Komerční příspěvky mohou vkládat pouze uživatelé, kteří si jejich zobrazení zaplatí. Více info - FAQ.

Sem a tam

povídky, črty, zamyšlení

Povinné mučení

Vše bylo již dávno domluvené. Od agentury jsem dostala pár dobrých tipů na povinné ručení a stačilo jen přijít v tu správnou dobu na to správné místo.
Znala jsem ho již z dob našeho společného dětství, občas jsme se vídávali a tak slovo dalo slovo a nebylo od věci, že i tato vysoce lukrativní zakázka připadla právě mně.
Byli jsme kamarádi snad od nepaměti a proto mě ani ve snu nenapadlo myslet na něj v jiných souvislostech než jako na přítele, kterému je možno za každých okolností důvěřovat.. Jako vždy se dostavil perfektně vyfiknutý, s ozdobnou sponou vetknutou do decentní vázanky. S natuženým čírem nad vysokým čelem, s vypracovanou urostlou
postavou a trochu nahrbenými rameny však vypadal jako sportovec, jenž se jen nějakým nedopatřením ocitl v roli roztržitého manekýna. Stačilo však, aby promluvil a pozval mě ke stolu, a rázem to byl sebevědomý podnikatel a vše se dostávalo do starých dobrých kolejí.
"Tak co, pustíme se hned do toho, nebo si napřed něco dáš? Co se mě týče, tak zůstanu u suchého martini."
"Možná kávu, na lepší soustředění."
Nepatřičně se uchechtne a když nereaguji a zdánlivě netečně skládám do vějíře velké techničáky, neztrácí čas a přerývaně, s těžko skrývaným  vzrušením začne vyprávět. Brejlím na špatně čitelnou espézetku a zpočátku trochu nepozorně naslouchám nejasným narážkám. Leze to z něj jako z chlupaté deky, ale posléze nevěřím svým uším.
"Jsem hrozně rád, že jsi tady, nedovedeš si představit, v jakém jsem srabu."
"Copak, svědomíčko? Je ještě něco důležitějšího, než povinné ručení na těžkotonážní vozidla?"
"Jé, děvče, ty nemáš potuchy, co se dneska děje a za jakou cenu."
"Možná by ses divil, co všechno musím při téhle práci vyposlechnout."
"Slib mi, že dnes stihneme i ten pokec."
"Něco se stalo? - Klára zase blbne?"
"Není v tom sama."
Toto kafe opravdu není můj oblíbený šálek kávy. Přestávám být zvědava na ty jeho věčné zámlky, záhadné pohledy, výraz jak tajemný hrad v Karpatech.
Závistivě se podívám po jeho martini. Pochopí a kývne na číšníka.
"Kruci, Viktore, já mám dnes spláchnout ještě jednu firmu, tak už to konečně vyklop!"
"Kdybych ti to měl vykládat všechno od začátku, tak do večera nebudeme hotovi."
"Panebože, co se asi tak světoborného událo? Nejsi tak trochu hysterický?"
"S Klárou to není jednoduché, někdy řádí jak šílená."
"Ježíšmarjá, tos opravdu objevil Ameriku, je to snad poprvé, co ti zahnula?"
"No jo, měl jsem si vzít tebe."
"Hele, nech toho, to už jsme si vyjasnili na základce..."
"Jasně, to neřeš, po tom nepátrej..."
"Ha-ha-ha!" Děsný chlap, křečovitě se směji, ale zlostí mi málem
teče voda ze zubů. Soustředím se na další dvě lejstra. Asi se opravdu něco stalo, připadá mi jak vyšinutý. Mám já to zapotřebí?
"Největší strach mám z toho, aby se mi totálně nezkazila."
"Jak to myslíš? - Ostatně kopřivu mráz nespálí, buď bez obav."
"Že je Klára bláznivá, to jsi tvrdila odjakživa a mělas pravdu. Ke všemu si umanula, že někoho mám. Vyhrožuje mi pistolí a setsakramentsky dobře střílí."
"No těpíc - a má důvod?"
"Kde bych na to vzal čas? A kdyby, tak ona na mě šíleně žárlí, ale přitom používá dvojí metr."
"Tak má nebo nemá?"
"No jo, ale není to nic vážného. Nejsem blbec, abych jí poskytl sebemenší důkaz."
"Hmm, Klára je ženská každým coulem. Na tyto věci má čich jako šelma kočkovitá."
"Ale první začala ona. V zimě jsme byli na plese. Sedím s kámošem u baru a najednou se zdejchla. Koukám, kam zmizela a vtom ji spatřím, jak se odkudsi vynořila s jedním zbohatlickým nabobem."
"No a co? Chvíli si dělali společnost, ne?"
"Všechno jinak. On si mě vzal bokem a jestli by mně prý nevadilo, kdyby se trochu pobavil s mojí ženou."
"Jak pobavil?!"
"No prostě se dovolil, jestli ji může ošukat."
"To nemyslíš vážně?" vybafnu a už mám těch jeho pitomých historek fakt dost.
"Naprosto, prý si ho už chtěla vzít chvíli předtím, ale on jako dobře vychovaný slušňák se napřed dovoluje."
"Tak jsi ho vyrazil, ne?"
"Budeš se divit, ale ne."
"Tys mu ji po eskymácku zapůjčil?"
"Jo, stejně by s ním souložila i bez mého svolení."
"A nejsi ve své velkorysosti padlý na hlavu?"
"Klid děvče, to hlavní tě teprve čeká. Ten mladý pitomec měl totiž rozhodovat o kšeftu za 12 miliónů pro moji firmu. Existuje něco, co bys ty sama neudělala pro svou živnost?"
Na to nebylo co dodat, na to musí být jen žaludek. Rozpačitě se zahledím do papírů a v hlavě mi hučí šílený zmatek a přetlak.
"Co chceš ode mě slyšet?" vybuchnu se syknutím. "Jak je to fajn, že si s Klárou tak báječně vypomáháte. Že pár směšných pohybů není nic proti tvým báječným kšeftům? Nebo když nejde o život, tak jde o hovno?"
"Já věděl, že ti to vyrazí dech, jenže problém je v tom, že ona má dvojí metr. Co ona může, já nesmím. Dokonce zašla tak daleko, že vyhrožuje, jak nás oba zabije a z kluků učiní sirotky, jestli mě načape."
"Ona je ujetá, kouká jí to z očí, ale ty taky, když jí to tak usnadňuješ."
"Ty mi pořád nerozumíš, já jí to svým způsobem přeji. Klidně ať si užívá, ale chci mít jasno, chci to mít pod kontrolou, i kdyby to měla dělat před mýma očima."
"A jinak seš normální, kromě toho, že jsi máklej masochista? To je fakt šílená zábava!"
"Možná jsem úchyl, řekni to rovnou, ale mně je milejší, když mám přehled, klidně jí přivedu i nějaké ženské, ještě jí to zrežíruji a sám se rád podívám. Mně to v zásadě nevadí, ona stejně jiná nebude, v tom jsi měla pravdu."
"Co to meleš, vždyť tobě to vlastně vyhovuje! Ona je nakonec lesba?"
"Podobojí. Chlap nemůže ženské dát všechno, co potřebuje."
"Nezlob se, ale já jsem mimo mísu. Možná mě budeš mít za pumprdentní, ale já bych si na tvém místě některé věci nechala jen pro sebe. Asi jsem slabší nátura."
Jako v tranzu skládám poslední formuláře, zasunuji vyplněné zelené karty. Viktor mlčí a slaboduše se usmívá. Komu není rady, tomu není pomoci.
"Tak se nezlob, že jsem tě s tím otravoval. Myslel jsem si, když seš taková chápavá, že mně třeba dobře poradíš."
"Copak jsi na mé rady někdy dal? Abys věděl, ode dneška ti musí stačit vrba."
Dívám se na svého dlouholetého kamaráda a přemýšlím, jak asi o mně smýšlí, když mě zasvěcuje do svých soukromých prasárniček, prozrazuje svá rodinná tajemství. Připadám si jako poblitá. Co s člověkem, jenž jde ve svém nevkusu až na ostří nože, jenž zašel až tak daleko, že mu vůbec nedochází fekální rozměr podobných zpovědí. Asi mu to dělá svým způsobem dobře. Rychle balím svá pojišňovácká fidlátka a poslední doušek martini mi zhořkne na patře.
"Někdy se ozvi," stisknu mu ruku a oba cítíme, že se něco stalo.
Něco odšumělo, odfrčelo, je to nenávratně pryč a už se to nikdy nevrátí. Vycházím před restauraci. Pod nohama čvachtá předjaří. Od blízké řeky vane čerstvý vítr a vzduch je cítit rybinou. Jdu blátivou cestou kolem staré vrby. Svou přikrčeností připomíná přihrbenou stařenu s rozhozenými vlasy. Znovu se zvedá prudký vítr a jedna nalomená větev se odrazí od země a roztrhne mi punčochu.



