Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

O Lídě

 

 

Lída se probudila. Stočená do klubíčka. Za oknem letní den.

Za chvíli se objeví dozorci v bílém. Hlas.

"Máš ráda slunce?"

"A jak."

"Protože opaluje?"

"Ne, protože hřeje."

"Jsi bledá. Měla bys jít na procházku."

Lída se rozklepe odporem.

"K hotelu Pelyněk?"

"Ale ne. Do přírody. V hotelu přece bydlíš."

Lída se uchechtne. Myslí si, že ona neví. Zatímco dobře chápe jeho ironii. Nechce jí říct naplno, kde je.

"Blázinec Pelyněk," vyletí jí z úst.

"Psychiatrická léčebna," poopraví ji.

Stojí zahanbená. On vždycky ví, co má říct. Ona jen blábolí.

"Už musím jít."

"Tak jdi."

"Nezapomeň se opálit."

"Ale kuš, není to zdravé."

Dostane injekci a snídani. Pokud se dnes nerozkřičí, zítra bude ušetřena uspání. Muži v bílém odešli. Lída přivírá oči. Kde je? Propadá se do tmy. Tmavá cesta ji vede příšeřím. Na konci se tyčí Pelyněk. Není na kopci, jak si druhdy myslela. Jde k němu dlouhou alejí. Přitahována jako magnetem. Zblízka se dům podobá chalupě jejích rodičů. Skutečně, uvnitř zrovna tak. Stinná chodba. Z kouta po ní hmatá muž bez tváře. Proboha, to všechno se jí zdálo. Mockrát. Cítí jeho ruce. Pevné sevření. Na bocích. Kdo je? Ucítí dlaně na víčkách. Pátrá. Tuší, kdo by to mohl být. Ale jak to, že nevidí jeho hlavu? Žádnou nemá. Lída prchá chodbou dál. Po pravé straně se tiše otevírají dveře. Vklouzne do místnosti. Vždyť je to ložnice jejích rodičů. Ticho jako ve svatyni. Netknutá postel. Zpod peřiny vykukují dvě hlavy. Tátova a mámina. Zavřené oči. Spějí. Lída je v pokušení. Chce se jí. Ukrutně se jí chce. Stáhnout peřinu. Podívat se, zda-li k hlavám patří těla. Má podezření, že ne. Zaujme ji obrovská truhlice v rohu pokoje. Vyděšeně se podívá směrem k posteli. Hlavy nehnou brvou. Tedy může. Pootevře víko u truhly. Nasládlý pach tlení. Ale to přece. Všechno zná. Červená jablka. Je jich plno. Roztřese se. Nevezme do dlaně ani jediné. Šedobílá pavučina s nazelenalými záhyby. Protkaná mezi plody. Vata nabývá na objemu. Jen se vyvalit ven. Hrnečku, dost! Sotva stihne přibouchnout víko. Pro jistotu si na ně přisedne. Hlavy rodičů. Bez pohnutí. Jen v nohách postele cosi vykukuje. Podezření sílí. Uchopí pramen vlasů. Vytáhne hlavu. Ale čí? Úžasem se jí podlomí kolena. Nadzvedne přikrývku. Jedna hlava vedle druhé. Hustě natěsnány v nohách postele. Ta nejkrajnější s blonďatými vlasy na ni zamrká. Ulekne se a roztržitě upustí lem přikrývky. Uhlazuje záhyby. Kde mají těla? Kde jen jsou jejich těla? Lída vybíhá ze dveří. Hlas vetřelce se vecpe do vědomí. Rozpráví jakoby nic.

"Opět ses doběhla."

"Proč já?"

"Kdo jiný?"

"Všude vidím samé hlavy."

"To je tvůj úděl. Hlavy se vyměňují a těla zůstávají."

"Není to naopak?"

"Jak pro koho."

"Proti gustu žádný dišputát," zlověstně se směje.

"Být tebou, tak bych se tak neradoval."

"Dělám, co chci."

"Ne. Děláš, co můžeš. A už vůbec ne to, co chtějí druzí."

"Co chtějí druzí?"

"Přežít."

"Ale já chci žít!"

"Oni chtějí taky. Ale málokdo to umí."

"Já to umím?"

"Proto ses zbláznila."

"Ne, jenom jsem se kapánek zadřela."---


 

Prudký vítr rozvalí okno dokořán. Bobinka zakňourá ze spaní. Sedí v posteli a nepříčetně zírá do tmy. Komíhá se sem a tam.

"Bobinko, máš čurání?"

Nevidomýma očima se dívá někam za mě. V očích má hrůzu. Bezděky se ohlédnu. Jako by něco strašlivého stálo za mými zády. S vřískotem se rozpláče. Vezmu ji do náručí. Konejším. Posazuji na nočník.

"Všš, tichounká je Bobinka."

Kvílení zesílí. Tělíčko se rozkomíhá.

"Bobulko, čurej, no tak."

Líbám ji. Přitisknu k sobě. Do ouška jí šeptám, aby se už vyčurdila. Konečně osvobozující zurčení.

Odnáším ji do postele. Pohladím hlavičku s jemnými vlásky. Tři hodiny. Svítá. Robin nikde. Do všech světových stran se lavinovitě šíří marné snažení zbytečných lidí. Špatné znamení. Přivřu okno.


 



29.6.2009 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:14736x

Názory čtenářů

Looooo 30.6. 11:11
dobré
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si