla.


„Vezmeš si mě?“vyhrkl bez pozdravu a já viděla v jeho ruce prstýnek přesně s takovými rytinami, jak jsem si ho představovala.


„Ano, vezmu si tě.“hlesla jsem něžně a políbila ho.


„No co mám s tebou dělat no..“začal táta. Určitě slyšel jeho myšlenky. „Koukám, že se ti to opravdu povedlo.“


„Alice?“bylo slyšet Jaspera.


„Ano lásko?“teta Alice měla velice dobrou náladu.


„Omlouvám se.“


A bylo to. Strýček Jasper se omluvil tetě Alici přesně ve chvíli, kterou jsem očekávala.


Ruku v ruce jsme s Jacobem vkráčeli do obývacího pokoje, kde seděla celá moje ( teď už naše ) rodina a každý si postupně prohlížel prstýnek.


Byl nádherný. Nějvětší skvost, jaký jsem si kdy dokázala představit.


Ale byl stříbrný.


„Jaku? Lásko?“podívala jsem se na něj zmateně.


„Ano, Nessie?“zacukroval.


„Ehm..mluvil si o dřevěném zlatu a ne stříbru.“začala jsem.


Zasmál se. „Takže ty si to pamatuješ? Mělo to být překvapení, ale jak tak koukám, tak tuhle rodinu asi nepřekvapí nic. Asi jsem ti ten příběh neměl vyprávět, když jsi tak moc inteligentní.“


„Ne, já jsem ráda, že jsem to věděla. Uklidnilo mě to.“usmála jsem se na něj.


„Víš, někdo tu legendu postupem času překroutil. To jsem ale ovšem zjistil, až když jsem si ten prstýnek prohlížel hotový.“mrkl na mě a políbil mě na čelo.


V prohlížení se vystřídala celá rodina, až došlo na tetu Alici.


„Je přesně takový, jak jsem ho viděla. Je ná..“zarazila se.


„Alice?“zeptala se máma.


Teta Alice stála svým obvyklým způsobem, když vidí něco, co ukazuje budoucnost.


Ale tentokrát to bylo jiné. Popadala dech a bylo vidět, že kdyby měla slzy, už už se jí řinou z očí jako láva vytékající ze sopky.


„Teto?“pohlédla jsem na ní se strachem, co mi poví. Viděla snad mou smrt, když se mě dotkla?


Nebo to bylo tím prstýnkem?


„Ach…ach bože..“ Teta klesala na kolena a strýček Jasper jí podpíral nechápajíc stejně jako my ostatní.


Jediný, kdo se tvářil stejně zděšeně, byl táta. No jistě, viděl to samé, co ona a to ho znepokojilo také.


Ale vypadal spíš zničeně a zahanbeně, než znepokojeně.


Tak co se to k čertu stalo?


                          Alice


        


 Asi po půl hodině, kdy teta Alice seděla strnule na pohovce a všichni kolem mlčeli, aby jí nechali prostor se s něčím poprat, vstala a začala přecházet po místnosti.


Zřejmě už to pominulo.


„Alice?“ Máma vypadala jako by se měla zhroutit. „Viděla jsi něco špatného o naší dceři?“


„Ne, lásko, neboj.“konejšil ji táta.


Alice se podívala na maminku se nepřítomným výrazem:


„Viděla jsem sebe. Jako člověka. Vzpomněla jsem si.


Strýček Carlisle se napřímil.


„Tobě..tobě se vybavily lidské vzpomínky?“zašeptal tak, že by to člověk neslyšel.


„Není divu, že jsem to všechno zapomněla.“


Opět se zdálo, že pláče, i když samozřejmě nemohla.


Lekla jsem se, když mě někdo vzal za pas a přitisknul mi obličej do vlasů. V tom všem jsem totiž úplně zapomněla na Jacoba. Alicina bolest byla ohlušující a oslepující.


„Vzpomínám si úplně na všechno.“přikývla a zdála se být trochu klidnější.


Povzdechla si a posadila se.


„Chcete slyšet můj příběh? Edward už ho zná.“ Podívala se po nás.


„Jen jestli tě to moc nerozruší.“pohladil ji Jasper.


„Ne, já.. jen mě to zaskočilo..ten příval informací najednou..ale..teď, když už je to poskládané, už jsem klidnější. Mám šťastný život, nemůžu si stěžovat. To by musel každý.“ušklíbla se a trochu víc už se blížila svému já.


