Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 18.

Maminka na tu slávu, kdy jsme očekávala celá rodina, našeho bratra z Canady objednala v hotelu Vítkov salónek, kde se všichni dohromady sejdeme a tak celá rodina pohromadě se potěšíme s bráškou.Přípravy na něho byly v plném proudu.

Já jsem honem také poklízela ten náš malý byteček aby to všecko jen zářilo a bylo vše,jak má být. Všichni jsme si chtěli brášku vzít k sobě domů a všichni jsme si strašně přáli,aby se stal nějaký zázrak a třeba tu bráška i zůstal zpět v té české republice. Hlavně maminka!! Ta zářila jak nejjasnější hvězda, popěvovala si známé písně z árie Prodané nevěsty, protože jí to bylo blízké. Svého času, za mladších let docházela k nějaké Slávce Kratochvílové do bytu, která jí učila zpívat operní árie..Slávka hrála na velké, krásné, černě lesklé piáno a maminka zpívala..Slávinka, jak jsem jí říkala, byla vysoká a taková statná (nikoli tlustá) ženská, která chodila v té době oblékaná tak, že se za ní každý ohlédl. Nosila takové rozevláté šaty s mašlema a kanýrama a samýma cingrlátkama ověšená, oblečení bývalo hodně barevné a k tomu vestičky ze sametu..Na hlavě klobouk takový barevný, široký a na něm plno věciček..Na ruce velké zlaté prsteny a v ruce mívala kabelky, které byly právě tak odlišné a jiné, jako ona ... Byla ale moc hodná a chtěla, abych k ní také s maminkou docházela na zpěv, když si vymohla,abych i já něco zapěla..Jenomže já byla tehdy dost mladá na to, než aby mně něco takového zajímalo

Maminka potom začala s nervama marodit a na zpěv přestala tehdy docházet...

A tak jsem po těch letech maminku zase nyní, před příjezdem mého brášky slyšela zpívat a bylo mi krásně u srdce, že je tolik šťastná. Tatínek byl také moc šťastný, pokrucoval hlavou, měl vlhké oči a říkal „syneček zlatý, tak on přeci přijede..“ otřel si slzy šťastného dojetí a obejmul mě..

Na jedné straně sláva a radost, na druhé straně jsme měli plnou hlavu také manželky mého mladšího brášky, která byla v nemocnici pro zhoubný nádor v děloze a již měla operaci za sebou..

Jenomže čas se nezastaví a všecko uteklo jako voda.

Bráška nám neřekl, kdy přesně přiletí a my, celá moje rozvětvená rodina jsme čekali, až se ozve a oznámí nám, který šťastný den to bude, aby jsme ho všichni přišli na letiště přivítat.

Zrovna jsem přišla z nákupu, když zazvonil po letech znovu zapnutý telefon. Zvednu to „prosím“ povídám. Sluchátko chvíli mlčelo „no prosím“ opakuji znovu.

„Ahoj sestřičko milá“ ozvalo se. Chvilku jsem nevěřila, koho to slyším „bráško, to jsi ty ?!“ řekla jsme plná rozechvění …

Samozřejmě, byl to on!!! Řekl mi, že už je v Praze od rána, že nás chtěl původně překvapit a ozvat se z letiště, ale potom na něho všecko dojetím dolehlo, že je znovu po tolika letech v Praze,že nás uvidí.....a tak se posilnil Whiskou kterou si vezl. Prošel Václavák.. a potom ztratil odvahu se tak trochu opilý ukázat zase před rodiči.. „přijeď sestřičko, přijeď si pro mně“.

„Jéžiš marjá bráško, a kde jsi teď? “ zeptala jsem se ho.

„Sedím tady na schodech u našeho bráchy před domkem už dobrou hodinu... Našel jsem to podle adresy a jsem tady, ještě jsem ani nezazvonil, jestli je někdo doma, volám tobě, tady z telefonní budky..“ řekl.

„Jedu tam hned, nikam nechoď prosímtě, hned jedu!“ Zavěsila jsem. Srdce mi tlouklo jak o závod. Fofrem jsem se převlékla, dcerku jsem požádala, ať s klukama zatím udělá úkoly a už jsem jela..

Brášku jsem našla opravdu na schodech. Vedle něho ležely dvě velké zavazadlové tašky, v ruce svíral láhev Whisky a spal...Jemně jsem s ním zatřásla „Bráško,bráško..“ Otevřel unavené,ospalé oči a vřele mne obejmul...V tom vykoukla z okna manželka našeho mladšího brášky.......

