Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 16.

Strašně jsem se bála. Jeho kamenný výraz v obličeji s pevně sevřenými rty do ůzkého proužku mluvil dost jasně..Dveře mého bytu se za námi zabouchly. Zatáhl mně do obýváku a mrštil se mnou do křesla,tak,že jsem si narazila o dřevěné madla ruku „Tak ty sis na mně pozvala bejvalýho“ křičel „a co sis myslela,že se tím vyřeší potvoro jedna. To už nikdy nedělej,to ti povídám,nebo bude zle. Zabiju tě!!“ stál nade mnou a křičel dál „řekl jsem ti už několikrát,že se mně nezbavíš,tak si to sakra pamatuj,je to jasný??“ Byl hrozně rozzlobený,ve tváři celý rudý,přecházel po obýváku sem a tam a jen křičel „nikdy,rozumíš,nikdy“ přiskočil ke křeslu,kam mně odhodil popadl mně za krk a postavil „to už nezkoušej,na mně někoho posílat“ a vrazil mi příšernou facku,až jsem spadla na zem a z nosu se valila krev..Klekl si ke mně na zem,vzal mě za vlasy,natočil mi hlavu k jeho obličeji a přes zuby plný zloby vycedil „běda,jestli tě ještě někdy napadne nějaká blbost!! Běda!“ Hodil mi hlavou o koberec ,vstal, vzal si svetr a bez dalších řečí práskl za sebou dveřma.


 

Odešel.


 

Polomrtvá hrůzou jsem se celá třásla,vstala jsem z podlahy a došla do koupelny. Opláchla jsem se studenou vodou. V zrcadle jsem viděla,jak vypadám. Oteklé rty,bolavý nos,sedřenou tvář a červený otisk jeho ruky na mé tváři..Z očí mi tekly slzy zoufalství i bolesti..Nebyla jsem schopná vůbec tu celou situaci zhodnotit,myšlenky se ubíraly jediným směrem : Zbavit se ho!!!


 

Převlékla jsem si čisté triko,vzala jsem si klíče od bytu a vyjela výtahem k rodičům..


 

Maminka s tatínkem na mně zírali a nevěřili tomu,co říkám. Maminka si držela ruku na hrudi „a já myslela,jaký je to hodný a citlivý člověk..“ řekla maminka jakoby na svojí omluvu,že mně do tohoto vztahu postrčila ona „okamžitě vyměníš zámek u dveří do bytu,okamžitě! On už tam nesmí vkročit!“ A šla někam do nářadí hledat jinou vložku do zámku „určitě jí mám,najdu jí..“


 

Tatínek stál u mé židle a hladil mně „holčičko moje zlatá,ty máš život! Moc mně to trápí..“ a utřel si slzy..


 

Maminka mi podala vložku do zámku „a koukej jí tam vyměnit hned. Děda dojde nakoupit a pro děti do školy“


 

pokračovala „a budete nějaký čas bydlet u nás. Dokud se to neurovná a nezbavíš se toho sičáka,doma být nemůžeš!!Dojdi si pro nějaké věci,popadni svého psa..nějak se tu srovnáme.. „


 

Celá jsem se stále třásla. Vzala jsem vložku do zámku pro můj byt a zašla nejdřív k bábince...Ta se rozplakala když mně viděla „holka zlatá,ty máš život! Já tě naverbovala do jednoho debila,tvá máma do druhého,kdo to mohl tušit,že se z nich vyklubou taví hajzlové“......Měla u sebe zrovna velkého vnuka „Zdeňku,jdi do bytu s ní,vyměň vložku do zámku,ona si zatím pobalí věci“ zavelela........V mém bytě jsem sbalila nejnutnější pro své děti,žrádlo pro psa,všecko jsem naházela do tašek bez ladu skladu,hlavně abych byla co nejdříve zase pryč..kdyby se sičák vrátil..Zdeňek zatím fofrem vyměnil zámek u mého bytu a podal mi nový klíč. Zamkla jsem za sebou tu hrůzu se zkrvavenou skvrnou na koberci..


 



 


 

Tatínek došel na nákup a odpoledne už čekal s mým psem na mé děti před školou..Děti byly vykulené,co se děje,že budem bydlet teď u babičky a dědečka a po vysvětlení situace,říkaly,že toho sičáka už nechtějí ani vidět „mami,prosím tě,zbav se ho..“říkaly mi večer,když jsem je u mých rodičů poskládala po večeři do postele..Spala jsem na zemi ve spacáku a nemohla usnout. Myslela jsem na to,co se asi bude dít dál,až zjistí,že je zámek vyměněný a on se do mého bytu nedostane..


 

S tou myšlenkou jsem vyčerpáním usnula...


 

Ráno můj tatínek vzal mého psa vyvenčit a zároveň odvedl mé děti do školy..


 

Celý den byl klid..


 

A byl klid celý týden. Tatínek chodil denně s mým psem na procházky,chodil na nákupy a pro děti do školy i ze školy,a vždycky říkal,že toho sičáka neviděl,ani nepotkal...a celá situace byla docela poklidná. Mačkali jsme se u mých rodičů v 1+1,ale nedalo se nic dělat. Já ven pro hrůzu vůbec nevycházela. Celé dny jsem byla zavřená v bytě s maminkou,která měla problémy s bolestí nohou a trápila jí lupenka,hlavně na rukou,na kterých nosila krásné háčkované rukavice. Ona byla vždycky velká parádnice. Potrpěla si na háčkované límečky u halenek,nebo místo háčkovaného límečku,který se připínal maličkýma patentkama,nosívala zavěšené fiží. Každý o ní hovořil jako o velké dámě a o madam. Tatínek byl zase velice uctivý a všichni z baráku ho měli rádi. Před ženou vždy sundal klobouk z hlavy,podržel ho na svých prsou a s lehkou úklonou zdravil ženy,kterým přidržoval dveře,když vstupovaly do domu..Byl to elegantní gentleman!


 

Můj první pes, kterého jsem si mohla tenkrát, v dospívání domů přivést jako štěně za vysvědčení, a který nakonec zůstal u mých rodičů, zemřel stářím tatínkovi na naší chalupě. Tatínek tenkrát říkal,že k němu Rex přišel, když tatínek odpočíval na židli venku na zahradě, podal mu packu, pak si prý dal hlavu do tatínkovýho klína a zemřel..Všichni jsme ho tehdy moc oplakali...


 



 


 

Teď tatínek venčil mého psa i když už z malého štěněte čuvače byl velký bílí kolos..A tak utekl týden v bytě mých rodičů a nic se nedělo,sičák se neukázal,nikde ho nebylo vidět..Ukolíbalo nás, že snad je pokoj a že sičák, když poznal, že zámek u mého bytu je vyměněný, odešel jinám..


 

Denně jsem přepírala dětí oblečení a sušila ho na balkoně, ale s deštivými dny a vlhkem v ovzduší, usychalo prádlo pomalu. Bylo potřeba zajít do mého bytu, pro další.. Ta myšlenka mně sice dopředu děsila, ale protože byl od sičáka klid a pokoj, když tatínek odvedl děti do školy, a maminka znovu na posteli ještě usnula, vzala jsem klíče, a sjela výtahem do svého bytu.


 

Odemkla jsem a vstoupila dovnitř. Mráz mi přejel po zádech!!! Všude strašný nepořádek, nábytek zotvíraný,všecko ze skříňek a ze skříní vyházené,v kuchyni binec s nakupeným nádobím,ve kterém bylo oschlé jídlo....a sičák tam seděl v křesle u konferenčního stolku,na kterém byly na sobě dvě skleněné desky, s láhví whisky..Měla jsem takovou hrůzu,když jsem ho viděla,že by mě ani nenapadlo se zeptat,co tam hledal,že je všecko vzhůru nohama...Šly na mně mdloby a šílený strach mně celou roztřásl. Podíval se na mně zlobně „kde jsi s dětma,celou tu dobu“ řekl „posaď se tady a povídej,jak sis mohla dovolit vyměnit zámek?!“ zařval,vstal,vyrval mi klíče z ruky a zamknul byt zevnitř..“odtud se nedostaneš,dokud mi všecko nevysvětlíš..Něco jsem ti řekl!! Myslím,že jsi nic nepochopila..mně se nezbavíš ty krávo pitomá. Kde mám podle tebe bydlet?? Tady mám svůj byt!! A ty vyměníš zámek! To je vrchol drzosti“ křičel mezi lokama whisky.. „takže si znovu a naposledy ujasníme situaci“ řekl rozzuřeně „bydlím tady,a nemíním odejít“ hrůza mnou třásla,poslouchala jsem co říká se sklopenou hlavou a kapesníkem žmoulajícím v dlaních „nikdy neodejdu,ale ty jsi tak blbá,žes to nechtěla pochopit!! Posloucháš,co říkám!!!“ a třískl hřbetem ruky do stolu takovou silou,že se obě centimetrové skla rozlomily na kusy. Říznul se. Vstal,olízl si ránu „vidíš,za to můžeš ty!“ a začal mě bít..Zkroucená v křesle jsem si chránila hlavu rukama „ona vyměnila zámek svině jedna..“ křičel a zase si sednul do křesla z druhé strany stolku s rozbitými skly. Napil se ze své whisky „dám ti ještě šanci,všecko napravit“ říkal už umírněným hlasem „já teď odejdu a vrátím se večer. A až se vrátím,odemknu si klíčem,který mám,takže koukej tu vložku zase dát do pořádku!! budeš s dětma doma,jako předtím a začneme spolu od začátku,je ti to jasné??“ Kývala jsem že ano. „Chci to slyšet“ křikl. „Ano,je mi to jasné. Všecko je mi jasné“ řekla jsem s třesoucím se hlasem a podívala se mu do očí „je mi to už jasné.“ a z očí mi tekly slzy. „To jsem rád lásko, příjdu večer domů a všecko bude zase v pořádku,jsem rád,že jsi to pochopila....a kdyby ti něco říkal ten blbec co bydlí pod tebou,tak mu vysvětli sama,proč jsem musel lézt přes jeho balkon do bytu..Ahoj večer!!“ Odemkl dveře od bytu,hodil po mně od dveří mé klíče a dveře za ním zabouchly..Strašně jsem se rozplakala. Byla jsem na pokraji všech svých sil. Za poslední dny jsem z nerváků hrozně zhubla,měla 48kg,oblečení na mně viselo,jak na ramínku..Omyla jsem se v koupelně,převlékla jsem se do čistého,posbírala rozházené prádlo ze země pro děti.. a vyjela výtahem nahoru k rodičům. Tatínek byl někde na nákupu..Řekla jsem mamince,co se zase odehrálo.. a ihned jsem jela autobusem dvě stanice na policejní stanici ohlásit,co se u mě děje a že se bojím vrátit do svého bytu,protože se ho bojím..


 

Na policejní stanici byl ten samí pan policajt,který se mnou sepisoval před pár lety můj první incident s tím hajzlem,co mě také mlátil..Jak mně viděl,vstal od svého stolu a obejmul mně kolem ramen „co se ti stalo děvče milé,kdo ti zase ublížil?“ A tak jsem mu v slzách vyprávěla,co se děje,a on při tom ťukal do psacího stroje a kroutil u toho hlavou..“děvče milé,ty máš smůlu na šmejdy..Taková hodná,hezká holka a co už sis vytrpěla s darebákama!“ povídal ten hodný pan policajt,který byl tak ve věku mého tatínka..“Počkej tady,hned se vrátím“ řekl a po malé chvilce se vrátil s malým panáčkem kořalky „hoď to do sebe,udělá ti to dobře“ pohladil mě po vlasech „dala by sis kafe“ dodal a já vrtěla hlavou že kafe ne,že děkuji a kapesníkem jsem si utírala slzy..Když jsme to všecko spolu sepsali, řekl,že pokud bude muset policie zakročit,že bych měla jít za svou doktorkou ať mně prohlídne a napíše vyjádření, o mých známkách zmlácení...Moc jsem mu za všecko děkovala a plakala dojetím,že je na mně tak laskavý a hodný. „Neplač děvče,to bude dobré, necháme si ho prověřit....no já bejt tvůj táta, tak bych si s tím šmejdem hned poradil,aby zmizel z tvého života..!“ A já mu na to povídala,že můj tatínek je z hluboce křesťanské rodiny,,že se v životě nepral,ani s nikým nehádal,že je to takový dobrák........


 

Hned po své výpovědi jsem jela ke své paní doktorce,ke které jsem docházela na vnitrožilní injekce kvůli zhoršenému asthmatickému stavu,nebo za mnou do bytu docházela ona celý čas,když mi bylo asthmaticky zle,a nezvládala jsem přijít do ordinace sama..Často mi psala i žádanky pro sanitu,aby mne odvezli do nemocnice,když už to injekce nezvládaly a potřebovala jsem infuze a kyslík..Znaly jsme se spolu dlouho a vznikl mezi námi téměř kamarádský vztah. Paní doktorka,kdykoli mne spatřila v čekárně,hned mě volala přednostně k sobě do ordinace,nikdy jsem dlouho nečekala.....Tentokrát jsem ale přišla s jinou žádostí...Když mne vyslechla, vyšetřila mne a napsala mi papír o všech mých bolístkách na těle,které jsem měla znatelné po všem tom utrpení ještě před týdnem..„chtělo by to, opatrnost před tím lumpem,myslím že máte co dělat s psychopatem a ti jsou hodně nebezpeční..“ řekla mi paní doktorka na rozloučenou a pohladila mně „držte se,budu na vás myslet „ řekla ještě... Podívala jsem jí do jejích přívětivých očí „děkuji vám paní doktorko,jste hodná „..


 



 


 

Od ní jsem šla už celá vyčerpaná domů k rodičům.....


 



 


 

Zámek u svých dveří jsem nevyměnila,jak sičák chtěl a žádal,a do bytu jsem se s dětma nevrátila.. Všichni jsme večer očekávali,co se bude dít,až sičák příjde a že zase jsem ho neuposlechla a doma nejsem..Rodiče pustili dětem večer po večeři večerníček a když jsem děti uložila do postele,televizi jsme vypnuli. To ticho s nervama bylo hrozné.


 

Místo očekávaného křiku za dveřma u rodičů,jsem však našla pod dveřma podsunutou obálku..Vysunula jsem jí z podveří a všichni jsme si četli dopis od sičáka, který se v něm omlouval za všecko,co mi způsobil a kde přísahal,že když se vrátím domů,nic se mi nestane..Psal na dvou stránkách v dopise svojí omluvu a prosbu za odpuštění...Rodiče řekli,že mu nevěří ani slovo a že se k sobě domů nevrátím,dokud se ho nezbavíme navždy, s čímž jsem naprosto souhlasila. Ale jak se ho zbavit??? To bylo dennodenní téma...


 

Když byly děti druhý den ve škole,našla jsem během dopoledne pod dveřma další dopis, a zase plný omluv a proseb...


 

Večer byl pod dveřma zase dopis,ale už měl zcela jiný ráz. Sičák v něm psal,že mě zabije,že jsem hrozná svině a jak jsem mu to mohla udělat..........


 

Druhý den dopoledne zase dopis a že se omlouvá,že to tak nemyslel,že nás má rád,že koupí domek a v něm budem všichni společně žít,a jak to bude krásné...A omluvy a prosby..


 

Večer jsme našli dopis plný nenávisti a vyhrožování zabitím.....


 

A takto se náplně dopisů střídaly několik dnů. Dopoledne omluvy a prosby, večer násilí,nenávist,zabití..Byla jsem ze všeho totálně vyčerpaná a na mé rodiče se to všecko už valilo také. Žádné soukromí neměli a řešení,jak se sičáka zbavit,abych se mohla vrátit zpět do svého bytu s dětma nebylo...Dopisy pokračovali ještě pár dnů a najednou nebyl žádný. A nebyl ani další dny..


 



 


 



 


 

Seřadila jsem všecky ty dopisy,jak přicházely za sebou,sebrala zbytek své odvahy,vyšla ven a na autobus a odvezla jsem je na policii... Pan policejní mě hrozně politoval,že s tím z jejich pozice nemohou nic dělat,ale že se to přesto musí řešit. Řekl mi, že už vědí o jakého šmejda jde a že mám fakticky neuvěřitelnou životní smůlu..Řekl,že kdyby mohl,ze své pozice,tak že mi dá někoho z policistů na ochranu ke mně do bytu,,abych se mohla vrátit s dětma do svého bytu.. Tentokrát jsem od pana policajta jeho nabízené kafe neodmítla a všecky fakta jsme spolu sepsali a k dokumentům se přidaly dopisy o podání žaloby na soud...


 



 


 

Když jsem přišla domů k rodičům,byla jsem o moc klidnější s vírou,že se to konečně bude někudy ubírat a přeci jen se toho hajzla zbavíme. Jenom to pomyšlení mne velice uspokojovalo. A nejen to!!! Když pan policajt na stanici řekl,že KDYBY mi mohl dát policejní ochranu,že to udělá..vzpomněla jsem si, že mám jednoho kamaráda z dětství na hlavní policejní stanici,kde on už je kapitánem a hned jsem mu od rodičů telefonovala...


 

Kamarád mně vyslechl,řekl,že je ta situace vážná,že náš sičák bude velký cvok,a že se spojí s místním oddělením,kde jsou o všem záznamy,které jsme tam sepisovali,že se s nima domluví a všecko prověří..a že se mi potom ozve,jestli pro mne může v té situaci po zhodnocení všeho něco udělat. Byla jsem moc šťastná že mne vyslechl a doufala jsem,že mi pomůže....


 

Když to rodiče slyšeli,byli také moc rádi. Strach a hrůza mně pomalu opouštěla. Stálý klid bez výhružek dopisů,nás docela přesvědčil,že snad je opravdu po všem a že se mohu s dětma vrátit konečně do svého bytu...Tatínek prohlásil,že si zatím mého psa,do konce týdne nechá u sebe,ať mám o starost míň a jdu si byt poklidit..Po duši mi nijak dobře nebylo,a celý zbytek dne jsem se připravovala na to,jak večer,až děti uložím do postele půjdu zkontrolovat svůj byt....

 

 

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ



21.5.2008 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3501x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (874)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (368)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (64)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si
Olga Havlová: První dáma v džínách a s cigaretou Barva očí prozradí váš charakter. Co říká o vás? 5 jednoduchých rychlých večeří pro každý den Nutíte se jíst 2x denně, abyste zhubla? Už nemusíte! Trápí vás odrosty a šedivé vlasy? Takhle je zamaskujete! Seriál Ulice: Gábina na koberečku a lekce pro Miloše Bude první dámou zas Ivana Zemanová? Nenápadná žena, která umí střílet Ženy prozradily: Jaké nevšední pomůcky jsme použily místo vibrátoru? Kuchyňské trendy pro rok 2018. Podívejte se, co právě letí Horoskop na tento týden: Tygry čekají peníze, Kozy erotika