Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Cesta za růží

Mám svého života nad hlavu,vláčím všecko za sebou jak trestanec svou kouli, muselo to ven a tak píšu... Omlouvám se předem za případné hrubky a jiné nedostatky

Všech komentářů od vás si velice vážím. Děkuji vám za ně. Je to pro mne "pohon" abych psala dál..



Cesta za růží 2.

Maminka nás měla čtyři děti.Nejstarší bráška,potom oskoro devět let mladší já,za mnou mladší bráška a nejmladší sestřička.Tatínek pracoval jako redaktor,takže byl stále někde po služebních cestách..Aby na nás nebyla maminka sama,téměř denně k nám docházela její matka,tedy naše babička.Říkaly jsme jí generál,protože všecko šlapalo podle ní a jejího hesla - "nejdřív se musí pomoci doma a mámě,potom škola".

 

Zatímco naše maminka stále polehávala s bolestí hlavy nebo nervama vůbec,babička vládla u nás doma tvrdou rukou.Vždycky když jsme přišly ze školy,už nám rozdělovala kdo co bude dělat, a běda,kdyby se to nesplnilo dobře,nebo kdyby někdo odmlouval.!! Kupovala takovou plácačku na koberce.Tehdy se dělaly ze spletených bambusových proutků.Plácačku babička rozpletla a prutama jsme dostávaly nařezáno..Chodila jsem ráda na nákupy,protože cestou jsem se zastavila ve vedlejším baraku,kde žily dvě stařičké sestry a těm jsem brávala také nákup.Jenže oni měly doma spoustu koček a puch z jejich bytu se linula po jejich patře,že mi bylo z toho zle.Říkala jsem jim Kočkové báby.Daly mi vždycky  příšernou,šíleně špinavou a smradlavou tašku a už jsem mazala naproti nakoupit do krámu pro ně i pro nás domů.Když jsem Kočkovým nákup přinesla,daly mi za nakoupení tři koruny,za které jsem si druhý den cestou do školy koupila Tiky,nebo jedlé Mejdlíčka(stálo to 20haléřů)..Školní úkoly šly mnohdy stranou,nebyl na ně čas.A tak jsem musela hodně pospíchat do školy,abych na blízké kostelní zdi opsala vše od kamarádek.

 

Cestu ze školy jsem si prodlužovala,jak to šlo,domů jsem nepospíchala.A tak jsem doprovázela kamarádky k jejich domům,než jsem konečně dorazila i k tomu mému.No to už byla babička u nás a bylo zle,že se courám,flákám..K nám domů nikdo z kamarádek nesměl.Jen jednou jsem to zkusila a chtěla k nám vzít kamarádku.To bylo křiku! Babička na ní křičela,ať táhne,nebo jí srazí ze schodů..Víckrát jsem si nikoho domů nepokoušela vzít.

 

A tak ubíhaly dny a tatínek konečně přijel po služební cestě domů.Byla jsem přešťastná,že je doma.Jenže maminka s babičkou na nás nenechaly nit suchou.Žalovaly jedna přes druhou,takže otec nasadil přísný výraz,sundal pásek,vzal nás za ruku a odtáhl do pokoje,kde za námi zavřel dveře.Pak zavelel,že si máme vycpat zadky polštářema a že máme  hodně řvát..Milovaly jsme tátu z celého srdce. 

Jenže čas radovánek zmizel tak rychle,jak přišel a my jsme zase posmutněly,že tatínek musí na služební cestu..Maminka to také nesla všelijak.Často marodila s nervama,stále brala nějaké prášky...

 

Náš nejstarší bráška už byl skoro dospělí,často nebýval doma,což jsme mu hodně přály i záviděly zároveň. Maminka nakonec s nervama ulehla v nemocnici..Co s námi třemi dětmi?? Nejmladší sestřičku si vzala k sobě babička a já s mladším bráškou jsme putovali z jedné ozdravovny do druhé..Já potom byla často u strejdy a tety z tatínkovy strany,nebo u cizí paní-kamarádky maminky v Zábřehe na Moravě..Zkrátka já jediná z dětí  byla z domova nejvíc dávaná pryč..Dokonce jsme s bráškou putovali i do děcáku!!Tam, nás měli všichni rádi,byli na nás hodní,protože jsme tam vlastně vůbec nepatřipatřili,a personál to dobře věděl,ale maminka to nějak zařídila,aby mohla zase do nemocnice a léčit se na nervy..Tenkrát jsem měla dlouhé vlasy a v děcáku se objevily vši,na které nic moc tenkrát nebylo - ostříhali mně do hola.Mladší bráška plakal,když viděl,jak mi odstřihnuté kadeře padají k zemi....

