Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

O grizzlym

 

Už po pěti letech, kdy jsem měla za sebou první udeření, první dítě, několik žárlivých scén a první nevěru, jsem se rozhodla, že ti budu zahýbat s nějakým stálým milencem. Ne proto, že na tebe žárlím. Ne proto, že bych se ti chtěla mstít. Ale proto, že tě mám stále ještě ráda. Právě proto, i když je život s tebou mnohdy k nevydržení. Pronásleduje mě má utkvělá představa, pokaždé se tváří jinak. Někdy jako myšlenka, někdy jako láska, někdy jako ty, když předstíráš, jak mě máš rád. Máš utkvělou obsesi neustále mě přesvědčovat o své lásce. I hrubostí a neomaleností. Trhni si.

Od rozhodnutí k činu je však daleko, pomyslí si Alena a zmačká těch pár nesmyslných vět. Velký papír a kde nic, tu nic. Prázdno na papíře, prázdno v hlavě.

Jsem s tebou deset let a je to prakticky totéž. Až na toho milence. Koneckonců nebylo pro mě vyhnutí. Buďto blázinec, anebo jiná účinná relaxace. Takže jsem se rozhodla, protože děti potřebují především zdravou a normální mámu. Nikdy jsem přemoudřelým chytrým řečičkám o manželství nevěřila. Brala jsem manželství příliš idealisticky. Buď se máme rádi a můžeme spolu žít, anebo ne, a pak půjdeme od sebe. Jaképak kompromisy. Nakonec je všechno jinak. Přijdou děti, přitáhnou si nás věčně hladovými a mlsnými čumáčky, roztomilým žvatláním, jež nám připadá geniálnější než u všech ostatních drobků. Naši dva kluci si tě omotali kolem prstu. Miluješ je a umíš to s nimi lépe než se mnou. Pozoruji vás, jak se válíte po zemi. Starý medvěd se svými medvíďaty. Tuto hru mám ráda. Když po sobě střílíte, úpíte a řvete jak pominutí. Zneklidním. Probouzí se ve mně vztek a nervozita. Nemám stání a skoro vždycky vás začnu umravňovat. Okřikovat. Ba, rovnou ječet, abyste brali ohled na sousedy. Nevím, proč si vybíráte k těmto krvavým řežím právě večerní hodiny. Hlavně nesnáším zabíjení na jako-tako, když jsou u toho naši dva kluci. Proč člověk nespatří malou holčičku, jak si hraje na vojáky? Role jsou rozdělené. Na mužské a ženské. Nebezpečně. Nebo malým ženuškám připadají podobné hry přiblblé?

"No jo, vaše slepičí mozečky tyto věci nechápou," směješ se mým námitkám proti podobným hrám.

"Je to nedůstojné, i když jenom hraní. Podívej, kluci se brání a zabíjejí doopravdy, ne jenom jako."

"Panebože, tys úplně vygumovaná. No jo, diagnóza učitelka. Copak tím vyvoláme třetí světovou?"

"Podívej, jak jdou po sobě! Jako by nestačilo, že těch krváků je plná televize."

"Jsi blbá nebo co? Hrála sis někdy?"

"Jo, ale panenky nejsou krvelačné."

"To musíš myslet jen jako ženská?"

No dobře, jen jako. Marnost nad marnost. Kamaráda v tobě nemám a nenajdu. Copak se dá s tebou o něčem diskutovat? Abys o problému přemýšlel? Holt jsem si vzala medvěda. Který nehraje podle žádných pravidel. Kromě vlastních. Vznětlivý a bez mimiky. V obličeji. Prakticky se spolu nebavíme. Nemáme si co říct. O co se dohadovat. Nectíš ve mně partnera. Desetiletá tlustá zeď. Manželství. Zapomnění. Občas ji jeden z nás přeleze. Vyzve druhého k tanci. Hulákáme na sebe. Vzájemně se neslyšíme. Neposloucháme.

"Já nepotřebuji ženskou, která má doma bordel. Taková ženská je mi na nic, když nestihne denně uklidit. Copak je to nějaká práce, no řekni mi? Uvědomuješ si, jak jsi neschopná?"