24.1.2008 - Povídky - Komentářů:0 - Přidat komentář - Přečteno:4820x

Přihlášení - registrace


Nejnovější texty
Pedig a Slovensko
nadina - Sem a tam
Podělím se o zábavný e-mail
Na Nový rok o slepičí krok!
Máma a brácha
Osmdesátiny
A život jde dál
Ta zmutovaná, sire!
Ohřívaná polívka
O grizzlym
O vůni pomsty
O Lídě

nadina - Fotogalerie
Reklama:
Další blogy - deníčky
Šikovné odkazy (882)
recepty (581)
ANDROMEDA (490)
Moje oblíbené recepty (443)
Hlbší pohľad na život (373)
Moje závislosti (151)
Najkrajšie slová (147)
Skupča :-)) (141)
Navody/Tutorials (127)
Patchwork (104)
RECEPTY (89)
Zajímavosti pro všechny (77)
Sem a tam (72)
Pleteme s Dulinkou (72)
OLINKA -OLDŘA (69)
Cesta za růží (66)
Vítejte a pomějte se! (65)
Postřehy z mojí hlavy (62)
Tvořivý blogísek (56)
Zajímavé články na internetu (53)
Blog o zdraví, kráse, čistotě, práci prostě o životě :) (50)
Kosmetika Avon.net (48)
Váš nejmilejší polštářek ke snění! (48)
Všechno nebo víc (44)
Felis Sapiens (43)
Můj bloček (42)
Povídky (41)
Život okolo mne (41)
Recepty (40)
hobbyland Milib (39)
Nápověda - FAQ
Co je to blog nebo deníček?
Můžu si založit svůj vlastní?
Může si někdo cizí číst mé příspěvky?
Přečtěte si