Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

Plesání na smetišti

 

Sdružení rodičů a přátel školy rozešle pozvánky na ples. Ringoši se uvolí hrát pouze za večeři a režijní cenu. Každé dítě si musí povinně zakoupit dvě pozvánky.

Otcové od rodin se tváří zodpovědně majíce na paměti, že prospěch nezvladatelných puberťáků se dá docela dobře ovlivnit tehdy, má-li člověk na paměti alespoň jeden ze tří způsobů, jimiž lze docílit kýženého výsledku. Ti, co slynou bezmezným obdivem ke straně a vládě a jiným autoritám, to mívají odnepaměti lehké. Takovýto rodič už nemusí vyvíjet zvláštní námahu, aby jeho dítě přineslo na vysvědčení ty nejlepší známky. Rovněž při tanci s třídními učitelkami se dá vyřešit i přislíbit leccos. Avšak k nejchoulostivějšímu způsobu patří pozvat důležitého potentáta či ředitele na panáka k baru. I když se nikdo nepamatuje, že by dotyčná slovutnost pozvání tohoto druhu odmítala, přesto se k tomuto triku odhodlávají jen ti statečnější. Žádaný efekt to přinese téměř vždy. Ti prozíravější mazaně kombinují všechny tři způsoby a od prvního školního plesu postupně zajišťují svým dětem slušné prospěchové výsledky na pár let dopředu.

Pro letošek to vypadá, že se ples obzvlášť vydařil. Ředitel se očividně s nikým a ničím nemazlí. Posílen několika silnými panáky bere učitelky ztečí. Právem silnějšího jedince vyzývá k tanci jednu po druhé a tváří se při tom jako lev salonu. Opojen pocitem nadřazenosti se ani nenamáhá brát nějaké ohledy na jejich partnery. Ty, jež zavčas neunikly, musely přetrpět nejen připlácnutí na jeho mužnou hruď, ale navíc i neomalené smýkání napříč tanečním sálem. Čert aby spral zdupané lodičky a šaty vyrolované tu na jednu, tu na druhou stranu. Kdyby si aspoň říďa zapamatoval, kolikrát se kterou tancoval, ale bohužel, ani tuto jistotu žádná z dam nemá.

Bavím se jen do té chvíle, než přijde řada na mě. Ředitel se kymácí vzhůru k alkoholovému bezvědomí.

"Novomanžel se nějak mračí. Měla bys mu to zarazit," cvrnkne mi do ucha soudružské zatykání.

"Divíte se?"

"Ať si zvyká! Nikdo to nemá jednoduché.”

"Paní vám odchází,” neodpustím si s výmluvným  pohledem na soudružku ředitelovou, jež právě kráčí směrem k toaletám. Zavětřím svou brzkou záchranu. Do té doby se marně snažím uchránit své lodičky před útokem jeho lakýrek. Ředitelova opilost se stává obtížnou a nesnesitelnou. Učitelky mě zlomyslně a útrpně okukují a tentokrát se zase ony baví na můj účet.


 

Smetiště

Profesor Winterberg učiní řečnickou pauzu. Pohledem přelétne po shromáždění a krátce si uvědomí historický mezník, jehož je právě účastný a o kterém tajně sníval téměř dvacet let svého života.

Dívá se na ty ušlápnuté muže před sebou, na tváře, které se během konference celé vyměnily. Vyzařuje z nich nadšení, nová naděje v lepší budoucnost.

Je nutné, aby se muž jednou provždy vzchopil, vymanil z područí žen. Znovu získat svá práva a vymoženosti je jedním z mnoha úkolů, které si před sebe klademe. Trest za svůj ego-militarismus jsme si odpykávali celé minulé století. – Nyní nastupuje období rovnoprávnosti a nových možností. Jako plnohodnotní, rovnocenní partneři, budeme napomáhat ženám v jejich nesnadném úkolu. Budování vyspělé lidské společnosti nejen na Zemi, ale i na Venuši, jež doposud patří ženám jako jejich výsadní území. To vše jsme si vytyčili jako jeden ze stěžejních úkolů, na jejichž úspěšné realizaci závisí šťastná budoucnost nás mužů.

My jsme ti, kteří zrušili manželství jako předsudek, jako přežitek století. My to budeme, kteří nastolí manželství a zaujmou své místo po boku žen namísto erotických robotů.”

