Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

O vůni pomsty

 

 

Stále ještě noc. Za chvíli ustoupí. Těžce třímám tužku. Řadím písmenka do slov a vět. Bolest v prsou přetavuji do psaných obvinění. Civím na telefon. Mám chuť pořád dokola vyvolávat jen jedno telefonní číslo. Kde jsi? Proboha, ať to někdo zvedne.

Ráno si protírám opuchlá víčka. Čtyři hodiny bdění. Bobinka spí. Tvá postel s výsměšně nakrčenou pokrývkou. Tchyně šramotící v kuchyni. Sedím před psychou a civím do zrcadla. Otvírám pleťovou vodu a snažím se prokrvit nedospanou pleť. Vytřít kruhy pod očima. Nevidět proplakané oči. Sebelítost? Ne. Vztek nad promarněným bojem. Vypadá to, že jsem si tě neudržela. Zatím se nevzdávám. Dotírají myšlenky s vizemi o tobě. Ty s cizí ženskou. V cizí posteli. Nechci si přiznat, že vím o lepší možnosti. V příkopě. Slunečné ráno za oknem. Pokyne rozkvetlým pivoním. Drobným skalničkám. Kopretinám. Jejich má mě rád a nemá mě rád zavání nevěrou. Mečem utínajícím hlavy. Bez rozmyslu. Zradou. Kosan rozdá příděl holátkům. Bleskově odfrčí. Hledám naději. Víru. Poctivě slepuji zbytky důvěry. V tebe. Ve sžívání. Naděje je dimenzí ducha. Není mimo nás, ale v nás. Když ji ztratíš, musíš ji znovu hledat v sobě a v lidech kolem sebe - ne v předmětech nebo eventuálních dějích. Mechanicky si opakuji chytrá slova útěchy. Tichého zoufalství. Které čiší z textů, jčž opisuji Pavlovi. Musím tě vidět. Koho vlastně? Ať jsi kdekoli. Zoči-voči. Vytáčím číslo k tobě do zaměstnání.

"Ne, ještě nepřišel. Mám něco vyřídit?"

"Zavolám později."

Lžu. Blekotám, protože se stydím, že můj muž nespí doma. To se nedělá. Nezmínit se a jednoduše nepřijít. Chovám se blbě. Jako zhrzená, podvedená manželka.

Bobina se zavrtí. Užasle pozoruji, jak se probouzí. S nakrčeným šňupáčkem. Pusinkou našpulenou do prohnutého korýtka. Přisátým jazýčkem k hřbetu krtčí pacičky. Sacím pomlaskáváním mi připomene flašku se sunarem.

"Robin nebyl doma?" dělá hloupou Jaruna.

"Ne," odsekávám. Cítím se trapně. Za sebe. I za něj. Za jejím mlčením tuším tiché přitakání mé bolesti. Z ohrožení mě vysvobodí pláč malé Bobinky. Za chvílku ji už soukám  do růžové kombinézy a naposledy se spolu vykláníme z okna. Kosí mláďata lačně napínají tenké krčky. S otevřenými zobáčky za největším soustem. Proboha, zase je tu jaro. Průvan přibouchne půlku okenice. Úzkost se protřele přetahuje o Bobinku v mé náruči. Nervózně odstoupím od okna. Panenko skákavá, moje holčička mi nesmí vyklouznout. Svírám ji pevně jako ve svěrací kazajce.

"Co tak brzo?" vyzvídá udivená tchyně.

"Jedeme nakupovat."

Cítím jakýsi zvláštní druh ponížení, kdy se mi chce jen brečet. Ale tu radost jí neudělám. Triumfálně odjíždím za svým mužem. Odhodlána vydat se třeba na konec světa. Musím ho vidět stůj co stůj.

