Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

Šaty dělají člověka

 

---"Vezmu si ho," skóruji.

"Hm, to jsou věci."

"Nikoho jiného nechci."

Jarynino svatební oznámení vystavené za sklem knihovny. Pokoutně se domlouvá se všemi těmi Římankami, Nanami, Emami a kdovíjakými ženskými povětrnými. Táta mě sleduje zpytavýma očima. Lstivě si vytáhnu Židovku z Toleda. Ach jo. Proč ne. Třeba dostanu ještě šanci dospět k nějakému poznání, vyloupne se přede mnou jako jadérko z oříšku.

"Jediná kamarádka a už to má za sebou. Trochu blbý, ne?" nedá se zmást otěcko.

"Přej a bude ti přáno," zahuhlám s plnou pusou, narvanou povidlovými buchtami.

"Co na Svazu?"

"Pitomě vtipkují jako všude jinde."

"Ať se jdou vycpat. Gauneři."

Máma nepřichází, má schůzku s klientem. Buchty snězené. Brácha v Prčicích. Otrava. Na podnájem cestou přes park. Zastávka u jezírka. Pučící zeleň jako osmý div světa. Sedím u vody na bobku. Blíží se máj, lásky čas. Včerejší štěstí mi zatrpkne v pelyněk. Drobné vlnky brousí po hladině. Stín perutí přelétne rákosím spolu s letmým pousmáním zapadajícího slunce. Poslední paprsky prosvěcují bílou pěnu zachycenou u břehu. Zvednu hlavu. Kůň s křídly právě ulétá. Ó, Pegasi. Vezmi mě s sebou. Na projížďku večerní oblohou. Uchvátí mě bezbřehá slast. Nevýslovný pocit štěstí. Uchopí za pačesy. Milost mě zaplaví od hlavy až k patě. Nořím dlaně do vody až po zápěstí. Přikládám si je na horké skráně. Miluji. Odkládám tělesnou schránku. Konečně vzlétám. Napřahuji paže vstříc k vycházejícím hvězdám. Stoupám ke stovkám tisícům planetkám. Prostoupena štědrostí lásky. Zbavena těla jako nepohodlného šatu. Letím vstříc prostoru bez hranic. Věrně čekající Pegas vesele zaržá, prudce trhne hlavou s rozevlátou hřívou. Koníčku, siváčku, do ohně přilož. Veď mě. Leť!


 

Šaty dělají člověka

Mušelínově jemné, nařasené zpracování večerních šatů. V barvě červánků. Jana žasne. Kde se tu vzaly? Zná je odnepaměti, mockrát je vidívala ve svých snech a najednou jsou zde. Visí před ní na ramínku. Splývající hebounké nic, jakoby ledabyle pohozené právě v jejím pokoji. Proč tu jsou? Kdo je sem dal? Množství nesmyslných a neodbytných otázek jí zavíří hlavou. Pro jistotu se příliš nediví, co kdyby to nádherné mámení zmizelo? Miluje více či méně náhodná setkání, která jsou ozvláštněna pozoruhodnými detaily. Přemýšlí, urputně krabatíc čelo, marně si lámajíc hlavu. Řešení je téměř na dosah. Jen po něm vztáhnout ruku. Přitom tak neuchopitelné. Nepochopitelné. Jana se vzpamatuje. Především musí ukrýt šaty. Před ním. Může tu být coby dup. Se zvídavými otázkami na rtech a zkoumavým pohledem. V tmavých očích. Zůstane překvapena a zaskočena. S šaty v ruce. S neurčitými odpověďmi. Pod jazykem. Přiblíží se k šatům. Na letmý dotyk. Dodá si odvahy. Uchopí lem sukně. Ovane ji lehké proudění vzduchu. Ucukne. Ustoupí. Všimne si, že kolem šatů poletují nepatrné jiskérky. Šalebně se mihotají. Celá věc má více společného s přeludem, se snem, než se skutečností. Není snad obojí pravdou? Pro jistotu se štípne do tváře. Au, to bolí! Získá půdu pod nohama. Nespí.

Přistoupí co nejtěsněji k šatům a s pevným odhodláním uchopí ramínko. Zatímco přemýšlí, kam s ním, uchvácena sleduje, jak se šaty jemně vlní a blyští. Nemůže se odtrhnout. Mrkne na nástěnné hodiny. Jen krátká chvíle ji dělí od okamžiku, než se objeví. On. Lehkým trhnutím rozepíná na sobě lesklou kombinézu, která spadne na zem. Jako nežádoucí slupka. Okouzleně sejme šaty z ramínka. Jak se jen obléká takováto večerní róba? Na zadní části oděvu nahmatá podivné hejblátko. Lehce s ním zacloumá a pomalu s ním pohybuje. Šaty se postupně rozevírají, stačí do nich jen hupsnout. Obléká si je co nejopatrněji. Zničehonic, jako když pouzdro zaklapne, ocitne se v nich jako uvězněna.

Jaká to však proměna? Něco se stalo. Skrze šaty jinak cítí, jinak vidí. Jako by se stala někým jiným. Ale kým? Proč a v koho se skrze šaty proměnila? Nijak si nezoufá. Cítí radost. Ani nemá strach, co na to řekne. On. Těší se, že bude přijímat návštěvy. Uvádět hosty. Vedle do salónu spolu s ním. Od této chvíle jí připadají podobné záležitosti zcela běžné, jako by se jimi zabývala každodenně. Všimne si, že i vybavení pokoje harmonuje s jejím oblečením. Namísto moderního nábytku stojí podél stěn starožitný. Jednoduché zrcadlo se jako mávnutím proutku proměňuje v broušené. Užasle se v něm zhlíží a musí uznat, že zrcadlo v pozlaceném rámu se k ní teď náramně hodí. Čím se zasloužila o přístup do jiného světa? Za zrcadlem.

"Přejete si, madam?" V zrcadle spatří, že do místnosti vplula služebná v tmavých bohatě nabíraných šatech, bílém čepci a bílé zástěře.

"Nikdo není doma?" táže se Jana, podivujíc se, že dokáže hovořit bez zábran a bez uzardění.

"Mladý pán se ještě nevrátil z projížďky. Odjel brzy ráno, když jste ještě spala."

Jana zlehka pokývne hlavou. Na znamení souhlasu. Mladý pán bude bezpochyby její muž. Jestlipak vypadá jako Jiří? Nahlas jí zakručí v žaludku, služebná si naštěstí ničeho nevšímá. Ukrutný hlad, který náhle pociťuje, masíruje jí žaludek do skučící hrudky.

"Můžete nosit na stůl."

"Jak poroučíte, madam."

Po chvíli je prostřena bohatá snídaně. Co do pestrosti nic se jí nevyrovná. Jana se bez váhání pustí do jídla. Podobné dobroty jaktěživa nejedla. Jemná masíčka dokřupava upečená. Červená a bílá vína. Lákavé moučníky. Nevěřícně se štípne do obou tváří. Jak jinak: bdí. Chuť je natolik výtečná, že je nucena klást si do úst další a další sousta. Jazýčkem je mlsně a s něhou ohmatává, než je s konečnou platností spolkne. Se sebezapřením krotí svou živočišnou chuť k jídlu. Nechce být zbytečně nápadná, ale kdyby to bylo jen na ní, tak by zhltla všecko naráz a na posezení. Nenadálý posun na časové spirále ji nijak nezaskočil, možná jí jen mimořádně vyhládlo. Jako by se jí to stávalo obden. Služebná sklízí se stolu a na jídelním vozíku odváží zbytky. Jana přistoupí k oknu. Zakouší závrať prožitého. Teprve teď jí nachoví tváře. Obrovské francouzské okno odkrývá pohled do skvěle udržovaného parku. Mírným poklusem se k zámečku blíží úhledný jezdec. V tmavém úboru. Na bílém koni. Když stane pod oknem, usměje se a jemně jí pokyne rukou. Těpéro! Jiří na koni. Opětuje pozdrav. Pousmání. Má chuť seběhnout dolů. Předvést se v šatech s bohatou rozevlátou sukní. Proč odolávat pokušení? Drobnými krůčky odcupitá ke dveřím. Neví přesně kudy se dát, ale podle všeho běží správně. Po širokých točitých schodech vybíhá rovnou před dům.

"Jiří", radostně vykřikne a běží mu naproti. Ještě stále sedí na koni. Když ji spatří, seskočí a nabídne jí rámě.

"Jak ses vyspala, miláčku?"

"Výborně. Podívej, mám nové šaty."

"Ano, už včera jsem se ti obdivoval."

Jana pocítí zklamání. Chtěla ho překvapit. Žárlila na krásnou neznámou, která se mu v šatech již zalíbila. Která posbírala lichotky za její dnešní garderobu. Muž si ji zamyšleně prohlíží zkoumavým pohledem a přitom se lehce vyhoupne do sedla.

"Copak je? Nelíbím se ti?" ustrne Jana uprostřed svého skotačení. Narychlo uhlazuje rozevlátou sukni.

"Zdáš se mi jiná. Jako bys to ani nebyla ty."

Jana se vnitřně ulekne. Nechová se nějak nemožně? Jinak, než se od ní očekává? Zapýří se, avšak zpytavý pohled vydrží.