"Ale jo," přisvědčím a raději v ničem neodporuji. Nejsem zvědavá na tvé řvaní. Co bych ti vysvětlovala. Dobře víš, že sice přicházím domů o dvě hodiny dříve jak ty, ale čekají na mě kluci. Školní sešity s domácími úlohami. Kdysi jsem se pokoušela rozumně se s tebou domluvit na jakýchsi pravidlech manželské hry. Abychom si vyšli vstříc jako dva rozumní lidé. Nejenže jsi mi i nadále nepomáhal, ale ve tvých očích jsem si dovolila příliš. Následnému nepříčetnému rozvzteklení nestálo nic v cestě. Zcela příkladně jsem dosáhla toho, že jsi za mnou přišel až za tři týdny. Do sexu jsi zatáhl metody hokynáře. Něco za něco. Slepička není hodná? Tak nedostane zobání. Copak se to dá vydržet? Soulož ani ne jedenkrát za týden je v našem věku na pomezí útrpnosti. Jakpak nám to půjde v pokročilejším věku? Raději nedomýšlím.

"Copak můžu vlézt na ženskou po tom všem?" Po takovém myšlenkovém výronu ani o tebe nestojím. S chutí bych tě nakopla. Do koulí, můj drahý. Připadá mi, že to děláš naschvál. Zamíchat někomu žlučí, to tedy umíš předpisově. Asi je to pro tebe lepší vzpruha než pořádná soulož.

"Já bych tě musel zabít, abych se uklidnil!"

Kdysi jsem brečívala dlouho do noci. Dnes už ne. Kdysi se mi zvedal žaludek nad pomyšlením, jaké ohavnosti asi vyvádíš na služebních cestách. Dnes už ne. Oprostila jsem se od pocitů sebetrýznění. Marnosti. Zvykla jsem si. Na šťavnaté slovní lahůdky, které nejsou tak nevyčerpatelné, jak se z počátku zdálo. Oposlouchají se a poté tak nezraňují. Zvykla jsem si. Na celkem nevinné bitky. S kluky. Oceňuji, že tě zbožňují. Možná jsem se něco naučila. Nedráždit tě, když přicházíš domů, zvědavými otázkami. Našemu intimnímu vztahu to stejně nepomůže. Jsem nezbytným inventářem naší domácnosti. Nic víc. Také jsem se naučila počítat s tvou nevěrou. Jinak bych si neuměla vysvětlit i nadále ubývající zájem o intimní soužití. Se mnou.

"Manželka je jako ohřívaná polívka," vytahoval ses kdysi před svými kamarády a netušil, že stojím poblíž. Tenkrát jsem mnohé pochopila. Stále však nevím, jak je to možné, že mi po tom všem ještě nejsi fyzicky odporný? Proč mě neopustila chuť se s tebou milovat?

"My se přitahujeme podle fyzikálního zákona plusu a mínusu. Chápeš? Nezávisle na povahách, závisle na hormonech."

"Nejspíš jsme výjimka, která potvrzuje pravidlo," přitakám ve slabé chvilce. U vína.

Vyzvání k tanci. Uskutečňuje se zřídka. Ani se tomu nedivím. Poslední dobou jsem tomu spíše ráda. Když se spolu milujeme, tak se ve mně rozpouštějí všechny ledy. Další den se cítím provinilá. Ale plná něhy a dobroty na rozdávání.

"Proč se neléčíš? Máš nemocné nervy."

"Ty ses zbláznila. Jestli se někdo z nás dvou má léčit, tak to jsi ty. Já jsem naprosto zdravý."

V tvém tvrzení je zakopaný pes. I ten největší cvok bude do poslední chvíle tvrdit, že je normální. Kdo z nás dvou je větší blázen, já? Zkoumám a zpytuji své svědomí a vlastní úsudek. Vždycky jsi mě zpochybňoval. Proto si často nevěřím. Nedůvěřuji vlastním schopnostem. Svému já. Pravda, podrážděností pak nakazím, co se dá. Děcka ve škole. Kluky doma. Chudáci. Potřebují mámu veselou. Usměvavou. V pohodě. Která domácnost zvládá. S přehledem. Vyšetří si chvilku. Na pohádku. S taťkou příjemně švitoří. Dnes takovou ideální mámu mají. Ale za jakou cenu? Jsem podařená máma. Jejich tvrdý spánek a taťkova častá služební cesta mi je propustkou na smluvenou schůzku. S kamarádem. Tebe mám ráda. Toho druhého také. Nikdy jsem si takový požehnaný stav nedovedla představit. Ani by mě nenapadlo, že ho zvládnu. Psychicky, natož pak fyzicky. Ráda se miluji s přítelem. Ale ne pokaždé, když se setkáme. Máme si o čem povídat. Dokážeme se spolu bavit dlouhé hodiny. O všem. Možném i nemožném. I o tobě.

