Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 13.

 

A Tony nevolal a neozval se už ani k mým rodičům.Jeho telefonáty utichly a já se vrátila zase do zoufalství,protože jsem nevěděla,co se mu stalo,jestli se vůbec z toho všeho dostal a je zdráv,nevěděla jsem,jestli se náhodou nevrátil zpět ke své ženě,nevěděla jsem o něm od té doby vůbec nic a nikdy jsem ho již neviděla…

A život šel,měsíce plynuly,rok se překulil..

 

Pro nedostatek financí jsem musela odejít z kancelářské práce  a nastoupila jsem do skladu jednoho zásobovacího podniku.Tam byli samí chlapi a jen pár ženských,pracujících v patrech skladu,kde vydávaliy uskladněné zboží nebo přijímaly nové a zaskladňovaly ho.Další ženské byly v zakladači,kde jezdily na výtahových plošinách v kabině a celé palety zboží do zakladače ukládaly.Na ramppě,kam na jednu stranu přijížděly vozy a vykládaly náklad a na druhé rampě,kde ho zase nakládali,pracovali jen muži. Moje kamarádka,která mi práci sehnala,pracovala v kanceláři.Mně příjmuli na rampu,kde bylo plno práce.Mně,jedinou ženskou mezi muži!.Vyfasovala jsem boty kanady,které tam po někom zůstaly,pracovní mundůr a učily mně jezdit na vysokozdvižném vozíku,kterýl zvedal a ukládal celé těžké palety na sebe,do vysokých komínků a připravoval tak zboží k obdvozu,nebo naopak,aby bylo na rampě dost místa,vyskládávaly se palety také na sebe když zboží přišlo,než se rozvozilo po skladě do pater,kde je skladnice převzaly.Já jsem se na vysokozvižném vozíku,kde se točí volantem obráceně než u auta naučila jezdit velice rychle.Práce mně bavila,penízky jsem brala dobré,ale protože to byla dřina,prach,špína a věčný průvan,začala jsem mít dýchací potíže,které sílily tak,že jsem musela utíkat stále častěji na záchod a tam sotva popadajíc dech se zklidnit a vydýchat se..

Všiml si mně tam jeden kluk,který se mi také líbil. Jednou,když jsme byli všichni zaměstnanci převlečení v civilním oblečení,ke mně přistopil " ty máš tak malou nožku.Myslel jsem,že ty křundy co nosíš,je tvoje velikost." Smála jsem se "ty jsou mi obrovské,mám je vycpané snad kilem papíru v každé botě.." Pozval mě na večeři..

Doma povídám bábince,že mně zastavil kluk v práci.."Jen jdi,nebuď blbá,máš dluh na telefoně po Tonym,jestli vám to klapne a začnete spolu chodit,moc ti to finančně pomůže.Jdi,držím palce,ničeho se neboj.." povídala mi,a stále mně přesvědčovala ža jsem  dala nakonec na ty její slova a poslechla jí,ačkoli se mi nechtělo.Já už nechtěla žádnou známost,chtěla jsem zůstat jen s dětmi a doufat,že se jednou přeci jen s Tonym ještě potkám..Z jedné večeře byla druhá....Začal chodit do našeho bytu,poznal moje kluky,poznal bábinku,které o mně povídal samé krásné věci....Byl hodný a zábavný..

Mým klukům chyběl táta a strašně moc si ho přáli mít.Tony zmizel z jejich života.. a tak rádi přivítali náhradu..Jednou navrhl,že by bylo fain,kdybychom bydleli v jeho bytě,který byl celkově o něco větší,v přízemním bytě,kde měl před sebou pěknou zahrádku do dvora..Já nechtěla,ale kluci byli nadšení,že si budou mít kde hrát.. A neposlední souhlasné vyjádření vydala i bábinka.A tak jsem nakonec souhlasila s vědomím,že možná i uvidím nebo dokonce i potkám moji dceru,která chodila kousek od jeho bytu do školy..

Moje kamarádka z dětství s kterou jsem pracovala předtím, z kanceláře také odešla a nastoupila do jedné restaurace v centru Prahy jako servírka,kterou také původně byla vyučená , a hned mi volala,že tam do té restaurace mohu nastoupit také,místo té šílené dřiny ve skladu,že mě pan vedoucí čeká,tak ať koukám přijít..A tak jsem dala ve skladu výpověď a nastoupila také do té restaurace,ale do kuchyně,kde jsem pomáhala vařit,i mýt nádobí..A zase jsme byly my dvě spolu!!

Známost s klukem,do které mně naverbovala bábinka však dobře nepokračovala.Moje kamarádka jezdila domů taxíkem,a na mě chodil  do práce čekat On. Strašně na mně žárlil.A situace bývala velmi zlá,kdykoli se napájel alkoholem.Pokud nepil,želi jsme celkem dobře.Jen nesměl pít alkohol!! Jakmile jsem zvedla hlavu víš,než bylo pro něho přijatelné a už jsem věděla,že je zle.Vždycky si myslel,že koukám po chlapech,což byl naprostý nesmysl.Nedělala jsem to jaká mladá,nikdy! Vlastně jsem to ani nepotřebovala.Oni koukali po mně..Jak už jsem řekla,nesměl pít a jeho žárlení bylo hrozné.Když jsem přišla k němu domů,a dala jsem kluky po večeři spát, začalo to "pocem ty svině,na koho jsi se to venku dívala,odkud ho znáš..,ze mně blbce dělat nebudeš. ." a strašně mě zmlátil. Druhý den,když ráno viděl,jak vypadám,strašně se omlouval,prosil,klečel předemnou že už se to nikdy nestane...Bála jsem ho šíleně!! Chtěla jsem od něho odejít,ale zamknul vchodové dveře,zavolal do mé práce,že mi není dobře a večer,když se do té doby posilnil alkoholem to bylo nanovo,když děti zase spaly "ty kurvo jedna zasraná,tys chtěla odejít,není ti to tu po chuti,co kurvo jedna..??"...Rozmlátil mi tvář a rty na hadry..Ráno jsem sotva lezla,na jedno oko jsem neviděla,ze rtů mi tekla stále krev,kdykoli jsem snimi pohnula.Kluci,když mně ráno viděli "co se ti stalo maminko" špitali hrůzou.Vysvětlila jsem jim,pokaždé něco jiného.Jednou,že jsem venku zakopla,když jsem šla s odpadkovým košem,podruhé,že jsem spadla ze schodů,potom že mi uklouzla noha ve vaně..

No a jednou mě zmlátil tak,že on sám si myslel,že to nepřežiju.Volal svojí sestře,ať ihned přijede..Ležela jsem v posteli,ona nademnou stála se slzama v očích a Jemu šíleně nadávala..Chtěla volat sanitku,ale já jí prosila,že chci domů.Domluvila jsem se s ní,že mi pomůže, s podmínkou,že neřeknu,že mi ona pomohla k útěku od Něho.To jsem jí velice moc ráda slíbila.On odcházel do své práce velmi brzy ráno,já až po něm.To jedno ráno,když On už nebyl doma,pomohla mi Jeho sestra  narychlo sbalit nejnutnější,dala mi peníze na taxík a já uháněla s klukama k sobě domů..

Běžela jsem hned za bábinkou,a všecko jí v rychlosti vylíčila.Celá vyděšená spráskla ruce,když mně viděla...Řekla jsem jí,že nevím,co se bude dít večer,až On příjde z práce a zjistí,že tam u něho již nejsme,a poprosila jí,aby si kluky nechala přes noc raději u sebe,což velmi ráda udělala.Já běžela do svého bytu a tam jsem se zamkla klepajíc se celá strachy,co bude..

A bylo!! Přišel a za dveřma nejdřív řádil a řval,kopal do dveří ať otevřu,po chvilce prosil,že ví,že mi moc ublížil,že se chce omluvit a víc se neuvidíme.Věřila jsem mu a otevřela.Vletěl do dveří,popadl mě pod krkem a bušil mi pěstí do obličeje "tak tys utekla,svině jedna zkurvená.." a řval dál "to jsi žrala u mě zadarmo,co,to se ti líbilo,děvko jedna.." Pustil mě a začal lítal po bytě,vyndaval šuplíky,všecko kolem vyhazoval a něco hledal .Já stála,držela jsem si pusu a strach,který jsem měla mnou celou třásl.."Tak kdepak máme toho šoustáka,co se s ním pelešíš,zakýmpak jsi to odemne uprchla.." řval dál.V jedné zásuvce našel zarámovanou fotografii Tonyho "aha,tak to je on,kurvo jedna,s tím se taháš za mými zády mrcho.." sáhnul po mě,stiskl mi ruku "pocem,pocem" a rval mě na balkón v druhé ruce s tou fotografií "Miláčka pustíme z balkónu a ty půjdeš za ním"křičel jak smyslů zbavený a vyhodil fotografii z toho desátého patra Držel mi hlavu za vlasy "jen se dívej,jak letí" Zarámovaná fotografie se rozbila o obrubu dětského pískoviště.Pak mě chytil a rval přes zábradlí "schodím tě,pustím tě dolů,půjdeš za ním ty kurvo.."

Visela jsem větší polovinou těla z balkonu hlavou dolů,držel mě za nohy "tak krásný let"A posunul mě níž..Plakala a prosila jsem...Ztáhl mě zpět a vkopnul mě do místnosti "svleč se do naha" přikázal "do naha"zařval a já jsem se svékla.Sedl si na krajnici postele "předpaž ruce"přikázal.Já už byla strachy polomrvá a ruce jsem předpažila.Chytil mě za vlasy a obličejem mi mlátil o svá kolena,až ze mne stříkala krev na všecky strany "aby ses už nikdy na nikoho nedívala ty sračko.." Odhodil mně jako kus hadru a já jsem se skácela na podlahu.Krev se mi valila z nosu,ze rtů,jazyka..."Vstaň svině" řekl již mírněji a plivl na stokorunu,kterou mi přilepil na čelo "když jsi taková kurva,tak tady z tý stokoruny chci do večera,než se vrátím,vidět minimálně tři tisíce..Vypadni do ulic a koukej jí rozmnožit svině jedna" Nebyla jsem schopná slova,jen jsem mírně kývala hlavou "byl bych radši,kdybys byla slepá potvoro jedna" ještě dodal a s razantností mi vrazil prsty do očí. Chytla jsem se za oči,v zoufalství,že mi je vypíchnul.Strašně to bolelo..Nekřičela jsem,neměla jsem vůbec žádnou sílu na nic.Práskl dveřma a odešel.Já jsem se zhroutila do koutku v předsíni a seděla tam v šoku z toho,co se právě odehrálo..Pak jsem se pomalu dobelhala do koupelny..oblékla a v děs se strachem,který mně hnal jsem letěla za rodičema o patro níž...Maminka se sebrala a šla semnou do mého bytu.Tatínek naštěstí nebyl doma,takže mně neviděl."Tady nemůžeš zůstat sama,co když se vrátí.." řekla maminka a otírala mi kysličníkem rány "hned zítra jdeme na policii" dodala a utřela si slzy..

On se večer vrátil,ale naprosto v jiném světle.Za dveřma skoro plakal,ať mu otevřu,že se jde semnou rozloučit..Otevřela jsem.Stál tam,opíral se o futro a evidentně mu nebylo dobře."Všecku tu hrůzu jsem si uvědomil" povídal "Jestli můžeš odpust mi to,strašně toho lituji. Klekl si,sepnul ruce "promiň mi to,jestli můžeš" řekl a zhroutil se k zemi. Zatáhla jsem ho s maminkou do bytu a na postel. Z kapes jeho kalhot mu vypadaly prázdné tuby od léků. "Ten blbec se otrávil práškama " řekla maminka "to nemohl zůstat doma? Máš mlíko,přece ho nebudem mít ještě k tomu všemu na svědomí " a už mu lila mléko přímo do krku.....

Všecko vyzvracel...Když se mu udělalo líp,vstal a odpotácel se bez jediného slova z mého bytu pryč..Před šíleným strachem,že se někde opije a znovu by mohl přijít,jsem šla ještě v noci na místní policii všecko nahlásit..Když jsme to všecko na stanici sepisovali,policajti kroutili hlavou..Nakonec mi řekli,že jsem se na něj měla vykašlat a nechat ho hajzla  chcípnout "Já bych mu dal mlíko,to akorád!!.." říkal rozzlobeně jeden z policajtů.....

 

Druhý den maminka volala do zámečnické firmy,aby někdo co nejdříve přijel a vyměnil mi celý zámek a přidal na dveře navíc nějaký bezpečnostní "To nejde paninko",řekl nějaký pán,když se maminka konečně dovolala a přednesla svojí žádost s prosbou "je pátek,jsem na dílně sám a za chvilku končím" pokračoval pán v telefonu "proč jste nezavolala dopoledne,nezlobte se,nemám tu ani auto, příjdu v pondělí.." Maminka se nedala odbýt,a vysvětlovala mu,že je to velmi naléhavé,že pro něho přijede taxíkem,ale že ještě dnes musí být ty zámky vyměněné..!! Protože mě maminka nechtěla nechat samotnou doma,jely jsme pro pana zámečníka spolu,a přivezly jsme si ho ke mně domů,kde ten hodný pán zámky vyměňovat a další přidával za doprovodu maminčinýho rozlobeného hlasu,když mu vyprávěla,co se odehrálo..

A pan zámečník se také zlobil,říkal,že by ho zbušil do bezvědomí...A při tom notování si s maminkou, se ho maminka zeptala,jestli by nebyl tak moc hodný a  ochotný s námi k němu do bytu zajet pro mé věci,které jsem tam nechala..A pan zámečník řekl že ano,že má mimo práci času dost,že se před čtrnácti dny rozvedl se svojí ženou.....

Věděla jsem,kdy ten lump,co mě tak mlátil bude určitě v práci a opravdu jsme se s panem zámečníkem dohodli,že tam do bytu pro mé věci sjedem.A zase jsme jeli všichni taxíkem.Maminka,já a pan zámečník...Všecko jsem fofrem naházela do velkých tašek,za asistence pana zámečníka,který hlídal,kdyby se vrátil,že by mně ochránil říkal..klíče od jeho bytu jsem mu vhodila do schránky a rychle pryč..Byla jsem panu zámečníkovi strašně vděčná a maminka celá šťastná,že je to za námi,pozvala pana zámečníka na kafíčko,a při dalším povídání už to nebyl pa zámečník,ale Karel..

Z tohoto zážitku jsem se dlouho vzpamatovávala a kdykoli jsem šla z práce domů,hrůzou jsem se dívala a ohlížela,jestli se ten sičák neobjeví.Byl však klid.Byl předvonán na policii,jak mi bylo řečeno policíí..a prý mám být v klidu "nesmí se k vám přiblížit,a pokud ano,má to jasné" řekli mii..Nikdy víc jsem ho opravdu již neviděla.

 

Pracovala jsem dál v té restauraci,kde mi pan vedoucí zadával i jiné špinavé práce mimo kuchyň,kde jsem měla být ale já na tom s dýcháním nebyla vůbec dobře,těžce jsem oddechovala a zadanou práci od pana vedoucího jsem musela stále přerušovat.Jednou odemne chtěl,abych umyla velké kulaté lustry v sále té restaurace.Vzala jsem si žebřík,kýbl..udělalo se mi zle..Slezla jsem dolů a vydýchávala se.Pan vedoucí se na mně zlobil,že to musí být hotové,a popoháněl mě..S těžkým dýcháním jsem všecko umyla,jak chtěl,ale večer mi bylo tak hrozně!! Nemohla jsem vůbec dýchat,musela volat bábinka ke mně sanitku....Začala jsem na tom být zdravotně moc špatně.

 

V té době se mi ale po všem tom trápení,tahanicích,vrátila moje holčička zpět domů a já byla zase nevýslovně šťastná,že jsme pohromadě..Velikánskou zásluhu na navrácení dcery zpět ke mně měla dětská paní doktorka...

 

 

Moje dýchací potíže se velice zhoršily.Nemohla jsem už ani chodit,protože mně každý další krok dusil víc a víc.Ulehla jsem.O děti se mi střídavě starala bábinka s maminkou.

Paní doktorka docházela za mnou do bytu a píchala mi Syntophyllin do žíly.Po něm se mi vždycky hodně ulevilo.Často ke mně dojížděla sanitka i v noci z pohotovosti...ale můj stav byl stále horší,opotřebovala jsem infuse a kyslík,tak mě paní doktorka nechala jednoho dne bez řečí odvézt sanitou do jedné nemocnice za Prahou,která byla pro dlouhodobě nemocné.

Mezi tím vším,mě Karel navštěvoval a kontroloval,jestli je všecko v pořádku,přinesl vždycky nákup a spoustu dobrot pro děti..Místo cizích lidí se z nás stali velcí kamarádi.A protože jsem na tom byla zdravotně mizerně a Karel dostal z bytu po rozvodu vyhazov,a začal přespávat na ponku v práci,nabídla jsem mu jako svému kamarádovi,že může bydlet zatím u mně,než bude mít byt..Karel to s radostí přijal,řekl,že se postará o děti a bude je za mnou do nemocnice vozit...(Karel se stal součástí celé mé rodiny a všichni jme ho měli rádi jako přítele-kamaráda.)

 

 

Nemocnice byl původně zámek nějakého zámožného pána,který ho věnoval státu pod podmínkou,že v něm bude buď ústav pro děti,nebo nemocnice.Zvítězila nemocnice,v které jsem ležela třičtvrtě roku!!!

K nemocnici patřil prostorný park,kde byly sochy andílků a všecky stromy i zem kromě cestiček pokrýval koberec z  břečťanu..Bylo tam moc krásně!! Myslím,že to bylo jediné období,kdy jsem si opravdu a skutečně od všeho odpočinula.Sestry na mně byly všecky strašně hodné a s jednou jsem se tam skamarádila natolik,že mi nosila doma uvařené jídl..říkala,že mě bere jako svojí sestru a snažila se mi pobyt v nemocnici spříjemňovat.Nosila mi časopisy,často vysedávala u mně na postely a povídaly jsme si spolu..Staly se z nás kamarádky..

Karel za mnou jezdil s dětma,kdykoli měl volno.Za tím účelem si koupil takové opravdu stařičké autíčko,které se když nešlo nastartovat normálně,muselo startovat klikou,která se nasadila někam  vepředu pod kapotu a točit a startovat..Moc jsme se u toho nasmáli..Karel mi vozíval bonbóny a čokolády,a hlavně děti byly spokojené..

Jednoho dne za mnou přijeli všichni z mé práce,z té restaurace...Pan vedoucí se mi tehdy moc omluvil,že netušil,jaké mám zdravotní problémy a že mi dával tak těžké pracovní úkoly...a jako poděkování a omluvu za všecko mi předal před všema spolupracovníkama s kterýma za mnou do nemocnice přišel obálku,kde byly 4.000!!! To bylo peněz!!!

Rodiče za mnou chodili na návštěvy s mými dětmi a když mi bylo lépe,chodili jsme se procházet do toho krásného parku...

 

Po třičtvrtě roku prášků,injekcí,infusí a kyslíku,mě pan doktor propustil domů..V nemocnici jsem z toho nicnedělání a hlavně po Prednisonech,které mi dávali ve vysokých dávkách,přibrala,takže když mně vezla sanitka konečně z nemocnice domů,musela jsem odjet v županu,protože mi moje šaty byly malé....

 

A život šel...Karel dostal od národního výboru byt...Vídali jsme se čím dál méně....

 

Můj strýc,kterému zemřela teta,sestra mého tatínka si zažádal do domova důchodců s pečovatelskou péčí.Tatínek mne požádal,abych byla tak hodná a pomohla mu s balením věcí a přestěhování strýce do toho pečovatelského domu,který mu národní výbor našel a zařídil strýcovo umístění za získání jeho nynějšího bytu,který on opustí a státu přenechá k další dispozici.

 

A tak jsem za strejdou jela jedno dopoledne s tatínkem a začali jsme vše balit a chystat k odpolednímu přestěhování strýce do jeho nového domova,kde na něho čekal malý byteček a kam si s sebou mohl vzít svoje zařízení z bytu,jako jsou skříně…Všecko jsme s tatínkem pečlivě balili do novin,aby se nic nerozbilo,knihy svazovali do provázků..A když jsme přistoupila k posteli,kde přes pelest byl přehozený konec deky,strýc,který celou dobu seděl na židli a pozoroval nás,jak s tatínkem vše balíme..najednou vyskočil “néé,deku si sbalím sám“křiknul strýc ale už pozdě.Já už deku strhla s té pelestě  a z ní se po zemi vysypalo plno balíčků pětistovek,slisované do sebe pod tíhou slamníku,kde v ohybu byla deka s bankovkami zatěžkaná… Najednou jich byla plná podlaha,některé balíčky se ani nerozpadly a držely pohromadě..V životě jsem neviděla tolik peněž pohromadě.Strýc je začal bez řečí sbírat a já tam stála a zírala na tolik peněz i na to,jak byl strýc najednou mrštný..


 

Strejda v mládí chytal za Slavii,byl slavným brankářem ..Když vyprávěl o svých začátcích,že balón stál majlant a jeho maminka na to neměla,že si musel dělat jako kluk balóny s hadrů… Jako slavný brankář projel mnoho zemí a já ráda jeho vyprávění poslouchala.. 

Odpoledne přijel stěhovací vůz a strýce jsme s tatínkem přestěhovali do jeho nového domova.. 

Nejdříve jsem za strýcem jezdila s tatínkem,ale po čase jsme usoudili,že pokud mu máme být co platní,že bude lépe se u něho na návštěvě střídat.A tak tam za ním jednou jel tatínek,podruhé já…

 

Strýce jsem chodila navštěvovat,jak to bylo možné,někdy jsem mu chodila na nákup,protože jeho okopané nohy z fotbalu mu už tak nesloužily, chodil o holi a stále to bylo horší..

 

Jednou jsem za ním zase přišla a on povídá  “Tůdle jsi mluvila o nějakém autě a já nad tím hodně přemýšlel..Hele holka,máš tři děti,můžeš s nima jezdit na výlety,prostě víš ty co já ti na to auto dám..“  Myslela jsem,že ho láskou celého sním!  Bez  řečí se mně zeptal,kolik potřebuji a na ruku mi vysázel 38.000 na  koupi staršího Fiata…..Byla jsem nevýslovně šťastná a hned jsem šla autíčko v šípkově červené barvě zaplatit….

 

To se to jezdilo na chaloupku do Jižních Čech,a všude možně!! Žádné trmácení vlakem!...A děti měly také radost,že máme auto o sobě ani nemluvě!! Byl to pro mne největší dosažený přepych!

 

 

Pokračování příště


 

 

 


 

 



29.4.2008 - Povídky - Komentářů:1 - Přidat komentář - Přečteno:20111x

Názory čtenářů

Bukca 7.5. 22:41
Jak sis mohla tohle všechno nechat líbit? Proč jsi nešla na policii? V tvé kůži být, už bych snad vraždila.
Poslední

Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si