Na tomto místě se řečník odmlčel, protože chtěl vychutnat okamžik překvapení.

Stále se ještě vyrovnáváme s handicapem našeho úbytku, ale v současné době to vypadá, že i tento problém bude v blízké budoucnosti vyřešen. Znovu upozorňuji, že k ženám musíme být prozatím tolerantní. Především ctít jejich polygamii ve vztahu k erotickým robotům. Na druhé straně nesmíme zapomínat podporovat naše homoinseminační sdružení alespoň do té doby, než budeme schopni významně ovlivnit nárůst našeho pohlaví u novorozeňat.”

Kája se neklidně zavrtí. Už ji to žvanění přestává bavit. Frekvenční údaje pro šéfku sice má, ale předčasným odchodem může vzbudit nežádoucí pozornost. Chtě nechtě musí vydržet do přestávky.

Ty doby, kdy jsme spolu se svými ženami vychovávali vlastní děti, které nám říkaly tatínku, jsou nenávratně pryč. Stejně tak i hrůzy po světové katastrofě, s jejímiž důsledky se lidstvo prakticky vyrovnává dodnes. To vše už je za námi. Náš trest vypršel! Nyní musíme stát ženám rovnocenně po boku, dokázat naši předurčenost. Naši nezaměnitelnost s roboty, naši spolehlivost, kterou chceme korunovat nastolením obrozeného manželství.”

Profesor Winterberg domluví, rozhlédne se po shromáždění. Přelétne rozzářené obličeje mužů. Potlesk rozbouří zrcadlový sál. Muži skandují, sem tam se ozývají nadšené ovace. Řečník je spokojen.

Kája unuděně zívne. Párkrát zatleská, aby se neřeklo. Hoši se vskutku odvázali. Řečník za moc nestojí, ale mluví ostře a odvažuje se příliš. Káju nezajímají příčiny ani důsledky, mnohé, co bylo řečeno, jí svým významem uniklo a už vůbec si nedokáže představit svůj život po boku těchto vykopávek. Jen co šéfce odevzdá záznam otravného jednání, ihned se poohlédne po svém erotickém Miloušovi.

Tak co, bylas úspěšná?”

Jasně, nikdo si mě nevšiml.”

Něco nového?”

Ani ne, ale jiné než posledně. Rozjíždějí se.”

Tak to dej sem, ať jim zatrhneme tipec.”

Šahrazád se usměje bizarnímu smetišti posledních mužů této planety. Stačí jim podvrhnout další atrapy žen a okamžitě dají pokoj. Jako vždycky naletí. Skupinka chlupatých maskulinních samců zanechá za sebou atmosféru plnou testosteronu a opustí konferenční sál.

Usměje se, s mírně pootevřenými rty doširoka rozpaží ruce a rozkošnickým protáhnutím je zaboří do nádherných vlasů, které ji obeplouvají ramena jako černočerná tma.

Se zvrácenou hlavou protne svým pohledem stropní klenbu a ponoří se do kupek hvězd.

Oh, králi králů, kde jsi?” ---


 

Využiji ředitelova opileckého škobrtnutí a vymaňuji se z medvědího úchopu pronikavým zvoláním:

Manželka vám prchá!” Jako když ho píchnu šídlem, vratce se připotácí ke své ženě a je nucen se jí věnovat po celý zbytek večera. K obrovské radosti přítomných dam.

"Dokonale sehraná parta soc-prc," neodpustí si Robin cestou domů.

"Říďa je docela rozumný, ale musí být střízlivý."

"To není příliš často, že?"

"Viděls tu štíhlou blondýnu, jak se na něj lepila?"

"Favoritka?"

"Má děsně žárlivého muže."

"Také bych jí pořádně zatopil."

"Ty to umíš?"

"To si piš, že jo."

Cestou přes park mírně chumelí. Ztemnělé divadlo v pozadí. Uhýbající větve v poryvech větru. Pod doteky neodbytných vloček. Zima nezima, vrabčáci čimčarají jako o závod. Za chvíli se rozbřeskne. Mlčky jdeme vedle sebe. Přilnavé mlžné ticho rozprostřené všude kolem nás.

