Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

Na startovní čáře

 

Opouštím prostorný podnájem a měním jej za jednu těsnou místnost. Pod křídly tchyně. Náš pokoj sousedí s její ložnicí. Aby bylo ještě větší soukromí, tak i s kuchyní. Jarunin zahálčivý svět mě dokáže do nepříčetnosti dráždit předstíranou či opravdovou naivitou přecházející do zloby stárnoucího děvčátka. Stále si v duchu opakuji, že je to tvá matka a nemohu ji nenávidět. Zuby nehty se ovládám, ale stejně dochází k trapným scénám. Zemře dříve, než si stačíme odpustit všechny ty vzájemné křivdy. Ale těch šest společných let mi stačí setsakramentsky osladit. Od prvopočátku je jasné, že si nepadneme do noty. Od prvopočátku si lezeme na nervy. Ty mezi námi poletuješ jako hadr na holi, ale musím uznat, že většinou stojíš při mně. O to více se upneš na bigbít a přicházíš domů po bouři, když zde panuje mrazivě tichá domácnost.

Tchyně Jaruna, to je kapitola sama pro sebe. S mámou se v lásce nemají, do očí se staví přeslazeně. Obě dvě. Naši dřou na chalupě a jsou rádi, že s mým provdáním mají o jednu starost méně.

Velkolepé sny o nocích vypleněných zběsilou vášní se rozplývají. Kdepak ty věci. Muž vedle mě většinou padne jako podťatý. Brtník zazimuje. Pootevřeným oknem chumelí do květináče. S kaktusem. Rezignovaně se ušklíbnu do zad odcházející noci. Plné vášně. Do dlaní naberu prašánek. Přitisknu na rozpálené spánky. Broukám si Let it be.

"Hm," jako vždy odtušíš ze spaní. Rozklepu se náhlým chladem. Prudce přivírám okno. Vypláznu jazyk na Samotu. Jako tolikrát předtím. Vyzývavou. Jako tenkrát i dnes s chtivými chapadly. Mám či nemám se k tobě přitulit? Ucítím pivo. Cigarety. Připomínající zatuchlinu hluboké jámy. Hrozivé propasti mezi námi. Jen spi, bobe. Mně se to hned tak nepodaří. Opuštěná. Na pustém ostrově. Trosečnice. Najáda ve svém mlčení. Se svými sny. Tíha se na mě vrhá. S tasenými pařáty. Netopýra. Rozmělňuje. Drtí. Vstřebává, proměňuje, pozvolna rozpouští a to, co zbývá, spouští až na samé dno. Bytí. Hlouběji se zakutat pod peřinu. Naslouchat předoucímu tichu. Roztrpčenému kocourovi. Kdo si koho ochočí? Otočím se zády k jeho imaginárnímu lísání. Zády k dlouhému tělu. Které je v tuto chvíli nepřekonatelně daleko. Jen naše hlavy leží vedle sebe. Naše postele do tvaru L. Jako láska. 

Zmatená vášeň k Robinovi se přetavuje v poklidný rituál. Do nepříčetnosti mě vytáčí tchyně. Uštěpačnými poznámkami, kterými nasazuje na mé rodiče. Bývalé komunisty. Sice žena v domácnosti, ale zato dcera řídícího učitele v. v. Cítí se být společensky nadřazená. Paní lékárníková. Po zemřelém manželovi pobírá nepříliš vysoký důchod. Očividně závidí mámě slušný příjem v pojišťovně. Se svou prostořekostí jí nezůstanu nic dlužna. Nevraživost se mezi námi utužuje ze dne na den. Nečekaně propuká, zažehujíc doutnající nenávist. Žádné z nás to nepřinese nic dobrého. Každá žlučovitost se dříve či později někde vyboulí.