Dávno byla již po operaci doma, docházela na ozařování..a do práce ještě nechodila. Také zrovna celé odpoledne prospala, jinak by o bráškovi před domem věděla dříve, pokud by věděla, že je on. Znala ho jen z vyprávění a fotek..

Plná nadšení nás oba pozvala dál a zanedlouho potom přišel domů i mladší bráška... Radost a radost a radost!!!!!

Od mladšího brášky jsme zavolali teprve nyní rodičům, aby věděli, co a jak je. Maminku to převelice zamrzelo, že její synek nespěchal přímo a rovnou hlavně za ní, ale tatínek jí uklidnil, že potom s ním bude pořád.. a maminka to pochopila s pláčem „dobře synáčku, uvidíme se zítra ráno, moc tě na dálku objímám lásko moje..“

U mladšího brášky jsme poseděli do noci..Pak jsme si zavolali taxi a já se starším bráškou odjela ke mně domů, kde přespal...

Druhý den ráno jsem ho seznámila se svými dětmi a po snídani jsem brášku odvezla výtahem o pár pater výš do bytu našich rodičů a nechala jsem je, ať se bráškou sami přivítají a potěší...

S bráškou jsme všichni, celá naše rodina, včetně strýce, společně oficiálně přivítali znovu v zamluveném salónku v hotelu Vítkov, o pár dní později, kde tatínek pronesl slavnostní řeč..Bylo to moc krásné a dojemné. Maminka seděla vedle brášky, stále ho hladila s upřeným pohledem na něho, jak na modlu a vyzařovala přitom nepopsatelným štěstím.. A bráška vyprávěl a povídal, a my poslouchali, štěbetali jeden přes druhého, smáli se a bylo nám všem moc krásně.. Myslím, že kdyby se láska dala krájet, tak ten den určitě v tom salonku v hotelu Vítkov...

Starší bráška byl také moc šťastný a všecko toužil vidět, všude se podívat, všecko do sebe vstřebat a zažít....A tak se uspořádal výlet k mladšímu bráškovi na chalupu která byla matky jeho manželky. Tam jsme jeli dvouma autama. Mým a autem mladšího brášky. Cestou jsme zastavovali v městech, které jsme projížděli a starší bráška všecko fotil...

Na chaloupce tam bylo krásně!! Ta chalupa seděla zadkem do skály, takže to vypadalo, jako by z toho skalnatého masívu přímo vyrostla. Zapadala tam přesně! Kolem prostorný,travnatý a upravený pozemek s čerstvě posekanou trávou a s výhledem dolů na cestu – pohádka. Tchýně mladšího brášky nám dala všem oběd, který jsme jedli venku u velkého stolu..

Večer zavoněly opékané buřty u ohniště a večer jsme se šli podívat do místní hospůdky.......Náš starší bráška byl vším nadšený a stále si všecko fotil na památku...

Také jsme udělali výlet na naší chaloupku uprostřed lesa, kterou náš bráška také ještě neznal..Tam se mu líbilo také moc...

Maminka bráškovi navrhla, že kdyby tam chtěl bydlet, když už touží po samotě v lese, že by mu jí dala, že tady, na chalupě by mohl bydlet..jen aby se vrátil zpět..Ale bráška, maminku obejmul „mami“ povídá „netlač mně nikam, prosímtě“ a maminka zase na chvilku posmutněla...

Večer se udělal oheň ve velkém táboráku a zpívalo se a hrálo na kytary skoro do rána....

Další dny jsme se jeli podívat po okolních hradech.... A po třech dnech plných povídání si a zážitků uprostřed jižních lesů jsme se vrátili zpět do Prahy..

Bráška zatelefonoval pár kamarádům a udělal si také své dny se svými přáteli, což se mamince moc nelíbilo, protože z takových setkáních se bráška vracel pozdě v noci, rodiče,u kterých teď bydlel již spali, a tak bráška chodil přespávat ke mně. Maminka na tohle žárlila. Žárlila na to,že se svým synem nedýchá stejný noční vzduch...

Když šel bráška na setkání se svým velkým kamarádem z dětství, vzal mne s sebou, protože i já ho dobře znala. A tak jsme u něj doma seděli a povídali si, pilo se hudba z megneťáčku hrála..a hodiny utíkaly, byla půlnoc, když jsme po velkém rozloučení se, kdy se bráška loučil se svým kamarádem a nemohl odtrhnout.. odcházeli z bytu do ulic nočního šera. Bráška byl hodně opilý. Motal se, v ruce láhev od piva..Vedla jsem ho na hlavní silnici, kde bylo možné chytit taxi, ale bráška nechtěl nikam jít.. Sedl si na obrubník u parku, dal si hlavu do dlaní a rozplakal se...Sedla jsem si vedle něho a dívala se na velkého-malého kluka, co usedavě pláče..Hladila jsem ho po vlasech “bráško, prosímtě, co je ti, co se stalo?“ Jakoby mě ani nevnímal. Po chvilce zvedl hlavu, podíval se na mně, a obejmul mně zabořil si hvavu do mého ramene „sestřičko, prosímtě, moc tě prosím, aspoň ty se nesnaž mně přemlouvat, abych tu zůstal, protože já k tomu nemám daleko..Prosímtě moc, nedělej mi to těžší, než to pro mne je, aspoň ty ne, protože to všecko moc bolí já tě mám rád, všecky vás mám rád a já bych tu zůstal a nemohu..Prosímtě..“

Slíbila jsem mu, že neudělám nic, co nechce a řekla jsem mu,že tohle přemlouvání jsem ani neplánovala,protože nechci zasahovat do jeho života....

A tak jsme tam na tom obrubníku zůstali sedět, bráška se uklidnil, povídali jsme si a hvězdy svítily......a ve tři ráno nás taxík odvážel ke mně domů..

Bráška byl tak nadšený námi všemi, že nás chtěl všecky pozvat k sobě do Canady. Sepsal pozvánky pro každého zvlášť a já s mladším bráškou jsme s ním šli na soud, aby nám to potvrdili,jako platné pozvánky. Nevím, proč na soud, ale nikdo z nás nevěděl, jak to chodí a kam s tím. Příjmula nás nějaká mladší holka, která nám sice všecko orazítkovala, ale zároveň říkala, že to musí být ještě přeložené nějakou institucí a kolky.......

Po třech dnech za mnou bráška přišel a povídá „sestřičko milá, já vás nemohu všecky najednou pozvat ..“ a vysvětlil mi, že za každého jednoho z nás by musel složit přes dva tisíce dolarů....A že to myslel dobře, ale nejde to.. a pak povídá „chci pozvat tebe,byl bych rád,kdybys přijela. Když ti pošlu pozvánku z Canady, přijedeš?“ A já mu řekla že ano, ale že to zůstane mezi námi, protože tohle by maminka asi neustála.........

A tak dny utíkaly a přišel ten nejhorší. Loučení se s bráškou, který se vracel zase zpět do Canady.

Před sebou měl poslední noc u rodičů a pak odpoledním vlakem do Londýna a pak už letadlem...Navrhla jsem mu,že ho na nádraží odvezu, ale nechtěl to.Říkal, že nemá rád loučení, protože bolí..Slíbila jsem mu, žeho vysadím a odjedu bez řečí hned pryč.. Podíval se mi doočí „slibuješ? A také žádný pláč,slibuješ?“ „Ano“ přikývla jsem “co slíbím, to také dodržím“...

Odpoledne jsem šla do svého auta, sedla jsem si za volant a počkala na brášku, až příjde. U loučení jeho s rodičema jsem vůbec nechtěla být. Dovedu si to živě představit a i toho je dost, když vidím, že určitě maminka pláče, tahá ho zpět, a v slzách prosí, aby neodjížděl...tatínek jí chlácholí a přitom sám má co dělat sám se sebou..Ne, to jsem vidět nechtěla..Zapálila jsem si cigáro a čekala..

Bráška přišel,měl zvláštní výraz ve tváři. Nic neříkal. Své zavazadla dal dozadu do kufru, a přisedl si do auta. Cestou bylo ticho,jen motor zpíval píseň smutné jízdy. Mlčeli jsme ponořeni do svých pocitů..

Zastavila jsem na nádraží, přímo na parkovišti pro taxíky kde je vchod rovnou do nádražní haly. Plakala jsem celou já, celou mě to pohlcovalo..třásla jsem se.. ale držela jsem se podle slibu... Bráška vystoupil, vzal si zezadu z kufru auta své věci a když zabouchával za sebou dveře auta, naše oči se setkaly. Měl je vlhké. Ihned jsem odjela, jak jsem slíbila....Slzy se mi valily po tvářích, že jsem neviděla pořádně ani na cestu, v hlavě jsem měla zmatek a na srdci žal......

 

POKRÁČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ



30.6.2008 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3443x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Olga Havlová: První dáma v džínách a s cigaretou Barva očí prozradí váš charakter. Co říká o vás? 5 jednoduchých rychlých večeří pro každý den Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika