Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

ZOO

 

Na svazáckých školeních nepřetržité hemžení bleděmodrých košil a vznikající páry na jednu noc. Jako sekretářka jsem zbavena povinnosti mít na sobě svazácký úbor. Patřím sem a zároveň nepatřím. Jako civilní pracovnice pro vyplácení diet.

"Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít," samolibě zanotuje tajemník Mirek, vědom si svého lahodně zvučného hlasu. Bleděmodré pastelky rejdí v předtištěných omalovánkách pro slabomyslné děti. V těch nejošklivějších, jaké kdy svět viděl. Rudou barvičkou se dá obtáhnout téměř vše. Cítím se jako vetřelec. Špión a slídil. Nejsem za šaška ani za pravověrnou svazačku. Sebe sama vnímám jako nezávislého pozorovatele-výsadkáře, který skrze sklo pozoruje všeobjímající taneční opojení a tento obraz si chce mermomocí, co nejpečlivěji uschovat a vrýt do paměti. Uprostřed noci vrcholí karnevalové veselí a já odcházím spát. Znechucena a udivena svou neschopností bezstarostně se bavit s ostatními. V duchu se utvrzuji: svazáci ti mohou být ukradení. Lhostejní. Ty mezi ně nepatříš. Nedochází mi, že svým odchodem nikoho nezasáhnu. Vydělím se, ale neočistím. Neuniknu pochybným výčitkám. Damoklův meč se houpe nad mou hlavou. Ne a ne tnout, dokud pokorně nepoložím hlavu na špalek. Nechci být poslušná. Nechci se nakazit davovou psychózou. Souloživou uvědomělostí. Raději budu v očích ostatních platit za suchara. Ať si jen myslí, že jsem nepoživatelná a pouze přes Má dáti - dal, Kčs - hal. Bez nadšení a schopnosti se nevázaně veselit. Svazácké juchání se protáhne do časného rána. Vklíní se do mého přerývaného spánku. S natrpklou příchutí provinění na patře. Za korunu po koruně. Po trpkém českém víně.


 

Růžové ZOO

Kosmická loď se řítí vesmírným prostorem směrem ke kvasaru. Cestou má uskutečnit průzkumná zastavení, popřípadě po sobě zanechat přiměřené kopie z místních surovin. V okamžiku, kdy roboti R-E-D ověřují správnou polohu kosmické lodi, zaniká signál mateřské hvězdy. Je slyšet jen pískot, chrčení a vrzání vesmírných píšťal a houslí. Vše probíhá plánovaně. Signál se ztrácí dle vypočítaného odhadu. R se odpojí od svých druhů. E se pustí D. Od nynějška pracují každý samostatně. Odchytávají z časoprostoru všechny podezřelé zvuky. Mají na paměti kosmickou cenzuru, ale značně spoléhají na vročenou super vnímavost. Jako vylepšené kopie humanoidů z hvězdy Rose, rozsévači imaginární inteligence, cítí hrdost nad vesmírným poselstvím, které nesou v sobě, zakódované na věky věků. Jsou očekáváni v Galaktickém klubu. Výjimečně patří i hvězda Rose mezi pozvané. Postupně temnící obzor upřednostňuje super naléhavý objekt v rejstříku návštěv.

Kolektivní seskupení R-E-D uhotoveno ke společnému výstupu. Jejich propojení jako záruka ochranné bariéry. Před nimi se rozkládá vesmírné ZOO. Unikátní původem. Unikátnější významem. Překrásné vlastní existencí. Kořeny biologické laboratoře dosahují až na mateřskou planetu. Hustý zelený pažit zarůstá do vysokých stvolů divoké trávy. Stromy s bizarními hlavami silně čpějících květů. Skutečnost dalece předčí i ta nejfantastičtější očekávání. Něco se zavlní v hustém porostu. Žluté oči zasvítí ve stínu pralesa. Pracovní seskupení R-E-D postupuje pomalu kupředu. Ustrne. Šelma prudce vyrazí k útoku. Zastaví ji bleskově použitá hybernizace. Nádherné skvrnité tělo ztuhne v lehkosti a pružnosti pohybu. Významné historické setkání vzdálených příbuzných. Podrobné zkoumání tvora, jehož podobnost s nimi je tak zarážející, i když logická. Zato dvounohý plevel se množí neobyčejnou rychlostí. Jak se mohlo stát, že právě nejdokonalejší šelmy coby predátoři selhali v jeho potírání a nedokázali jej vyhubit? Čím to, že neuspěli? V Galaktickém klubu se tento problém přetřásá s železnou pravidelností. Jednou z podmínek k přijetí je uskutečnit tajné poslání v biologické laboratoři. Později se uvidí, zda bude k něčemu dobrá znovunabytá rovnováha na modré planetě. Obavy vzbuzuje příznačná lidská lstivost. Před ničím se nezastaví, uznávajíc jen své vlastní ego a pohnutky. R přistupuje ke čtyřnožci. Vdechne do ztuhlých boltců soubor genů. V korunách stromů zavřeští opice. Nedaleko se řítí k zemi obrovský vlnovec. Protrhne uzavřenou zelenou klenbu. Objevuje se další spoluzakladatel královského rodu. Skvělý plavec. Obrovská kočka z čeledi kočkovitých. Panthera onca. Felidae. R-E-D spěšně ukončují pozorovací misi. Nechávají za sebou opojně nasládlý pach. Tlejícího pralesa. Divoce zbarvených květů hedvábného lesku. Nezbednost povykujících opic. Vznešenost jaguárů. Ke zhodnocenému páření.

Přenesou se k domorodému obyvatelstvu. Přistanou uprostřed osady. Lidé vybíhají ze svých obydlí. Zvědavě okukují božstvo. Jedni se třesou strachy. Druzí zlověstně huhlají. R je znehybní mžikovou hybernací. Vyhledá stařešinu. Vdechne mu do ušních boltců geny degradace. K potírání lidského živlu. Jako nezdolného plevele. Co je vzácné, zůstává obvykle v menšině. S dalšími dvounožci žijícími na betonových plantážích si už nemusí dělat starosti. Dle nejčerstvějších zpráv směřují spolehlivě k sebezničení. Sonda trhavě zabliká. Upozorňuje na místní zdroje surovin. Zatímco se R-E-D postupně odpojují, zaskočení hybernovaní lidé přihlížejí v užaslém ustrnutí. Tyčí se tu před nimi jak solné sloupy. R zajíždí pod zem. Konečně narazí na kýženou rosolovitou látku, potřebnou ke zdvojení. Totéž učiní jeho společníci. V závěrečné fázi zbývá doplnit nové exempláře krycími kožešinami. S kratším ocasem a větší hlavou. Dvůrkovitými skvrnami na hřbetě, s tečkou uprostřed. Tři jaguáři obcházejí osadu. Kontrolují a vymezují stezky. Jejich zájem se vyhraňuje především na dvounohé savce, avšak nepohrdnou ani ptáky. Výborně šplhají. Ostatní větší savci budou před nimi v bezpečí. R-E-D plní úkol.

Ke kvasaru mají dorazit za tři doby. R se zapře v boxu. Před nástupem cesty dostává Rose povinné hlášení. Růže je růže je růže. Dodané údaje mohou zvrátit či podepřít zkušenosti předešlých výprav. Zbývá poslední podmínka a kvasar bude na dosah.

Potemnělý průzor znovu upozorňuje na neznámý objekt. Zde vykonají pouze průzkumný výlet. R-E-D vystoupí na pevnou zem. Kráter se jim mírně rozhoupe pod nohama. Pružně se přenesou na další. Zde to vypadá klidněji. Rotující pohyblivost je jednou z nepříjemných překvapení. Zapnou gravitační stimulátory. Stlačující tíha přestává působit. Jsou hnáni ke středu pulsaru. K vytyčené, nepříliš nápadné hromádce. Proměnlivě pulzujícímu bytí. Rychle vyšlou detektor skutečnosti, ale nejsou o nic chytřejší. V posledním okamžiku je zastaví silně působící bariéra bezpečnosti. Nesmí ji překročit. Za žádnou cenu. Nejvyšší pojistka ostražitosti je táhne proti jejich vůli zpět. Na plný výkon. Neochotně a váhavě se vracejí. Zdá se jim, že svou pružnost a svižnost zanechali u pulzujícího středu. Pozpátku se stáhnou na již startující loď. Sotva se odlepí od země, pronásledují je nekonečné gravitační spirály. R-E-D se odpojí ze spoluvzájemnosti. Zruší pojistku a spustí ochranný val silového pole. Záchrannou síť proti stlačující singularitě. Proti sirénám zmaru. Loď nabírá potřebnou rychlost. Střed pulsaru mizí v dáli. V nedohlednu.

Kvasaru dosáhnou za jednu dobu. Musejí se dostat skrze vstupní clony. Předat získané informace. Kopie jáství. Darovat vzkazy spolu s odkazy. Obrovské rozevláté fábory s těly šelem kočkovitých jsou vyvěšeny jim na počest. Všichni oslavují jejich příchod. Jsou plně očekáváni. V družném propojení se R-E-D odebírají k přijímacímu řízení. Věhlasná Neurčitost s nimi rozmlouvá. Ukládá jim do paměti zatěžující blok informací. Potřebný ke zpáteční cestě. Dostávají jen trochu času k pořádnému rozhlédnutí, neustále je něco popohání. K odchodu. Zkušenosti včerejšího dne zapeklitě zamotají danou chvíli. Vplétají se do neproniknutelného chuchvalce zmatků. Pokud nemáš v hlavě zmatek, pak jsi dezinformován. Propadnou zvláštní podřízenosti vyšší moci. Slyšení u konce. Co nevidět odletí. Ještě zbývá slavnostní ceremoniál na rozloučenou. Pro nedostatek zájmu zítřek odpadá. Zázrak křtu, barevně tryskající proud hmoty. Lehká sprška na památku. Zázrak stvoření. Nezbytné zasvěcení zpátečnímu letu. Bez zdržujících přestávek.

Zpomalený život na Rose se nepřetržitě zrychluje a řítí k původnímu stavu. Zůstává pokleslost vzájemné podmíněnosti. Temné břemeno včerejšího dne. Vše, co se v příštích okamžicích stane, bude podřízeno nejasné proslulosti a jejímu dusivému tlaku. Mlhavosti, která za ně myslí a rozhoduje. Není třeba pochybovat. Není nutné klást si otázky. Zdrcující kolektivní sounáležitost se rozlézá jako sněť. Od okamžiku přijetí R-E-D v Galaktickém klubu přijímá Rose z otevřeného prostorového prstence rotující vlnění, končící absolutním sjednocením. Slitým v propadání se do lehce ovladatelné masy s pospolitým názorem. Kolektivní vinou. Ideálem zmanipulovatelné nutnosti.

Vesmírné ZOO zářivě zabliká za průzorem kabiny. Kompaktní jednotka R-E-D vysílá průzkumnou světlici se zpáteční reflexí. Zrcadlení nezklame. Bleskurychlé množení šelem kočkovitých je provázeno rozšiřující se bujnou vegetací. Plodnost závisí na dešti a na slunci. Galaktická osvěta pamatuje na vše. Přemnožený dvounohý plevel se dává na ústup. Zrcadlení se rozkmitá údernou proměnlivostí. Spalující propojení robotů R-E-D se zlomí. Roztrženo lidským živlem, proklínajícím tleskotem bezbřehých mas. Názorem tříštěného celku, jehož střepy padají na hlavy nepolapených. Ustrnout v osamocení a nanovo uchopit své jáství. Individualitu vlastního myšlení a úsudku. Zrcadlením se násobí lidské šílenství. Střelhbitě probíhající evoluční procesy nechávají za sebou nepřehledné stopy. Usměvavé vrypy se táhnou po povrchu planety v ornamentálních výjevech. Megalitech. Výsměšně stavějí na odiv nezřízenou kajícnost. Pompézní nebetyčnost. Slibů vyvolených a laskomin ponížených. R-E-D pochopí, že lidský plevel lze utlumit, ale ne zničit. Ať již jsou nástrojem či loutkou v rukou jakéhokoliv Stvořitele, učiní jen to, co se po nich žádá. Jejich odhodlání se neznámo proč rozplyne a vezme s sebou vročení neprozřetelného slibu v Galaktickém klubu. Vyšším úradkem se vrátí na mateřskou hvězdu. Nepropojeni: R, E a D. Vesmírné ZOO zůstává za jejich zády. Jako otazník budoucího dne.

Rose se probírá růžovými pentlemi. Časem hesel a obrazivosti. Časem nositelů přívrženectví. Světelný symbol dává na vědomost příchod soukmenovců s poselstvím. Jejich nepropojenost není posuzována jako selhání, zůstává součástí galaktického plánu. Jedním ostrým vpichem se R, E a D jistí nezávislou ostražitostí, aby nepropadli kouzlu vstřícné Rose. Ó, fanfáry! Jak rády slibujete všemohoucnost. Ó, kaskády růží. Bez trní. Házené v ústrety kočkovité ladnosti tančících humanoidů. Tanec jaguárů. Tanec tygří. Příliš pružný. Příliš svižný. Omamně sladkobolný. V houstnoucích záplavách květin. V přemíře zvuků a světel. Rozum, Eros a Dada přihlížejí s lhostejností a bez sebemenšího nadšení. V nečinnosti a bez přispění. Se strohou osamoceností vnímají sílící odpor k podbízivému euforickému bláznění. Ostrou příchuť znechucení k davovému šílenství. Svědivá plíseň zkázy vtiskuje svou pečeť do rozpálených nohou. Strnule, jako porouchané loutky couvají ke korábu. Poznamenáni zakódovaným, ale neplatným poselstvím. Na čí popud zrušeným? Nikdo si jejich odchodu nevšímá. Zakoušejí vykolejenou setrvačnost v rozkmitaném vymezení. Něco je bleskově osvítí, náhle vědí. Nastane válka. Dvou růží? Která je ta pravá? S trny nebo bez trní? The War of Two Roses. S blízkým koncem na dosah.

Pulzující Monstrum je obdaří kolektivním soucítěním. Uchystá hromadnou záhubu ve sjednoceném šílenství. Vykyčlené doby. Rotující ke gigantickému vcucu. Quo vadis? Spolu i bez sebe. Za sebou i vedle sebe. Rose se protancuje k sebezničení. R nasedá do korábu, následován E a D. Bezvýchodnost rozpoložení a přiměřené riziko nutí k vzájemnému propojení. Naposledy a jen kvůli bezpečnému odletu. Zmizí strach z Monstra. Z bytí či nebytí v Galaktickém klubu. Nic jim nezabrání v odchodu. Sebestředná Rose zešílí. Co nejrychleji pryč od ní. Vzhůru ke světu šelem a lidí. Naplňuje se vyšší skrytý řád. Svatá trojice se narodí.


 

Jak dál? Přepisuji cosi a plácám se v něčem, čemu ani za mák nerozumím. Do důsledků. Jak to, že zaznamenávám věci, k  jejichž smyslu se dopátrám později? Jak to, že za jejich obnažeností nejsem s to rozeznat a chápat jejich pravý význam? Jako vždy, když se dostávám do krize, začínám přemýšlet o změně zaměstnání. Trápím se vizí práce jako ušlechtilé zábavy. Cítím ji všemi smysly, užuž je na dosah ruky a přesto nevím, kam se obrátit, kde ji hledat. Vím jen, že se rovná tomu nejkrásnějšímu snu na světě. Ale vůbec si nejsem jista, zda mám na jeho uskutečnění dostatek sil. Beztak nemám.

Oh”, závratná obrazivosti, mám proti lásce boty, ty trápí paní svou, ty boty vždycky jdou a všechno pěkné pošlapou. Ničíš veškeré odhodlání ve mně, když rozdrnčíš neutuchající touhu, kterou neumím pojmenovat. Ráno se probouzím, zoufale tápajíc v paměti, vynalézajíc slova, kterými bych uspokojivě vyjádřila přemíru citu k ptáku Štěstí. S pastelově duhovým peřím. Dlouhým krkem. Vznosnou labutí šíjí. Zoufale lačnícímu po svobodě daleko za nedozírným horizontem. Za hrudním košem zbytní rozpínající se slast. Z bytí. Když to hodím na papír, vše splaskne. Zmizí. Jen propíchnutá mýdlová bublina zůstává. Smutek prosakuje vším do hloubky i do šíře. Bezbřehá strnulost mě obstoupí. Buchnu na bráchovu postel. Mechanicky přemýšlím, které knihy bych si z domova ještě odtáhla.

"Ty dvě o výtvarném umění si můžu ponechat?"

"Ale jo, klidně," překonává se táta vstřícně naložen. Mezi knihami zastrčený katalog. Prstokladem skrze stránky. Vyjeví se barevná ilustrace. Podobizna hudebníka. Tklivý pohled tmavých očí. Směrem k najádě. Beatrici. Na mě se nepodívá. Na mě ne. Pršáček mám jako ona, ale namísto perel pichlavý náhrdelník z  Jugoslávie. Uhranuta patřím na měkkou linii rtů. Brožuru bych nevyměnila za všecky knihy světa.

"Ukaž, co to tam máš?"

"Tati, dej mi tady ten katalog," schválně přehrnu pár listů nazad.

"To je podoba, co?" bleskurychle uhaduje táta. Překvapeně zírám na portrét, který se přede mnou objeví čirou náhodou. Užasle přikyvuji přísným kolmým vráskám u kořene nosu. Vlasům na máničku pod černým baretem. Přísný pohled uhýbavých očí tentokrát směřuje na mě. Dotknu se ukazovákem jemně pootevřených úst. Ďolíčku na jemné bradě. Nedá se nic dělat, je to tomahavk.

"Do Galerie Pitti ve Florencii bych se jednou rád podíval. Možná ještě raději do Louvru. Říkal jsem ti, jak si náš starý popletl Monu Lisu s Boženou Němcovou?”