Zatímco máma loupe perníček, který má podobu sympaticky směnitelných papírků, táta z legrace přidává k dobru, kolik ušetří na příspěvcích. Neobratně tím zastírá ješitnou ukřivděnost. Zuří, že než stačil ze strany sám vystoupit, byl těmi druhými potupně vykopnut. Vyhozen přes palubu. Vyloučen a tudíž přehlížen rádoby přáteli, kteří se s ním bojí setkávat tváří v tvář. Na první pohled se zdálo, že si nic nepřipouští. Snažil se co nejdříve zapomenout. Po francouzsku. Skrze slasti života. Skrze čtyřicítku inteligentní. Zato máma do omrzení přemílá výčet ztracených ideálů, kterých se musela vzdát. Počítá rány, jež utržila a ještě utrží, nimrá se v tom a nemůže a ani nechce s tím skoncovat. Touží po nápravě. Po italsku. S třesknutím o stůl. Se zúčtováním. Jenže na to nemá.

Bezmezně miluje svého bílého broučka Š110. Nadšeně ho hladívá a hovoří o něm jako o povedeném dítěti.

"Politika je špinavá věc."

"Nic nového pod sluncem. Každý režim má své neporazitelné bohy."

"Ale to je hrozný, ne?"

"Hrozný je, když člověk na něco nalítne a později si připadá jako blb."

"Copak dneska nemůže mít člověk nějaké ideály?"

"Jo, sám o sobě, ale jejich ztráta bolí nejvíce."

Kroutím hlavou. Nad rodiči. A jejich hovory. Zajídajícími se. Stejnými léta letoucí. Cizelovanými až do úplného otupění. Atomů. Tátův vnitřní klid však obdivuji. Všechno má pod kontrolou. Roztříděné. Emoce bublají pod úhlednou pokličkou. Máma vyklepává na psacím stroji. Hluboko do noci. Pro pojišťovnu. I když nadává, stejně nemůže bez práce vydržet. Ze soukolí zaměstnání se nevytrhne. Ani doma v soukromí. Snaživým pracovním nasazením se posune na jedno z předních míst žebříčku nejúspěšnějších obchodních zástupců. S pojistkami proti smrti, proti nemoci, proti nenadálým pohromám, jež přicházejí a odcházejí. Pomalu však ztrácí nervy. Na spoustu věcí zůstala sama. Ale její nekonečné lamentace mají přesně opačný účinek, než jaký by si přála. Všichni se někam nebo do něčeho zašíváme. Já do manželství. Luďa do své party. Táta obdělává zahrádku. Sem tam i na chalupě. Ani se moc nesnaží něco skrývat. Tvářím se, že to beru sportovně cynicky. Jako že nic. Všichni víme své.

Mámina pracovní přetíženost souvisí s tátou. Chce mu za každou cenu zaimponovat. Mít v něčem navrch. Říkám si: Žijte si, milánkové, jak je libo. Já si zařídím své manželství jinak. Ale kdesi hluboko se trápím, protože nemohu odpustit ani sama sobě. Je mi, jako bych svým vdavkovým úletem pohřbila vlastní rodiče. Jako bych znovu a znovu přestřihovala pupeční šňůru dvakrát omotanou kolem krku. Kolik mužských jsem musela poznat, kolik vody muselo utéct, než jsem dospěla? Vzpomínky mi připadají jiné. Čistější a průzračnější. Mnohem jasnější, než bláboly na papírech. Než zmatky Dadky a její matky.