Původně jsme bydleli v maličkém bytečku 1+1 všichni pohromadě..V domě žila jedna stará paní,říkala jsem jí paní Lékárníková,protože za mlada prodávala v lékárně.Jednou mě našla sedět před dveřma bytu na schodech.Nikdo doma nebyl a já neměla klíče.Přinesla mi ještě horkou bramborovou polévku..Byla na mně moc hodná a já tu paní měla velice ráda..Tím,že jsem ve svém vlastním životě nějak postrádala dobré slovo a i lásku,upoutávala jsem se na zvířátka celou svou malou duší.Jednou jsem si přivezla z pionýrského tábora slepýše.Aby ho maminka ani babička nenašly,dala jsem ho do koncice na čaj,odkud kněmu proudil hubičkou na nalévání vzduch..To bylo křiku,když se to odhalilo!!Pustila jsem ho nakonec v parku na svobodu.Jindy jsem si přivezla mloka.Dala jsem si ho do obrovského hrnce,kde měl vodu,kameny - udělala jsem mu tam jeho vlastní minisvět.Tehdy maminka hudrovala,ale nechala mi ho..Jenomže mě zase osud odvál z domova někam na dva měsíce do ozdravovny a když jsem se vrátila,můj drahý mlok,na kterého jsem se s návratem domů těšila,byl odsunutý na balkon.Protože začala být zila,umrznul tam..Strašně jsem ho oplakala,ale babička byla nekompromisní,řekla že to v bytě stejně nemělo co dělat a bylo.Pak jsem zase přinesla kotě..Nic u nás doma neprošlo bez křiku a všecko muselo pryč,protože babička říkala,že jsou to jen starosti navíc,zatímco doma je třeba pomáhat mamince...Na balkóně si u nás udělali hnízdo holubi.Měla jsem z toho velkou radost a snažila se je uchránit,aby to hnízdo babička nenašla.Holibi vyseděli vajíčka bez úhony a narodily se dvě malé holoubátka.Koukala jsem na ten zázrak s úžasem,protože byly žluté jak žloutek ve vajíčku..Než jsem přišla jednou ze školy,hnízdo nebylo.Babička ho smetákem z balkónu vymetla...Tehdy jsem babičku snad poprvé opravdu ráda vůbec neměla,měla jsem jí to moc za zlé...Od té doby ale vím,že holoubata jsou nádherně žlutá.

A pak se stala velká věc a změna. Jednou,když si pro mne zase rodiče přijeli do ozdravovny(kde jsem byla nejčastěji ze svých sourozenců i sama),nevezli mně domů,do toho malého bytečku,ale někam jinam.Cestou mi maminka řekla,že byt vyměnili s jednou paní za veliký byt,ale že v našem novém,velkém bytě žije ještě té paní (co to s námi vyměnila)syn s manželkou..Byla jsem velmi překvapená i velmi zvědavá,moc jsem se na nový byt těšila...

No byl krásný,velký a prostorný!!! Každý jeden pokoj měl kolem 30m2,dlouhá předsíň 15m..balkon.Všude na stěnách po celé délce předsíně visely vítězné věnce z nějakého sportovního závodění-motorky...Byt měl i půlpokoj,kde byly dvě závodní motorky a další do sloupků vyrovnané  věnce..

Maminka mě uvedla do nového bytu,z kterého jsem byla nadšená.Dva obrovské pokoje,kuchyň,kde se dalo tancovat,balkon,spíž a těm manželům,co jsme je s výměnou získali,patřil další velikánský,první  pokoj,komora a ten půlpokoj=byt jako hrom! A hned ve dveřích mně maminka  poučila,že ten půlpokoj,komora a už vůbec-zdůraznila jejich pokoj,tam nikam nikdy nesmím vstoupit!!!

Jenže ti lidé mně k sobě na návštěvu zvali,kdykoli maminka musela jít z bytu za svým lékařem..V pokoji měli krb a před ním ležel bílý medvěd..Bóže,jak u nich mi bylo dobře!Dostávala jsem od nich pomeranče,banány,což bylo tenkrát naprosto nedostupné zboží...Měla jsem je moc ráda,a kdykoli to šlo,utíkala jsem k nim do jejich pokoje,do jejich laskavé,přátelské náruče..Každý týden za svým synem a snachou jezdila paní,co s námi tento velikánský 3,5+1 byt vyměnila a nosila nám pomeranče i bombóny..Maminka to nerada viděla a zakázala nám si cokoli od té paní brát,že prý nejsme žebráci..

Jenže kdykoli se maminka nebo babička dověděly,že jsem jejich zákaz porušila,byla jsem moc bita...Nakonec těm lidem dala soudní výpověď,takže než jsem se zase od někud vrátila,už u nás nebydleli..

V domě kde jsme nyní bydleli,bydlela jedna paní,která mně měla také moc ráda.Hračky u nás doma nebyly,protože peníze byly potřeba jinde..Jednou mi ta hodná paní z baráku dala panenku s celuidovou hlavou.Takového plaváčka.Měla jsem tu panenku,tuhle mojí jedinou,strašně moc ráda.S ní jsem chodila spát,s ní jsem vstávala..