Úplně vážně?”

"Naprosto. Kolikrát mně bylo stydno, jaký je to blb, to se nedá spočítat.”

Já se za Helenu taky mockrát červenala.”

Neomalenost mají v genech.”

Na podnájmu sním vedle Zdeňka. O Robinovi. Stránka v katalogu zprohýbaná a ohmataná. Za chvíli bude zpracována i ta druhá. Jsem postižená jako Ema Bovary, když znuděně usíná vedle nepřitažlivého manžela a tajně sní o opravdové lásce. Také mě nahlodává románové rozpoložení s růžovým nádechem a stejně jako Ema i já vím, že je to moje skrytá slabina, Achillova pata, kterou si záměrně pěstuji a ona si vybírá svou daň. Když na ni přijde řada. Přesto přese všechno bych svou přecitlivělost na život nevyměnila za nic na světě. Odkrývá ve mně zvláštní stavy vytržení, kdy cítím tep veškerenstva a vím, že jsem jeho součástí. Vím, že to není jen tak, samo od sebe, tuším, že je to součást mého genofondu. Jednou se to zničehonic prohání v mých útrobách a jindy mě to poponáší. Podruhé chtějíc všecko vzdát, zemdlena překážkovým během, cpu se v poklidu a flegmaticky krupičnou kaší s kakaem.

Jako červotoč ukusuje ze srdce kousek po kousku ta odporná můra nespokojenosti, prolézajíc každičkým pórem. Vše zachvátí, vše zničí. Křečovité vytuhnutí uprostřed vášně. Příliš jasné vědomí jako vytlačený pšouk vyšplouchne na pelesť postele. Užasle sleduje tělo, které se potácivě pachtí namísto vznášení. Upoceně a snaživě odvádí kus dobré machy. Další a další polohy inspirované Kámasútrou prověřuje samoúčelnou dřinou. Poloha ženy Indrovy. Čím více toužím po souznění těla a duše, tím více se zamotávám do tenat sítě. Touha je mi pastí. Sen pavučinou. Namísto chytré - blbá horákyně, která co nevidět zkamení. Cák jsi Lotova žena? Napomene mě babička odněkud shůry. Když labutí křídla vyměním za husí brk a bezuzdně si čmrkám v zemském prachu. Pachtím za kdovíčím. Společně se Zdeňkem třesknu o zem. Ztmavnu v horkém uzardění. Jsem nebo nejsem? Při vědomí! Už nemyslím na Robina. Nemyslím na nic. Rytmické souznění se zmocní mé hlavy. Zmítajících se těl. Miláčku! Ze všech nejdůležitější. Horce tě vnímám. Skrze zpocenou kůži. Šílím a je to k zbláznění! - Bacha, zaskřehotá odněkud z hloubi duše syrový štěk. - Výměna pachů. Víc nic? Místo názorů bude chtít měnit tělní tekutiny. Běž do Prčic huso kadeřavá. Pak hormonální vystřízlivění. Pocit zmaru. Absťák z nedostatku obluzení. Blbě se vemlouvám do stavu, jak je všechno špatně. Jdeme do kina. Na Mlčení od Bergmana. Zplihle sedím na podnájmu. Podřezaná husa? Nebo slepice? Ještě zbývá kačka blátotlačka, ale to už raději slepici, když mi není souzena labuť. Nespokojenost nachází další vzrušivou variaci. Zatímco se plíživě rozlézá, zmocňují se mě chapadla medúzy. Vyluzují starou známou vůni tlení, brnkají na nosní membrány, na kdejaký nerv  mého těla. Uzlíček nervů se rozechvěje. Zdeněk má starost, co se mi to děje?

"Ále," máchnu znechuceně rukou a je mi trapně. Copak se dá rozumně vysvětlit touha po něčem tak neskutečném? Co vlastně cítím? Šíleně něco chci a ani nevím, jak to pojmenovat. Zaplavuje mě pocit vlastní nedostatečnosti. Není-li život uvnitř, tak kde ho nalézt mám? Přitisknu nos na okenní tabuli, opřu se čelem o chladivé sklo, stékám s deštěm po okenní tabuli, vpíjím se do země po způsobu dešťových lidí. Babrám se s životem, pozorujíc ho jak odraz měsíce na vodní hladině jezírka. V parku. Belveder se ke mně otočí zády. Vyplázne na mě jazyk. Nerozumím bohatství těch druhých, nechápu, cítíc se sama jako nejchudší z chudých. Sama sobě nerozumím.



3.1.2009 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3276x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si