Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Povídky

Pro ty, co si chtějí občas něco přečíst..

Stmívání: Probuzení: 6. část









             Podmínka

 

 

 

         „Tak kolikrát?“slyšela jsem strýčka Emmetta ze suterénu. Zjevně se opět, jak to měl ve zvyku, vsadil s Jasperem.

 

„Dvakrát.“opověděl za něj táta se známkou zadostiučinění v hlase.

 

„Zaplať.“uchechtl se Emmett.

 

Jasper zamručel jako medvěd a bylo slyšet plesknutí.

 

Jasper mi asi víc důvěřoval. Myslel si, že budu schopná se ovládat. Ale copak to jde, když se vám kořist tak snadno nabízí přímo dovnitř vašich úst?

 

„Mně taky.“ozvala se teta Rose povýšeně.

 

Tak ona si taky vsadila?

 

„Dobře ti tak, pse.“zasmála se. „Však ona ti to nandá ještě za nás všechny.“

 

Pak jsem uslyšela Carlislea.

 

„Ale jaktože ti nic není?“

 

„Uzdravil to ve vodě, v řece.“opověděl opět otec za Jacoba.

 

„To je velice zajímavé ovšem.“podotkl strýček Carlisle.

 

To už jsem ze sebe svlékla všechno a utíkala do sprchy, abych nemusela poslouchat zbytek.

 

Jsem sice napůl upír, ale některé lidské potřeby přeci jen dodržuji.

 

Byla jsem už v županu a postupovala pomalu po schodech, když jsem uslyšela rozčilený hlas Jacoba. Ztuhla jsem, jednu nohu připravenou ke skoku a zaposlouchala se.

 

„Ale Edwarde, proboha, tímhle už jsme si prošli!“vyštěkl podrážděně.

 

„Ne, tohle je jiné.“oponoval otec.

 

„Vzpomínáš si, že jsem takhle tenkrát pomýšlel i na Bellu je to tak? Nevadilo ti to, jsi zvyklý tohle slyšet.“vysvětloval.

 

„Ne, ne takhle.“nesouhlasil táta. „ Bella byla vždyky moje, ikdyž milovala i tebe a já věděl, že mezi vámi to není možné. Ale tohle je moje dcera, Jacobe, tu si sotva udržím jen pro sebe.“

 

Jacob zamručel.

 

„Ty víš, že jí nijak neublížím. Nechci jí ublížit. Je pro mě vším.“

 

„Samozřejmě, že to všechno vím, Jacobe, ale jelikož jsem zatracený upír a už jsem na světě století, mám trochu jiné názory, než máš ty.“vysvětloval tatínek mému příteli.

 

Těšilo mě, že má o mně takovou starost. Ale přesto. Něčeho jsem se obávala.

 

A přišlo to rychleji, než jsem mohla čekat.

 

„Mysli na to jak chceš, ale neuděláš to, Jacobe, ne, když víš, že se to hned dozvím. Až po svatbě.“

 

Po svatbě. O čem to sakra mluvili?

 

O jéjej. Maminka mě připravovala na tu chvíli. Říkala, že to jako člověk měla s tatínkem trochu těžší, ale kdyby toho nebylo, nebyla bych tu.

 

Takže oni se bavili o sexu. Myslel si snad tatínek, že jsem na to dost vyspělá?

 

Samozřejmě že on ano, byla jsem fyzicky i psychicky na úrovni mojí matky, když se spolu dali dohromady.

 

Ale co maminka? Myslí si to také?

 

Sešla jsem dolů trochu hlasitějším krokem, než chodím obvykle, abych jim dala najevo, že už jsem tu a že to můžu všechno slyšet.

 

Ani jeden s přítomných nedal najevo jakékoliv rozrušení. Snad kromě Jacoba, který jakýmsi zvláštním způsobem zamručel, když mě viděl jen v županu.

 

Otec zavrčel.

 

„Jacobe Blacku, něco jsem ti řekl.“

 

„Ale myšlenky do toho nepatřily.“ušklíbl se samolibě.

 

Pomyslela jsem si, kdy že to asi příjde. Žádost o ruku.

 

„Přišla jsem vám všem dát dobrou noc.“otočila jsem se k Jakovi. „Půjdeš taky?“

 

„Dneska s tebou spát nebude.“řekla rázně táta.

 

„Vždycky se mnou spí.“oponovala jsem.

 

„Dnes ne.“utnul.

 

„Bojíš se, že by tě donutil zabít ho za porušení podmínky?“vyštěkla jsem bez přemýšlení.

 

„Ty jsi..“

 

„Ano, slyšela jsem všechno. A věř, že z nás dvou jsem rozumnější já.“uchichtla jsem se a pokračovala: „A taky silnější.“mrkla jsem na Jacoba jako na připomínku, jak jsem ho povalila na zem.

 

„Nelíbí se mi to, ale musím uznat, že má pravdu.“řekl sklíčeně Jake.

 

„S tebou se nemluví, pse.“odsekla teta Rose.

 

Na tátovi bylo vidět, že horentně přemýšlí a zkoumavě se díval na Jacoba.

 

Musel vidět tu vervu, s jakou jsem ho před tou řekou povalila na zem.

 

„Rozumnější?“zeptal se mě se zvednutým obočím. Pak se znovu podíval na Jacoba a vzdychl.

 

„No jo, máš pravdu.“vzdal se, když prohlédl Jacobovi vzpomínky důkladněji.

 

„Tak běžte, než si to rozmyslím.“

 

„Děkuju ti, tati.“líbla jsem ho na tvář a potom i postupně zbytek rodiny.

 

Chytla jsem Jacoba za ruku a už jsme kráčeli do mého pokoje. Přede dveřmi se zastavil, políbil mě a odkvačil do koupelny.

 

Hned, co jsem si ze sebe svlékla župan a ještě než jsem si stihla obléct noční košili, uslyšela jsem jí za sebou.

 

Přišla za mnou. Maminka.

 

Prohlížela si mě s neskrývaným zájmem. Projela svým zkoumavým pohledem každou křivku mého nahého těla a pak si povzdychla.

 

„Neuvědomila jsem si, jak moc už jsi dospělá.“povzdechla si znovu. „Není to běžné, zjistit necelých sedm let po narození vlastního dítěte, že už to není dítě, ale dospělá žena připravená na další život. Ty jsi připravená, že ano?“

 

Nebyla to otázka, zda jsem připravená, ale zda má mamka pravdu.

 

A měla ji.

 

„Vzpomínáš, jak jsi mi vyprávěla o tom zvláštním mravenčení, když se tě dotkne táta?“

 

Neměly jsme před sebou tajemství, i přesto, že skrze mě měl táta mnohem lehčí poznat máminy pocity, když mi je tak často popisovala.

 

„Ano, nikdy se to nezměnilo.“usmála se na mě chápavě, protože věděla, co jí na to povím.

 

„Tak já zažila to samé. Chci, abys to viděla, pojď sem. Chci, aby ses radovala se mnou, že se to ve mně probudilo. Nebylo to snad to, co se od nás celou tu dobu čekalo?

 

A už jsem jí s rukou na její překrásné bílé upíří tváři ukazovala celý svůj dnešní den. I tu nervozitu v autě, to lhaní, jak jsem se cítila, a všechen zbytek potom.

 

„Oh..“zalapala po dechu. „Budu si muset zvyknout na to, že ikdyž jsem ti darovala život ( v jejím případě se to dalo brát úplně doslova), nemůžu ti ho pořád řídit. Ani moje matka to nedělala.“

 

Renée. Mámina matka, moje babička. Střeštěný človíček, tak vnímavý a tak beze strachu, že přijala všechny tyhle věci mnohem lépe než dědeček Charlie. Oba , jak děda, tak máma, si o ní mysleli, bůhvíjak není slabá, ale stačil jeden můj pohled, jeden dotyk a ona se se vším smířila, jakoby to všechno bylo součástí jejího života odjakživa. Konečně našla pravdu, že něco z jejích snů, které čítala v knihách s tématem since fiction, opravdu existuje. Jakoby jí to svým způsobem uklidňovalo.

 

„Budu si prostě muset zvyknout.“zopakovala, políbila mě na čelo, zašeptala mi dobrou noc a krásné sny a už byla pryč. V tom samém okamžiku byl ve dveřích Jacob.

 

Jak tam tak stál jen v ručíku omotaném kolem pasu, vypadal jako archanděl.

 

Jako někdo, kdo se chystá vás vzít do pekla. Do pekla plného krásy.