Kráčím vedle tebe. Smířlivě vyrovnaná, klidně a nevzrušeně pozoruji astrální nezbedu, kterak se potuluje mezi platany, pohupuje v křovinách, vplétá do větvoví. Její nakažlivý smích poskakuje ze stromu na strom. Zatažené nebe cedí a ukapává drobné nic, rozplývající se v nastavených dlaních. Kráčíme vstříc dalšímu mlčení, schází nám slova, ale nechci o tom přemýšlet. Nechávám to na potom. Doma buchnu na postel doufajíc, že se přikrade spánek. Kdepak ty věci. Ty vedle mě už hodnou chvíli odfukuješ. Vstanu a popojdu k oknu. Kostelní věž odbíjí čtyři ráno. Venku tma jako v pytli. Hustě se rozchumelí. Shrnu část sněhové nadílky na naší římse a silným dechem odfoukám vločky vedle. Na tchyninu římsu. K Jaruně. Zbytek sněhu naberu oběma dlaněmi a rozfoukám do všech světových stran. Noc sálá žárem vášně a ty spíš…

Hm,” správně odtušíš ze spaní. Náhle se rozklepu chladem. Prudce dovřu okno. Na pelesti sedí zívající Samota. Vztahuje ke mně svá chapadla. A já nemám sílu jí vzdorovat. Chci i nechci vlézt si za tebou do postele. Jsem tu s tebou a přesto opuštěná. Ve své-naší posteli jako trosečník uprostřed nářků a mlčení. S drkotajícími zuby a peřinou stáhnutou až po bradu. Zasnoubím se. Se Samotou.


 

Je to k nevíře, ale my jsme už přes rok manželé. Všechno se to semlelo tak rychle, že si jen vzpomínám na jakési šílené obluzení, kterému jsem podlehla a jež jsem si vychutnávala v příjemném očekávání věcí příštích. Prostě od toho šíleného večera, kdy tak málo scházelo a meandr se málem stočil k divadlu a Pavlovi, už to šlo ráz naráz. V našem vztahu platilo, že kdybychom se nevzali, dlouho bychom spolu nevydrželi. Naše představy o chození se vzájemně lišily. Já se utvrzovala v zamilovaném mrouskání, ale tys měl na prvním místě svou kytaru a teprve potom lásku ke mně. Zbyly mi oči pro pláč, když jsem pochopila skutečný stav věcí.

--- Vyzvedáváš mě na podnájmu. Nebo se zastavuješ pro mě doma. 

Konečně už vypadáš jako pořádná ženská,” utrousí samolibě táta, jako by na mých lepých tvarech měl bůhvíjakou zásluhu.

Heleně se narodil kluk, že?” naváže máma se soustředěným pohledem na růže, které od tebe dostala.

"Už minulý týden."

Kdy vy to plánujete?” přisune před nás své pověstné koláče.

Až se tesař utne”, plácnu na pitomou otázku pitomou odpověď. Táta mě sjede pohledem.

Asi do toho praštíme v létě, musím napřed upravit byt.”

Budeme bydlet u tchyně Jaruny.” Pro změnu mě pohledem sjede můj nastávající. To mám za to. Jsem nezodpovědný šašek, kterého je třeba zkrotit, aby ho přešly roupy a chuť. Na všechno. Schválně se tvářím co nejvíce tajtrlicky a nevážně. Staré a známé - mimikry.  Neposlouchám je. Ať si vedou ty svý důležitý dospělácký řeči. Co na mně lidé mají, mě nezajímají. Jen jeden, jen jeden, jen jeden… Úplně mně stačí, že jsem po uši zamilovaná, že já chci jeho a on chce mě. Kdyby bylo po mém, tak bych svatbu nedělala, ale oni, že se to kvůli příbuzným sluší. Ale to už vidím i na Robinovi, jak málem lituje, že se vyjádřil tak přímo. Již to není jeho nebo moje věc, již to není naše sladké tajemství, ale věc veřejná. Sousto pro široké příbuzenstvo. Pěkně si nás vzali do prádla. Zavčas utneme příval otázek a plnou parou vycouváme. Do Grandu. Ringoši tam hrají celý dlouhý večer a já se na tanečky bláznivě těším, i když mně k nim Robin pouze hraje a spolu si ani nezatančíme.

Pěkně jsi dostal do kožichu.”

Jen počkej, až poznáš mou matku, tak tě smích brzy přejde.”