"Zase tě trápí?"

"Nemůže mě rozházet, když mám tebe."

"Tak pojď, dáme si kafe. Pokecáme."

V ateliéru si prohlédnu nové obrázky a pomalu zapomínám na skutečný důvod návštěvy.

"To mám být já?” ptám se udiveně, když vidím svůj nos z profilu.

"A kdo jiný? Znáš ještě někoho s podobným pršákem?"

Tentokrát jsme se ani nepomilovali, z depky jsem se dostala stejně spolehlivě. Pouhým mluvením. Maloval, já mlela a mlela. Bylo nám fajn. Domů se vracím rozzářená. Jako sluníčko. Po celé další dny. Vyrovnaná. Domácí práce mně jde od ruky.

"Tys nějaká proladěná," jízlivě si rýpneš, když mě načapeš. S dobrou náladou.

Jen si kecej, myslím si v duchu, však já to vydržím. Usmívám se na tebe a necítím žádné výčitky svědomí. Od té doby, co se svým milencem spím, tak se ani nezačervenám.

"Copak se stalo? Jsi jako vyměněná."

"Ale nic. Prostě se mi dnes daří. Znáš to, na co sáhneš, tak to vychází."

"Kluci, maminka je dnes šťastný člověk."

Večer po milování nemohu usnout. Je to normální spát s oběma? Nejsem přízemní? Asi ano. Děvče, cloumá s tebou přílišná animalita. Copak život stojí jenom na tomhle? Nestojí, ale je tím hodně ovlivněn. Alespoň ten můj. Kdyby to za nic nestálo ani po této stránce, tak by ztrácel smysl i po jiných stránkách. Čekal by mě celkový úpadek. Protože bych záviděla těm ostatním. Copak bych byla schopna zvládat každodenní shon uprostřed erotického půstu? Určitě ne. Nejsem-li náročnější než ostatní ženy? Pitvám se jako pitomá ve svých pocitech a přitom je to jednoduché. Potřebuji to s oběma. Žvaním. Sotva unesu chovat se tak, abych se neproflákla. S dalšími už bych to nezvládla. Kdyby nám to doma s Alešem klapalo, tak toho druhého nepotřebuji. S ním je to jiné. Potřebuje víc žen. Tělocvikář a výtvarník. Dobrá kombinace. Výborný kamarád do nepohody.

Druhý den pozoruji Aleše. Nenápadně. Bloumá po bytě. Od ničeho k ničemu. Jako mátoha. Čučí jak bubák. Nevěřícně pokukuje, jak čile kmitám. Bez připomínek. Jsem na všechno sama, ale rezignuji na jeho pomoc. Usměji se. Jako bych domácí práce bůhvíjak prožívala. Chacha! Neodmlouvám. Pracuji mlčky a rychle. Zíráš, co?

"Sama od sebe se bavíš oblíbenou činností. Žehlíš?"

"Když brblám, tak si za to můžu sama. Když to zvládám bez řečí, jsem podezřelá."

"Takovou tě zbožňuji."

Aby ne, když si můžeš poklidně funět. U televize. Já se tady mohu sedřít. Slyším, jak zapraskala pohovka. No jo, pán jde vymetat ledničku. Bezpochyby schlamstne poslední kousek šunky. Schovaný pro kluky do školy. Zuřím.

"No né, moje pilná ženuška."

Cítím, jak se ke mně zezadu tiskneš a obepneš mě v pase. Stoupá ve mně vlna odporu. Tvářím se však přívětivě.

"No tak, pořád si stěžuješ, že toho máš málo a najednou nemáš chuť? Pojď, bude se ti to líbit."

V ústech mně zatrpkne. Páneček má dojem, že by mohl svou kočičku odměnit. Ale největší odměna by byla, kdyby se páneček nechoval jako vůl. Pomalu žehlím košili. Dávám si na čas. Aleš nepřestává dotírat. Cítím v týle podezřívavé oči. Připadám si jako chycená ryba, která se snaží vysmeknout z udice. Tím, že nedolejzám, tak má na mě chuť. Trochu zavrtím zadkem, proti své vůli jeho laskání opětuji, avšak v místech, kde tepe srdce, necítím nic než chladný kov nože. Příjemné mám zažité s milencem, s tebou očekávám to horší. Dnes večer k sexu přistupuji jako k manželské dohodě. Vyvstane přede mnou jako povinnost potvrzená úřadem. Tíhu bezvýznamného papíru nesu na svých bedrech. Jako oběť.

Jsem asi zbabělá, protože se nechci rozvést. Také nevím, jestli by můj tělocvikář ještě o mě stál. Nikdy o tom nemluvíme. Oběma nám vyhovuje současný stav věcí. Nechtěla bych kluky připravit o milovaného tátu. Ani nemám odvahu zůstat s nimi sama. Život plný pochybností. O ostatních i o sobě. Dnes večer se miluješ s nafukovací pannou, jakousi primaverou. Jen moje tělo ti vychází vstříc, abys nic nezpozoroval. Jako kukla, která ti svého motýla nevydá. Přesto si s hrůzou uvědomuji, jak tě mám stále ráda. Na tom se už pramálo změní. I když se mi naše vztahové problémy příčí. I když si připadám jako levná námezdní síla. Jako holka pro všechno.

Kdysi jsi prohlásil, že myslím jen na to. Neměls páru, že z přítele se stal tvým přičiněním milenec. Napomohls dobré věci. Ponižující pocity se hromadily jako haldy nevyžehleného prádla. Jako neumyté nádobí od poslední večeře a jednoho dne se to všechno vyvalilo ven. Chci tak strašně moc, když toužím po plnohodnotném vztahu, který by mě po všech stránkách uspokojoval? Buď si čím dál víc rozhořčen nad náhlou citovou nezávislostí z mé strany. Mé já se díkybohu vymanilo z tvého područí. Někdy z toho šílíš a nutíš mě hrát podle vlastních pravidel, které neuznávám.

Chybí mi slova, abych ti dokázala odpovědět náležitě peprně a v pravou chvíli. Abych přesně vyjádřila to, co v dané chvíli cítím. V nejspodnějším šuplíku pracovního stolu mám schován trochu infantilní deník. Ale pomáhá. Má soukromá psychoterapie. Ze zásady píšu jen v zaměstnání. Všelijaké sešity a bloky nejsou u učitelky nijak nápadné.

K našemu vztahu však nenacházím slov. Zůstanou nevyřčena. I věty, jejichž význam se tetelí někde v podvědomí, možná nikdy nespatří svého objevitele. Co se to s námi děje? Šplhající smysly po strmých kopcích vášně. Omílající jazyky s příchutí končin bezbřehosti a nekonečna. Páchnoucí čmoud dohořelé svíčky. Začernalého knotu. Rozptylu posledního ohně. Doteku smrti.

Usínáš po mém boku. Uspaný do bezbrannosti. S tváří připomínající našeho mladšího syna. Zlehka tě políbím na víčka. Náhle mě něco osvítí. Spásná myšlenka nebo černé svědomí? To je ono! Je pravda, že tě mám ráda. Ale jinak, než milence, jinak, než manžela. Jako dítě. Vždyť já podvádím své třetí dítě. Svárlivě zlobivé. Sužující. Poněkud nervózní a hysterické. Proto jsi našim dětem tak výborným partnerem. Děti tě také tak berou. V tvé osobnosti dominuje potřeštěné dítě, které má rádo pouze tak, jak umí. Bláznivě.

"Jen spi, mourku. Kéž bys vydržel být hodný i v příštích dnech," pomyslím si nadějeplně a dobře vím, že si přeji nemožné. Provdala jsem se za náladového člověka, neurotika, jehož stavy odezírají podivná duševní rozpoložení. Zuřivost vzplane stejně rychle, jako později zaniká. Muž sebou ve spaní prudce zaškube. Zacuká sebou jako uzlíček nervů, kterým ostatně je. Ještě, že mám toho druhého. Do zásoby. Zlehýnka, abych tě nevzbudila, tě políbím do vlasů.


 



8.7.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3138x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (144)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si