"Jiří, prosím", zažadoní, chopíc se opratě v jeho dlani. Na okamžik zalituje své opovážlivosti, tázajíc se sebe sama, zda se neosmělila příliš. Překvapeně na ni pohlédne.

"Pojď!" Opatrně ji vysadí do sedla. Před sebe. Zjevně mu její prosba zalichotí. Lehkým poklusem projíždějí lesoparkem. V nábožném mlčení míjejí vysoké stromy oděné do hýřivých barev babího léta. Roztančené husté větvoví zajiskří do teplých zlatohnědých tónů. Jana se opírá o mužovo rámě, slastně nastavujíc tvář slunečnímu lechtání. Nikam nespěchají. Míjejí vzrostlé jehličnany. Ukolébáváni pravidelným rytmem jízdy, hluboce vnímají přítomnost natolik bezprostřední a živou, že vůbec není těžké beze zbytku propadnout kouzelnému okamžiku. Nezdá se být obtížné podlehnout domněnce, že tohle všecko potrvá až do skonání světa. Dokud nás smrt nerozdělí. Jana se cítí být navždy svázána s tímto mladým mužem. S ušlechtilým zvířetem a skvělým domem. Skutečnost splývá se snem. V jednom zákrytu.

Stezka se stáčí zpět. Jiří obrací koně. Pobízí ho v cval. Mírným poklusem stanou vbrzku před domem. Jana s jistotou seskočí na zem. Jiří předá koně čekajícímu štolbovi. Nabídne jí rámě. S důvěrou se do sebe zavěsí. Vystupují po schodech nahoru, poté se odeberou do svých pokojů, které mají vedle sebe. Jana se přiblíží k mírně pootevřeným spojovacím dveřím. K jejím uším doléhají podezřelé zvuky hraničící s utajenou nepřístojností. Vše naráz ztichne. Dveře se pozvolna otvírají. Dokořán. Bohužel, nestačí uskočit, zůstane přistižena. On zčervená po kořínky vlasů. Až dodatečně si uvědomí, co všechno mohla slyšet. S viditelnými rozpaky se vzájemně přeměřují pohledem, rozesmějí se. Prýští mezi nimi uvolnění, porozumění, které je sbližuje. Nezáleží na tom, co bylo před chvílí. Ze všeho nejdůležitější je právě teď.

"Ještě ses nepřevlékla?" podiví se.

"Šaty se mi líbí, ještě chvíli se chci s nimi potěšit."

"Včera jsi spěchala, aby ses jich zbavila."

Jana posmutní. Opět jedná jinak, než se od ní očekává. Včerejší žena tyto šaty nemilovala.

"Jiří?"

"Ano?"

"Chtěla bych s tebou zůstat. Napořád."

"Co to povídáš?"

"Nic, jen přemýšlím. Nahlas."

Viditelně neví, co odpovědět. Zrozpačití a políbí ji na skráň. Do vlasů. Vzdálí se. Tiše za sebou přivírá dveře.

Měla by se převléci, ale nemůže. Něco jí brání ve svlékání. Bojí se změny. Nebo se chvěje při pomyšlení, že vše zmizí s přeludnými šaty? Jen Jana zůstane. Včerejší. Dnešní. Zítřejší? Která je ta pravá? V rohu pokoje se zjeví mámení. Blyštivá kombinéza se světélkujícím ohraničením. Čeká a doufá. Jana přistoupí. Co nejtěsněji. Je rozhodnuta. Jediným trhnutím rozevírá oděv. Svlečena vklouzne do připravené kombinézy. Pokoj se zachvěje jako večerní hladina jezera.

Promne si oči. Otáčí se kolem své osy. V slušivé kombinéze. Po šatech ani památky. Pootevřenými dveřmi k ní promlouvá samolibý mužský hlas.

"Dnes si dali s programem záležet. Musíme si house party dopřávat častěji. Co ty na to?"

"Nic. Asi ano," neurčitě přisvědčí. Vše lhostejno. Neutuchající, nesnesitelný žár. Bezbřehá tupá bolest, která nikdy neskončí. Konečně pochopí. Palčivost spáleniště. Její láska mizí. Vypaří se. Zároveň s klamnými šaty. Ó, Médeo, či která ty jsi. Jako sokyně jsi vyhrála. On se k tobě vrátí.



11.1.2009 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:16492x

Názory čtenářů

domácíbuchtička 12.1. 10:08
Ahoj z OV. Moc ráda tě čtu, píšeš poutavě, citlivě. Jen tak dál. Fajn den.
Poslední
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika Ovesné vločky k snídani i k večeři: Lívance, placičky či pomazánka Nevěra ano, či ne? Tyto věci by vás možná nenapadly Pohodlí i elegance v noci: Běžte do postele ve stylovém nočním prádle