Rozchechtám se, jako by se mu povedl bůhvíjaký vtip. Ani na okamžik si ve své bláhovosti nepřipustím, že to může být i pravda. Maně si vybavuji, jak i později jsem si na ta slova vzpomněla, když se choval ke své matce tak podivně hrubě. Zatím se jeho slovy nezabývám, neberu je vážně a namlouvám si, že sranda je sranda. Odměklý sníh pleská pod nohama. Stromy dokonale oholené. Nebe zatažené.

Bude sněžit.

"Zase další vánoce."

"Co ti mám koupit?"

"Co ti první brnkne o hlavu."   Nevím, proč tak ráda přehrávám skromnou Popelušku a tvářím se co nejpokorněji. Jako zpitomělá uctívám svou lásku a nedívám se napravo ani nalevo.

Vyberu ti knihu.” Robin na to neodpoví. V myšlenkách zkouší s kapelou. Roztržitý a rozpolcený jako vždy, když myslí na svý hraní. Trvá nám dlouho, než se probrodíme ke Grandu. V ústrety se k nám valí rozčvachtané dláždění. Ze všech koutů a zákoutí se vynořují další a další nadšenci, kteří směřují k témuž cíli jako my.

"Tam  bude narváno."

To je dobře, ne?"

"Kdo táhne víc, kamarád bubeník nebo nový program?"

“Však jednoho dne  bude zadán a holky se uklidní.”

Stalinova socha nehnutě stojí a hledí do blba. Má své jisté, život obyčejných smrtelníků ji nerozhází ani nevytočí.

Robin jde ke kapele a já na záchod. Jsem od bláta tak zahvízdaná, že si musím umýt i nohy. V zrcadle si všimnu kousek ode mne stojící Gábiny. Oceňuji její mejkap a nechápu, co chce na svém bezvadném zevnějšku ještě vylepšovat. Pro koho asi? Pozorujeme se. Jako dvě mlčící ryby. Ač nerada, uznávám, že jí ta slušivě ostříhaná hlava zatraceně sluší. Vypadá jako roztomilé pážátko. Z najády rázem děvčátko. Trochu jí závidím, jak vypadá mladě. Uff, konečně vypadne a já si nerušeně domaluji ústa.

Když vejdu do sálu, málem padnu. Úžasem. Gábina sedí jako přišroubovaná vedle Zdeňka. Přitočím se k Janě od basové kytary.

"Oni spolu zase chodí?"

Co tě nemá, ani nepřestali.”

Dyť on má věčně služby v divadle.”

No a co, to není tělesná vada.”

No těpéro, ta se po něm vine.”

Snad nežárlíš?”

"Tos tedy fakt uhodla".

K půlnoci se objeví Pavel s partou od divadla. Zdeněk s Gábinou si k nim přisednou. Vedle Pavla se furt dokola prohazuje krasavice inteligentní. Pozoruji, jak se tady všichni pěkně slízáme. Naše příběhy vedle sebe a za sebou, jak je komu libo a po chuti. A protože svým trochu hysterickým a trochu bláznivým uchichtáváním lezu Janě na nervy, vytáhne mě na parket. Vlním se zcela bez zábran a nakonec ani Jana nevydrží jen tak přihlížet a za chvíli obě řádíme jako o život a dnes naposled. Aby nezůstalo jen při tom, tak při další sérií ploužáků jdeme z ruky do ruky. Po přestávce si k nám ti naši báječní kytaristé přisednou.

Holky, za chvíli se za vás budeme stydět.”

Moc nás nehecujte nebo budete litovat.”

Horší už to být nemůže”, opáčí Robin a stočí po mně své rozžhavené uhlíky a já ten jeho pohled cítím jak cejch, tváře se mi rozhoří, políbím ho silně na ústa a blbě si pomyslím, že teď bych mohla klidně umřít. Má posedlost a naivita holt neznala mezí a zasloužila spravedlivé potrestání.

Hudba znovu spustí. Divokej rokec. Splní se mi tajné přání a přijde pro mě Zdeněk.

Ty ses nadobro spřáhl s Gábinou?”

Dvě odvržené duše přišly na to, že si nejenom zbyly, ale že se k sobě vlastně i hodí.”

Ringoši přidají na rychlosti. Řádíme. Jako bychom spolu tančili odjakživa, až do skonání světa. V transu dosednu na své místo.

Robin z tebe nespustil oči.”

Janičko, já si musím při tancování trochu pustit žilou. Ať si zvyká.”

Jeho holky nikdy moc netančily.”