Tlačím kočárek. Udýchána se zastavuji. Pozoruji mladé milence, jak sestupují ze stráně. Oči jen pro sebe. Nevidí. Neslyší. Závidím. Stromům okolo cest. Loukám, že mohou kvést. Zoufalá melodie v zoufalém rozpoložení. Roztažená plachta žluté pomstychtivosti. Mhouřím oči jako tygřice. Poštívána Erinyemi. Pomstychtivými líticemi. Poselkyněmi zkázy a neštěstí. Vcházím na vrátnici provizorního vědeckého pracoviště, připomínajícího dlouhou slepičárnu. Vyčkávám, s jakou přijdeš. Konečně tě vidím s čelem otlačeným od koberce. Právě jsem tě vyrušila od usilovného přemýšlení. Nad problémem. Někde někým už vyřešeným. Jak sám připouštíš ve slabé chvíli, děláš vědu pro vědu. Přistupuješ ke mně. Zaklesnu se do zrádných očí. Proklatě temných duhovek. Uhýbáš před mým pohledem. Nevydržíš. Panebože! Co všechno musím vyčíst z tvé proradné tváře. Pach semene maskovaný potem a alkoholovým opojením. Rozpřahuješ paže. Nechci přistoupit těsně k tobě. Nechci ucítit cizí klín, kterým jsi prostoupen. Nechci zvažovat nateklé váčky pod prokrveným bělmem proradných očí. Jako po promilované noci. Se mnou.

"Co blbneš? Jsi jako stíhačka."

"Proč jsi nezavolal? Celou noc jsem nespala," chabě se bráním s pocitem viny.

"Jsi normální?"

"Po dnešní noci už ne."

Dívám se do tvého ovíněného obličeje. Vzdaluješ se. Ocitnu se v mlze. Déle to nesnesu. Otáčím se. Odcházím ke kočárku. Utíkáš za mnou. Mluvíš jako o překot. Provinile se skláníš k Bobince. Nemám sil. Odpovídat. Nemám sil. Dál se na tebe dívat. Nemám sil. Slovo s tebou promluvit. Pryč a prchat co nejrychleji. Tlačím před sebou kočárek. Vzdaluji se proradným pažím. Proradnému volání. Neslyším. Nerozumím. Já husa pitomá, proč jsem jen za tebou jela? Proč jsem tě musela vidět? Koledovala si o další ponížení. Jako masochistka. Nemožná ženská, která týrá sebe sama. Do bolesti a beznaděje se však dere něco dalšího. Hlásí se červ nezávislosti. Konec citového otročení! Sluneční paprsky neúprosně napichují žlutou plachtu. Pomstychtivosti. K čertu s láskou k muži. Žije vůbec někde někdo, kdo je jí hoden? Ó, paní Boženo! "Tělo mé jste měli, duši nikoliv." Tys ji měl. Verflixt! Tys ji mohl mít. Kořila bych se ti. Milovala tě. Bezvýhradně. Duše jak zatoulaný psík. Kňučící z Běháně. Pomstí se ti. Psí věrnosti se vysměje. Pročpak se zrcadlí má láska v bolesti, kterou mi naděluješ? Proč sílí strádáním? Aťsi masochistickým?

Bobinka zamele ručkami. Špulí pusinku. Rozpustilá očka se mi smekají po tváři. Nakláním se k ní v návalu bublajíci něhy.

"Ty můj krtečku, chlupáčku, myšáčku." Položím tvář do sametu dětských ruček a celou ji zakryji. Svými vlasy.

"Ma-ma, mama," zatahá mě za pramen. Díky, Bobinko. Poprvé na mě promluvíš. Zrovna dnes. Bez mého přispění. Štěstí v neštěstí. Ztrácím se v přemíře citu ke svému dítěti.

Přicházím ke stráni milenců. Nikde nikdo. Zabolí mě jejich líbání. Kde je mé mládí. Za tuto noc jsem zestárla o pět let. Není-li stárnutí o ztrátě iluzí? Holčička mě smiřuje s přítomností. S vůní sladké pomsty. Jak ti znenadání odejdu kamsi na flám. Už tě vidím, jak pobíháš po pokoji. Zuřivý grizzly. Šílený vlkodlak vzteky si hryzající tlapy. Neklidný a nevyspaný. Na pokraji nepříčetnosti. Hrdě tě zpražím výsměšným pohledem, přicházejíc domů až za ranního kuropění. Se vztyčenou hlavou. Einmal ist keinmal.


 


 



29.6.2009 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:15142x

Názory čtenářů

Looooo 30.6. 11:09
To je hluboký. Báječná slovní zásoba....
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (373)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (147)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si