Něco jsem ten jeden den nesplnila dobře za určený mi úkol v domácnosti..Maminka vlítla do pokoje jak uragán,vyrvala mi mojí milovanou panenku a hodila jí s výčitkama a křikem do vzduchu..Panenka dopadla na roh otevřených dveří a kus hlavičky odpadl..Myslela jsem,že na mně spadlo nebe..šíleně jsem plaváčka tiskla k sobě a plakala a plakala..

A pak jsme v domě měli ještě jedny sousedy.Maminka s tou paní moc kamarádila,stále si u ní na nás stěžovala..Ale ona mně měla také moc ráda.Ta paní měla dceru,která pracovala v nějakém ruském vojenském pěveckém souboru a byla stále pryč.A tak tahle paní vychovávala jejího syna-svého vnuka.Jak jen to bylo možné,mohla jsem k nim do bytu si hrát s hračkama toho kluka..Byli to rusové.Vzpomínám si na špatnou češtinu té paní,na výborné uvařené jídlo Pelmeně a na ohromný čajovar na stole..

Také,když to bylo možné,chodily jsme si jako děti hrát si na sousední dvůr.Tam v přízemí bydleli bohatší lidé,měli dvě holčičky asi v tehdy v mých letech.Ty holčičky měly spoustu hraček i kočákry pro panenky...a já se cítila,jako královna,když mi ho na chviličku půjčily....

Chodil k nám jeden redaktor,tatínkův kamarád..Také bohatší lidé(tedy mýma očima)a nosil nám různé oblečení po svých dcerkách..Jak já to oblečení neměla ráda!!

 

Nejkrásnější u nás byly neděle,kdy k nám chodívala sestra mého tatínka s manželem,tedy teta se strejdou.Byli to strašně moc hodní lidé,měla jsem je moc ráda!Díky návštěvě tety se strejdou byl u nás vždycky v neděli klid,a tak jsem se vždycky moc na neděle těšívala.Později,když teta se strejdou sestárli,tak jsme každou neděli s tatínkem jezdili k my k nim na návštěvu.Vždycky jsme se cestou k nim zastavili v cukrárně,tatínek nakoupil spousty dortů a už jsme jeli tramvají k nim na milou návštěvu..Tam jsem chodila moc ráda.Na Vánoce strejda postavil velikánský betlém,vyřezávaný ze dřeva,na který jsme jako děti s úžasem hleděly,jak svít v okýnkách těch domečků...

Vánoce byly svátky,které také u nás probíhaly v poklidu.Nejdříve se ale gruntovalo,což nebylo vůbec zábavné.Všude v bytě byly mosazné kliky,které se musely vyleštit,parkety,které bylo třeba navoskovat a vyleštit..Chodila k nám jedna paní,která nám s tím velkým úklidem pomáhala.Jenom než se umyly všecky ty okna!!....Ale pak přišly Vánoce.Tatínek nakoupil v Tuzexu spoustu bonbónů a čokolád,maminka nám nakoupila punčocháče,ponožky a nějaké nezbytnosti..Na Vánoce k nám chodila i babička,která po šetrně rozbaleném dárku vždycky papír narovnala a složila zase na další rok...

No můj život ale v tom celku nebyl nijak veselý,ani moc šťastný...Rodiče se s námi nikdy nemazlili,jako jiné rodiče s dětma. Snad nikdy jsem neseděla tátovi na klíně..Toužila jsem po pohlazení,po pochvale,po lásce,po láskyplné náruči..Neznala jsem to a moc jsem si to přála poznat.Často jsem nechápala,proč musím zase odejít z domova někam,nebo k někomu,nechápala jsem toho hodně.......

Ničemu jsem nebyla schopná porozumět.Život mně netěšil,moc jsem se naplakala..A jednoho dne,když maminka spala,zatímco já myla v kuchyni nádobí,napadlo mně vzít si prášky...po kterých se mi nejdřív udělalo divně a pak se mi chtělo moc spát a spát....V nemocnici mi vypumpovali žaludek.....

Pokračování příště



7.4.2008 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:3775x


Vložení komentáře
Nejste přihlášen(a). Musíte se nejprve přihlásit. přihlásit.
Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
CESTA ZA RŮŽÍ 29.
Cesta za růží 28.
Cesta za růží 27.
Fotografie k Cestě za růží 26.
Cesta za růží 26.
Cesta za růží 25.
Cesta za růží 24.
Cesta za růží 23.
Cesta za růží 22.
Cesta za růží 21.

Yukonka - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (371)
Moje závislosti (151)
Skupča :-)) (141)
Najkrajšie slová (134)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (102)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si