Já nechci být jenom jeho holka,” Jana se po mně překvapeně podívá. Bůh ví, co všechno si představuje. Nejspíš jí připadám notně cáklá. Robin zavelí něco pomalejšího. Brzy má hořce zalitovat. Hluchá struna se lehce rozechvěje, přisedne si Pavel.

Ten dlouhán ti patří?”

Vypadá to tak.”

Prý kvůli tobě opustil Gábi.”

Tobě to vadí?”

Smím prosit?”

Robin se užírá. Stojí prkenně, třímaje kytaru, s koženým výrazem ve tváři. S kolmými přísnými vráskami u kořene nosu. S Pavlem tancuji vášnivý ploužák a myslím si, že dávám svému kytaristovi co proto. Za všechny holky, které kdy opustil, za všechna slzavá údolí, která kdy rozvodnil. Umiňuji si, že nebudu ani jeho čekankou, ani rohožkou, ani čímkoliv podobně ponižujícím. Kde by mě v té chvíli napadlo, že nastanou chvíle, kdy budu snít o durmanu s omějem. S obrovským zadostiučiněním a se srdcem skákajícím až v krku spatřím všechny výhody, které se zprvu zdály být na straně Gábi, jak se v rozhodujícím okamžiku přiklánějí na mou stranu a oblažují právě mě. Kdyby se udělovala nobelovka za blbost, tak já ji tenkrát měla. V kapse.

Ten večer se milujeme jako poprvé a já skrze tu divočinu a skrze řasy zahlédnu okřídleného koně, jak na mě zděšeně zírá přes okenní tabuli. Stulená pod tvou paží slastně přivírám oči a zaposlouchám se do šustotu křídel. Můj siváček letí nad městem. Hustě sněží a já si ještě před tím, než upadnu do hlubokého spánku, pomyslím, že mně bude stačit na celý život jen jeden, jen jeden…a just jen jeden.

Má děcka ze skupiny se nadchnou pro lyžování. Každou neděli jezdíme na hory. Robinovi to o víkendu nevychází. Zcela zaměstnán hudbou navede Luďu, ať pilně jezdí se mnou. Na kopec, kde jsme se spolu setkali a zaláskovali. První jede brácha, potom ostatní děti a já štrůdl uzavírám. Trochu mě štve, že mám s sebou slaboučkého Rosťu, který ostatním nestačí. Nedám na varovný vnitřní hlas, jenž mě nabádá, ať jej posadím na chvíli do chaty.

Děcka, pomalu, nikam nespěchejte,” uklidňuji své svěřence, zvláště nejmladší kluky, hrající si na dospělé. Chtějí Luďovi stačit stůj co stůj.

Poslední královská jízda!” křičí brácha a střílí oblouky doleva a doprava jako by se narodil s lyžemi na nohou. Všichni ho s nadšením následují a rozsypou se po kopci.

Rostíku, počkej na mě.” Ať se kluk sebevíc snaží, prostě mu to nejde. Na můj křik nereaguje a nezvládá ani ty nejjednodušší obloučky přes přívrat. Bere to šusem hlava nehlava.

Proboha, zapluž!” Kdybych věděla jak, tak se modlím, aby vše dobře dopadlo. Bohužel, následuje krkolomný pád.

Můžeš aspoň vstát?” Nemůže. Studený pot mi vyrazí na šíji. Bojím se, jak moc je to zlé. Bledý, se zatnutými rty se snaží nebrečet. Čekáme na horskou službu.

Proboha, ten kluk má kandahár, to se pak nedivím.”

Držím Rostíka v náruči. Vypadá to přinejmenším na točenou zlomeninu. V kotníku. Zabalíme jej do tlusté přikrývky. Přivazujeme třmeny. Opatrně  sjíždíme ze stráně. Za půl hodiny dorazí sanitka.

Ani ty nejhorší představy nevystihly skutečnost, když musím čelit vyčítavým pohledům jeho rodičů. Jako posel špatných zpráv o jejich synovi. Svět se scvrkne do neútěchy. Poučena, neberu napříště každého, kdo si o to řekne, ale jen toho, kdo má seřízené bezpečnostní vázání s vypínací patou.

Prý nám likviduješ malé bezbranné pionýry,” přisadí si Lvíček při první příležitosti.

Jsem snad ježibaba, která je chroupá k svačině?”

Vážně, s tou nohou to prý nevypadá dobře.”

