Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 19.

 


 

Bráška odjel, celá rodina, hlavně maminka zase posmutněla..A všecko se zase zklidnilo a vrátilo do starých kolejí. Já jsem se z toho také brzy vzpamatovávala, protože na mne doléhaly jiné záležitosti..


 


 

Se svým psem Athosem jsem často jezdila po výstavách. Jenomže s bílým psem, jako sníh, to vůbec nebylo jednoduché. Zvláště pak, když pršelo, a bylo blátivo. To byla hrůza. Na výstavě chtěl každý vidět krasavce a ne šmoulu od bláta..Bylo to hrozné období udržet ho sněho bílého. Obnášelo to vozit s sebou plno hadrů, vodu....Práce a starosti ovšem stály za to celé úsilí, práci i starosti. Na výstavách byl všude úspěšný a sklízel diplom za diplomem, medaile..A brzy byl velký zájem ze stran chovatelů fenek čuvače, pro pokrytí jejich fenek mým psem..To vše a starost kolem dětí zabralo hodně sil.....


 

A čas běžel.


 

A jednoho krásného, slunečného dne jsem našla ve schránce dopis od brášky a v něm byla oficiální pozvánka do Canady s oficiálním, plastikově raženým razítkem a na originál vodoznakovém papíře s hlavičkou Canadské ambassády !!!!!!! Koukala jsem na to a dojetím se rozplakala. Tiskla jsem dopis na prsa a nebyla schopná slova, koukala jsem do stropu a jen mi slzy kanuly a v duchu jsem děkovala Bohu..Měla jsem převelikou radost, s kterou jsem se nemohla vůbec nikomu svěřit!!! NIKOMU!! Vládl tu stále socialismus a vím já,kdo by mi a proč mohl cestu překazit?? První,kdo by to udělal určitě by byla maminka..Myšlenky se mi honily hlavou a čím víc jsem nad tím přemýšlela, stále víc jsem chápala důležitost NIKOMU NIC NEŘÍKAT!! Na druhé straně to bylo ale velenutné!! S dětma jet nemohu a kdo se o ně postará?? Bábinka!! A ta byla jediná, na celé zeměkouli, za kým jsem mohla jít, vše jí vypovědět, se vším se svěřit a poprosit jí o hlídání dětí...

 


 

Bráška mi volal asi čtrnáct dní potom, a ptal se, jestli jsem pozvánku dostala v pořádku. Řekla jsem že ano...


 

Řekl mi, že s ní musím k nám, tady v Praze na Canadskou Ambassádu....a co všecko mám dělat..Já jsem naopak řekla bráškovi, že se bojím, aby mi maminka cestu nepřekazila (tehdy stačilo jen udání,že někdo chtěl emigrovat,a měl smůlu..Maminka by to klidně udělala!! Znám jí!!) a že jsem to zatím nikomu neřekla. Řekla jsem mu,že to řeknu jen bábince..“ Máš pravdu. Zařiď si všecko,a přijeď... Nikomu jinému to neříkej, stejně se to dovědí, ale to už budeš tady, a pak se všecko vysvětlí a zase uklidní.......“ řekl mi bráška do telefonu a tak jsme se spolu domluvili, že tahle akce bude veletajná !...


 

První kroky tedy musí být za bábinkou. Jestli řekne ne, nemohu odjet. Pokud řekne abych jela a že se o mé děti postará, teprve potom začnu vše vyřizovat..A tak jsem šla a byla jsem víc než úspěšná!!


 

Bábinka mi totiž řekla, ať v Canadě zůstanu, že se o děti postará, jak bude potřeba dlouho a já ať si potom z Canady o děti zažádám, aby mi je vydali a poslali za mnou do Canady..“Nebuď blbá“ říkala „tady sis prožila očistec a teď máš takovou příležitost!!! Holka,využij toho!! Dětem i sobě dáš lepší život..“ …..Snažila jsem se jí vysvětlit, že tam ale vůbec, vůbec a vůbec nemíním zůstat... Bábinka si mlela svou a stále mě přesvědčovala o tom se z této cesty už nevracet...


 

Že to celé vyběhávání po úřadech od vystavení nového pasu, mezinárodního řidičského průkazu... zůstalo mezi námi bylo jako svaté slovo, které jsme si spolu s bábinkou daly. O této záležitosti věděla jen ona a já!