 

Ale v pekle nemohlo být to, co následovalo. Ne ten lehký dotek jeho rtů na mé tváři,ne jeho prsty prohrabávajíc moje ještě napůl mokré vlasy.

 

Uvědomila jsem si, že je to nevyrovnané a všechna červená světa se mi nahrnula do tváří.

 

Máma mě přeci vyrušila a když odešla, nestihla jsem se obléknout.

 

Strhla jsem mu ručník z pasu.

 

„Nessie? Zlatíčko, co to děláš?“podíval se na mě zaraženě. „Ty chceš, aby mě Edward roztrhal na kousky?“

 

Ušklíbla jsem se a se šibalským smíchem v hlase mu odpověděla:

 

„Nebylo to fér, já se nestihla obléknout a tys měl ručník.“sjela jsem svým pohledem celé jeho tělo od hlavy až k patě. „Teď jsme si kvit.“

 

Samolibě jsem se ušklíbla, když jsem si všimla jisté anomálie pod jeho pasem.

 

Co by taky s mužem jako je Jacob mohla jiného udělat nahá žena, vyspělá jako já? Jako všichni říkali?

 

 

 

         Ta noc byla první, kdy jsme spali nazí. Už nebylo, co skrývat, znali jsme svá těla tak dokonale a tak dlouho, že nám přišlo divné, proč se tak nestalo už dřív.

 

Noc byla klidná. I když se to samé nedalo říct o mých snech.

 

Probuzení bylo také klidné. Až do té doby, než jsem se opět podívala pod jeho pás.

 

Tlouk, tlouk.

 

Zdálo se mu to samé?

 

Jakoby dokázal poznat, na co myslím, povzdychl si a naklonil se na mě:

 

„Víš, nemohl jsem usnout, tak jsem se k tobě přivinul blíž a..“

 

Nechtěla jsem si ani představit, co se mu v té chvíli honilo hlavou a nejen tou.

 

„no..ty jsi si lehla na moje prsa a položila mi ruku na krk. V tu ránu jsem usnul. Nevím, kdy to bylo, ale přišlo mi, že vzápětí jsem se probudil ze snu. Ale ten sen se neřídil mnou..on..řídil se tebou?“

 

Byla to zřejmě otázka namířená na to, zda se mi zdálo to samé, co jemu a jestli jsem ho svou rukou na jeho krku nevtáhla do svého snu.

 

Stydlivě jsem mu položila ruku na tvář a ukázala mu, co se mi zdálo.

 

„Šmarjá, Nessie,  ty budeš moje smrt.“ zakroutil očima a vydal náznak vytí.

 

„A ty moje. Jdi se obléknout, než tě donutím porušit podmínku.“řekla jsem rázně a vyskočila s postele, abych se na něj už nepodívala, dokud nebude oblečený.

 

„To říká ta pravá, to ty pořád zůstáváš nahá.“otočila jsem se k němu a viděla, že už má na sobě šortky.

 

„To není stejné.“oponovala jsem mu, dál stojíc asi na metr a půl od něj.

 

„To mi vysvětli.“odfrkl si.

 

„Věř mi, nechceš to slyšet.“pokývala jsem hlavou ze strany na stranu jako nesouhlas.

 

Čekal se lehce zdvihnutým obočím, až mu to přeci jen povím.

 

„Dobře, řekl sis o to.“povzdychla jsem si poraženě. „ Vidět někoho nahého je něco jiného, než vidět někoho, koho nenechává chladným vidět někoho nahého.“doufala jsem, že jsem to správně podala, aby to pochopil.

 

„A to je jako jenom můj případ?“ zkřivil ústa do úšklebku a pokynul hlavou na má prsa.

 

Podívala jsem se na ně, abych zjistila, co přesně tím myslí.

 

Měla jsem ztuhlé bradavky. Nenapadlo mě nic ubožejšího než:

 

„To je tou zimou.“kuňkla jsem

 

„Ha há.“zasmál se Jacob pobaveně. „Chceš ze mě hlupáka udělat, anebo si myslíš, že hlupák jsem?“

 

Jeho pohled byl tak trochu vtipně uražený. Jake vůbec nebyl uražený. Chtěl, abych si myslela, že je.

 

„Promiň.“špitla jsem a utíkala se obléknout.

 

„Ale má to svoje výhody.“usmál se a skokem byl u mě, rozpaženými pažemi nabízejíc objetí.

 

Neodolala jsem.

 

„Nemůžeš pochybovat o tom, zda bych tě chtěl.“ usmál se vlídně

 

a já moc dobře věděla, o čem mluví.

 

Ta anomálie pod jeho pasem se totiž nedala necítit.

 

Oh. Tlouk. Tlouk.

 

„Nessie?“

 

Co zas bude?

 

Vzhlédla jsem a podívala se mu do tváře. „Ano?“

 

„Miluješ mě?“zeptal se s nadějí v hlase.

 

„Ano, miluji Tě, Jacobe Blecku. Miluji Tě tak, jako nikoho ve svém bytí.“

 

Bylo to snažší vyslovit, než jsem očekávala. Často jsem Jakovi říkala, že ho mám ráda, ale to byl starý Jake, teď to byl nový Jacob a toho jsem milovala víc než svůj život.

 

„I já tě miluji, Nessie. Každou chvíli víc a víc, jestli to vůbec jde.“povzdechl si do mých vlasů.

 

„Vezmeš si mě?“

 

Stop. Žádné tlouk?

 

Pích. A ještě jednou.

 

Položila jsem mu ruku na tvář, protože tohle rozčarování nebylo snad ani možné vysvětlit slovy.

 

„Ne, Nessie, lásko, tak to není. Je toho nějak moc za ten den. Dřív jsem na to ještě nemyslel, nevěděl jsem, že ty jsi už připravená..“

 

„Nebyla jsem až do včerejšího rána.“podotkla jsem.

 

„Taky jsem samozřejmě rád, že jsem se to dozvěděl téměř hned a ne až za dlouho, kdy ty by ses trápila, zda bych tě chtěl jako ty mě. Ale za ten necelý den se toho na nás navalilo tolik, že jsem v tom všem úplně zapomněl na slušné vychování a na své plány s tebou, až jednou..možná..budeš schopná takových citů a až si já budu moct to samé dovolit k tobě. Edward mi včera večer připomněl ty plány. Opravdu to není tak, že bych jen chtěl splnit podmínku, ne, beruško moje. I když se samozřejmě moc těším na líbánky.“

 

Dlouhá řeč. Líbánky. Copak si myslí.. Ale jistěže si myslí. Zná mě lépe než já jeho, zná mě od narození. To já jeho sice také, ale od svého, ne od jeho narození. To se konalo mnohem dřív, než mé.

 

„Chceš odpověď hned?“zeptala jsem se s knedlíkem v krku.

 

Pochopila jsem, jak to všechno myslí a také mi to přišlo všechno velice přirozené. Copak jeden hloupý otisk dokáže s člověkem udělat tohle?

 

Pardon, s napůl upírem a napůl vlkem.

 

Představovala jsem si ten slavnostní den, jak mě můj upíří otec vede ruku v ruce k oltáři, u kterého na mě nečeká nikdo jiný, než Jacob Black.

 

Byla jsem v tomhle po tátovi? Maminka přeci měla problémy přijmout, že bude vdaná. Ale překonala to a teď je šťastná.

 

A já budu také s Jacobem.

 

„Ne, nechci. Musím to udělat tím správným způsobem. Až pak budu čekat odpověď.“

 

Políbil mě tak, jakoby se mě nemohl nabažit, tak, že se mi poprvé v životě podlomila kolena. Pochopila jsem. Bylo to loučení.

 

„Vrátím se co nejdříve.“zašeptal mi do ucha.

 

„V kolik, lásko?“zeptala jsem se, abych věděla, jak dlouho budu trpět bez něj.

 

„Dnes ne..“ tvářil se mírně provinile. „Ale co nejdříve. Slibuji.“

 

Políbil mě znovu a než jsem ho stačila chytit do ocelového obětí, aby mi nikam neutekl, byl pryč.

 

 

 

 



12.8.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3668x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
Bludimirka - Povídky
Nový příběh - zatím bez názvu
Probuzení 2: 10. část
Probuzení 2: 9. část
Probuzení 2: 8. část
Probuzení 2 : 7. část
Probuzení 2: 6. část
Probuzení 2 : 5. část
Probuzení 2: 4. část
Probuzení 2 : 3. část
Probuzení 2 : 2. část

Bludimirka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si