Myslíte, že mě to neštve?”

Tak proč s nimi jezdíš na hory, když existují bezpečnější činnosti, jak s pionýry zabít čas.”

Myslela jsem si, že jste odpůrce lelkování ve třídě."

Přece tě nebudu za to chválit.”

Jako skupinovou vedoucí mě přijímal ředitel školy. Ve sborovně jsem byla představena učitelkám. Jejich podezíravé oči se ptají, proč to asi dělám, kdo ví, co za tím vězí a kolik za to beru. Kdekdo dnes utíká z učitelování, pokud k tomu není přímo donucen a já se hrnu k pionýrům. Jedna nepříjemná pravda se naplňuje. Vyplňování lejster, výkazů a hlášení je tou nejdůležitější pracovní náplní. Teprve potom práce s dětmi. Zdají se mi ty nejúděsnější sny. O plných regálech ještě prázdných dotazníků. O skřítcích papírácích, kteří se brodí pomuchlanými stohy tiskopisů a chechtají za mými zády. Poprvé v životě oceňuji bleskurychlé psaní na stroji. Stejně mi k vnitřní vyrovnanosti nepomůže, když se písmenka řadí do úhledných kolonek v setrvale se opakujících hlášeních. Zápisy z vedení skupiny pravidelně zaplňují šanon pro ředitele. Stokrát nic umoří i osla. Nespokojenost se zažírá pod kůži. Rozlézá po těle. Jestli se u této magořiny zahrabu ještě dříve, než začnu dělat něco pořádného, přestanu si vážit sama sebe. Zájmové kroužky nikoho nezajímají. Nejdůležitější ze všeho je rozsáhlá členská základna. Na okrese se svými aktivitami nevzbuzuji nadšení. Soudruzi vyžadují: co třída, to jeden oddíl. Rozdělení na oddílové družinky, které se podle zájmů tak dobře osvědčují, je uvrženo do klatby. Ani velké oddíly nemá kdo vést. O vedoucí je nouze. Tak se stane, že to alespoň klapne na papíře. Do prázdných kolonek napíši s požehnáním ředitele jména učitelek. Další variace hry na jako-tako. Robin má pravdu, i tady se s lejstry roztrhl pytel.

Z hromádek písku vykukují pštrosí hlavy. Propojené ruce se trhají na kusy. Soudružka Cizí vybírá mýtné. Soudruh Přátelský poklepává žoviálně na ramena nově příchozím. Potají se šťourá v zubech a vytahuje jména se zbytky včerejšího oběda. V hlavě mi doznívá Yesterday. Znovu začínám chodit do angličtiny. Po kolikáté už? V klubovně si pouštím magneťák s anglickými písničkami.

Vyměň si ten pásek,” rázně zakročí ředitel. Musí, jinak by měl na krku  šíření západních vlivů, kterým nečinně přihlíží. V Ruďasu se dočítám, že číhají všude a na každého. Na rozložitých stránkách, kterými se tak dobře vystýlá odpadkový koš, je mi dopodrobna vysvětleno, jak to vlastně s takovou zahraniční diverzí vypadá. Mám jasno. Za největší ctnost je považována poslušnost. Loajalita. Jde to ztuha, Ignáci, krční obratle se ne a ne rozhýbat.

Bruslit umí kdekdo, ale dokázat z pořádné šlamastyky vybruslit, to je umění,” nevědomky přitaká mému rozpoložení říďa.

Doba ledová je doba ledová, počkáme, až přijde obleva.”

Tvářím se přístupně, uchichtávám se spolu s ředitelem a v duchu ho vyprovázím ze dveří, než mně dá přes prsty za to, že pro Robina opisuji anglické texty. V pracovní době. Zjišťuji, že když šaškuji, tak okolí plápolá nadšením. Přestávám mapovat spodní proudy. Plácám se na hladině. Slevuji a ihned dostávám přidáno na platě. Slabomyslně si maluji v omalovánkách pro blbé děti.

Hra na pravdu se zamlžuje. Připravuji se na svatbu. Navštívím tchyni Jarunu. Přivítá mě v domku na pokraji města, kde bydlí sama se svým jedináčkem. P

1.2.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3220x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Olga Havlová: První dáma v džínách a s cigaretou Barva očí prozradí váš charakter. Co říká o vás? 5 jednoduchých rychlých večeří pro každý den Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika