Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 8.

Kočár na dvojčata nebyl k sehnání. Tehdy se dvojčata tak často nerodila a tak se ani kočáry normálně neprodávaly.Musela jsem si v krámě vybrat kočár,který se mi líbil a podle něho mi nechali udělat na zakázku u výrobce ten samý,ale pro dvojčata. Když vidím dnešní kočárky pro dvojčata a tehdy ten můj,no byl to široký,velký a těžký kolos,který jsem sotva s nákupem rvala do schodů...tramvají nešlo vůbec cestovat,neprošel dveřmi…

Do poradny jsem to měla blízko,byla za rohem,takže jsem tam chodila s maminkou,která vzala jedno a já druhé dítě,to byla pohoda.Když ale ani maminka,ani tchýně nebyly k dispozici,musela jsem jít nejdřív s jedním,a potom s druhým,zatímco to,co bylo doma,hlídala má čtyřletá dcera,nebo jsem musela vyjet tím šíleným,velkým kočárem…Jednou jsem takhle zase přišla do poradny..všecko proběhlo v pořádku,ale než jsem došla s tím jedním synem v náručí zpět domů,koukám,že mi syn(,ten,co málem při porodu „nebyl“), modrá …Pane Bože bylo mu pět týdnů!!!! Ihned telefon….sanita byla snad za rohem,byli u nás před domem okamžitě. Dusil se!! Toho strachu a hrůzy co jsem v ten okamžik zažila,bylo skoro neúnosné.. Prý do nemocnice přijel jen o vlásek říkal pan doktor a syna si v nemocnici týden nechali..

 

Já jezdila ven s tím druhým synem který měl kočár jen pro sebe a lidé koukali podiveně,proč mám tak ohromný kočár na jedno dítě..Jezdila jsem raději do parků a rušným ulicím se co nejvíce vyhýbala…

Všecko ale dobře dopadlo a kluci rostli pomalu dál.Moje babička žehlila 120 plen denně..Já připravovala 12 jídel denně a život šel..

Můj osobní život s manželem ale visel stále na vlásku. Rozvod byl stále na přetřesu a nic se k lepšímu životu mezi námi nemělo.Jednou to vypadalo lépe ale vždycky potom přišlo něco,co veškeré naděje na lepší život ve dvou a s třemi dětmi změní..Zázrak se nekonal a zklamání sílilo..Ani jeho,ani moje rodiče do našeho vztahu neviděli a hlavně jeho rodina žádný rozvod nechtěla..

V té době vlaková dráha rozprodávala strážní domky,co jsou u trati..A protože tatínek byl jako fotoreportér i jejich zaměstnanec,jeden z těch domků v Jižních Čechách mu za pět tisíc nabídli k odkoupení,což tatínek udělal a domek koupil.

 

V té samé době už byl můj mladší bráška ženatý a odstěhoval se ke své manželce a naše nejmladší sestra se také nedávno vdávala a odešla také z toho našeho společného velkého bytu.

Moje maminka jednoho dne prohlásila,že takhle to dál nejde,že na řvaní mých dětí nemá nervy a že když už jsme v tom velkém bytě zůstaly my a oni,že se ten byt vymění za dva menší..

 

Nastal čas inzerátů a hledání dvou menších bytů za ten náš veliký.


 

Ozval se nám jeden pán,který dostal od národního výboru velký byt,který byl ale v desolátním stavu a ten pán ho národnímu výboru vrátil s tím,že až bude národní výbor adekvátní,velký byt mít,že se tomu pánovi ozve.. Ale ten šikovný pán si našel náš inzerát… a po dohodě s mými rodiči jsme všichni zúčastnění šli na ten národní výbor a tam přednesli pánův návrh,že: ten pán chce místo jednoho velkého bytu tedy dva menší od národního výboru pro nás, a ten pán půjde do bytu našeho.. A tak se stalo. Ten pán dostal svůj velký byt a my získali dva byty,v panelákovém domě.Oba byty byly nové.Jeden v devátém a druhý byt v desátém patře v jednom domě,na novém,začínajícím sídlišti.. Dostali jsme od bytů nájemní smlouvy a klíče poměrně brzy..

 

A začalo se balit a všecko chystat na velké stěhování.,do nového, a pro mne konečně do vlastního bytu, a pro maminku to bylo do klidu a pohody,která trvala jen doby,než maminka zjistila,že její byt v devátém patře je na východní stanu,tedy se sluníčkem jen v dopoledních hodinách,světla tedy málo,spíše tmavý byt ,zatímco já dostala ten v desátém,na západní stranu,tedy světlý,se sluncem až do večera…A to se mamince nelíbilo..


 

 


 

Pokračování příště


 

 



21.4.2008 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3316x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (370)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si