 

Nemohla jsem jít ani za rodiči,to bylo naprosto vyloučené! A protože jsem tatínka nemohla požádat ani aby se mi postaral o psa a zároveň jsem ho ještě navíc nemohla pověsit na krk bábince, moc mi to dělalo starost, kam ho dám????


 

Osudovou náhodou nebo to bylo řízení ze zhora, či pomoc andílků....mi volala jedna chovatelka, že má o mého psa eminentní zájem a že pokud se spolu dohodneme, že mi za něho nabízí finanční obnos, že se Athosek bude mít jak v bavlnce....


 

Byla jsem v situaci, že se nedalo nic jiného dělat. Domluvily jsme si spolu schůzku, ona přišla do mého bytu, Mluvila krátce a jasně, velmi obchodně, jako by se prodávala skříň a né živý tvor..Byla jsem z ní vedle!! Na stůl hodila kupní smlouvu, podala mi pero „tady to prosím podepište“ řekla, na stůl dala domluvenou sumu peněz , Athoskovi dala svůj přinešený nový obojek a vodíko a odešla...Šup šup a bylo. Všecko to proběhlo tak rychle, že teprve až když odešla a já koukám na ty peníze, které jsem dokázala vyměnit za svého čtyřnohého miláčka, rozplakala jsem se a se slzama v očích jsem vyběhla ven za ní a za Athoskem..“Halóóó“ volala jsem za ní, když už se zabouchly dveře auta za Athoskem „halóóó, prosím vás, počkejte“ utíkala jsem a mávala penězi v ruce... Skoro jsem auto doběhla. Viděla jsem, jak se ta bába od volantu na mně podívala, škodolibě se usmála a auto se rozjelo....


 

Strašné výčitky pohltily moje srdce i duši... Ještě týž den jsem se pevně rozhodla, že nikam do Canady nepojedu a hned zítra dopoledne si pro Athose dojedu. Že ho chci zpět!!


 

Hned druhý den ráno jsem se vypravila pro Athoska do chovné stanice za Prahou....Brána na které bylo výhružně napsáno „Nevstupovat“ do obrovského dvora byla otevřená, tak jsem tam vstoupila velmi kurážně a odhodlaně. Nějaký pán v holínkách si mně všiml „co tu děláte!!“ zakřičel na mně. „Dobrý den“ povídám „ prosím vás, včera se mi stala taková věc..“ a vylíčila jsem mu, co se stalo a že chci Athose zpět! Jenže ten pán, který mně vyslechl se zamračeným pohledem mi řekl, že Athose už neuvidím, že je už jejich a ať táhnu,odkud jsem přišla. Své slova potvrdil namířenými vidlemi „táhněte odtud a už se tu neukazujte, rozumíte!!! „ řval za mnou a bránu zavřel. Stála jsem tam jako opařená ale hodně naštvaná.


 

Hned další den jsem volala do centra chovatelů, vše jim vypověděla a ptala jsem co dělat???? Když slyšeli,kdo si Athoska odvedl, řekli mi,že s touhle ženskou bude těžké pořízení, protože co chce, to dostane a těžko od ní Athoska získám zpět, a navíc, že prý sumu, kterou jsem za psa dostala, je směšná s ohledem na jeho bonitace, výsledky po výstavách...“Vy jste nevěděla, že Athos byl v české republice číslo 1? Naprostá špička? „ bylo mi řečeno „ a po takovém psu budou štěňata hodně drahá.. No, milá paní, skočila jste na vypočítavou, vychytralou chovatelku, která využila vaší slabé stránky a situce a získala ona co chtěla pro sebe! „....


 

Stašně mně to všecko mrzelo a bylo mi totálně jedno, jestli je Athos krásný,nádherný a super, nebo naopak. Chtěla jsem svého kamaráda zpět!!


 

A tak jsem tam do té chovné stanice jela znovu orodovat za vrácení mého psa..


 

Brána byla uzavřená, tak jsem zabouchala.. Otevřela mi ta bába, co si odvedla Asthoska. Ihned jsem vyndala peníze,které jsem za něho získala a dávala jí je zpět..O tom nechtěla ani slyšet „tak podívejte milá paní, smlouvu jste podepsala „ povídá mi „Athos patří nám a tím jsme spolu vyřízené. Peníze jsou vaše, můj je pes. A koukejte odtud mazat, nebo zavolám manžela a ten už vás odtud vyprovodí !!“


 

Nedala jsem se a další den tam jela znovu,ale nešla jsem bránou..Obešla jsem celý ten ohromný pozemek a zezadu, jakoby lesní cestičkou jsem se dostala k tomu pozemku z druhé strany. Bylo tam vidět na kotce psů. Mezi mnou a kotcema mohlo být takových 20 metrů četně pletiva a keřů za pletivem i předemnou. Tichoučce jsem zavolala „Athosku“ a v tu ránu jsem slyšela štěkot svého psa a vití...Dobře, říkala jsem si, zítra udělám noční výpravu a svého psa té babizně si ukradnu zpět..