 


„Takže si teď pamatuješ všechno včetně své proměny?“zeptal se se zájmem strýček Carlisle.


„Hmm..včetně.“kývla teta. „Už alespoň vím, proč nedokážu vidět vlky.“


„Ty víš, proč je nedokážeš vidět?“podivila se teta Rose.


Teta si sedla vedle Jaspera, objala ho kolem pasu a začala vyprávět.


 


„Nechci to nějak zveličovat, ale myslím si, že můj příběh je asi nejsmutnějším ze všech. Ne, Rose, myslím to vážně. Tys ho doopravdy nemilovala a ten, kdo tě proměnil, tě vlastně zachránil.


Tak tedy začnu.


Náš dům byl veliký a naše rodina bohatá. Jedna z nejbohatších ve městě, řekla bych. Můj otec byl hrozně na peníze a některé city šly stranou, ale přesto jsem ho chovala v srdci se vší úctou a vší láskou, kterou může dcera svému otci nabídnout.


 Můj život byl ale mdlý. Nic mě nebavilo, kromě vykládání karet. Otce to ovšem rozčilovalo, takže jsem nemohla vykládat, když byl doma. Jen potají.


Samozřejmě, byla jsem rozverná mladice a spoustu věcí jsem dělala otci za jeho zády. Vždycky jsem to omlouvala tím, že pro něj bude ze zdravotního hlediska lepší, když se to nedozví.


A tak jednou, když jsem si vyložila karty, spatřila jsem jasně svou budoucnost.


Smrt.


Abyste věděli, tenkrát byla jedna karta, kterou když někdo vyložil, obvykle znamenala smrt. Byla to karta s obrázkem velkého huňatého vlka stojícího v temné uličce. Nemůžete samozřejmě říci, že jakákoliv předpověď je jednoznačná, ale když jste někomu předpověděli smrt, pro toho dotyčného to smrt znamenalo. Tím, že slyšel svou věštbu, blížil se jí víc a víc.


Někteří dokonce spáchali sebevraždu.


Nic jsem si z toho nedělala, protože jsem věděla, že čím méně na to budu myslet, tím méně to bude skutečné.


Až do chvíle, kdy jsem pozdě večer odcházela od jedné mojí dobré kamarádky, které jsem právě vyložila, že se šťastně vdá a bude mít hodně zdravých a krásných dětí.


Procházela jsem jednou temnou uličkou, která zahýbala doleva a tak jsem se intuitivně nadechla a zabočila.


Hned na začátku té další uličky jsem uslyšela vrčení.


Neviděla jsem, odkud to přichází, oslepovalo mě světlo jedné z luceren, pod kterou jsem se zastavila.


Zatnula jsem zuby a vykročila dál.


A pak jsem ho spatřila.


Velkého huňatého vlka na konci uličky.


Smrt.


Blížila jsem se své smrti krok po kroku beze strachu, aniž bych věděla proč.


Něco mě k té chundelaté příšeře táhlo.


Vztáhla jsem ruku ke své smrti a pohladila ji po čenichu.


A pak se stalo něco, co mě překvapilo ještě mnohem více, než má nebojácnost.


Místo vlka tu přede mnou najednou stál nahý statný muž.“


„Sali – ruh.“hlesla jsem bez rozmýšlení.


„Jak-jak..jak to můžeš vědět?!“zděsila se Alice, když jsem to jméno vyslovila.


„Proto ten prstýnek.“svitlo mi. „Tys byla Lidie.“


Všichni na mě zírali s ústy úplně dokořán.


Ale otec věděl, Jacob myslel na to samé, co já, a otec si to dal dohromady.


„Legenda o dřevěném zlatu.“hlesl s údivem


„No, vlastně stříbru.“pozvedl Jacob mou ruku, na které se třpytil stříbrný prstýnek, který ještě před pár hodinami byl obyčejným dřevem.


„Ano, Jacobe, stříbro.“zahleděla se teta do neznáma.


„Ten muž byl tak úchvatný jako nic, co jsem kdy ve svém kratičkém životě spatřila.


Najednou jsem dostala pocit, že ho znám celý život a že jsem na něj celý život čekala.


Samozřejmě, že jsme se chtěli vzít a tak bylo nezbytně nutné, aby přišel požádat jako správný gentleman mého otce o mou ruku…“


Teta se odmlčela


„Chceš, abych to dovyprávěl, Alice? Já ten – ehm.. tvůj příběh znám už od dětství.“nabídl se Jake, když viděl, že to pro ni není tak lehké.