Vztah k rodičům se neustále proměňuje. Vzdaluje se tomu, co mě trápí a bolí. Nedokážu se vyrovnat s jejich slabostmi, ani s pocitem viny v sobě. Nedokážu se smířit sama se sebou. Stále porovnávám běžný život se světem idejí. Vysmívám se mámě a jejím ztraceným ideálům, ale sama v tom plachtím mnohem hůř. Hledám vzory v životě kolem sebe a opakovaně zjišťuji, že nejenom já, ale ani ostatní lidé nejsou schopni žít podle nějakých šablon. Provdala jsem se podle jakési papírově uznavánané normy. Není nejsprávnější cesty, která se hodí pro každého. Pro všechny. Sami sobě jsme originálem. Prožíváním a pátráním po smyslu života se jen o kousek přibližujeme poznání. Sebe sama. Každého soukromá věc – jeho hledačství. Svět idejí – každého malé soukromé tajemství. Ale vykládejte to komunistům, kteří chtějí mít ve všem jasno. A každý den vám rudosprávňacky předkládají. Všechny nás potřebují mít prověřené a přečtené a stokrát se mohou tvářit lidumilně. Spadnu z višně. Do jejich osidel, i když nejsem a nikdy nebudu členkou jejich strany. Zvolna a ztěžka se vymaňuji z podobného způsobu myšlení. Slabě si uvědomuji zrůdnost jednohlasu. Bojím se, abych se nechovala jako oni. Za vším nehledala škůdce, sabotéra a skrytého třídního nepřítele.

S bráchou se těšíme na hory. Pololetní prázdniny na krku. Sněhu napadlo s bídou na běžky. Jeden den si s námi vyjede i Robin. Červeňák v mlze. Nezbývá, než běžet hřebenovku. Zapíchnout to na Švycárně. Brácha ohrne nos a švihá dál. V hospodě horký čaj s rumem. Zubaté slunce za oknem okusuje jinovatkou pocukrované smrky.

"Nechceš běžet za Luďou?"

"To máš jedno."

"Mě běžky nebaví."

"Mě taky ne."

Před chatou změklý sníh jiskří v poledním slunci. Teplota na nule.

"Jedeme?"

Zavrtím hlavou. Rozjedu se z mírného brdku. Sjedu z lyžařské cesty, razíc si cestu skrz na skrz mýtinou. Neohlédnu se. Jestlipak za mnou jedeš? Natruc po tom nepátrám. Zastavím, tiše doufajíc, že ano. Zakláním hlavu na palouku s nízkými smrky. S bílým poklidem všude vůkol rozprostraněným. Nikde nikdo. Zubící se slunce. Obloha. Běloskvoucí zachumlanci seřazení v zákrytech. Posmutním, toužíc po tobě. Představuji si sílu tvého pohledu, jak se vpíjí do mých zad. V tom se na mě cosi vyřítí zpoza zavalitého smrku. Připlácne mě to k zemi celou vahou svého těla. Žhavé uhlíky mi vpalují do tváří znamení pečetě. Vdané paní.

"Víš, že máš úplně modré oči?"

"Šedé."

"Modré. Mám na tebe chuť."

Stojíme uprostřed palouku. Kolem nevede žádná lyžařská stezka. Po nějakém živáčkovi ani vidu, ani slechu. Vzájemným hlazením se rozpálíme na bod varu. Roztavíme ledovou obruč obepínající naše srdce. Mlčení roztává do šťastného špitání. Znovunabyté souzení se mezi námi rozhostí. Manželské štěstí. Meandry a úskalí trpělivě vyčkávají. V ústraní.

Kéž bychom měli co nejvíc podobných zážitků, které by nám sloužily jako hráz proti nepohodě. Chuť k naslouchání proti nepřejícnosti a lenosti. Na ochotu k povídání a sbližování číhá všudypřítomná sněť stereotypu, zalézající až do morku kostí. Hrůzné opičí království, kde všichni se všemi až do úplného rozprachu atomů. Strašívá mě to ve snech jako pochmurná vize budoucnosti. V nepřetržitém převlékání kabátů a tváří nikdo neví, kdo je kdo a co je co. Jsou myšlenky komunismu, 52 let a více od února 48, stále aktuální a mravné?!

Souhlasný si dobírá Hloubavou. List z javoru nebo z dubu? Mimikry jsou v módě. Kdo přežije, vyhrává. Krev se vrací do cév. Hlavy se souhlasně dorozumívají s těly. Slabomyslné děti pytlačí v omalovánkách. Mozaika života zastřená do děsivých kontur a rozmazaných výjevů. Kdysi jasná sklíčka spečená do proměnlivého slepence. Kaleidoskopu.



8.3.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:2931x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si