 

Jenomže další den se nekonal. Bylo mi zle a já místo za Athosem musela do nemocnice na infusi....Tu babiznu co mi odvedla Athoska jsem neměla hodně moc ráda a sebe také, že se to vůbec stalo!!!

 

„Máš to zapotřebí“ říkala mi bábinka „papíry do Canady máš vyřízené, pes se má královsky, bude běhat venku, co tady v Praze a v bytě chudák měl..“


 

Rodičům jsem musela zalhat a říct jim, že dobře vědí, že jsem věčně po špitálech a kluky Athos za sebou venku vláčel..že ho neudrželi..A že se má teď rozhodně lépe, než v bytě.......Srdce se mi svíralo při tom lhaní, které z duše nenávidím, ale co jsem měla říkat, když jsem potřebovala vysvětlit, že je Athos pryč....Tu samou báchorku jsem vysvětlila i svým dětem..(no ona to byla vlastně pravda, ale nebyla pravda, proč pes odešel fakticky...)

 


 

Přesto jsem se ještě jednou pokusila za Athosem znovu jet odpoledne, a s dcerou. Přišly jsme opět ze zezadu toho pozemku tou lesní vyšlapanou pěšinkou vyzbrojeni baterkou a kleštěma i obojkem a vodítkem..

 


 

Dcera mi svítila baterkou, protože se stmívalo. Začala jsem přeštípávat plot..Ale v tom jsme zahlédly pohyb kolem kotců. Někdo tam chodil a na psy laskavě mluvil..Dcera zhasla baterku, aby nebylo vidět světlo....Čekaly jsme v té tmě v lesíku dlouho..Asi uklízel někdo kotce..Bylo slyšet rachtání kýble...


 

„Mami, pojď domů, je mi zima....Nemá to smysl,smiř se s tím..“ povídá dcera a tak jsme tam ještě chvilku pokukovaly a potom se vydaly na zpáteční cestu domů...


 

Vzdala jsem to všecko s vírou, že se má Athosek jak nejlépe si já můžu představit a ze srdce si přát.
 

 

Všechnu další energii jsem soustředila na odjezd do Canady, za svým milovaným bratrem, postrkována bábinkou..


 

Ani moje děti netušily, co se kolem nich chystá..Ani moji sourozenci, přátelé,známí...nikdo..
 

 

Jednou mi volala moje letitá kamarádka a přítelkyně z dětství, která nakonec sehnala práci v nádherné, nevelké restauraci se zveřinovou kuchyní „je u nás večer v restauraci cimbálová muzika, ty jí máš ráda, hned jsem si na tebe vzpomněla, tak co kdybys přišla, stejně dřepíš furt doma, nikam nechodíš, jsi prostě jak zakuklenec. Takže já ti dám na dvoustolek reservé neboj, k žádnému velkému stolu tě neposadím tak fakt koukej dorazit..“ Bránila jsem se, že fakt nemám zájem nikam chodit, ale byla neoblomná „nekecej !“ povídá „ já nemám čas na vykecávání, mám tu lidi, takže kočičko, večer tě tu chci vidět, je to jasný??...“ A zavěsila...


 

Já a restaurace!! Ty časy chození po lokálech jsou dávno minulostí a najednou mám jít zase mezi lidi !?

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ



30.6.2008 - Povídky - Komentářů:2 - Přidat komentář - Přečteno:17093x

Názory čtenářů

yukonka 12.8. 8:26
Děkuji za tvůj komentář..A jsem ráda,že jsem nezklamala,i když teď už jsem dlouho v pokračování nepsala..Musím to napravit a zase začít..
Přeji krásný každý den!!
Elodie 9.8. 22:56
Jsem teprve nově přihlášená a protože jsem milovnice
květin,tak mě hned název "Putování za růží" zaujal.Netušila jsem ani, jak zajímavý a napínavý příběh se za názvem skrývá.Pisatelce fandím.Elodie
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (372)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
Ze života dvaapadesátky (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si