„Ano, prosím, Jaku..alespoň zjistím, jak moc ho lidé překroutili.“přikývla.


 


„Sali – ruh jako správný gentleman tedy přišel svou vyvolenou požádat o ruku a o svolení jejího otce, aby se mohli vzít.


Než si ale stačili užít své štěstí, spatřil Lidiin otec prsten, který jí Sali-ruh navlékl a vykřikl:


„Mojí dceru si nevezme nikdo, kdo nemá na..“ ehmm.. já to znám jako zlato, ale asi řekl stříbro..“


Alice jen mlčky přikývla.


„S těmihle slovy vykázal Sali-ruha ze svého domu.


Sali- ruh se šel se svým žalem ukrýt do lesa.


Dokonce uvažoval, že by Lidiinému otci prokousl hrdlo..“


„Měl to udělat.“vyštěkla Alice. „Promiň, pokračuj.“řekla rychle, když viděla, jak se na ní zvědavě všichni podívali.


Jacob dovyprávěl legendu, jak ji znal a pak se obrátil na Alici, aby mu potvrdila, že to vyprávěl správně. Raději ale vynechal tu svou domněnku, že se vzali a žili spolu šťastně až do smrti.


„Ano.“kývla Alice. „Přesně takhle se to stalo. Nebo alespoň tak mi to Sali-ruh vyprávěl. O tom stříbru ze dřeva.“


„Proč jsi říkala, že Sali- ruh měl tvému otci prokousnout hrdlo? Měla jsi ho ráda ne?“zeptal se se zaujetím Jacob.


„Ano měla. Ale nikdy jsem netušila, jak moc jeho majetnická láska znamená. Že by byl schopen..“nadechla se a pokračovala:


„Den před chystanou svatbou se Sali-ruhem jsem se probudila dříve celá nervózní z toho, že jsem už týden neviděla svého otce.


Říkal něco o tom, že jde všechno zařídit,a tak na ten týden někam zmizel.


Venku před branami na mě měl čekat Sali- ruh, ale nečekal.


Řekla jsem si, že asi zaspal a tak jsem zašla do hostince, ve kterém, jak mi řekl, se ubytoval.


Hostinská mi ukázala, kde je jho pokoj a já se za ním celá natěšená vydala.


Hrůza, která mě polila od hlavy až k patě, když jsem ho spatřila na posteli, se snad ani nedá popsat.


Ležel tam v nepřirozené poloze, oči vytřeštěné hrůzou a celý zakrvácený, bez jakékoliv známky života.“


Všichni, až na tatínka, se s hrůzou nadechli.


Alice pokračovala:


„Lomcovala jsem s sním, oči plné slz a s píchavou bolestí v hrudi, aby se probudil, křičela jsem, aby mě tu nenechával. Ale on se neprobouzel, byl mrtvý.


Když jeho tělo odnesli a vyslechli mě, mohla jsem jít domů.


Domů. Do prázdného velkého vězení.


Ale nebylo prázdné. Viděla jsem otevřené dveře od otcovy pracovny, což znamenalo, že je zpátky.


Bez rozmýšlení jsem vběhla dovnitř a brečíc a vyprávějíc mu s přiškrceným hrdlem od žalu, co se stalo.


Pohladil mě po vlasech a slíbil, že navždy zůstane se mnou a že všechno bude dobré.


Trhla jsem sebou. Měl tak ledové ruce.


Odtáhla jsem se od něj a prohlížela si jeho obličej. Byl celý bílý, ale s jistým náznakem krásy, až se mě zmocnila panika.


Zeptala jsem se ho s koktáním, co se mu to stalo.


Komentářů:3 - Přidat komentář - Přečteno:11697x

Názory čtenářů

Bíí 22.8. 22:43
Máš to hezky napsané, ale kdyby si četla první díl stmívání tak bys věděla, že Alici proměnil James :D
Mausi 13.1. 14:50
bludimirko,teda,ty jsi neskutecna,vsechno,co jsem kdy chtela,aby se vysvetlilo,treba ted s tou alici,ze si vzpomnela,tak tys to tak uzasne vymyslela....mela bys tohle vsecho,co pises,vydat jako knihu,byl by to trhak,stejne jako od Stefanie.....porad jen uzasem koukam a hltam tve radky....dekuju za tohle vse,nechtela jsem,aby 4 dil twilight skoncil,a ty jsi me prani splnila....dekuju ti za to :-*
NannyM 13.8. 18:20
týýýjo...chci pokračování... :)
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si